Studená sprcha z Bruselu - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Studená sprcha z Bruselu

, Jan Žižka,
Studená sprcha z Bruselu
Zdroj: Euro.cz

Evropský komisař pro ekonomiku vytyčuje nesplnitelné požadavky

Když Češi schválili v referendu členství v Evropské unii, fakticky se vyslovili i pro zavedení jednotné měny euro. Česko totiž stejně jako ostatní kandidátské země během předchozího jednání s Evropskou unií souhlasilo s tím, že vstup do měnové unie a přípravu na něj bude brát jako svůj závazek.
V kampani před referendem však poněkud zanikla skutečnost, že bruselský komisař pro ekonomiku Pedro Solbes šance nových členů na rychlé zavedení eura velmi ohrozil. „Solbes vytyčuje nesplnitelné požadavky,“ řekl v rozhovoru pro týdeník EURO ekonom David Kernohan z bruselského Centra pro evropská politická studia. Problém spočívá v tom, že nejméně dva roky před zavedením jednotné měny se kurs koruny (a měn dalších kandidátů na zavedení eura) nesmí vychýlit z pásma daného takzvaným Mechanismem směnných kursů číslo dvě – ERM 2. Dosud téměř všichni pozorovatelé předpokládali, že mantinely pro pohyb koruny pak budou dost široké – plus, minus patnáct procent vůči euru. Solbes však překvapil prohlášením, že pásmo bude mnohem užší – plus, minus 2,25 procenta.
To označují mnozí ekonomové za nesmyslné. „Jak můžeme udržet tak úzké pásmo, když během jediného dne se směnné kursy hýbou třeba o 1,5 procenta?“ podivil se člen vedení polské centrální banky Dariusz Rosati. Kernohan tvrdí, že jediným logickým cílem Solbesova požadavku může být kolaps projektu rozšiřování eurozóny.

Proč to neřekli dřív?

Ekonom David Kernohan považuje za nepochopitelné, že zástupce Evropské komise přichází s požadavkem úzkého pásma až teď. Proč to nebylo řečeno už při vyjednáváních s kandidátských zeměmi? Jde přece o problematiku, jež by měla mít nejvyšší prioritu.
Kernohan zdůrazňuje, že noví členové Evropské unie by opravdu měli euro zavést co nejdříve. To jim umožní vyhnout se měnovým turbulencím a útokům spekulativního kapitálu. „Dnes jde o úplně něco jiného než v době, kdy euro zaváděly dnešní členské státy,“ uvádí tento ekonom bruselského institutu. Tehdy ještě mnozí pochybovali o tom, zda vůbec bude celý projekt jednotné evropské měny úspěšný. Dnes už má euro velmi pevné základy. Kernohan připouští, že každá země by si měla zvolit své vlastní tempo vstupu do měnové unie, ale žádá, aby „každému, kdo chce zavést euro rychle, to bylo umožněno“.
Na nelogičnost Solbesova požadavku poukazuje také Charles Wyplosz, profesor ekonomie z ženevského Institutu mezinárodních studií. I dnešním členům eurozóny totiž před zavedením eura v roce 1999 stačilo, když se jejich tehdejší měny nevychylovaly o více než plus, minus patnáct procent. Wyplosz ve svých článcích zdůrazňuje, že stanovení úzkého pásma postrádá jakoukoliv ekonomickou racionalitu – přílivy a odlivy kapitálových toků jsou tak silné, že jediným rozumným řešením je buď nechat kurs volně plavat, nebo se hned vzdát vlastní měny.

Britové to ještě nestrávili.

K čemu by mohlo úzké pásmo vést, názorně ukazuje příklad Velké Británie z roku 1993. V tehdejším Mechanismu směnných kursů (číslo jedna) ještě platily přísnější hranice plus, minus 2,25 procenta, k nimž se nyní chce Pedro Solbes vracet. Libra se tenkrát dostala pod silný tlak spekulantů a musela mechanismus opustit. Podobný osud potkal italskou liru. Právě po této zkušenosti se koridor rozšířil na plus, minus patnáct procent.
„Tato špatná britská zkušenost je jedním z důvodů, proč Velká Británie nadále zůstává mimo eurozónu,“ uvádí David Kernohan. Kromě širšího pásma pro ERM 2 navrhuje, aby se pro nové členy změnila i podmínka dvouleté účasti v tomto mechanismu: „Úplně by stačilo šest nebo dvanáct měsíců.“
Nynější Solbesův postoj zřejmě nejvíce rozčaroval Maďary, kteří si už sami dobrovolně vytvořili pásmo plus, minus patnáct procent pro výchylky forintu vůči euru. Věřili, že díky tomuto mechanismu forint hladce vklouzne do ERM 2. Komisař tuto maďarskou představu velmi zpochybnil.

Česko v ohrožení.

Kernohan vidí ještě jeden argument pro rychlé zavedení eura v nových členských zemích: Zabránilo by se tím dalšímu posilování národních měn, které přináší komplikace exportérům a celkové konkurenční schopnosti ekonomik. Ekonom z bruselského institutu v této souvislosti uvádí, že nyní budou soutěžit země střední Evropy mezi sebou. Ty, jež zavedou euro dříve, získají jasnou výhodu v obchodní výměně. Tento argument může být zvláště zajímavý pro českou vládu, která hodlá vstoupit do eurozóny nejpozději ze všech nových členů unie ze střední a východní Evropy – až ke konci nynějšího desetiletí. Důvodem je především neochota rychleji snižovat deficit veřejných financí.
Kernohan připouští, že přijetí eura, a tudíž zrušení směnného kursu může vyvolat tlak na růst cen. Navrhuje však, aby se pak více využívaly nástroje fiskální politiky. V českém případě by to znamenalo, že by se například snížila dvaadvacetiprocentní sazba daně z přidané hodnoty. Kernohan je také zastáncem různých daňových úlev.