Menu Zavřít

Také to můžeme zavřít

11. 4. 2005
Autor: Euro.cz

Tomáš TöpferDivadlu Fidlovačka hrozilo v 90. letech zbourání. Tehdy ho zachránily peníze z veřejné sbírky. Vyhráno však není. Podle ředitele Tomáše Töpfera může nyní Fidlovačka skončit kvůli konkurenci - státním divadlům.

„Herci jsou placeni od jednotlivého vystoupení. Z těch pár stovek, co si za večer vydělají, by ale nevyžili. I proto musíme hrát denně,“ vysvětluje Tomáš Töpfer.  foto: Profit -Martin Siebert

Tomáš Töpfer Divadlu Fidlovačka hrozilo v 90. letech zbourání. Tehdy ho zachránily peníze z veřejné sbírky. Vyhráno však není. Podle ředitele Tomáše Töpfera může nyní Fidlovačka skončit kvůli konkurenci - státním divadlům. * Kdo v současnosti pražské Divadlo Na Fidlovačce provozuje? Divadlo vede společnost s ručením omezeným, kterou vlastní šest osob. Jsem v ní já jako ředitel divadla a například i náš podnikový právník. Dohromady tady zkoušíme provozovat něco, co se vlastně provozovat nedá. To jest soukromé repertoárové divadlo. * Proč je problém takové divadlo vést? Protože trh deformují státní dotace, které jsou rozdělovány velmi nerovnoměrně. Příspěvková divadla dostávají i šestkrát nebo osmkrát víc než my. Vyrábíme prakticky totéž, ale každý za jiné peníze. * Dá se to nazvat nekalou konkurencí? Ano. Je to třeba jako v Evropské unii, když jeden stát zemědělce dotuje a druhý ne. Ten nedotovaný zemědělec pak logicky nabídne brambory dvakrát tak drahé. A neprodá je. * Jaké dotace dostáváte v porovnání s divadly, které zřizuje stát?

Příspěvková divadla dostávají třeba 40 nebo 60 milionů korun. My jsme to po sedmi letech dotáhli na grant 5,5 milionu korun na rok. A ostatní nám to ještě závidí.

* Z čeho kromě dotací tedy chod Fidlovačky financujete?

Roční rozpočet máme 33 milionů korun. Z toho něco přes 20 milionů utržíme na vstupném. Něco získáme ještě na zájezdech, na eventuálních pronájmech divadla nebo na reklamě. Suma sumárum, tři čtvrtiny nákladů pokryjeme vlastním hospodářským výsledkem. Jiná divadla přitom vykazují jen 30procetní nebo 35procentní soběstačnost.

* Měla by se výše dotace odvíjet od počtu diváků?

Ano. Myslím, že stát nepodporuje umělce, aby si mohli dělat, co je baví. To je nesmysl. Stát podporuje diváka. Uměnímilovného diváka, který si to které představení vybral, jde se na něj podívat a baví ho. Počet diváků je podle mě jediným spravedlivým kritériem úspěšnosti divadla.

* Kolik diváků máte vy? Hrajeme asi 340 představení ročně. Někdy není úplně vyprodáno, ale za rok přijde nějakých 110 tisíc diváků. Jestli si nás našlo tolik lidí, tak už na tom asi něco je. * Jaké je vstupné?

Průměrná cena vstupenky je něco kolem 220 korun. Ale v cenách je velký rozptyl. Hrajeme pro gymnázia, pro seniory, máme slevy pro členy klubu našeho divadla. Nejdražší lístky jsou na muzikály do předních řad asi za 360 korun. Ty nejlevnější lístky nabízíme třeba taky za 20 korun.

* Kolik lidí v divadle pracuje? Máme zhruba 40 stálých zaměstnanců. Dalších více než 50 lidí tu pracuje externě. Musím si je zavázat exluzivní smlouvou, jinak bych to divadlo nedal dohromady. V každém představení hraje od 14 do 35 herců. Nemůžu se s každým domlouvat, jestli má 20. června večer čas nebo chuť hrát. * Je to výhodnější než stálý soubor?

Když máte v souboru mladého dvacetiletého milovníka, nebude mít samozřejmě roli v každém představení. Já si ale můžu dovolit platit herci jenom ten večer, kdy hraje. Je to výhodné pro mě jako pro zaměstnavatele. Pro herce je to výhodné méně, protože nemá žádnou jistotu zaměstnaneckého poměru -peněz, dovolené a tak dále. Ve stálém souboru má svoji mizernou, ale stálou mzdu.

* Často se porovnávají peníze, které jdou do sportu a do kultury…

Tuhle jsem někde s nadsázkou říkal, že jednám o přestupu Viktora Preisse do mého divadla za 40 milionů korun. Samozřejmě se všichni začali smát. Ale proč? Když ze Sparty do Slavie přestoupí za takové peníze dvaadvacetiletý kluk, který se naučil trochu driblovat s fotbalovým míčem, tak se nad tím nikdo nepozastaví. Má špičkový český herec menší hodnotu?

* Je vedení divadla podnikáním?

Je to podnikání jako každé jiné. Stejná pravidla, stejné zákony. Nezáleží na tom, jestli prodáváte potraviny, šrouby nebo divadlo. Naším výrobkem je představení.

* Pro podnikatele je jedním z hlavních cílů zisk. Je tomu tak i u divadla?

Takhle lze mluvit o seriálových divadlech. Ty vyprodukují jediný muzikál nebo inscenaci a hrají to, dokud chodí diváci. Angažují hvězdy, rockery, udělají obrovské show, investují spoustu peněz do reklamy. Pak buď zkrachují, nebo se jim aspoň peníze vrátí, anebo vydělají. V repertoárovém divadlu, které hraje dlouhodobě desítky titulů, to tak asi být nemůže. My, když jsme se vyšplhali na tu tříčtvrtinovou soběstačnost, tak jsme asi dosáhli vrcholu našich možností. Zisk by byl myslitelný jedině tehdy, pokud by do trhu nezasahoval stát.

* Čekáte na změnu?

Jsem už sedmý rok ujišťovaný, že se poměry změní. Že soukromá divadla budou mít stejnou šanci dosáhnout na finance od města, jako divadla příspěvková. Ale pořád se nic nemění. A už mě to přestává bavit. Takže jednou z alternativ pro budoucnost je, že Fidlovačku prostě zavřeme.

* DIVADLO NA FIDLOVAČCE

BRAND24

Divadlo v Praze-Nuslích bylo postaveno již v roce 1921. Za socialismu začalo chátrat a od roku 1978 bylo zavřeno. Budova pak sloužila jako sklad Karlínského divadla, posléze z ní zbyla již jen ruina obydlená bezdomovci. V roce 1994 se o zchátralou stavbu začali zajímat herci Tomáš Tšpfer a Eliška Balzarová.

Společně založili nadaci na záchranu divadla. Uspořádali několik benefičních televizních večerů, sehnali sponzory. Za vybrané peníze a s podporou Prahy 4 došlo k rekonstrukci budovy. V roce 1998 bylo divadlo Fidlovačka po dvaceti letech znovu otevřeno.

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).