SPOLEČNĚ POSTARU - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

SPOLEČNĚ POSTARU

, Pavel Matocha,
SPOLEČNĚ POSTARU
Zdroj: Euro.cz

Kalousek porazil čtyřkoalici na celé čáře

Karel Kühnl, díky poslední piruetě čtyřkoalice její současný lídr, minulé pondělí prohlásil, že sestavením stínového týmu skončily úvahy o personálních otázkách a začíná diskuse o programu. Pokud sám tomuto prohlášení věřil, již o den později musel pochopit, že dohadování o personálních otázkách neskončilo v žádném případě. Jmenovaný stínový ministr práce a sociálních věcí Václav Krása (US) mu v úterý oznámil, že zvažuje rezignaci na tuto funkci. A ve čtvrtek, jehož večer věnovala stínová vláda svému prvnímu jednání, Krása skutečně odstoupil.
„Odbornou komisí Unie svobody byl na tento post navržen kolega Stanislav Volák a já jsem přijal své jmenování ve velké časové tísni. Nechtěl jsem zlomit křehkou dohodu, kterou politická rada uzavřela, takže jsem neměl na výběr. Dopředu se mnou nikdo nic nekonzultoval. Politická rada v sobotu ani nemohla, neboť jsem byl mimo Prahu i mimo telefonní signál. Nešlo o problém kompetenční, ale lidský. Lepší lidské vztahy jsou pro mě důležitější než místo ve stínové vládě. Proto jsem odstoupil, vysvětlil Václav Krása týdeníku EURO důvody své rezignace. „Důvodem Vaškova odstoupení je skutečnost, že Stanislav Volák to těžce nese a neustále prohlašuje, že na tom místě měl být on. Jsou kamarádi, a tak se Vašek rozhodl odstoupit, potvrdil nám Krásou uvedený důvod jeden z členů vedení Unie svobody.
Václav Krása bral svoji nominaci do stínové vlády pro resort zdravotnictví. Když viděl, že Stanislav Volák je pro lidovce obtížně přijatelný, signalizoval, jak sám uvádí, Cyrilu Svobodovi, že si nepřeje, aby mu byla dána přednost pro resort práce a sociálních věcí před stranickým kolegou. Svoboda s ním navíc prý nikdy svůj záměr obsadit jej do stínového křesla ministerstva práce a sociálních věcí nekonzultoval. Bývalý lídr si minulý týden nenašel čas na to, aby svůj postup týdeníku EURO vysvětlil.
„Na politické radě jsme Cyrilu Svobodovi říkali, že pro resort sociálních věcí jsou za Unii svobody použitelní dva kandidáti – Stanislav Volák a Václav Krása. Dali jsme mu za naši stranu seznam čtrnácti jmen, ze kterých si může pro stínovou vládu vybrat. Ke jménům však nebyly automaticky přiřazeny jednotlivé resorty, popsala Krásovo jmenování Hana Marvanová, která byla členkou čtyřkoaliční politické rady za Unii svobody.
Ani tento případ však velmi pravděpodobně nebude posledním personálním problémem stínové vlády. Průběh jejího sestavování a přítomnost Miroslava Kalouska jsou totiž předzvěstí dalších personálních problémů, a tedy i velkým příslibem pro všechny politické konkurenty čtyřkoalice.

Jak se pekl dort.
Cyril Svoboda jako lídr postupně čtyřkoaliční radě předložil tři (budeme–li počítat i modifikaci poslední varianty z předminulého víkendu tak čtyři) návrhy stínové vlády (jejich obsazení viz tabulky). Všechny měly několik společných rysů: Ani jednu z nich nepodpořili zástupci KDU–ČSL. Nebyli v nich zastoupeni Miroslav Kalousek, který vadil stranám US a ODA, a Stanislav Volák, jenž nebyl po chuti lidovcům. Cyril Svoboda si kromě předsednictví vždy ponechával i ministerstvo vnitra, aniž by to jakkoli zdůvodnil. A snažil se prosazovat více tváří nových a více tváří mladých.
Nebyl však ochoten své návrhy předjednávat s jednotlivými politickými stranami. Vše nechával až na zasedání politické rady. A jak ukazuje případ Václava Krásy, nekonzultoval obsazení jednotlivých pozic ani s navrhovanými kandidáty. Vycházel z toho, že má mandát sám si vybrat sestavu ze seznamu 41 jmen, které mu čtyři partaje nabídly. Přesto postupně přijímal stále více a více požadavků stranických sekretariátů a ze své představy stínového týmu slevoval. Hranici, za kterou nebyl ochoten jít, jak se nakonec ukázalo, byla osoba Miroslava Kalouska.
V sobotu 31. března v již vypjaté atmosféře se hlasovalo o posledním Svobodově návrhu. Výsledek byl čtyři ku čtyřem. Lídra podpořila Unie svobody a ODA, KDU–ČSL a DEU byly proti. Lidovci chtěli do sboru dostat Kalouska a Ratibor Majzlík trval na ministerstvu vnitra, i když později (po Svobodově rezignaci) souhlasil s nabídkou, kterou mu udělal již Svoboda. „Jsem přesvědčena, že Ratibor Majzlík byl domluven na společném postupu s lidovci, že mu ani tolik nešlo o ministerstvo vnitra jako o zájmy Kalouskova týmu. Lidovci házeli po celou dobu Cyrilu Svobodovi klacky pod nohy. Majzlík dokonce na politické radě nahlas řekl, že Svoboda je dále neudržitelný, že musí být nahrazen Kopřivou a navrhl hlasování o Cyrilově odvolání, řekla týdeníku EURO Hana Marvanová.
Další účastník jednání, Daniel Kroupa, nám ale tvrdil opak. „Není pravda, že by lidovci házeli Svobodovi klacky pod nohy. On selhal jako vyjednavač. Vůbec se neřídil konsenzem politické rady čtyřkoalice a odmítal vyjednávat samostatně s představiteli jednotlivých stran, řekl Kroupa. Jeho interpretaci potvrdil vyjádřením publikovaným na své internetové stránce Vladimír Mlynář: „Cyril Svoboda místo jednání a hledání maximálního možného průniku představ svých a představ jednotlivých stran pouze bez předjednání přinášel vždy variantu jednoho a téhož návrhu, který ovšem trpěl vážným rozporem. Na straně jedné respektoval takříkajíc politickou čtyřkoaliční realitu, takže vždy počítal například s účastí Ratibora Majzlíka, uspokojoval požadavky ODA a v zásadě i US, ale pokud jde o KDU, odmítal vzít na vědomí požadavek stranického vedení na účast Kalouska. Explicitně přitom ale Svoboda neřekl, že je pro něj Kalousek nepřijatelný… Jako nepřekonatelnou věc to pro sebe Cyril Svoboda postavil až v sobotu odpoledne, když odmítl přijmout většinovou dohodu a vzápětí rezignoval… Takto se lídr nemůže chovat. Mám–li vůči jednomu z velmi výrazných a vlivných členů politické rady tak velké nepřekonatelné výhrady, nemohu s takovou věcí přijít za minutu dvanáct a rozbít kvůli tomu pracně dosažený a pro všechny strany čtyřkoalice akceptovatelný výsledek.
Svoboda odmítl zkoušet štěstí s dalším návrhem. S pozměňovacím návrhem přišel Vladimír Mlynář. Vymyslel, že by všichni čtyři předsedové stran mohli být místopředsedy stínové vlády a Kalousek že by dostal ministerstvo průmyslu. Na to Cyril Svoboda řekl, že pokud toto projde, tak rezignuje. Výsledek hlasování o Mlynářově návrhu byl jednoznačný: sedm pro, proti pouze Hana Marvanová. V tu chvíli si Svoboda začal balit své papíry a zvedl se k odchodu.
Jaroslav Kopřiva a předsedové zbývajících stran se poté odebrali jednat sami. Asi po čtyřiceti pěti minutách přišli s dohodnutým řešením a výslednou podobou stínové vlády. Protože v ní byl i Miroslav Kalousek, Hana Marvanová odmítla být stínovou ministryní spravedlnosti a odstoupila i ze čtyřkoaliční rady. Podle informací ČTK došlo ještě ke dvěma změnám: Vladimír Mlynář navrhl, aby místo něj byl ve vládě Josef Zieleniec, a Jaroslav Kopřiva upozornil, že Martin Bursík odjel na dva měsíce do Himálaje. Přednost před ním tedy dostal Libor Ambrozek.

Časovaná bomba Kalousek.
Příčinou tohoto čtyřkoaličního fiaska byla osoba Miroslava Kalouska. Dokonce i předseda lidovců Jan Kasal v dopise členům strany, publikovaném na webových stránkách KDU–ČSL, potvrdil, že jádrem sporu byl právě Kalousek. „S Cyrilem Svobodou jsem před jeho rozhodnutím telefonicky hovořil a několikrát jsem ho nikoliv žádal, ale prosil, aby rezignaci nepodával, aby nepoškozoval KDU–ČSL, zvlášť za situace, kdy jediným sporným bodem byla jeho osobní nesmiřitelnost vůči Miroslavu Kalouskovi, napsal Kasal.
Ano, Cyril Svoboda odmítal usednout do jedné vlády, byť stínové, s Miroslavem Kalouskem. Nenavrhl ho do žádné z variant stínové vlády. Jenže v tom nebyl rozhodně sám. Krajský výbor Unie svobody Praha požádal 28. března 2001 své zástupce v republikovém výboru, aby „nepodpořili schválení stínové vlády čtyřkoalice, pokud mezi jejími členy bude Miroslav Kalousek . Hana Marvanová tentýž den na jednání politické rady řekla Kalouskovi, že jeho přítomnost ve stínové vládě by pro ni osobně představovala velký problém. „Řekla jsem, že když je prošetřován policií a hrozí mu trestní stíhání, tak by měl nést odpovědnost a vyčkat do vyřešení celého případu. Nejde o můj spor s Kalouskem, ale o snahu nejen o změnu programovou, nýbrž i stylu. Kdybych na tomto netrvala a nakonec neodešla z politické rady, tak bych se zpronevěřila tomu, co jsem hlásala, když jsme odcházeli z ODS. Tam byla vážná podezření ohledně financování strany, která měla vést k odchodu vedení. Když jsem na tom trvala tehdy, musím na tom trvat i teď. Miroslav Kalousek na mě začal řvát. Křičel, že mi nabízí, že tedy na půl roku odstoupí ze všech funkcí, ale jestli do té doby nebude proti němu zahájeno trestní stíhání, tak se vrátí a na revanš odstoupím ze všech funkcí já. Říkala jsem, že se s ním přece nesázím, jestli bude nakonec opravdu obviněn, ale že podezření tu je. Pro politika v tomto neplatí presumpce neviny a nemůže být ve svých funkcích až do doby právoplatného odsouzení. On asi čtrnáctkrát opakoval, jestli jeho nabídku beru, nebo neberu, popisovala bouřlivou atmosféry středeční politické rady Hana Marvanová. Daniel Kroupa její slova potvrdil a dodal, že on „měl výstup s Kalouskem o zasedání dříve , když informoval politickou radu, že Kalousek představuje pro ODA problém. Stejně tak v březnu politické radě signalizoval Karel Kühnl, že tento bývalý ekonomický náměstek několika ministrů obrany je v Unii svobody přijímán negativně.
A již dříve, v roce 1997, vyzýval Michael Žantovský k odvolání Kalouska z funkce náměstka ministra obrany kvůli jeho aktivitám při přípravě prodeje tanků T–72 do Alžírska, kvůli nevýhodné výměně stíhacích letounů za polské vrtulníky a kvůli nejasnostem kolem štábního informačního systému.
Když tedy místopředsedové KDU–ČSL Kopřiva, Kalousek a Severa napsali ihned po rezignaci Svobody a schválení stínové vlády v otevřeném dopise spolustraníkům „Upřímně jsme si přáli, tak jako ostatní strany čtyřkoalice, účast obou těchto zástupců KDU–ČSL (Kalouska i Svobody) ve čtyřkoaliční stínové vládě , tak lhali. Rozhodně totiž není pravda, že by si „ostatní strany čtyřkoalice upřímně přály účast Kalouska ve stínové vládě.
„Nikoho jsme nevetovali, respektovali jsme nabídky z ostatních politických stran, ale jakmile byl protikandidát k Miroslavu Kalouskovi, vždy jsme byli pro protikandidáta. Není tedy pravda, že by si ODA přála jeho účast ve vládě, řekl její předseda Kroupa. Unie svobody sice také nevetovala Kalouska, ale o záměru veto uplatnit hlasovala na republikovém výboru (pro bylo devět zástupců, proti také devět a sedm se zdrželo hlasování). Hlavním argumentem odpůrců veta (například Karla Kühnla) bylo, že nemohou takto blokovat místopředsedu koaliční strany.

Lidovecký styl.
„Kasal řekl politické radě, ještě než onemocněl, že oni bez Kalouska a Kopřivy stínovou vládu neschválí. Ptala jsem se ho, jestli to myslí vážně. Odpověděl, že naprosto vážně, řekla nám Hana Marvanová.
Lidovcům šlo tedy nikoliv o politické ideje a program, jak tvrdí ve svém dopise Kopřiva, Kalousek a Severa, ale o jména a zájmy. „Objasnění bude vyžadovat, proč právě jméno M. Kalouska se stalo tak zásadním, když neúčast ostatních místopředsedů KDU–ČSL ve stínové vládě pro vedení strany zásadní problém neznamenala, napsal v dopise členům strany lidové Cyril Svoboda.
Stejně tak by nemělo zapadnout, jak lidovci zametli s dohodou, kterou podepsali se svými partnery ve Žďáru nad Sázavou, o vytvoření společného senátorského klubu. K jeho ustavení nedošlo a v předminulý víkend uzavřené Jarní dohodě s tímto závazkem již čtyřkoalice nepočítá. Z vytvoření společného klubu sešlo kvůli odporu lidoveckých senátorů. Jejich mluvčí Jiří Šenkýř předal ostatním stranám stanovisko, ve kterém uvádí: „Bod 4 usnesení ze Žďáru n/S je velmi zvláštní (když to řeknu slušně) a sprostý, když to řeknu přímo… Je naprosto nemyslitelné, aby senátoři pod nátlakem kohokoli zrušili svůj klub… Proto se jménem Klubu senátorů KDU–ČSL obracím na čtyřkoaliční politickou radu, aby vzala naše stanovisko na vědomí a po 1. 4. 2001 již nevyzývala senátory ke společnému klubu.

To jsou paradoxy.
Čtyřkoalice se zřejmě rozhodla, že si také chce prožít zkušenost, kterou již dříve prošly ODS a ČSSD. Kolem Petra Čermáka a Miroslava Macka bylo podobné množství různých podezření jako nyní kolem Miroslava Kalouska a ODS se s nimi neuměla včas rozloučit. ČSSD sice pozice Macka a Čermáka u svého konkurenta hlasitě kritizovala, ale sama jednala úplně stejně. Do vlády posadila Iva Svobodu a držela jej tam přes všechna v tisku zveřejněná podezření až do doby, kdy mu bylo policií sděleno trestní obvinění. Na podobný pokles důvěry voličů si nyní zadělala čtyřkoalice.
Zvlášť překvapivé je to u Unie svobody, jejíž politici odešli z ODS přece právě proto, že jejich spolustraníci nehodlali v roce 1997 vyvodit politickou odpovědnost ze zveřejněných afér s financováním partaje. Je zvláštní, že Josef Zieleniec, který svým odstoupením sehrál na podzim roku 1997 významnou roli pro další vývoj ODS, si dnes bez problémů sedne do stínového kabinetu s Miroslavem Kalouskem. Stejně tak je zvláštní postoj Michaela Žantovského, který v roce 1997 z pozice předsedy ODA volal po odvolání Kalouska z křesla náměstka ministra obrany.
Čtyřkoalice je na nejlepší cestě prohospodařit do voleb přízeň voličů z počátku letošního roku. V případě Unie svobody by to ostatně bylo již podruhé. I na začátku roku 1998 si stála dobře a pak ve volbách do Poslanecké sněmovny pohořela. V případě KDU–ČSL by takové politické promrhání vlastních možností bylo překvapivé. Již méně překvapivé by bylo, kdyby například na poslední chvíli ze čtyřkoalice vycouvala. Unie svobody tahá stále za výrazně kratší konec špagátu.