Rusko znovu zkouší prolomit duopol Airbusu a Boeingu. Po problémovém Suchoji přichází Irkut MC-21 - Euro.cz

Přihlášení

Rusko znovu zkouší prolomit duopol Airbusu a Boeingu. Po problémovém Suchoji přichází Irkut MC-21

,
Rusko znovu zkouší prolomit duopol Airbusu a Boeingu. Po problémovém Suchoji přichází Irkut MC-21
Zdroj: United Aircraft Corporation

Nový letoun míří do nejprodávanější kategorie dopravních letadel, jíž dominují řady Airbus A32x a Boeing 737. Má ambice oslovit i zákazníky mimo státy bývalého Sovětského svazu, výchozí pozici mu však kromě objektivních faktorů ztěžuje i neúspěch předchozího podobného projektu.

Aktuální propad poptávky po leteckém cestování poškozuje více či méně všechny hráče v oboru a není vyloučeno, že ve výsledku může vést k zásadnějším změnám v rozložení sil na trhu – jak mezi leteckými společnostmi, tak u výrobců letadel. Zvlášť Boeing se kvůli souběhu koronavirové pandemie s uzemněním klíčového typu 737 MAX ocitl ve zvlášť oslabené pozici a o svoje místo na slunci bude muset bojovat ze všech sil. Čelit přitom bude nejen Airbusu, ale i nové konkurenci v klíčovém segmentu úzkotrupých letadel s kapacitou okolo 200 cestujících. Do boje o zákazníky se totiž chystá zapojit také Rusko s novým letounem Irkut MC-21.

Stroj míří přímo proti řadám Boeing 737 a Airbus A32x, které jsou nejprodávanějšími dopravními letadly na světě. Irkut testuje dvě varianty: MC-21 200 s kapacitou 165 cestujících a doletem přibližně 6500 km (navlas stejné parametry má A320neo) a MC-21 300 pro až 211 cestujících, které dopraví na vzdálenost 6000 km. Zvažována je rovněž prodloužená verze 400 s přibližně 250 sedadly. Délka trupu činí 36,8, respektive 42,2 m, rozpětí křídel je u obou variant shodných 35,9 m. To je běžná praxe, společné křídlo využívají také všechny délkové varianty řad A32x (rozpětí 35,8 m) i 737 MAX (35,9 m).

Cílové parametry nového dopravního letounu pro 130 až 170 cestujících byly definovány už v roce 2006. O tři roky později byl zahájen proces konstrukčního návrhu a k první letové zkoušce Irkut MC-21 vzlétl 28. května 2017.

Avioniku pro MC-21 dodávají západní společnosti jako Rockwell Collins nebo Honeywell. Zajímavostí je, že půjde o první dopravní letoun s aktivními „sidesticky“ – pákami elektronického ovládání fly-by-wire. Tento způsob ovládání bez mechanické vazby mezi ovládacím prvkem v kokpitu a pohyblivými prvky na křídle a ocasních plochách zavedl Airbus v původním modelu A320 a přes nesporné přednosti má také významné nevýhody. Zejména absenci zpětné odezvy, jíž je přisuzován přinejmenším vedlejší podíl na několika nehodách. Sidesticky v MC-21 budou klást umělý odpor, aby pilota informovaly o silových poměrech na ovládacích plochách nebo o tom, že druhý pilot pohybuje pákou na opačnou stranu. Takto fungují fly-by-wire kniply v některých typech Boeingů nebo ve vojenských letadlech.

I s americkými motory

Kromě ruských motorů Aviadvigatel PD-14, vyvíjených speciálně pro MC-21, je letoun nabízen rovněž s americkými motory Pratt & Whitney PW1000G – zjevně v naději, že se tím podaří oslovit zájemce ze západních trhů. To se zatím úplně nedaří. Irkut na svém webu uvádí 175 závazných a 100 předběžných objednávek. Většina je z Ruska a bývalých sovětských republik – s výjimkou malého egyptského dopravce Cairo Aviation, jehož flotilu aktuálně tvoří pouhé čtyři letouny Tupolev Tu-204. Ten si objednal šest MC-21, všechny v delší variantě 300.

Původní plány počítaly s tím, že v roce 2020 bude Irkut MC-21 už létat u zákazníků. Začátkem letošního roku navíc stroj získal nevítanou publicitu i mimo odborné kruhy, když při testování simulovaného výpadku motoru na moskevském letišti Žukovskij přejel konec vzletové a přistávací dráhy. Vleklé průtahy a různé drobnější technické lapálie v průběhu testování se nicméně nevyhýbají ani západním výrobcům, dokonce jsou spíše pravidlem než výjimkou.

Ceníkové ceny Irkutu MC-21 činí 72 milionů USD (v přepočtu přibližně 1,5 mld. Kč) za model 200, respektive 91 mil. USD (1,95 mld. Kč) za delší „třístovku“. To však mnoho neznamená, dopravní letadla se běžně prodávají se slevami ve výši mnoha desítek procent z ceníkových cen. Ani výrazně nižší reálné prodejní ceny nicméně nemusí Irkutu k prosazení mimo tradiční trhy stačit. Letecké společnosti se totiž při výběru letadel neřídí pouze kapitálovými a provozními náklady. Detailně vyhodnocují množství numerických i „měkkých“ strategických parametrů a do rozhodování vstupuje celá řada vedlejších faktorů jako připravenost technického zázemí, náročnost přeškolení pilotů, kompatibilita se zbytkem flotily atd. Irkutu nepomůže ani to, že předchozí podobný projekt ruského leteckého průmyslu, Suchoj Superjet, si ve světě udělal špatné jméno kvůli technickým problémům. Objednávky na něj rušili nejen zákazníci ze západu, ale i samotný Aeroflot. V roce 2020 dodal Suchoj pouhých 12 Superjetů.

O slovo se hlásí také Čína

Rusko není jediné, kdo se snaží uloupnout Boeingu a Airbusu alespoň kousek velkého koláče trhu úzkotrupých letadel. S kratšími variantami řad 737 a A32x chce soupeřit také čínský Comac 919 s kapacitou 168 cestujících a doletem přes 5500 km. Homologace a zahájení dodávek zákazníkům se očekává v roce 2021. Prvním zákazníkem budou China Eeastern Airlines a výrobce již na model 919 eviduje přes 1000 objednávek – všechny z Číny.

Pro kontext uveďme, že jen v roce 2020, pro výrobce letadel zcela katastrofálním, dodal Boeing zákazníkům 184 letadel, z toho něco přes 80 připadlo na 737 MAX. Airbus byl úspěšnější, podařilo se mu dodat 566 dopravních letounů, přičemž 446 (80 procent!) z toho byly modely řady A32x.

Společnost Irkut je součástí konglomerátu United Aircraft Corporation, do nějž Rusko začlenilo domácí výrobce letadel. Jejím možná nejznámějším produktem je bojový letoun Suchoj Su-30. Do organizační struktury Irkutu spadá rovněž konstrukční kancelář Jakovlev, která MC-21 navrhla.

Diskuze