Schovaný úřad - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Schovaný úřad

, Josef Michl,
Schovaný úřad
Zdroj: Euro.cz

Generální ředitel státní služby bude mocnou osobou

Generální ředitelství státní služby sídlí v Praze v čerstvě rekonstruované bývalé budově Krátkého filmu. Schované za kostelem svatého Jindřicha, stranou od stejnojmenné rušné třídy. „Za rohem“ figuruje i ve struktuře státní správy neboli, řečeno terminologií služebního zákona, ve struktuře služebních úřadů. Komplikovaný oficiální název zní: Sekce Generálního ředitelství státní služby Úřadu vlády ČR. Je tím myšleno, že Generální ředitelství státní služby (GŘSS) je sekcí Úřadu vlády. V této pozici – sekce jiného úřadu – tak figuruje fakticky samostatný úřad v samostatné budově a – zejména v budoucnu – značnými pravomocemi stanovenými v zákoně č. 218/2002 Sb., služebním zákoně.

U ledu.

Od svého schválení prošel zákon sedmi novelizacemi. Dvě z nich posouvaly jeho plnou účinnost. Nejprve z 1. ledna 2004 na začátek roku 2005 a podruhé – loni – až na 1. ledna 2007. Děje se tak za permanentní kritiky Evropské komise, což ukazuje, že když se chce, lze údajné unijní nesmlouvavosti odolat. Hlavním, i když patrně nikoliv jediným důvodem odkladů jsou údajně peníze. Uplatnění služebního zákona znamená výrazné zvýšení objemu mzdových a dalších finančních prostředků pro státní úředníky.

Vzduchoprázdno.

Část zákona začala ovšem platit v předstihu, už v roce 2002. Zcela logicky se to týkalo i zřízení Generálního ředitelství státní služby, které bylo ustaveno 15. června 2002 jako „ústřední řídicí, organizační, koncepční, koordinační, výkonné a kontrolní místo ve věcech státní služby podle služebního zákona“. To znamená, že úřad už dva a půl roku existuje a ještě dva roky existovat bude, aniž by vstoupila v plnou účinnost právní norma, díky níž vznikl a jejíž řádné uplatňování má zajistit. Tato skutečnost je zarážející a bývá terčem někdy až zdrcující kritiky médií. A nejen médií. Místopředseda sněmovny Ivan Langer hovoří o Generálním ředitelství státní služby jako o „hrůzostrašné instituci“.

Náhradní činnost.

Jenže až tak jednoduché to není. Ředitelka odboru řízení lidských zdrojů ve správních úřadech Zuzana Beránková, po sekčním šéfovi Kamilu Srncovi „dvojka“ v kompetenční hierarchii GŘSS, připomíná, že Generální ředitelství státní služby existuje proto, že tak stanovil zákon. A to kvůli tomu, aby byly vytvořeny systémové, organizační a personální předpoklady pro implementaci služebního zákona ještě před jeho plnou účinností. A bylo by samozřejmě mnohem víc přes hlavu měnit zákon jenom proto, aby byl už činný úřad na nějakou dobu zrušen, když záhy by stejně musel být znovu budován.
Druhou věcí je, čím se má úřad zabývat, když některé činnosti musel vzhledem k odložené účinnosti služebního zákona přerušit nebo omezit. Zuzana Beránková připouští, že činnosti vyplývající ze služebního zákona jsou v útlumu. GŘSS ale podle ní posiluje činnosti, které mu uložila vláda svým usnesením z roku 2000. To schválilo náplň práce pro sekci organizace, personalistiky a vzdělávání ve správních úřadech, která byla téhož roku na Úřadu vlády zřízena. Vedle účasti na přípravě služebního zákona se stala i základem nynějšího Generálního ředitelství státní služby.

Do foroty.

Činnost, na niž se GŘSS v současné době dominantně zaměřuje, je především rázu vzdělávacího a osvětového a z oblasti řízení lidských zdrojů. Přičemž Zuzana Beránková zdůrazňuje, že nejde o to najít za každou cenu náplň práce. Jde prý o činnosti, které stejně úřad musí vykonávat. Současná situace jen znamená změnu priorit, zejména v čase. Některé praktické kroky související s aplikací služebního zákona byly už učiněny v minulosti, anebo jsou v takovém stadiu rozpracovanosti, že budou k dispozici, až to bude aktuální. Významnou kapacitu podle Zuzany Beránkové GŘSS věnuje plnění úkolů reformy a modernizaci státní správy.

Nová doba.

Po loňském omezování stavů pracuje v úřadě v současné době třiačtyřicet lidí včetně patnácti pracovníků Institutu státní správy. V průběhu letošního roku by měl počet pracovníků klesnout minimálně o dalších devět. Původně se počítalo, že „na plných stavech“ by měl mít úřad asi šedesát zaměstnanců. Zuzana Beránková ale poukazuje na to, že zůstává otázkou, jak to nakonec dopadne, když se ve státní správě musí šetřit, a to i na lidech. Podle nynějšho znění služebního zákona by se měl Institut státní správy, který je nyní jedním z odborů GŘSS, stát samostatnou příspěvkovou organizací s pětačtyřiceti zaměstnanci. Diskutuje se ale i o jiné variantě, finančně a organizačně méně náročné, a to, že by zůstal součástí GŘSS.

Různé modely.

Také začlenění GŘSS do Úřadu vlády obhajuje Zuzana Beránková tím, že se ušetří například na servisních činnostech, které by si samostatný úřad musel zajišťovat též samostatně. Připouští ale, že při přípravě služebního zákona se uvažovalo i o Generálním ředitelství státní služby jako o samostatném ústředním úřadu. Takové je postavení obdobných institucí na Slovensku, v Belgii, ve Švédsku nebo v Polsku. Ve Francii nebo ve Španělku existují dokonce zvláštní ministerstva státní služby, respektive veřejné správy. V jiných zemích EU je to ale podobné jako u nás. V Německu je třeba odbor státní služby součástí ministerstva vnitra, v Rakousku působí sekce veřejné správy v úřadu spolkového kancléře.

Superúřad.

V každém případě ale jmenováním generálního ředitele státní služby dojde na Úřadu vlády k nestandardní situaci, kdy generálním ředitelem a současně sekčním šéfem, a tudíž fakticky podřízeným vedoucího Úřadu vlády, bude člověk jmenovaný do funkce na návrh vlády přímo prezidentem. Služební zákon takto vyztužuje pozici generálního ředitele státní služby proto, že jeho pravomoci budou velmi silné. Bude kupříkladu jmenovat státní tajemníky jako exekutivní, nepolitické šéfy úřednického aparátu ministerstev. Ti potom budou jmenovat personální ředitele ministerstev.
Generální ředitelství státní služby bude vydávat služební předpisy a každoročně předkládat vládě návrh systemizace státních úřadů vycházející z generálním ředitelem schválených organizačních struktur. Systemizace bude stanovovat závazné počty míst a objemy mzdových prostředků.To má úzkou vazbu na státní rozpočet a je jasné, že generální ředitel GŘSS v budoucnu „schytá“ část intervencí a tlaků, kterým je dnes vystaven ministr financí. GŘSS určí systém úřednických zkoušek, které budou muset složit budoucí čekatelé na vstup do prestižní kategorie státních zaměstnanců ve služebním poměru, respektive kvalifikačních zkoušek, kterým se dosavadní úředníci budou muset podrobit do tří let od vstupu služebního zákona v plnou účinnost. GŘSS také povede informační systém o státní službě a platech shromažďující nejen platové, ale i další profesionální informace o státních úředních a čekatelích, údaje o organizaci a systemizaci služebních úřadů a jimi vydaných předpisech.

Mimo politiku.

Zuzana Beránková označuje služební zákon za záruku odpolitizování státní správy a jmenování generálního ředitele za nezbytný předpoklad uplatnění zákona v praxi. Právě to odpolitizování ale může být jedním z důvodů, proč odkládání služebního zákona nevadí ani koalici, ani opozici. Ministerští poradci jakožto lidé figurující v rovině politického řízení budou v kategorii zaměstnanců v pracovním poměru podle zákoníku práce a služební zákon se na ně nebude vztahovat. Na většinu úředníků však ano. A jednotlivé pozice bude možné obsazovat jen na základě výběrového řízení, nikoli rozhodnutím šéfa. To by mohlo omezit možnosti politických stran zasahovat do personálního obsazení ministerstev a v konečném důsledku možná i zefektivnit a zprofesionalizovat státní správu.
To, že GŘSS nemá dosud generálního ředitele, v současných provizorních podmínkách ani moc nebije do očí. I když principiálně je divné, že šéf nebyl jmenován ani po dvou a půl letech činnosti úřadu. Vzhledem k vysoké vlivnosti funkce lze očekávat kolem jejího obsazení tuhý politický boj. Vláda má ještě půldruhého roku na to, aby do funkce prosadila svého člověka. S ubíhajícím časem se ale šance, že koaliční návrh by byl přijatelný pro prezidenta, snižuje.
Za pozornost stojí, že prvním ředitelem sekce Generálního ředitelství státním služby byl na Úřadu vlády Petr Mužák. V roce 2003 odešel jako odborník na státní správu a personalistiku k Václavu Klausovi na Hrad dělat zástupce kancléře.

Zvýšený výskyt ředitelů

Nejvíc šéfů je na ministerstvech pro místní rozvoj a informatiky. U Vladimíra Mlynáře je vedoucím nějakého útvaru každý pátý a na ministerstvu pro místní rozvoj to byl za časů Pavla Němce pomalu každý čtvrtý úředník. Vyplývá to z personálního a organizačního auditu, který připravilo GŘSS. Týkal se všech ministerstev a dalších ústředních úřadů včetně Úřadu vlády. Tam je podíl vedoucích necelých osmnáct procent a stačí to jen na osmé místo z osmadvaceti sledovaných institucí. Nejméně šéfů vykazuje Správa státních hmotných rezerv a ministerstvo zahraničních věcí (po 6,4 procenta). Průměrně připadá ve státní správě na sto úředníků třináct a půl vedoucího.

Žebříček šéfovských postů

1. Ministerstvo pro míst. rozvoj 23,4
2. Ministerstvo informatiky 22,6
3. Státní úřad pro jader. bezp. 19,5
4.-5. Ministerstvo spravedlnosti 18,1
Český úřad zeměměřičský a katastrální 18,1
6. Komise pro cenné papíry 17,9
7. Energetický regulační úřad 17,8
8. Úřad vlády 17,7
9. Ministerstvo zdravotnictví 17,5
10. Ministerstvo životního prostředí 17,1

Podíl vedoucích útvarů v procentech
Pramen: GŘSS