SPOJOVÁNÍ BURZ NÁM DÁVÁ ŠANCI NA PŘEŽITÍ - Euro.cz

Přihlášení

SPOJOVÁNÍ BURZ NÁM DÁVÁ ŠANCI NA PŘEŽITÍ

, Karel Klein,
SPOJOVÁNÍ BURZ NÁM DÁVÁ ŠANCI NA PŘEŽITÍ
Zdroj: Euro.cz

P a v e l     H o l l m a n n

Pražská burza zdaleka nepožívá takové vážnosti jako její kolegyně ve světě. Nyní je doslova na prahu existence, obchody skomírají, brokeři opouštějí její řady. Generální tajemník Pavel Hollmann, ale bohudík i akcionáři v Burzovní komoře pochopili, že když se burza nepoohlédne po pomoci venku, nemá šanci.

Pavel Hollmann (50 let)

Vystudoval strojní fakultu ČVUT. V letech 1992 – 1993 pracoval v Poldi Kladno jako ředitel divize služeb. V té době byl i šéfem kladenského ledního hokeje. Od roku 1993 začal pracovat na pražské burze. Od konce loňského roku na ní působí v nejvyšší funkci – generálního tajemníka. Absolvoval několik stáží na renomovaných světových burzách. Je ženatý a má dvě děti.

EURO: Burza přijala strategii vyrovnání se s očekávaným vznikem panevropských burzovních aliancí. Není ale o ní známo nic bližšího. Jak si představujete svoji budoucí úlohu na ještě globalizovanějších trzích?

Hollmann: Zprávy o vzniku těchto uskupení na mě zpočátku působily tak, že je to buď vysloveně na spadnutí, nebo lze jejich vznik očekávat řádově během měsíců. Koneckonců to podporovaly i různé informace o požadavcích investorů na koncentraci obchodování s jednotlivými cennými papíry. Teď se ukazuje, že realizace těchto záměrů nepůjde tak rychle, jak to vypadalo ještě loni v létě. Nicméně byla skutečně podepsána smlouva o ustanovení východoevropské burzy ve Vídni a pokračují i jednání o ustavení aliance Londýn – Frankfurt včetně toho, že by se jí měla účastnit i pařížská burza a některé další. V tomto světě si nejen my, ale i ostatní regionální burzy musí najít své postavení. Proto Burzovní komora přijala určitou strategii a záměr, jak při tomto hledání postupovat. Samozřejmě ale bude záležet na tom, co bude akceptovat náš případný partner.

EURO: Z jakých základních principů vycházíte?

Hollmann: Za prvé je nutné, abychom našim členům nebo partnerům burzy umožnili snadný přístup na globalizovaný trh. A když řeknu snadný, tak tím míním jak technicky, tak i ekonomicky. Za druhé bychom chtěli najít takový způsob spolupráce, který by umožnil snadný vstup zahraničí sem k nám. A samozřejmě jde o to, abychom zachovali určitou samostatnost pražské burzy v rámci budoucího uskupení. Mimo jiné proto, aby měla dostatek prostředků a možností obsluhovat zdejší regionální trh. Vycházíme totiž z toho, že i v těch nadnárodních, či dokonce panevropských uskupeních budou mít regionální burzy nadále svůj význam.

EURO: Východoevropská burza vzniká ve Vídni, ale vy jednáte hlavně s Frankfurtem, který se na druhou stranu zase má na východoevropské burze podílet. Není to nelogické?

Hollmann: S frankfurtskou Deutsche Börse jednáme velmi často a také jsme to veřejně deklarovali. Tím ale nijak nevylučujeme spolupráci s Vídní. Zkoumali jsme ovšem i možnosti připojení se k budoucímu evropskému uskupení prostřednictvím platformy pařížské burzy. Proč neuvažovat třeba i o londýnské burze, vždyť se tam obchoduje s některými našimi GDR. Partnery prostě hledáme. Teď je třeba, aby i oni konkretizovali svoji představu o spolupráci. Také jsme doufali, že teď už budou nadnárodní uskupení jasně narýsovaná, a tudíž bude jasné, kam bychom se přes koho připojovali. Například dohoda mezi Vídní a Deutsche Börse ale byla nakonec podepsána až koncem ledna.

EURO: Říkáte, že byste chtěli umožnit přístup na globální trh zdejším obchodníkům. Ti ale v drtivé většině nebudou mít kapitál na to, aby byli členy nadnárodních burz. Znamená to třeba, že byste tím členem byli vy a přenášeli tam jejich pokyny?

Hollmann: Jako člen nějaké cizí burzy bychom fungovat nechtěli. Jde nám o to, abychom naše pravidla členství a pravidla inspekce dostali na takovou úroveň, aby mohly být naším partnerem akceptovány a členství na pražské burze bylo za určitých podmínek akceptováno i pro určitý segment globálního trhu. Nemusí to být pro celý trh, ale na určitou část bychom chtěli připravit efektivní přístup.

EURO: Takže čistě prakticky – v Praze přijmete pokyn a přenesete ho do Vídně nebo do Frankfurtu. Kdo bude garantovat vypořádání?

Hollmann: Podle naší pracovní představy by burza zůstala u role organizátora trhu. Jako taková nemůže převzít za někoho odpovědnost tím, že vezme objednávku a pak ji do systému vloží jakoby svým jménem.

EURO: Takže váš člen by měl odpovědnost nejen vůči pražské burze, ale i partnerské a ta by v případě potíží šla na něho?

Hollmann: Ano, šla by na člena.

EURO: I když třeba nebude v jejím garančním fondu?

Hollmann: To je druhá otázka, kterou je třeba řešit, vypořádání, a eventuálně tedy i krytí rizik. Stále vycházíme z toho, že vypořádání musí garantovat člen. On odpovídá za naplnění svých závazků. Mám pocit, že řešení záležitostí týkajících se vypořádání budou pro postup globalizace a možná i našeho připojení se na vznikající uskupení rozhodující. Nejde jen o to, aby se takové obchody daly vypořádat, ale také aby to bylo rychlé a ne zbytečně drahé. Propojení může být dvojí. Buď přímo, že přes UNIVYC bude vytvořen účet člena v partnerském středisku, anebo to bude účet UNIVYC s podúčtem toho člena. Jak přesně bude formulován tento vztah, to záleží hodně na požadavku zahraničního partnera.

EURO: Řekl jste, že pražská burza bude i nadále organizovat obchody. Jaký by tedy měla mít vlastně status vůči nadnárodnímu partnerovi? Má to být podíl na nějakém společném projektu, partnerství či něco jiného?

Hollmann: Ideově máme na mysli podíl na společném projektu s tím, že může mít několik forem. Jestli by to bylo třeba vytvoření určitého segmentu, kde by se jednalo o majetkové propojení, nebo vytvoření jakési organizace, kde by zodpovídal každý z partnerů za určitou část činnosti, to zatím není jasné, ale myslím, že něco takového by bylo obecně přijatelné. Naše představa je, že bychom měli stále vliv na ten segment, kde by se obchodovalo s českými cennými papíry, ale zároveň bychom za to museli cosi poskytovat a také za něco zodpovídat. Otázka vymezení partnerství a zodpovědnosti je právě předmětem dalších jednání.

EURO: A předpokládáte, že budou existovat nadále dva trhy, tedy jeden společný pro vybrané emise a domácí pro střední a třeba úplně nové emise?

Hollmann: Ano, ale to všechno záleží na tom, jaká bude dohoda s partnerem a čeho se to partnerství bude týkat. Jestli jenom toho, co se bude obchodovat společně, nebo všech segmentů. Já si myslím, že dojde k určitému rozdělení.

EURO: Čili samostatný obchodní systém v Praze?

Hollmann: To je otázka, obchodní systém může být tady, ale organizace může mít sídlo jinde. Musí tu ale existovat regionální trh a ten bychom si chtěli udržet. Stále předpokládám, že v delším časovém horizontu dojde k oživení a že se tady objeví menší a střední emise, o které bude zájem a které se na tomto regionálním trhu budou moci obchodovat. Tím se zatraktivní i to, co zbude, až nejlepší tituly částečně odejdou na nadnárodní trh.

EURO: Asi předpokládáte, že přes linku řekněme Praha – Vídeň by vedla cesta i na magistrálu Londýn – Frankfurt.

Hollmann: Pokud by to bylo možné, tak to nevylučujeme. Jestli přístup tam či onam půjde přímo, nebo přes nějaký uzel, to je všechno otevřená otázka. Zatím na ni nemám jednoznačnou odpověď. Za prvé je to otázka nákladů. Za druhé toho, jestli by cesta přes další uzel nebyla příliš komplikovaná. A třeba by nemusela být, když budou všude stejná pravidla.

EURO: Existují nějaké termíny ohledně dalšího postupu, nějaká ultimáta?

Hollmann: Ultimáta nejsou. Jednání ještě nejsou tak daleko, abychom se k něčemu takovému dostali. Formulovali jsme naše představy a teď čekáme na reakce. Na jednu stranu bych rád řekl, do toho a toho data bude jasno, ale na druhou z toho nejsem nervózní. Do konce roku bychom snad mohli dospět k něčemu konkrétnímu. Východoevropská burza bude, to je jasné. Ale rozhodnutí, jak bude vypadat projekt panevropské aliance, jak bude vypadat její názor na připojení třeba pařížské burzy, se trošku posouvá. Záměr tady rozhodně je a diskutovat o tom, jestli se naplní, nebo ne, je zbytečné. Panevropský trh prostě bude.

EURO: Dovedete si vůbec představit, že byste se nakonec nenapojili nikam?

Hollmann: Že bychom mohli uvažovat o nějakém zabarikádování se, to si vůbec nepřipouštím.

EURO: Máte pocit, že napojení je nutnost, anebo spíš naděje, že vývoj kapitálového trhu u nás výrazně pokročí?

Hollmann: Je to naděje, která se jmenuje kapitál přerozdělovaný na kapitálových trzích. Naděje, že se jeho část dostane i k našim cenným papírům a my na tom budeme spolupracovat.

Nedovedu si představit, že se někdy staneme natolik atraktivními, abychom mohli zůstat kdesi zcela samostatně, a přesto všechny investory lákali bez ohledu na to, že vedle bude nějaký veliký trh. Čili je to i nutnost jít s vývojem, který na kapitálových a finančních trzích je. Nutnost, která znamená naději.

EURO: Globalizace, fúze, to jsou dnes nejvíce frekventovaná slova. Nebýt snah ostatních burz, možná byste to sami neurychlovali.

Hollmann: My určitě nebudeme řídící burza a řídící trh, a ani ti, kteří by všechno mohli urychlit. S iniciativou musí přijít hráči s největší silou. To jsou veliké investiční společnosti, penzijní fondy, které říkají: my máme volné prostředky, chceme investovat a chceme to dělat za těchto podmínek. Čili oni mluví o tom, že by chtěli globalizovat. A burzy na to reagují. Logicky ty, které jsou nejdříve osloveny a kterých se to nejvíce týká, v Londýně, ve Frankfurtu a v Paříži. Co s tím, teď kromě nás řeší i v Maďarsku, ve Slovinsku, ale i na daleko větší burze v Polsku. Proto s nimi stále jednáme a ještě to budeme muset zintenzivnit. Začátkem března se tady sejdeme a určitě budeme mluvit na téma, jak vidíme naše budoucí postavení jako regionálních burz a jak vidíme možnost vzájemné spolupráce.

EURO: Musí se nutně východní burzy setkávat jen ve Vídni, nebo se třeba mohou propojit i mezi sebou?

Hollmann: Dovedu si toho pavouka představit i jako propojení východoevropských burz mezi sebou navzájem. Nemusí to být nezbytně přes jeden vídeňský uzel.

EURO: Když se bude obchodovat s nejlikvidnějšími tituly venku, burze ubudou příjmy z poplatků.

Hollmann: My si myslíme, že se na obchodech budeme podílet. Spolupráce mezi burzami na poli ekonomicko-finančním tady musí být, jinak by to znamenalo, že vezmeme určitý segment a někomu ho předáme a sami z toho nic mít nebudeme. To pak nemá nic společného se spoluprací a za takových podmímek nemá cenu se tohoto dílu vzdávat. Musí to oběma stranám něco přinést a především pak trhu zvýšenou likviditu.

EURO: Doma se tedy bude obchodovat s menšími tituly, nebo s nově vzniklými. O této naději se však mluví řadu let, a zatím nic.

Hollmann: Na projektu vydávání nových primárních emisí pracujeme, hodláme třeba využít zkušeností z Polska. Je to složité. Musíme například vyřešit situace, kdy je tržní hodnota nové uváděné emise nižší než nominál. Nominální ocenění akcií vzniklo v nějaké době a teď je velkou překážkou pro vstup emitenta na trh.

EURO: Na burze se téměř neobchoduje. Nějaké transakce se odehrávají v systému SPAD s několika tituly. Současná situace je pro vás zřejmě otázkou života a smrti. Co s tím?

Hollmann: Jestli chceme v Praze zvýšit likviditu, musíme prostě zvýšit obchody s těmito tituly ve SPAD. Lék na to je jediný – přitáhnout zájem investorů – především zahraničních, protože domácího kapitálu u nás moc není.

EURO: Fenoménem je doslova úprk brokerských firem z burzy, a tím i našich potenciálních příjmů.

Hollmann: My jsme s tím počítali. V roce 1999 vidím na burze místo tak pro 44 členů, nyní jich máme 66. Kromě poplatků z obchodů nám tak ubývají i účastnické poplatky, takže samozřejmě zákonitě dochází k poklesu příjmů. Na to jsme připraveni a snižujeme náklady. Prodali jsme Čekii, redukujeme naše informační středisko, ale i počty pracovníků. Ještě nedávno jich burza měla kolem 115, nyní je to 69. Existenční problémy nemáme. Loňský rok skončil se ziskem, letos tomu bude snad také tak.

EURO: Co cítíte jako největší nedostatek tuzemského kapitálového trhu? Jinými slovy, co se musí změnit z toho, co nemůže ovlivnit přímo burza?

Hollmann: Je nezbytně nutné udělat řadu dílčích novel, pokud nedojde ke změnám v legislativě, je to všechno jenom snaha s mizivým účinkem. Na stole jsou novely zákona o penzijních fondech, o cenných papírech, o dluhopisech, v jejich rámci by mohla být udělána i novela zákona o Burze cenných papírů – je potřeba upravit například vypořádání obchodů, vztahy burzy a Komise pro cenné papíry. Pokud bude dodržen časový harmonogram (do poloviny roku chce MF předložit paragrafované znění zákonů – pozn. redakce) – bude to krok správným směrem. Pak to chce postavit zbrusu nové zákony, to je však otázkou dvou tří let.

EURO: Jakými systémovými změnami by měl projít náš zdevastovaný kapitálový trh na cestě k očistě?

Hollmann: V první řadě tady musí být ekonomický růst. Co je nám nejvíce vytýkáno, dosti přesně vystihuje analýza Světové banky. Například, když tu má někdo investovat, musí cítit záruku – to je o postavení minoritních akcionářů. Druhá věc je umožnit regulátoru trhu efektivně zasáhnout – musí mít nejenom právo zasáhnout a rozhodnout, ale především toto rozhodnutí musí být vynutitelné a jeho výkon nesmí trvat třeba dva či tři roky. Samozřejmě je třeba vyřešit daňové aspekty – zdanění výnosů z investování do cenných papírů vůči třeba bankovním vkladům a tak dále.

EURO: Jak probíhá spolupráce s konkurenčním RM-Systémem, kterou jste si před časem slíbili?

Hollmann: Držíme se doporučení Světové banky, že by bylo dobré integrovat trh ve smyslu jednotné ceny jako ochrany investorů. Je to jedna z věcí, která tu není dostatečně vyřešena. Chceme se bavit o tom, jak eventuelně těmto požadavkům vyjít vstříc. To celé je o koncentrovanosti likvidity a jednodušším přístupu investorů.

Diskuze