ROZKVĚT ZA DOLARY - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

ROZKVĚT ZA DOLARY

, Jiří Pšenička,
ROZKVĚT ZA DOLARY
Zdroj: Euro.cz

Sanatoria tvrdí, že jim VZP platí hůře než stát věznicím

Docela hezky se to poslouchá. „Dá se říci, že všechny české lázně prosperují, samozřejmě pokud jsou dobře řízeny, říká podnikatel Jiří Odcházel, majoritní akcionář společnosti Lázně Poděbrady.
Ještě však před několika lety měly poděbradské lázně milionové závazky po lhůtě splatnosti vůči bankám i dluhy na odvodech zdravotního a sociálního pojištění. „Nyní jsme již totálně platebně schopní, cash flow se výrazně zlepšilo, prohlašuje Odcházel. I přes značné investice loni lázně vytvořily zisk po zdanění přesahující osm milionů korun. Na zisky mají vliv hlavně lázeňští hosté z ciziny, kteří se v roce 1999 podíleli na tržbách šestnácti procenty, když před pěti lety jen čtyřmi. Přijíždějí Němci, Rakušané, Rusové i Arabové.
Netřeba k tomu dodávat, že dobrých výsledků je dosahováno navzdory tomu, že středně velké poděbradské lázně stejně jako řada dalších žijí ve stínu tradičně bohatších lázní západočeských. Bere se již za samozřejmost, že prosperují karlovarská sanatoria, ale v českém lázeňství vykazuje dobré hospodářské výsledky i řada velmi malých lázní, jako je třeba Libverda, Mšené, Lipová, Bechyně či Vráž u Písku. Podle Leny Mlejnkové z pražské Vysoké školy ekonomické lázeňská zařízení dosáhla loni celkových výnosů ve výši zhruba šesti miliard korun, náklady pak činily 5,5 miliardy (nákladová rentabilita byla na úrovni 7,4 procenta).

Almužny od VZP.
Mohlo by se tedy zdát, že i z ekonomických výsledků vyzařuje lázeňská pohoda. Není tomu tak docela. Statistika říká, že výnosy rostou, ale náklady ještě rychleji, ziskovost se tak spíše snižuje.
Havířovský podnikatel Jan Mališ, jehož firma SARF již pátým rokem ovládá východočeské Lázně Velichovky, se na budoucnost přehnaně optimisticky nedívá. Ve Velichovkách je cizincem pouze jeden pacient ze sta, na tržbách se zahraniční klientela podílí dvěma procenty. Lázně jsou prý sice výdělečné, ale ke skutečné prosperitě mají daleko. Tak jako řada jeho kolegů, poukazuje havířovský podnikatel především na fatální problémy s úhradou lázeňské péče ze strany dominantní Všeobecné zdravotní pojišťovny. „Za každého pojištěnce, kterému poskytujeme léčebné kúry a ubytování s plnou penzí, nám VZP platí 610 korun na den. Když vezmete v úvahu, že řada z pacientů bydlí v pokojích s televizorem a vlastním sociálním zařízením, nenajdete asi u nás levnější hotel, poznamenává trochu sarkasticky. Výše finanční úhrady se ze strany VZP podle Jana Mališe za poslední čtyři roky prakticky nezvýšila. Pobyty pojištěnců tak nepřímo dotují čeští samoplátci. Mališ nezastírá, že kdyby mu někdo učinil výhodnou nabídku na koupi lázní, asi by se nezdráhal.
Cenový kontrast je ještě patrnější v Karlových Varech. Jestliže tržní cena komplexní péče pro cizince se zde pohybuje na úrovni 100 USD za den (zhruba 4000 korun), úhrada za české pojištěnce je téměř stejná jako ve Velichovkách. „Nám VZP platí 655 korun na den. Někde jsem četl, že jeden vězeň stojí daňové poplatníky denně 700 korun. Dovolím si tvrdit, že našim klientům nabízíme lepší péči, než jaká je ve věznicích, komentuje ceny generální ředitel společnosti Imperial Jiří Milský. Řada dalších karlovarských sanatorií i proto s VZP ani smlouvu uzavřenou nemá.

Bohatý západ, chudý východ.
České lázeňství se tak separuje – zvláště západ republiky se orientuje stále více na markovou a dolarovou klientelu (Němce, Rakušany, Rusy, Araby, Izraelce, Nizozemce) a východní části až na výjimky (Luhačovice, Darkov) většinou zůstává málo výdělečná korunová. Trend se může ještě posílit se vstupem země do EU, kdy k nám budou moci i zahraniční pojišťovny vysílat své klienty a nynější enklávu cizinců–samoplátců posílí další početná skupina.
VZP cenový problém nepopírá. „Je pravdou, že ceny, které hradíme lázeňským zařízením za naše klienty, stagnovaly. Avšak i zástupci lázeňských zařízení přiznávají, že nemají k dispozici vypovídající srovnávací studie o postavení lázní v léčebném procesu, komentuje časté stížnosti mluvčí pojišťovny Kateřina Zamastilová. VZP si prý vytyčila jako jeden z hlavních úkolů pro tento rok „projekt lázně . V jeho rámci se hodlá zabývat novým systémem úhrad pro příští léta. „Chceme dát najevo, že své partnery si budeme vybírat podle kvality a komplexnosti léčby, kterou poskytují našim pojištěncům, zdůrazňuje Zamastilová.
Některé menší lázně si již zakládají na tom, že chtějí být i do budoucna levnou alternativou pro domácí obyvatelstvo. „Obyčejní Češi a Moravané nebudou mít brzy na drahé lázeňské pobyty peníze, a právě pro ně tu chceme být my, vidí své místo na trhu Jiří Fadler, šéf malých lázní v Kostelci u Zlína, disponujících zhruba dvěma sty lůžky.

Tuneláři se lázním vyhnuli.
Přes veškeré problémy je nepopiratelné, že absolutní většina českých lázeňských měst změnila svou tvář k lepšímu. Týká se to jak západočeských měst, tak i Luhačovic, Jeseníku, Lázní Bělohrad, Teplic, Janských Lázní, Třeboně, Teplic nad Bečvou a řady dalších.
Podle třeboňského starosty Jiřího Houdka, který předsedá Sdružení lázeňských míst ČR, mělo české lázeňství velké štěstí v tom, že se privatizovalo v době, kdy se nejevilo zrovna jako stabilní oblast podnikání, kdy se ani nevědělo, zda budou pojišťovny lázeňskou péči vůbec hradit a zda bude poptávka ze zahraničí. „Majetek proto většinou získali lázeňští nadšenci, kteří měli na rozvíjení tohoto oboru zájem. Podnikatelé navíc museli dát státu závazek, že budou získaný majetek minimálně deset let jako lázně provozovat. „Pokud vím, tak žádné české lázně dosud nemusely ukončit svou činnost z ekonomických důvodů, doplňuje šéf karlovarského Imperialu Jiří Milský.

Bílina a Běloves skončily.
Přesto již ve dvou městech lázeňský ruch utichl – v Bílině a v Náchodě–Bělovsi. Oba případy souvisí s nepříliš povedenými restitucemi. Lázně v Bílině restituoval v roce 1992 William Lobkowicz, na začátku roku 1998 je pak prodal firmě Felicitas. Někdy v té době lázně také zastavily provoz. Na konci roku 1998 je město Bílina od soukromé firmy za 20 milionů korun vykoupilo a poté se snažilo najít partnera, s nímž by je oživilo. Nepodařilo se to. Radnice se proto nyní rozhodla záchranu lázní zahájit sama a partnera se pokusit sehnat později. „Zastupitelstvo odsouhlasilo uvolnění prostředků na vypracování projektové dokumentace, a to až po vydání stavebního povolení. Požádáme ministerstvo pro místní rozvoj o dotaci na rekonstrukci, plánuje nejbližší kroky starosta Čestmír Duda. V první fázi mají Bílinští zájem opravit hlavní budovu, později i ostatní.
Naděje na záchranu lázní v Náchodě–Bělovsi je podstatně menší. Nejsou v provozu již asi čtyři roky. „Snažíme se najít investora. Pokud by se nám to podařilo, museli bychom to zřejmě celé zbourat a postavit úplně nové lázně, protože objekty jsou již velmi zchátralé a nevyhovovaly by ani současným lázeňským požadavkům, říká podnikatel Miroslav Borůvka z Náchoda, již několikátý polistopadový majitel. Spolu se svým partnerem Marianem Khalifou lázně koupil na konci minulého roku již zdevastované. Konec léčení v Bělovsi má minimálně tři důvody: nedotažené a nevyjasněné restituce, spory s firmou exbankéře Antonína Moravce, která nedaleko začala stáčet minerální vodu Ida, a v neposlední řadě i povodně.

Společný marketing.
Všichni lidé, kteří se v lázeňské branži pohybují, věří, že jde o velmi perspektivní odvětví. Za hendikep je obecně považován horší marketing, nevyhovující infrastruktura a nebezpečný úbytek vzdělaného lázeňského personálu, zvláště lékařů. Co se marketingu týče, neexistuje například zastřešující propagace českého lázeňství, každá firma si hraje jen na svém písečku. „I proto jsme se snažili sloučit lázně, aby se i ty menší mohly dostat do Londýna či Berlína na veletrhy cestovního ruchu, říká Zuzana Lagutinová, ředitelka Médeia Bohemia, skupiny, která sdružuje lázně v Jáchymově, Bohdanči u Pardubic a Teplicích nad Bečvou. Pozitivní efekty zahraniční prezentace potvrzuje i majitel Lázní Poděbrady Jiří Odcházel, sám podnikatel v oboru výstavnictví. Ředitel luhačovických lázní Josef Krůžela si myslí, že bychom si měli vzít příklad z Maďarska, které již řadu let své lázeňství ve světě prezentuje centrálně s podporou státu a dokáže z minima vytěžit maximum.
Pomoci ve výstavbě lázeňské infrastruktury má nový dotační program připravovaný ministerstvem pro místní rozvoj. Nejméně se zatím dělá pro lázeňské školství a výzkum. Na lékařských fakultách se dnes balneologie systematicky nevyučuje a Výzkumný ústav balneologický byl zrušen. „Nedostatek kvalifikovaných lékařů považujeme za závažný problém. Myslím si, že by bylo nejefektivnější, kdyby se v některém z velkých lázeňských měst spojilo vysokoškolské studium balneologie s lázeňským výzkumem, myslí si předseda představenstva karlovarské společnosti Bristol Josef Singer. Budoucnost českého lázeňství je tak i v rukou školství.

Dotace na infrastrukturu
Posledních deset let do českého lázeňství investovaly prostředky téměř výhradně soukromé firmy, případně města a obce. Od příštího roku by do něj měly proudit i miliony ze státní kasy. Na jeho další rozvoj se totiž hodlá zaměřit Státní program podpory cestovního ruchu. Jak týdeníku EURO sdělila Marie Vitáková, ředitelka sekce cestovního ruchu ministerstva pro místní rozvoj, podpora lázeňství se bude dít skrze čtyři podprogramy, většinou zaměřené na lázeňskou infrastrukturu:

1) Podpora rozvoje měst a obcí se statutem lázeňského místa
Podprogram bude určen na rozvoj a regeneraci lázeňské infrastruktury v majetku měst nebo obcí. Podpora bude ve formě finanční dotace do výše 50 procent předpokládaných celkových rozpočtových nákladů na vybudování infrastruktury lázeňského cestovního ruchu, včetně její údržby a oprav.

2) Podpora vlastníků lázeňské infrastruktury
Bude určen vlastníkům lázeňské infrastruktury (například lesoparků, parků, pozemních komunikací a drah, kolonád, kulturních zařízení, hromadných ubytovacích zařízení a stravovacích zařízení) na budování, údržbu a opravy, a to ve formě dotace až do výše 50 procent předpokládaných rozpočtových nákladů na projekt nebo akci.

3) Rozšiřování ubytovací kapacity (v kategorii ubytování v soukromí) ve městech a obcích se statutem lázeňského místa
Bude určen pro ubytovatele v katastru lázeňského místa na vybudování každého jednoho nového lůžka včetně hygienického stacionáře (v kategorii ubytování v soukromí), a to formou dotace ve výši 20 000 korun.

4) Programy rozvoje lázeňské turistiky
Bude určen podnikatelům a institucím na projekty související s tvorbou a realizací nabídky nových produktů lázeňské turistiky, včetně přípravy podnikatelů (zejména školicí, informační, poradenské, propagační a další činnosti spojené s nabídkou nového produktu), a to ve formě dotace až do výše 50 procent předpokládaných rozpočtových nákladů.
O celkové částce, která bude pro lázeňství vyčleněna, zatím rozhodnuto není. Ministerstvo pro místní rozvoj původně požadovalo tři sta milionů korun. Nelze ale vyloučit, že k dispozici nakonec dostane jenom sto milionů.

(jpš)