ROZPOČET NENÍ KOUZELNÝ PROUTEK - Euro.cz

Přihlášení

ROZPOČET NENÍ KOUZELNÝ PROUTEK

, Jana Havligerová,
ROZPOČET NENÍ KOUZELNÝ PROUTEK
Zdroj: Euro.cz

P a v e l     M e r t l í k

Koordinátor hospodářské politiky Zemanova kabinetu je skálopevně přesvědčen, že sociálnědemokratická vláda zná lepší recepty na oživení ekonomiky než předešlé kabinety. Chce to ale čas.

EURO: Sociálnědemokratická vláda zatím prezentovala hospodářskou politiku založenou prioritně na zvyšování poptávky v ekonomice infrastrukturními investicemi, růstem reálných mezd a upozaďováním významu snižování inflace či názorem, že ekonomice by byla prospěšnější slabší koruna. V čem je tedy dnešní politika odlišná od politiky Klausovy vlády v letech 1994 až 1997?

MERTLÍK: Naše vláda má pět základních priorit. Je to podpora bytové výstavby, podpora rozvoje infrastruktury, podpora průmyslu, především proexportní politikou. Další oblastí je vzdělání a s tím související podpora vědy, výzkumu a vývoje. Většinu těchto priorit nenajdete v praktické politice a řekl bych, že ani v programech, které měly Klausovy vlády.

To, v čem je další rozdíl, je tlak na spotřebu a na investice. Minulé vlády nepodporovaly investice. Ty byly sice zpočátku poměrně vysoké, a to včetně veřejných. Ale když se podíváte na vývoj od roku 1993, tak zjistíte, že veřejné investice postupně klesaly. Rok 1993 je na začátku klesajícího období a dnes jsme velmi nízko.

Myslím, že když je dnes ekonomika v recesi a my rozpočtem zvedneme veřejné investice a dotacemi nebo půjčkami podpoříme soukromé investice, například v bytové výstavbě, tak to je nové, to byste v dřívějších vládních politikách nenašli.

Co je shodné, je bezesporu zvýšení výdajů na spotřebu, což je ovšem v našem případě dáno držením se zákonů o valorizaci životního minima a starobních a jiných důchodů. Zde k žádné změně politiky nedošlo, protože si myslíme, že systém postupných valorizací je správný. Samozřejmě že časem, a to spíše dříve než později, bude potřeba přistoupit k zásadní reformě sociálního systému, ale to je dlouhodobá věc. Místopředseda Špidla má zpracovaný určitý plán a harmonogram je zakomponován v legislativním plánu vlády. Oddělení samostatné sociální pojišťovny od státního rozpočtu bude trvat zhruba tři roky. Musíme nejprve oddělit důchodový účet, kapitálově ho vybavit a tak dál. Druhá věc, která je podobná, ale nikoli shodná, je poměrně značné zvýšení mzdových tarifů v rozpočtových a příspěvkových organizacích. To je ale dáno rozevíráním nůžek mezi platy v této oblasti a v soukromém sektoru. Ty se za poslední dva roky rozevřely velmi drsným způsobem. Zatímco v rozpočtové sféře platy reálně poklesly o patnáct procent, v podnikatelské stagnovaly, nebo i mírně rostly. To je neúnosné, ať už z hlediska konkurenceschopnosti státního sektoru, tak z hlediska sociálního postavení jeho pracovníků. Naše kroky jsou řešením omylů předchozí vlády v této oblasti. Schválené opatření není projevem toho, že by vláda chtěla více utrácet, ale nápravou neudržitelného stavu.

EURO: Nebylo by lepší, kdyby vláda ČSSD, která vždy zdůrazňovala potřebu nastartovat hospodářský růst, pouštěla peníze místo do spotřeby právě do investic?

MERTLÍK: To není v protikladu. My v rozpočtu neomezujeme naše rozvojové priority, naopak je posilujeme, i když ne moc, protože ten prostor opravdu není veliký. Co se týče spotřeby, tak nejvíce narostla kapitola školství, kde jde především o mzdy, ale to jsou investice do lidského kapitálu. V tom nevidím problém, to je v podstatě prorůstové opatření, i když s dlouhodobým horizontem. Pokud se nebudeme starat o kvalitu školství, tak neskončíme dobře.

EURO: Celkově je však hospodářská politika zaměřena na růst poptávky. Proč si myslíte, že by měla reagovat ekonomika jinak než v roce 1996, tedy růstem vnější nerovnováhy a inflace?

MERTLÍK: To jsou dva různé problémy. Co se týče vnější nerovnováhy, tak tam asi určité důvody k obavám jsou. Budeme muset pečlivě sledovat, co se v této oblasti děje a přijímat opatření, která by omezila rizika. Zdůraznil bych ale, že dlouhodobě nemůže jít o nějaké omezování dovozů. Dovozy jsou zdravá věc. Jde o podporu exportu a to je jedna z klíčových věcí v rozpočtu. Vedle přímých podpůrných opatření vytváříme lepší podmínky pro zahraniční investice a předpokládáme, že činnost takto vzniklých podniků povede také k růstu exportu. Dosavadní zkušenosti napovídají, že firmy zahraničních výrobců jsou významnými exportéry. Jsou samozřejmě také významnými importéry, ale tak současný globální svět vypadá. Latentní nebezpečí hrozí, ale není tak výrazné a vláda je schopna na něj reagovat standardními postupy. Co se týče inflace, je dnes situace naprosto odlišná. Světové ceny klesají, ceny výrobců v zahraničí a u nás se pohybují v rozmezí tří až čtyř procent a tak nízkou dynamiku po roce 1990 nikdy neměly. Posuzujeme-li proinflační dopady rozpočtu, hovoříme spíše o promile než procentech.

EURO: Přesto rozpočet ve srovnání s letošní skutečností fakticky počítá s růstem čisté inflace. Proč?

MERTLÍK: Ministerstvo financí snížilo odhad inflace až na 6,7 procenta. Tento odhad je založen na konzervativních předpokladech. Počítá s tím, že budou pokračovat určité trendy. Základem je přitom předpoklad zhruba neměnného kursu koruny. To je samozřejmě velká neznámá. Fakt je, že koruna je spekulační instrument, který je v současné době nadhodnocen, takže může dojít k významným dopadům na inflaci. Pak by odhad nebyl realistický. Vychází totiž z toho, že nebudou vnější šoky. To samozřejmě není chyba.

EURO: Často zdůrazňujete, že česká ekonomika se nechová jako standardní tržní ekonomika, chová se autonomně. Jste přesvědčen, že to, co jste jí naordinovali na takový autonomní vývoj platí?

MERTLÍK: Kdybychom byli standardní fungující tržní ekonomikou, tak bychom nyní neváhali přijít se silně expanzivním rozpočtem, plně v souladu s doporučeními třeba Světové banky, která takovou politiku v případě recese vidí jako správnou cestu. My takovou cestou nechceme jít právě proto, že se obáváme příliš vysokých dovozních dopadů. Domácí nabídka by nebyla schopna včas reagovat.

EURO: Podnikům samotný schodek rozpočtu asi moc nepomůže. Proč nejdete cestou vytváření jiného podnikatelského klimatu, snižováním daňových sazeb apod.?

MERTLÍK: Jsem rád, že to tady zaznělo. Rozpočet je jistě důležitý instrument, ale představa, že je to kouzelný proutek, který rozhýbe ekonomiku, je nesmyslná. Pro některé podniky však bude mít růst výdajů značný význam. Například ve stavebnictví o tom není sporu. Co se týče průmyslu, tak tam jistě také nějaký efekt přímého působení rozpočtu je. Z důvodu úspornosti, kdy se nepočítá s investicemi typu další elektrárny, bude samozřejmě omezený.

Rozhodující problém, se kterým bojují podniky, ale není úroveň zdanění. Potřeba je vytvořit obecně lepší podnikatelské prostředí v této zemi. Zdravému vývoji v této zemi více než snížení daní pomůže to, když budu vědět, že podnikatel, který si založí třetí podnik, aby úspěšně zkrachoval a na krachu slušně vydělal, už nebude mít šanci založit čtvrtý podnik. Tím jeho případné obchodní partnery nebudu vystavovat riziku, že přijdou o své peníze. Pokud tyto věci budou v ekonomice fungovat, tak pro podnikatelské klima v této zemi je to mnohem významnější, než když snížíme daně o několik procentních bodů.

Nejsem však rozhodně nepřítelem snižování daně z příjmů právnických osob. Naopak si myslím, že zde určitý prostor je. Z fiskálních důvodů nebyl využit. Musím říci, že mi to nijak zvlášť nevadí. Mnohem významnější je samozřejmě úroková politika ČNB. Zde musí být ze strany vlády dvojí postoj. Jednak vedeme běžný pracovní dialog a shodujeme se v tom, že je žádoucí, aby se úrokové sazby snižovaly. Banka, pokud bude cítit, že je to realistické, takový program provádět bude. Zároveň vláda se jí snaží pro to vytvořit podmínky tím, že nepřichází s expanzivním návrhem rozpočtu.

EURO: Centrální banka sice nic nenamítá proti rozpočtu, varuje však před provedeným zvýšením platů v rozpočtové sféře a považuje tak vysoký reálný růst platů za nebezpečný zdroj mzdové nákazy.

MERTLÍK: I kdyby došlo k růstu reálných mezd v rozpočtové sféře o oněch šest procent, nevidím v tom žádný problém. Důvody jsou dva. V takové ekonomice, jako je naše, se růst příjmů promítne přednostně do růstu spotřeby, a nikoli do růstu cen. V době, kdy jsme v recesi, kdy ekonomika je cenově málo pružná, je pružná důchodově.

Druhá věc, která s tím souvisí, je mzdová nákaza. V poslední době jí centrální banka často argumentuje. Máme informace o kolektivním vyjednávání v podnikatelském sektoru a argument odborů, že když se přidává v rozpočtové sféře, tak my chceme také, se v jednáních neobjevuje. Mnohem větším cílem odborářů je udržení zaměstnanosti. Navíc mzdová nákaza přišla přesně obráceně. Když učitel vidí, jak lidé s jeho vzděláním dosahují alespoň mírného růstu platu, zatímco jemu se rychle snižuje životní úroveň, tak si položme otázku, odkud asi přichází mzdová nákaza. Takže jde spíše o reakci na vývoj, než o impuls k mzdové nákaze.

EURO: Nejde asi jen o výši platů, ale i o počet těch, kteří je pobírají. Neproběhla žádná reforma ani státní správy, ani rozpočtové sféry. Mzdové prostředky jsou tedy čerpány velmi neefektivně a nezdá se, že by se nové vládě chtělo do tohoto jablka kousnout.

MERTLÍK: Dovolím si napůl souhlasit a napůl ne. Souhlasím s tím základním. Tady neproběhla žádná reforma ani rozpočtové sféry jako celku, ani státní administrativy. Z toho možná budou klíčové potíže při vstupu České republiky do Evropské unie. Jsme kritizováni zejména za to, že nejsou vidět žádné změny k lepšímu.

Na druhé straně tvrzení o celkové nízké výkonnosti a například nadbytečném množství lékařů jsou paušální a nemáte pro ně žádné zdůvodnění. Efektivnost veřejného sektoru se měří velmi obtížným způsobem. V rozpočtových a příspěvkových organizacích pracuje zhruba osm set tisíc lidí a ve státní administrativě nějakých osmdesát tisíc.

Co se týče učitelů, myslím, že jejich počet bude muset klesat tak, jak se vyvíjí populační struktura společnosti, ale v současnosti není nadměrný.

Co se týče počtu lékařů na počet obyvatel, tak není vyšší, než má Německo a podobné státy. Tím nechci říci, že není možná určitá racionalizace práce, což bych více než u lékařů viděl u středního zdravotního personálu. Celkově však při mezinárodním srovnání příliš velký prostor pro šetření lidským kapitálem nenajdete.

EURO: Jenomže my máme počty lékařů na úrovni Německa nebo Švýcarska, ale ekonomiku na úrovni Řecka a Portugalska. A tam je počet lékařů úplně jiný.

MERTLÍK: To je úplně jedno. Svědčí to jenom o tom, že Portugalsko a Řecko jsou sociálně zaostalé státy, a to my díky tomu, že jsme středoevropská země, nejsme. Řada výdajů na zdravotnictví je u nás srovnatelná se západními zeměmi. A rozhodující položkou jsou stále mzdové výdaje, které jsou naprosto odlišné. V tuzemsku jsou nižší. To prostě odpovídá nižší výkonnosti ekonomiky, která se promítá do nižší cenové hladiny neobchodovatelných statků.

EURO: Tvrdíte, že mzdové nákazy se nebojíte. Takže nepovažujete za důležité, jaké signály vláda o růstu mezd vysílá?

MERTLÍK: Podstatné je to, že pozice různých skupin v kolektivním vyjednávání ve velké míře závisí na vnějším prostředí. Například pro úzce specializovanou skupinu pracovníků, která není nahraditelná, je celkový vývoj nepodstatný. Pokud je cena manažera několik set tisíc korun a kvalitních manažerů je málo, tak třebaže podnik krachuje, vynutí si jeho šéf vysoký plat. A když mu ho nedáte, odejde jinam. Toto je ve všech vysoce kvalifikovaných profesích, od dělníků, přes techniky po manažery. To je teorie klubů. Při strukturální nezaměstnanosti jsou vnější relace slabé a jednotlivé skupiny mají poměrně autonomní mzdový vývoj. Pak existují další skupiny pracovníků, jejichž flexibilita je díky nižší specializaci práce podstatně vyšší. Člověk se prostě velmi rychle může stát třeba prodavačem, a z něj třeba úředníkem na poště. Tady je vliv vnějšího prostředí, jako je například míra nezaměstnanosti, podstatně silnější. Držme se toho, že značná část ekonomiky jistou flexibilitu má. Pak bezesporu působí fakt, že jsme v recesi a extrémně rychle roste nezaměstnanost. To samotné je významná brzda, která šlape na růst mezd.

EURO: Takže vše se děje bez toho, aby vláda měla jakýkoliv vliv?

MERTLÍK: Základní ale je, že to není vláda, která by přednostně zvyšovala mzdy. V této ekonomice to byl dlouhá léta polostátní sektor, především bankovnictví, a podnikatelský ho kopíroval. Dnes je situace jiná, veřejný sektor není vůdcem mzdového pohybu, jen reaguje na změny, k nimž došlo.

EURO: Ovšem ve státem kontrolovaných podnicích jako ČEZ, Unipetrol a další rostou mzdy stejně rychle jako tomu třeba bylo v bakovnictví.

MERTLÍK: To je pravda. Ale například ČEZ je vysoce zisková firma. Bezesporu to ale problém je.

EURO: Proč vláda spolu s odbory nepřijme generální dohodu, v níž by byly stanoveny určité mzdové limity?

MERTLÍK: Usilujeme o celkovou generální dohodu, usilujeme i o sociální pakt, což je něco víc než generální dohoda. Měl by to být dlouhodobý dokument, který by definoval vztahy mezi různými sociálními skupinami, především mezi vládou, odbory a zaměstnavateli. Vláda i odbory mají zájem, aby se takový pakt uzavřel. Nicméně praktická vyjednávání se zatím odkládají a odsouvají, protože na cestě k nim existuje celá řada překážek. Upozornil bych na jednu z nich, která je na straně zaměstnavatelů. Odboráři si oprávněně stěžují na to, že jejich partnery nejsou organizace definované podle zákona o kolektivním vyjednávání. Svaz průmyslu a obchodu a ostatní zaměstnavatelské svazy se postupně přeměnily na občanská sdružení, a nejsou tedy partnery. Takže odboráři v této chvíli požadují určitou konsolidaci daného stavu. To je jeden z mnoha praktických problémů.

EURO: Předešlé přitvrzení ekonomických podmínek nastartovalo v podnicích restrukturalizaci, tlak na snižování nákladů.

MERTLÍK: Můžete to doložit? Já restrukturalizaci příliš nevidím.

EURO: Například velké holdingy odprodávají části, které nejsou schopny efektivně spravovat, tlačí na snižování nákladů. To jsou zdravé tendence, ne?

MERTLÍK: Mně se zdají spíš velmi nezdravé. To, co podniky především potřebují, jsou investice. A tyto procesy jim investice nepřinesou, pokud nepovedou k získání zahraničního partnera, který investice dodá. Zatím to takovým způsobem nejde, a pokud ano, tak za velmi drastických podmínek. Kdyby byl takový proces lépe organizován od samého počátku a vláda místo kuponové privatizace hledala strategické partnery, zřejmě by to pro všechny mohlo být společensky efektivnější. Takže když se podíváte na vývoj restrukturalizace v českém průmyslu, zejména zpracovatelském, tak její rozhodující částí byla pasivní adaptace, spočívající právě v tom, že se snižovaly počty zaměstnanců a něco se odprodávalo. Co ale zoufale chybělo, byl příliv kapitálu. Zeštíhlení je jen první krok.

Velmi významnou výjimkou jsou podniky napojené na globální odbytové řetězce, a není to jen Škoda Mladá Boleslav, ale i celá řada menších podniků, obdobně výkonných. Ve zbytku se čeká, až se ukáže, že už to dál nejde. Problém je v tom, že pokud se takový problém kumuluje do krátkého času a velké firmy se začnou hroutit během několika měsíců, a taková hrozba reálně existuje, bude to proces nesmírně bolestivý, nesmírně nákladný a málo efektivní. Příslušný kapitál se totiž bude shánět velmi obtížně.

EURO: S radikální politickou změnou očekávala průmyslová sféra i zásadní obrat při řešení jejích problémů. Proč se k tomu vláda dosud neodhodlala a jasně neřekla, jaká bude její průmyslová politika v průběhu čtyř let?

MERTLÍK: Základní věci jsme myslím deklarovali v politické rovině. Mezi politickou deklarací a praktickým přijetím příslušných norem je jisté časové zpoždění. Většinou z technologických důvodů, řada věcí potřebuje nové zákony. Tím nechci říct, že všechno běží hladce, ale tři měsíce vlády jsou příliš málo. Ale určité změny hospodářské politiky už existují. Je to například dohoda o změně práce ekonomických a obchodních oddělení zastupitelských úřadů, která byla uzavřena mezi ministerstvem zahraničí a ministerstvem průmyslu a obchodu. Podnikatelská sféra dostala i další signály – například návrh změny odpisových sazeb, kroky k podpoře exportu, hotový je manuál pro zahraniční investory. Další návrhy a změny se chystají v průběhu příštího roku, například to bude daňová reforma.

PAVEL MERTLÍK (37)

vystudoval národohospodářskou fakultu na VŠE v Praze. Po jejím absolvování působil na fakultě a poté v roce 1989 přešel jako výzkumný pracovník do Ústavu prognózování ČR. O dva roky později se stal odborným asistentem na nově založené Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde stále přednáší. Tři roky pracoval v Institutu ekonomie České národní banky, od června 1998 působí jako vědecký pracovník Střediska pro integraci ČR do evropské ekonomiky. Do sociální demokracie vstoupil Pavel Mertlík v roce 1995, už o dva roky dříve však začal jako expert pracovat v národohospodářské komisi ČSSD, v jejímž čele stál až do jmenování nové vlády premiéra Miloše Zemana.