TRANSFORMACE JDE ÚŘEDNICTVU K DUHU - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

TRANSFORMACE JDE ÚŘEDNICTVU K DUHU

, Josef Michl,
TRANSFORMACE JDE ÚŘEDNICTVU K DUHU
Zdroj: Euro.cz

I kdybychom padli všici, vstanou noví úředníci

Každý, kdo si vyzkoušel bohorovnost dopravních inspektorátů vůči motoristům při přechodu na nový systém povinného ručení, přijme zajisté s povděkem zprávu, že státní úřednictvo u nás roste jako z vody. Deset devadesátých let stačilo k tomu, aby se jeho počet takřka zdvojnásobil.

Proti proudu.

V roce 1990 čítala statistická skupina veřejná správa, kam se řadí i obrana a sociální zabezpečení (ne ovšem školství či zdravotnictví), 92 tisíc lidí, v roce 1999 už 175 tisíc. To je růst o 90 procent, který ve ste jném období trumflo pouze peněžnictví a pojišťovnictví, kde však impozantní zvýšení počtu zaměstnanců o 175 procent souvisí s kardinální změnou významu odvětví. Jinak všude počet lidí klesal, mnohde, jak vyplývá z tabulky, dost drasti cky. Celkově se počet zaměstnanců (nikoliv pracovníků – tato kategorie zahrnuje i živnostníky a podnikatele-fyzické osoby) v letech 1990 až 1999 snížil o bezmála čtyřicet procent.

Nejen služby, jak se tradičně uvádí, ale také veřejná správa se stala vysavačem lidí uvolněných během transformace z produktivních činností. A proč taky ne. Průměrný plat v této sféře je sice jen mírně nad celostátním průměrem, ale ve většině odvětví je pod průměrem. Na státních úřadech je mimoto teplo, nefouká tam, a kdo se nechce přetrhnout, se také nepřetrhne. Čímž není řečeno, že co státní úřední k, to příživník, nebo dokonce vyžírka. Transformace se počtu zaměstnanců ve veřejné správě nedotkla tak jako ve většině ostatních oborů, které sytily řady nezaměstnaných a z nichž některé zaznamenaly opravdu propastný pokles počtu lidí související s krizí odvětví. Exemplárním případem je zemědělství. (Výrazné snížení počtu zaměstnanců v obchodu a pohostinství má jiné příčiny a bylo vyvoláno masovým přechodem pracovníků v této sféře k soukromému podnikání.)

Produktivita.

Zajímavé je, že největší vzestup počtu zaměstnanců ve veřejné správě spadá do období let 1992 až 1995. Ve druhé polovině devadesátých let už počty víceméně stagnují. Pro tento nárůst lze najít řadu polehčujících okolností. Na zelené louce n apříklad vznikaly finanční úřady, úřady práce a tak dále. Na druhé straně zanikl krajský článek řízení a státní úřady přišly o řadu předlistopadových funkcí.

Čistě ekonomicky vzato: Jestliže se pro rok 1999 odhaduje hrubý domácí produkt asi o tři a půl procenta nižší než v roce 1990, tak produktivita práce státní sféry vyjádřená národohospodářskou přidanou hodnotou na státního úředníka byla lo ni ve srovnání se začátkem devadesátých let poloviční. Proti takto přímočaré komparaci je možné mít řadu výhrad, nicméně je to tak. Růst počtu pracovníků veřejné správy neodpovídal výkonnosti ekonomiky. Možná že měl tento trend jiné výhody, ale pak by je bylo zapotřebí nalézt.

Akcent.

Na počátku devadesátých let se kategoricky hovořilo o omezení přebujelé státní byrokracie. Později se od početního pojetí přešlo ke sloganům o zvyšování efektivnosti práce. Dnes už se neříká nic. Jde také o to, kdo by to říkal. Efe ktivnost fungování veřejné správy je průřezová věc a překračuje kompetence civilně správního úseku ministerstva vnitra. Například v Polsku se touto otázkou zabývá samostatný úřad. To je fakt přímo vybízející ke vtipům, které mohou, nicméně nemu sí být na místě.

Tři týdny týdeník EURO marně usiloval na Úřadu vlády a na ministerstvu vnitra o odpověď na několik primitivních otázek, týkajících se uvedeného tématu. Kancelář náměstkyně ministra vnitra Yvonne Streckové tak dlouho stydlivě odmítala sdělit, ko lik lidí si vlastně vyžádá reforma státní správy, až to ministr Václav Grulich řekl ve vládě: 3785 nových míst. To je poměrně dost – v průměru na každý ze čtrnácti nových krajů úřad s dvěma sty sedmdesáti zaměstnanci. Ale pokud by měli efektivn ě pracovat, proč ne. Jde jen o to, jak se ta efektivnost pozná. Podle představy vlády, respektive ministerstva vnitra, jednou proti této růstové tendenci nastoupí proces opačný – snižování počtu pracovníků okresních úřadů a postupné odumírání t ěchto institucí. To však je pouhý záměr, který zaručeně narazí na vynalézavý odpor místní byrokracie.

Zajímavé bude také sledovat, jak se naplní nynější Grulichův chlácholivý argument, že páteří nových úřadů se stanou lidé z územních pracovišť ministerstev zemědělství, pro místní rozvoj a životního prostředí, kterých je několik set. Pokud by se tak stalo, znamenalo by to historickou změnu trendu, a právě proto je to krajně nejisté. Tím spíš, že do otvírání bran nových krajských úřadů už zbývá jen necelý rok.

Pod svícnem.

Týdeník EURO si ještě dal tu práci, že probral státní závěrečné účty od roku 1993 (hlouběji zpátky tyto údaje chybí) obsahující počty zaměstnanců přímo v budovách ministerstev a centrálních úřadů. Objektivně je třeba říci, že zde n ebyl v letech 1993 až 1998 růst počtu lidí nijak dramatický. Stavy zaměstnanců stoupaly poměrně zvolna, nebo dokonce stagnovaly. A když už se výrazně zvýšily, lze to vysvětlit organizačními opatřeními (ministerstva vnitra a financí) nebo z měnou ve struktuře ministerstev po volbách v roce 1996, kdy například ministerstvo dopravy a spojů a nově zřízené ministerstvo pro místní rozvoj převzaly podstatnou část agendy zrušeného ministerstva hospodářství.

Výjimkou je ovšem samotný Úřad vlády. Tam se počet pracovníků za uvedených šest let zvýšil o 130 procent a pro rok 1999 si vláda dala do rozpočtu další prudký růst o více než sto hlav – přes třetinu předloňského stavu. Šéf úřadu Karel Břez ina v této souvislosti loni na tiskové konferenci argumentoval univerzální sociálnědemokratickou floskulí o přípravě na vstup do Evropské unie, konkrétně převedením odboru kompatibility z ministerstva spravedlnosti pod křídla vládního úřad u. Jenomže už neřekl, že v rámci odboru kompatibility bylo na Úřad vlády převedeno jen deset a v rámci takzvaného koordinačního a revizního centra dalších čtrnáct lidí, tedy celkem dvacet čtyři. Z toho vyplývá, že Evropská unie hlavní příčinou prudkého zvýšení počtu úředníků ve Strakovce není.

Tendence.

Březina se při této příležitosti dopustil ještě jedné minely, a sice když na číslech dokumentoval, že počet pracovníků Úřadu vlády by měl v roce 2000 stoupnout jen o dvacet sedm – z loňských 463 na 490. Nedodal ale, že oněch čtyři sta devadesát bude o sto sedmdesát – téměř o šedesát procent – víc než v roce 1998, kdy sociální demokracie vstoupila hlavním vchodem do bývalé Strakovy akademie. A že těch 463 je překročení limitu pro loňský rok, protože ve st átním rozpočtu bylo stanoveno jen 421 zaměstnanců.

Vláda zatím nedala najevo, že by snížení počtu lidí ve veřejné správě patřilo k jejím klíčovým úkolům. Ostatně sociálnědemokratická politika počítá s prohloubením úlohy státu, což se bez úředníků neobejde. Jasnou výzvou v tomto směru, byť částečně ovlivněnou volebním populismem, bylo rozhodnutí zvýšit v roce 1999 všem státním zaměstnancům – nejen nejpotřebnějším učitelům a zdravotníkům – mzdové tarify o sedmnáct procent. Nynější protitah ministra financí – zmrazení objemu mzdových prostředků pro státní sféru – by měl pro rok 2000 bezprostřední význam fiskální, ale změnu tendence sám o sobě nezajistí.

Tance.

Počty lidí (a koneckonců i mzdy, které se na Úřadu vlády podle Březiny v průměru „pohybují kolem dvaceti tisíc hrubého ) jsou poměrně citlivá věc, a proto je kolem nich tolik rituálních tanců a co možná nejméně srovnatelných in formací. Jestliže však tiskové oddělení Úřadu vlády dokumentuje početní štíhlost státní správy tím, že u nás jsou na novináře jen čtyři, zatímco německý spolkový tiskový úřad má 650 zaměstnanců, v Řecku je jich na tiskových odborech pět set, v Rakousku sto, v Polsku pětašedesát a na maďarském úřadu vlády čtyřicet, pak to není minela, ale faul. Takto nebetyčné rozdíly přímočaře vedou k závěru, že buď je informovanost o činnosti vlády zcela nedostatečně zabezpečena, nebo pracovníci příslušného úseku dělají zázraky, anebo, a to bude to pravé, se srovnávají jablka s hruškami.