Sbohem lásko, nech mě jít!

21. září 2010, 14:36 - Jefim Fištejn
21. září 2010, 14:36

Německo nepřestává být evropské, ale pouze eurohujerské

Fraškovitý spor okolo rozhodnutí Francie vypovědět romské vetřelce do jejich balkánské domoviny stočil zájem veřejnosti od podstatného k podružnému. Pře o právu Romů volně kočovat Schengenskou zónou sice přinesla nový důkaz rozklíženosti Evropské unie – pokud toho bylo ještě vůbec třeba – ale zároveň zatlačila do pozadí mnohem důležitější diskusi, která hýbala Evropou v době vrcholící řecké finanční krize. Jejím smyslem byla otázka, co se stalo s vedoucí úlohou Německa a co způsobilo náhlé německé rozčarování EU, jehož projevem se stala i klesající obliba unie u Němců.
Počáteční nechuť pomoci Řecku z dluhové pasti a evidentní ústup z pozice vůdčí síly a hybatele EU vedly k tomu, že mnozí pozorovatelé začali obviňovat Německo z nedostatečné „evropskosti“. Jako houby po dešti se vynořily úvahy, že jedině Německo skutečně profitovalo ze vzniku eurozóny a uvrhlo ostatní země do dluhů, protože úvěrovalo ve velkém vlastní vývozy, a tudíž šplhalo po zádech partnerů, jimž tím bránilo v růstu. Paradoxně to byla francouzská ministryně hospodářství Christine Lagardeová, která se nejostřeji ohradila proti „asymetričnosti“ vnitřního evropského obchodu a výhodám pro Německo z uměle brzděné domácí poptávky.
Úvahy německých komentátorů se odvíjely opačným směrem. Německá ekonomika je nejlepší, a mají-li jiné země problémy s eurem, tím hůře pro ně. Kdyby ostatní Evropané hospodařili stejně dobře, zejména v oblasti správy dluhů, žádná krize by nebyla. Horké léto na čas vytlačilo z mysli propast mezi tím, co se od Německa očekává a co je ochotné nabídnout. Léto je pryč, leč propast stále zeje. Spor okolo ní nyní bude narůstat přinejmenším ze tří důvodů. Prvním je změna ekonomického počasí. Předpokládaný letošní růst německého HDP je zhruba 3,5 procenta – nejvyšší po opětovném sjednocení země. Každopádně postačí pro nadšenou sebechválu. Tisk již vymyslel chlubivé označení pro tento jev – Aufschwung XL (Vzestup XL) – a ministr hospodářství Rainer Brüderle pronesl cosi o „druhém německém ekonomickém zázraku“. Obzvlášť působivé jsou ukazatele exportu. Za první polovinu letošního roku vzrostl o dvanáct procent. V zemi se rozhostila vítězoslavná nálada. Němci jsou hrdí na své hospodářské nástroje včetně těch, proti nimž ještě nedávno chutě protestovali – třeba proti nuceně krácené pracovní době (Kurzarbeit).
Druhým důvodem je změna politického počasí. Ekonomické oživení ukončilo spekulace o budoucnosti kabinetu Angely Merkelové. Nedávné porážky koalice křesťanských a svobodných demokratů v zemských volbách a její rozpačitý výkon při volbě prezidenta Spolkové republiky Německo vyvolaly pochybnosti o schopnosti vlády přežít příští měsíce. Toto „momentum“ nyní pominulo. Třetím důvodem je nečekané jasno o národních ambicích Německa. Panuje značná shoda, že Německo už nemá ambice vést EU. Spíše se snaží co nejvíce vytěžit ze svých mezinárodních styků a celoevropská politika je mu vcelku ukradená. Deník The New York Times charakterizoval skrytý cíl současného německého snažení: stát se velkým Švýcarskem – blahobytným a neodpovídajícím za osudy zbytku Evropy.
Mnoho analytiků mluví o tomto trendu jako o „solitérní globalizaci“. Není to zatím výsledkem nějaké strategické vize, spíše živelný posun. Leč faktem zůstává, že Evropa začíná být Německu malá! Jedním z projevů takového posunu je důsledné nahrazování zahraniční politiky obchodní politikou. Německá závislost na vývozu znamená, že kam směřuje export, tam jdou i sympatie německé veřejnosti. Na otázku, proč se postoj Německa k Číně natolik liší od názoru oficiálních míst EU, vrcholný německý úředník odpověděl: „Inu, protože ukazatele našeho obchodu s Čínou se tolik liší od všech ostatních zemí EU.“ Vskutku, Německo je jedinou evropskou zemí, která má opravdu významné obchodní, a tudíž i strategické zájmy v Číně.
Stejným tempem, jímž těžiště německých ekonomických zájmů opouští Evropu, ji opouští i německé srdce. Není v tom žádná zlá vůle, ale jen snaha stát se globálním hráčem třeba na vlastní pěst, a tím si zajistit budoucnost. „Evropa“ oproti tomu není žádným politickým projektem, který by mohl být prosazován navzdory ekonomickým trendům. Neznamená to, že Německo přestává být „evropské“. Pouze přestává být eurohujerské. Od geopolitiky se posunulo ke geoekonomice. Zvyká si na roli největšího slona v zoo. Aniž by si toho všimlo, může menší partnery zalehnout. A nechtěně i celou evropskou myšlenku.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
5 věcí, které si pamatujte o dokumentárním akreditivu
Zdraží plyn v topné sezóně? Jaké faktory ovlivní jeho cenu?
Všude stejně: jak moc riskujete, když používáte univerzální hesla a pořád stejný PIN?
Kdy je vhodná doba pro přezutí a výměnu pneumatik
Volby 2017: kde volit, aneb jak najít volební místnost
Auta
Galerie: Kdo je konkurencí pro šestiválcový Stinger GT?…
Nové Audi A7 Sportback už je jen hybrid. A zatím bez dieselu
Kia Stinger oficiálně přijela na český trh. Je to auto, které má velký potenciál
Kam se poděl Natural 95 a běžná nafta? Nikam, teď se značí E5 a B7
Kolik může stát Škoda Karoq „v plné palbě“? Klidně přes milion
Technologie
Samsung udělá z mobilů ještě lepší počítače. Na Galaxy S8 a Note8 poběží Linux
Nejlepší protipirátská ochrana Denuvo padla. Cracky vznikají ještě v den vydání her
Podle výrobců grafik ještě těžní mánie nekončí, vydrží prý minimálně do konce roku
Tip: Jak odložit instalaci Windows 10 Fall Creators Update na pozdější dobu?
HP představilo pracovní konvertibilní tablet pro lidi pracující s nástroji firmy Adobe
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít