Štěpán Kubalík: Svoboda sametového kýče

17. listopadu 2014, 22:20 - Štěpán Kubalík
17. listopadu 2014, 22:20

Během oslav pětadvacátého výročí 17. listopadu 1989 je tato historická událost vzpomínána především jako přechod od totalitně řízené společnosti ke společnosti svobodné, s demokratickým uspořádáním. Bohužel, jak ukazuje podoba vzpomínkových akcí i veřejné debaty na listopadové téma, tomu, co je demokracie, příliš nerozumíme a ani se o to nesnažíme.

Nadále odmítáme na toto téma vést vážně míněnou, kritickou debatu, jejíž nevyhnutelnou součástí by pochopitelně byla i reflexe našeho polistopadového vývoje. Tím se ovšem otázka odkazu listopadu 1989 pro dnešek zvrací přesně v to, co si namlouváme, že jsme tehdy opustili: v demagogickou, myšlenkově strnulou křeč, která naprosto rezignuje na porozumění vlastnímu tématu.

Asi nejupadlejší podobu připomínání listopadu nabízí iniciativa Festival svobody (na jeho organizaci se podílí i Česká televize a Český rozhlas). Současnými studenty sepsaný otevřený dopis Díky, že můžem ze všeho nejvíce připomíná svazácké agitky a je tedy výrazem přesně toho slepě podřízeného postoje, jehož překonání měl oslavovat: studenti přiznávají nedostatek životních zkušeností, ale přesto již ví, bez jakýchkoli pochybností a dalších debat, čemu se klanět. Kam se poděl mezigenerační kritický odstup?

Ale i kdybychom tuto iniciativu považovali za exces a pokoušeli se hledat vážněji míněnou debatu, narazíme vždy na stejně stereotypní jádro hodnocení listopadových událostí a následujícího vývoje: rok 1989 přinesl svobodu a demokracii; v letech, které následovaly, se mnohé nepovedlo, ale to je v případě mladé demokratické společnosti příznakem její nezkušenosti a postupného zrání – ne vždy vychází vše podle našich představ, mnoho lidí do dnešního dne ztratilo iluze, ale demokracii a svobodu jsme si vybojovali a teď je na každém z nás, jak s nimi naložíme.

Takové poselství sděluje například i esej šéfredaktora Respektu Erika Taberyho napsaná k příležitosti listopadového výročí. Je vcelku komické, když v této úvaze zároveň zazní volání po větším respektu k názoru intelektuálů, tedy těch, kteří se dokáží kriticky zamyslet a vést nepředpojatou polemiku s opačným názorem, než je ten jejich. Podle Taberyho je například znakem osvíceného státníka, když dokáže naslouchat názorům druhých, těžit z nich, a ne je ze své mocenské pozice zašlapávat. Jak si ale takto vzývanou kritičnost představit, když se sám autor, který po ní tak naléhavě volá, spokojí se ztotožněním svobody s absencí nátlaku represivních složek policejního státu a demokracie s volebním právem, možností kandidovat a veřejně se shromažďovat?

Svoboda bez naplnění

Seriózní zamyšlení nad odkazem listopadu nelze zakládat na podobném „sametovém kýči“. Tím se tomuto zlomu v našich novodobých dějinách jen vysmíváme. Pokud skutečně chceme zhodnotit dosavadní vývoj a zaujmout tak kritickou perspektivu, z níž bychom adekvátně nahlédli naši současnost, musíme například vzít v potaz dvojí pojem svobody: nikoli pouze ten jednodušší, negativní, který ztotožňuje svobodu s absencí vnějších omezení mého konání, ale zároveň i ten pozitivní, který naopak připomíná, že bez odpovídajících prostředků a moci k dosahování vytčených cílů je pouhá volnost zcela bezzubá. Slepota vůči tomuto rozdílu zpravidla vede ke zdůrazňování svobody v prvním naznačeném smyslu, což má nakonec za důsledek zastírání skutečného stavu, kterým může být pravý opak svobody, zotročení.

Stejně tak primitivně je v těchto úvahách chápána i demokracie: je představována jako stav, jako statická veličina, kterou buď máme, anebo nemáme (volební právo buď mám, anebo je mi upíráno). Ztratit ji můžeme dvěma způsoby: buď dobrovolně, pokud rezignujeme na veřejný život, anebo je nám násilím uzmuta vnějším nepřítelem. Situace je ovšem podstatně složitější, a to právě proto, že demokracie není hodnotou statickou, ale naopak, dynamickou.


Od autora čtěte také: Dělníci prázdnoty


Zcela zásadní je, kolik reálné moci jednotlivci náleží pouze z titulu jeho příslušnosti k danému společenství (tj. díky státnímu občanství): jednak jde o objem moci, na jejímž užívání může participovat díky rovnému volebnímu právu (je rozdíl, spravuje-li státní rozpočet desetinu či polovinu bohatství vytvářeného společností); ale jde také o vliv na politický život, typicky – ale nejen – na průběh voleb (způsob financování volebních stran a jejich kampaní).

V situaci, kdy stát disponuje mizivým množstvím prostředků, a je tudíž velmi slabým protihráčem soukromým zájmům při formování podoby vztahů ve společnosti reálně panujících, a zároveň je vliv soukromého kapitálu na financování politických stran zbaven jakékoli regulace (viz. například současné Spojené státy), pak je zřejmé, že reálně uplatňovat svoji vůli může jenom někdo a z demokracie se tak stává pouze vyprázdněná skořápka formálních práv bez jakéhokoli reálného vlivu.

Místo kritického myšlení boj se zlem

Je zarážející, že ve společnosti, kde jsou úvahy o stavu ekonomiky na denním pořádku (a zdálo by se tudíž, že budeme, jakožto nedobrovolní ekonomové, zvyklí uvažovat komplexní dynamické propletence vztahů, v nichž žádná hodnota není statická, ale naopak všechny se odvozují od vztahů s hodnotami ostatními) není zcela samozřejmá představa, že stejně relativní, tedy podmíněnou a proměnlivou hodnotou, jako jsou hodnoty ekonomické, je i demokracie.

Ke střízlivějšímu pohledu na naši společnost každopádně nepřispívá permanentní hledání vnějšího nepřítele, který čeká na příležitost, aby nás o demokracii a svobodu připravil. Tento zastírací manévr – a netvrdím, že ten, kdo jej provádí, mu sám nepodléhá – v důsledku bagatelizuje problémy, které s sebou demokracie přináší, a redukuje je na vulgárně pojatý souboj dobra se zlem (ať už se jedná o antikomunismus, islamofobii či iracionální obrazy současného Ruska a představy o motivech jeho jednání). Je snadnější se dojímat nad vlastní demokratičností a nad podílem na hrdinném boji se zlem, než se pracně zamýšlet nad skutečnou povahou demokracie u nás a nad rolí, jakou hrajeme v globalizovaném světě.

Stejně tak je tomu s psychologizováním příčin neuspokojivých rysů naší dnešní situace. Metafora společnosti jako nedospělého jedince, který se sám o sebe ještě nedokáže postarat - opakovaná tak dlouho, až jsme jí sami uvěřili - ale nedokáže vysvětlit problematický stav demokracie i ve státech majících s tímto zřízením delší zkušenost než my. Domnívám se, že rysy české „národní povahy“ budou mít málo společného s chabou účastí Američanů u posledních senátních voleb, která byla nejnižší od druhé světové války. Bezmoc mívá podobnou příchuť všude.

Kdyby se podařilo výročí listopadových událostí využít k racionální debatě o povaze demokracie, možná by se jako skutečně podstatné téma ukázal například problém vztahu mezi mírou demokracie a mírou rovnosti, která v dané společnosti panuje. Ovšem rovností zde nerozumím pouhé volební právo či deklarovanou rovnost v právu na svobodu projevu, ale i rovnost sociální.

Každopádně rituální křepčení nad vyprázdněnými hesly o svobodě je promarněnou šancí na střízlivou reflexi polistopadového vývoje u nás, která by mohla přinést jasnější pohled na současnost a možné alternativy dalšího vývoje.

Autor působí na Filozofické fakultě UK


K výročí 17. listopadu dále čtěte:

Michal Horáček: Dnes všechno jde, ale na ničem nezáleží. To je daň za svobodu

Tomáš Ježek: Ekonomika trpěla pod smrtícím nástrojem centrálních plánovačů

Analýza k 25. výročí: Doháníme Západ, ale tygrem nejsme

Singer zpochybňuje statistiky: Ekonomika po roce 89 rostla více, než se uvádí

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
dTest: Které dary musíte zdanit a kolik odvedete státu?
Práce pro více zaměstnavatelů během roku 2017 a daně
Povinné ručení? Nejlevnější není vždy nejlepší
Chcete si přivydělat? Staňte se členem volební komise
Byty za méně než 4násobek ročních příjmů? Ve 3 z 14 krajů ano
Auta
Také Apple připravuje autonomní řízení. Jeho systém má být…
Srážka se zvěří hrozí nejen na podzim. Co v takovém případě dělat?
Automobilce Mini došla trpělivost. Na Dakar pošle auta s pohonem 4×4 i zadokolky
Je pohon na LPG ohrožený druh? Originálních aut na plyn už moc nekoupíte
Škoda představuje model Ke Luoke. Je to prodloužený Karoq pro Čínu
Technologie
Messenger už nebude tak brutálně masakrovat fotky. Novým limitem je 4k
4K, HDR a 5× větší úhlopříčka, než má vaše televize. Nový projektor od BenQ stojí jen 40 000 Kč
Panelové prostředí pro aplikace ve Windows žije. Možná si ho brzy osaháme
Vznikl velký výrobce procesorů ARM pro servery, Marvell a Cavium se spojí za 6 miliard $
Připravte si lyže. NaSvah.cz vám najde nejlepší střediska v Česku a na Slovensku
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít