Menu Zavřít

Řetězce vás jednou budou chránit

4. 9. 2006
Autor: Euro.cz

ZDENĚK JURAČKA, PŘEDSEDA SVAZU OBCHODU A CESTOVNÍHO RUCHU: Diskuze o chování maloobchodních řetězců jsou prý zpolitizované. Zvěsti o nekorektních postupech vůči dodavatelům mají podle Zdeňka Juračky na svědomí hlavně výrobci, kterým se do obchodních sítí nepodařilo proniknout.

ZDENĚK JURAČKA, PŘEDSEDA SVAZU OBCHODU A CESTOVNÍHO RUCHU: Diskuze o chování maloobchodních řetězců jsou prý zpolitizované. Zvěsti o nekorektních postupech vůči dodavatelům mají podle Zdeňka Juračky na svědomí hlavně výrobci, kterým se do obchodních sítí nepodařilo proniknout. Obchodní řetězce jsou v zásadě jedním ze symbolů nekorektního podnikatelského chování či zneužívání dominantního postavení vůči dodavatelům. Jak je to ale možné - cožpak se obchodníci neřídí žádným etickým kodexem, který by parametry korektnosti stanovoval?

Víte, podle mne jsou názory na chování obchodních řetězců příliš zpolitizované -a přitom tomu tak v minulosti nebylo. Dobře si vybavuji, jak se řetězcům počátkem 90. let doslova otevíraly dveře dokořán, pak ale nastal zvrat. Zřejmě kvůli chování některých na tuzemský trh později vstupujících diskontů a kvůli některým dodavatelům, kterým se do nových sítí nepodařilo proniknout, se začaly hledat důvody nekorektního chování. Jejich názory pak paušálně převzala média a někteří politici. Svaz obchodu a cestovního ruchu se snažil možnému negativnímu mediálnímu obrazu předejít a etický kodex vypracoval. Jenže, bohužel, a to zdůrazňuji, byl tento kodex akceptován jen českými obchodními řetězci, ze zahraničních se připojily pouze Globus a Spar. Tím se řetězce dostaly vlastní vinou do určité pasti, protože předběžná dohoda s politiky zněla: Pokud bude fungovat etický kodex, nebude nutná legislativní regulace.

Jenže regulace je a kodex není - takže co s tím?

Bohužel, žádný viditelný posun se nerýsuje. Loni sice byla založena Společnost pro korektní podnikání, na příslušných dokumentech pracovala a pracuje, teď jsme ale v situaci, kdy byly přijaty nějaké regulační mechanismy z dílny dřívějšího předsedy zemědělského výboru parlamentu Ladislava Skopala a funkční dialog je i kvůli tomu zase vzdálenější.

Řada požadavků řetězců na dodavatele zboží ale vypadá, minimálně na první pohled, opravdu jako vydírání. Tak třeba zpoplatněné zalistování zboží. Je tohle v zahraničí normální - nemyslím samotné zalistování, ale jeho zpoplatnění?

Je to zcela normální, je to běžná metoda, která obchodníkovi zabezpečuje jistotu dodávek zboží, které požaduje a dodavateli jistotu odbytu. To je výhodné pro obě strany.

Jistě, ale je etické požadovat za to od dodavatelů nemalé peníze?

Někde se za zalistování platí, někde ne - ale v takovém případě se platí jiné poplatky - třeba takzvané regálné. Jenže to je přece v zájmu dodavatele - já nedovedu pochopit výrobce, který kritizuje, že je jeho zboží v regálech na výhodném místě. A je samozřejmě jasné, že umístění zboží hraje velkou roli v jeho odbytu - ale taky to něco stojí.

Jde ale přece o to, jestli regálné nestojí dodavatele víc, než je jeho profit ze zvýšeného prodeje jeho zboží. Mají třeba obchodníci nějaké analýzy, argument, kterým by tyto poplatky před dodavateli obhájili?

Pokud vím, tak takové analýzy nejsou, ale to není rozhodující. Rozhodující je, že řada dodavatelů chce sama tyto poplatky platit, a já se ptám: Proč by to dělali, kdyby se jim to nevyplatilo? Všechny poplatky musely nějak vzniknout - musel být tedy někdo první, kdo to regálné zaplatil.

Nebo musel být někdo první, kdo to vyžadoval.

Jenže kdyby to ten první nezaplatil, nebyl by dnes tento požadavek součástí obchodních vztahů. Ostatně - znovu se musím vrátit do období, kdy obchodní řetězce v Česku teprve začínaly. Dodavatelé se předháněli v nabídkách, sami vynalézali poplatky na vstup do jejich prodejen a tak dále. Současné poplatky prostě nevznikly jen z požadavků obchodníků. Je tedy otázka, zdali skutečně jde o vykořisťování dodavatelů ze strany obchodních řetězců. Osobně si myslím, že v podstatě ano - alespoň v některých případech. Ale je to oboustranná záležitost, která vznikla na základě principu „jaký si to uděláš, takový to máš“. Ano, jednání mezi obchodníky a jejich dodavateli je mnohdy tvrdé, možná zbytečně tvrdé, často na hranici korektnosti, ale je to obraz trhu, navíc speciálně na tuzemském trhu, a za hranici únosnosti jdou jen některé řetězce a jen někdy. Tvrdost je nicméně dnes považována za výhodu a slabost se neodpouští.

A pozdní termíny splátek za dodané zboží, třeba za 60 nebo 90 dnů, odpustit lze? Tuzemští výrobci tvrdí, že v zahraničí by si to obchodník vůbec nemohl dovolit. Pravda je, že v zahraničí se obecně platí dříve, než je tomu u nás. Pravda je ale i to, že v zahraničí se po řadu let nemuseli potýkat s tím, co teď už znají a co je fenoménem středoevropských trhů, a to je platební neschopnost. Spravedlivě je ale třeba říci, že situace se v tomto směru zlepšuje, řada obchodníků platí včas - například podle plateb COOP Centra si mohou dodavatelé řídit hodinky. Každopádně: Vím o tom, že některé zahraniční řetězce platí pozdě a nemyslím si přitom, že by na včasné platby neměly finanční zdroje. Je to ale prostě takový národní zvyk. Špatný zvyk, který odsuzuji, ale netýká se jen obchodních řetězců. Naopak zatím ještě nepříliš zavedeným ale již kritizovaným principem jsou obchodníky vyhlašované elektronické aukce. Kvůli nim totiž mohou dodavatelé nabízet doslova dumpingové ceny za negarantovanou kvalitu - není to nakonec riskantní i pro obchodníky?

Máte pravdu, že elektronická aukce má tyto dva aspekty - ale je to nejčistší a nejméně zkreslený výběr dodavatele a jejím prostřednictvím se dosahuje vynikajících cen. Dodavatelé by se ale neměli podbízet podnákladovými cenami - to je především v Česku velký nešvar, navíc je to zakázáno zákonem. Jenže kde není žalobce, není ani soudce. Proto jsme jako svaz slíbili, po dohodě s výrobci, právní podporu tomu, kdo tento nešvar zažaluje - a doufáme v rychlý a precedentní rozsudek. Jinak ale v rámci elektronické aukce není možné nabízet nekvalitní zboží. Podmínky aukcí totiž obsahují celou řadu požadavků na podíl surovin, obal, dobu dodání, reklamace a tak dále, takže cena je jedním z nich.

Asi největším problémem jsou pro dodavatele takzvané audity - kontroly řetězců. K čemu, když je v Česku hned několik státních dozorových orgánů, jejichž činnost by měla zabezpečit jak technologii výroby, tak kvalitu a bezpečnost potravin? Tak jednak - audit není jen o kvalitě, ale o komplexu vztahů mezi řetězcem a jeho dodavatelem. Navíc jednotlivé dozorové orgány kontrolují jen určité úseky, vyplývající z jejich kompetencí, zatímco audit podává ucelený obraz o všem. Podle mého názoru nejsou prostě audity ke škodě - ve své podstatě zlepšují vztahy mezi oběma stranami. Jejich součástí je třeba přímá kontrola obchodníka u výrobce, což je v zahraničí velmi rozšířeno a jde to dokonce tak daleko, že tam, kde prodejce provádí přímou kontrolu výrobce, není státní dozor tak intenzivní. Pravda je, že audity znamenají pro výrobce náklady - většinou v řádech desítek tisíc, u velkých firem je to třeba sto tisíc. Kdyby ale nebyl tak roztříštěný potravinářský trh, tak by takové náklady nebyly pro výrobce problémem - silná firma by takový náklad utáhla. Říkáte, že audity posilují komunikaci - opravdu, když pro výrobce znamenají jen komplikace a výdaje?

Ano, za tím si stojím. Posilují komunikaci a posilují věrnost. A to bude zejména v budoucnosti velmi důležité. Při stále postupující liberalizaci světového obchodu a nepříliš funkční lidské ochraně českého trhu, kdy spotřebitelé nejsou tak jako v zahraničí hrdí na produkty z vlastní země, se časem mohou stát dobře vybudované vztahy výrobců s řetězci jejich jedinou ochranou před zahraniční konkurencí. Řetězce velmi dobře vnímají, že pokud nepodpoří odbyt českých potravin a tedy český venkov a zemědělce, tak ztrácejí v místě svého působiště kupní sílu, takže například spotřební družstva jsou přímo zainteresovaná na tom, aby preferovala prodej tuzemské produkce. Spotřebitel domácím výrobcům zatím moc nepomáhá, chybí zřejmě účelnější osvěta a propagace kvalitních výrobků, snad až na značku Klasa. Čili audity vytvářejí ovzduší důvěry a perspektivy - proč by obchodník odmítal produkci výrobce, s nímž dlouho spolupracuje a kde má i prostřednictvím auditů zabezpečeno zázemí pro dodávku výrobků?

Podle politiků se ale zdá, že oné důvěře je třeba taky trochu pomáhat - v poslední době bylo přijato několik principů regulace řetězců. Jak se na to díváte? Podle mne to byly zbytečné kroky. Bohužel se nevyužívalo a nevyužívá platných zákonů, ať již je to otázka dominance, ochrany spotřebitele nebo regulace reklamy. Dám příklad: Když někdo inzeruje prostřednictvím letáků, že prodává kvalitní libové párky za 30 korun, tak je to klamavá reklama proto, že je tam to slovo kvalitní. Prodávat párky za 30 korun je pochopitelně možné, je ale zřejmé, že mezi použité suroviny bude patřit například drůbeží separát, a ne libové maso, i když bude výrobek libově vypadat. Ale nebude to kvalitní výrobek. Kdo to ale má kontrolovat, respektive konstatovat, že jde o klamavou reklamu?

V současné době to mají v kompetenci živnostenské úřady a také Česká obchodní inspekce.

Ochranu spotřebitele má nově také zabezpečit nárůst sankcí za prohřešky obchodníků až na 50 milionů korun.

Podle mne jde o neúměrnou částku, navíc se nikde v zákoně nespecifikuje použití této pokuty. Tato sankce je prostě na českém trhu nezvyklá a také nesmyslná. Opět uvedu příklad: Když Státní zemědělská a potravinářská inspekce před časem udělila pokutu 2,5 milionu korun dovozci zboží, které přímo ohrožovalo zdraví člověka kvůli obsahu olova, odvolal se tento dovozce k soudu, který mu pokutu snížil asi na 900 000 korun s tím, že pokuta není úměrná. A obchodníci by měli platit desítky milionů korun za většinou jednorázové selhání jedince? Samozřejmě, že lidské chyby se stanou, jsou ve všech profesích, ale je třeba je posuzovat jinak než chyby systémové.

Celkem chápu, že s regulacemi prostřednictvím zákonů obchodníci nesouhlasí. Ale řešením patrně není rušit je, vždyť určité regulace praktik obchodních řetězců připravuje i sama Unie.

To je pravda, a nás v této souvislosti velmi mrzí, že se nepodařilo v novém parlamentu prosadit existenci výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele, který by měl na starosti potřebnou komunikaci mezi výrobci, obchodníky, exekutivou a zákonodárci. Existence tohoto výboru by byla velmi žádoucí, protože v roce 2007 přijde na pořad jednání Evropského parlamentu problematika obchodních řetězců a náš svaz již byl také osloven, aby se podílel na přípravě dokumentů k tomuto jednání. Podstatné bude, aby pro všechny řetězce v každé členské zemi platily stejné regulační podmínky. Proto považuji v současné době jakékoli úvahy o dalších specificky tuzemských regulacích za zbytečné a předčasné - snadno by se totiž mohlo stát, jako tomu již bylo v minulosti mnohokrát, že bychom zase byli papežštější než papež.

BRAND24

Ing. ZDENĚK JURAČKA

Narodil se 29. března 1945 v Benátkách nad Jizerou, absolvent Vysoké školy ekonomické, obor cestovní ruch a služby. Po studiích pracoval v Jednotě, spotřebním družstvu Kroměříž, v roce 1991 byl zvolen jejím předsedou. V letech 1992 až 1993 prezident Sdružení Morava, v roce 1993 zvolen předsedou družstva COOP Centrum Praha. Od roku 1999 člen dozorčí rady Svazu obchodu ČR, od roku 2001 člen jeho představenstva. Od listopadu předsedou Svazu českých a moravských spotřebních družstev, v témže roce zvolen viceprezidentem Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR. Od loňského roku člen představenstva Hospodářské komory ČR.

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).