Subkultura zábavy - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Subkultura zábavy

, Martin Erva,
Subkultura zábavy
Zdroj: Euro.cz

S kým se utkali těžkooděnci

Technaři milují konspiraci. Jistá část technokomunity dává – nejen v Čechách – přednost hudebním produkcím pořádaným mimo běžný právní rámec. Tak začal i letošní CzechTek. V noci ze čtvrtka 28. na pátek 29. července se na webových stránkách freetekno.org objevilo veřejné telefonní číslo. Z nahraného vzkazu se tam volající dozvěděli o místě setkání. Parkoviště u plzeňského Carrefouru. Kde bude CzechTek, se nevědělo ještě v jednu hodinu ráno. Že u Mlýnce na Tachovsku, se dozvěděli na parkovišti od pronájemců louky řidiči soundsystémů a kolona se dala do pohybu kolem druhé. V okamžiku, kdy konvoj soundsystémů opouštěl dálnici, uvízl na příjezdové cestě jeden kamion vezoucí aparatury. Toho využila policie, zablokovala následujícím vozům cestu a „událost léta“ mohla začít.

Rozdělená scéna.

V osmdesátých letech se do Velké Británie dostaly z USA house a techno, hudební styly založené na rychlém tempu beatů. Nová hudba nalezla živnou půdu nejen v komunitách hippies a punkerů, ale stala se trendem ovlivňujícím i popmusic. Popová královna Madona spolupracovala v devadesátých letech s DJ‘s na svém albu American Pie a dnes je již techno neodmyslitelně spojeno s veškerou mainstreamovou muzikou. Samozřejmě v načesané, užehlené podobě.
Na začátku devadesátých let se ale techno scéna rozdělila: na clubbery a vyznavače „free parties“. Clubbeři bez problémů vklouzli do společnosti, jejich akce sponzorují velké firmy, jsou patřičně organizačně zajištěné a platí se na nich vysoké vstupné. Jinou cestou šla „rave“ scéna. Jejími nositeli jsou především novodobí punkeři, hippies a další, kteří se snaží být nonkonformní. Techno je pro ně především životní styl a postoj vyjádřený heslem Do it your self – udělej si sám. Pořádají neohlášené party, na kterých se nevybírá vstupné, neexistuje oficiální organizátor a nikdo si neláme hlavu s hygienickými normami, povoleními a komerčním úspěchem akce. „Muzika se stává prostředkem sociálně revolučních názorů na společnost,“ tvrdí například Raveboy, člověk z tvrdého jádra technokomunity v ČR. Vše provází snaha nebýt závislý na společnosti, mluví se o právu na zábavu bez pravidel a omezení. Technaři mají vlastní hudební distribuční sítě. Odmítají platit poplatky za autorská práva, protože muziku sami vytvářejí. Vlajkovou lodí sdružující skupinu lidí je vždy soundsystém. Většinou nákladní automobil nebo autobus, který je vybaven reproduktory, mixážním pultem, gramofony a vinylovými deskami. Soundsystémy jsou upraveny tak, aby se v nich dalo spát a cestovat na delší vzdálenosti. Nutnou podmínkou pro fungování soundsystému je generátor elektrického proudu. Ten zaručuje, že se party může odehrát skutečně kdekoli. „Je to pojízdný klub, ve kterém se dá žít, vytvářet hudba a je možné ji reprodukovat. Především je to ale parta lidí,“ podotýká Raveboy. Většina soundsystémů si vydělává na „provoz“ prodejem alkoholu, jídla a pití na free parties, jako byl třeba CzechTek. Kromě hudby k němu patří obvykle otevřený bar. „Některé soundsystémy si přivydělávají i prodejem drog, ale je jich absolutní menšina,“ připouští Raveboy.

Konspirační organizace.

Systém organizace neohlášených parties vymyslel na začátku devadesátých let Tony Colston-Hayter ve Velké Británii, čímž způsobil naprostý převrat na celé scéně. Organizace se zakládá na jediné úvaze: Zjistí-li policie místo konání a účastníci se začnou postupně sjíždět, je vysoká pravděpodobnost, že party přeruší. Colston-Hayter proto usoudil, že pokud koncentruje do jednoho místa velký počet lidí, nebude možné party ukončit jinak než za cenu zraněných osob a velkého nasazení policejních sil. Nutno dodat, že Colston-Hayter nebyl žádný revolucionář nonkonformity, ale hodlal na svém systému dobře vydělat. Vstupné tehdy činilo okolo 25 liber. Sraz účastníků byl obvykle na okružní dálnici M25 kolem Londýna. Ve stanovenou dobu začaly na určenou telefonní linku volat stovky lidí, aby získaly potřebné instrukce. A v ten okamžik vyrazili v autech, popisuje svolávání účastníků party Nicholas Saunders ve své knize Extáze & Techno scéna z roku 1995. Jakmile se všichni shromáždili, dostali stejným způsobem instrukce, kde se party odehrává.

Rave za katr.

Do zákona se poprvé dostal termín „rave“, jak je ve Velké Británii technoscéna označována, v „Criminal Justice and Public Order Act“ roce 1994. Byl právě reakcí na letní putování soundsystémů po Británii, které vyvrcholilo koncem května na akci v Castlemortonu v roce 1992. Té se zúčastnilo podle odhadů 25 až 40 tisíc lidí. Média upozorňovala především na nedodržování hygienických norem, nadměrné užívání drog a „špinavé“ účastníky, stejně jako česká média minulý rok při CzechTeku u Boněnova. Festival v Castlemortonu se stal podmětem pro britskou vládu a parlament. Policie ho sice nerozprášila, ale o dva roky později začala platit právní norma, která definovala, co je „rave party“, a postavila ji mimo zákon. Rostoucí počet účastníků „free parties“, pořádaných díky mobilnosti kdykoli a kdekoli, se Britové prostě rozhodli vyřešit speciálním zákonem. Pro organizátory podobných akcí začaly krušné časy. A tím začal také exodus soundsystémů do zahraničí.

Putující soundsystémy.

Mezi obžalovanými v případu festivalu v Castlemortonu byli i majitelé slavného soundsystému „Spiral Tribe“. Ti se z Británie rozjeli do celého světa. „Někteří odešli do Spojených států, velká část ze zhruba 40 členů Spiral Tribes zase do Francie,“ uvádí Raveboy. A z Francie začaly vyjíždět spanilé jízdy. Party se pořádaly v berlínských squatech a v roce 1994 se část soundsystému Spiral Tribe objevila v Praze. Technaři se usadili na louce u Hostomic. To byl vlastně první ročník „CzechTeku“, jeden soundsystém a skupina Mutoid Waste, která vytvářela skulptury z industriálních odpadků. „Byla tu tenkrát svobodná atmosféra a lidi znali nanejvýš house z Německa, tohle bylo ale úplně něco jiného,“ vzpomíná jeden z tehdejších účastníků. V Praze se o informace o Angličanech hrajících za Prahou rychle roznesla. Pro velký úspěch dorazili do Hostomic i další rok. To už ale měli pořadatelé českého kolegu. Prvním českým soundsystémem byl Technical Support, který založila skupina Angličanů žijících v Praze. Ryze českým soundsystémem byl Cirkus Alien. Jeho osádku tvořili především obyvatelé pražského squatu Ladronka. Druhého ročníku se s úspěchem zúčastnily další tři české soundsystémy. Ale protože obyvatelé Hostomic měli už letních dunivých rytmů plné zuby, přesunul se CzechTek kousek dál od Dobříše do Staré Huti. Ze Spiral Tribe party se přejmenoval na Teknival. Stará huť se stala letním domovem pro technaře v letech 1997 a 1998. Na tehdejším CzechTeku se již sešly dva tisíce lidí.

Nová krev.

Kvůli zvyšujícímu se počtu účastníků se v roce 1998 v médiích objevily první kusé zmínky o neorganizovaném festivalu techno hudby. Na CzechTek v té době jezdily už tisíce lidí. „Tehdy pořád ještě převažovali insiders, takže se za brány festivalu dostalo minimum informací,“ vysvětluje Raveboy, jinak doktorand ČVUT. Rozhodující zlom nastal v roce 2000. „Celý festival se dostal do masmédií, a to mu udělalo reklamu. Na CzechTek začaly jezdit šestnáctileté sedmnáctileté děti a začaly tam fetovat,“ dodává. Od roku 2000 začal boom celé scény v Čechách, provázený zvýšeným zájmem policie a médií. V roce 2002 se mělo CzechTeku v Kopidlně zúčastnit rekordních více než 20 tisíc lidí. Některé odhady hovoří až o 40 tisících. To už se začaly CzechTekem kromě médií zabývat i státní orgány. Následujícímu CzechTeku v Boněnově sice nezabránily, ale policie se snažila nepouštět na akci další účastníky. Po třech dnech konání „free party“ vytlačili policisté zbývající vytrvalce z obsazené louky. Letošní ročník bude – věřme – zdokumentován dokonale.
„Dobrou party dělá hojné množství drog – LSD, MDMA, kokainu a marihuany. Přičtěte si k tomu hudbu s tempem osmdesát úderů za minutu a více, tisíce divoce tancujících mladých lidí, více laserů, než by bylo potřeba při protivzdušné obraně, zvukový systém o výkonu 50 tisíc Wattů, speciální efekty, za které by se nemusel stydět ani Steven Spielberg, a máte tu skutečně dokonalou formu zábavy,“ popisuje taneční parties Nicholas Saunders ve své knize Extáze & Techno scéna.

Ohodnoťte tento článek
Diskuze