ROZPOČET JAKO VÝTAH K MOCI - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

ROZPOČET JAKO VÝTAH K MOCI

, Štěpánka Kučerová,
ROZPOČET JAKO VÝTAH K MOCI
Zdroj: Euro.cz

S t á t n í     f i n a n c e

Sociálnědemokratická vláda se v tomto týdnu pokusí na podruhé prosadit ve sněmovně deficitní státní rozpočet. Opozici tím otevírá dveře k vyjednávání o novém rozložení politických sil.

Ofenzivu zahájili lidovci. Kromě komunistů byli jediní, kdo slíbili dodat potřebné hlasy, pokud ČSSD upraví návrh plánu státních financí tak, aby ho byli schopni obhájit u svých voličů. Výše deficitu přitom nebyla až tak podstatná, explicitně však mělo být řečeno, kolik financí přispěje k oživení ekonomiky.

Vláda Miloše Zemana jejich požadavku do písmene vyhověla. Avšak nejen to. Reparát s lidovci dokonce krok po kroku konzultovala, takže nový návrh státního rozpočtu je do jisté míry i jejich dílem. Lidovci však přesto, i když možná jen na oko, s podporou vládního návrhu doposud váhají.

Jejich plány jim zkřížila Unie svobody, kterou se nepodařilo přemluvit, aby s KDU-ČSL táhla za jeden provaz, a zbavila je tak puncu těch, kteří hlasují stejně jako komunisti.

K tomu, aby deficitní rozpočet ve sněmovně prošel, totiž nestačí jen lidovecké a sociálnědemokratické hlasy. Pro musí být i komunisté a ti již původní vládní návrh podpořili hned v prvním parlamentním kole. Pro lidovce je to problém. Doufají sice, že je premiér Miloš Zeman za jejich odvahu hlasovat s KSČM bohatě odmění a až bude na jaře vyměňovat některé své ministry, nabídne jim účast ve vládě, nicméně s komunisty navenek nechtějí nic mít.

Aby lidovci měli dobré alibi, stačilo získat pro „novou politiku sedm poslanců Unie svobody. Její rozpolcenost jim k tomu dávala dobrou příležitost – Vladimír Mlynář, Michal Lobkowicz a Petr Matějů, kteří by unii rádi dostali do role strany aspirující na ministerská křesla, byli ochotni lidovcům vytáhnout trn z paty. Exministr financí Ivan Pilip zase prosazoval, aby poslanci US alespoň při hlasování opustili jednací síň. Neuspěli však a unie se i při hlasování o rozpočtu bude prezentovat jako jednotná a ryze pravicová opozice.

Mnozí lidovci jsou ale přesto nakloněni hrát vabank a za nejistý zisk možné budoucí účasti ve vládě riskovat vnitrostranické problémy. Pro řadu členů KDU-ČSL, zejména z tradičně nejsilnější moravské základny, je totiž jakákoliv spolupráce s komunisty nespolknutelným soustem. A hlasování pro rozpočet si tak jistě budou vykládat. Ze stejného důvodu by strana mohla přijít i o část svých skalních voličů.

Dravější část poslanců KDU-ČSL si je ovšem jistá, že vše je jen otázkou interpretace. „Svým členům vysvětlíme, že nejde o obchod. Pochopí, že jsme to udělali v zájmu stability této země, soudí ekonomický expert KDU-ČSL Miroslav Kalousek. Podle něj je potřeba volit menší zlo. A tím je schválení rozpočtu, protože jinak by vláda hospodařila s rozpočtovým provizoriem, které znamená ekonomickou i politickou nestabilitu.

I když není vůbec jisté, jestli Miloš Zeman počítá s tím, že by lidovce přizval do vlády, a vypověděl tak opoziční smlouvu s Občanskou demokratickou stranou, někteří unionisté počínání lidovců potichu odměňují aplausem. Kalkulují totiž s tím, že případná budoucí vláda sociální demokracie a KDU-ČSL by mohla společnou silou smést ODS ze všech významných funkcí v Poslanecké sněmovně, včetně předsednictví Václava Klause. „Z Klause by se v tu chvíli stal řadový poslanec. Nejsem si jist, zda by si poté udržel svou silnou pozici ve straně, domnívá se jeden z představitelů Unie svobody. Ve svých spekulacích jdou někteří unionisté ještě dál – v ODS by se po odříznutí Klause a jeho věrných mohli dostat do čela mladí dravci, například Ivan Langer či Vlastimil Tlustý, a ti jsou k diskusím se stranou, kterou zakládali hoši Sarajeva přeci jenom vstřícnější. Pak už by chyběla jenom maličkost – znovu přetáhnout na opoziční půdu lidovce, a cesta k pravicové koalici by byla otevřená.

Utvrzování se malých parlamentních stran v tom, že jednání o rozpočtu může být startovní čarou pro jejich návrat k moci, připadají ODS postavená na hlavu. „Vidí za tři rohy. Podle mě je konec existence Unie svobody otázkou dvou tří let, soudí jeden z mužů Klausova úzkého týmu. Také představy lidovců jsou podle něj postavené na vodě. ODS je totiž pevně přesvědčena, že Zeman v dohledné době opoziční smlouvu vypovědět nehodlá. Ostatně, vládní koalici ČSSD a KDU-ČSL s tichou podporou komunistů by Klausova strana považovala přímo za dar z nebe. Někteří představitelé ODS jsou si dokonce jisti, že taková konstelace by straně vynesla v případě předčasných voleb až čtyřicetiprocentní zisk. A to by se Zemanovi do krámu rozhodně nehodilo. Neznamená to ale, že sociální demokracie nemůže lidovce udržovat v očekávání, využít je k rozpočtu a po několika měsících se tvářit, jako by jejich pomoc vůbec neexistovala.

Záměry lidovců ovšem nenahrávají jen a pouze sociálním demokratům a jejich kabinetu. Pokud lidovci zvednou ruku pro Zemanův rozpočet, usnadní život i Klausově ODS. Aniž by musela nabourat stabilitu opoziční smlouvy, pro plán státních financí nebude muset hlasovat, a zachová si tak pravicovou tvář.