Profesor Keller a ti druzí

17. ledna 2014, 12:00 - Tomáš Plhoň, Euro
17. ledna 2014, 12:00

Jedna z věcí, které mě minulý týden opravdu zaskočily, byla ohlášená kandidatura sociologa Jana Kellera jako lídra ČSSD do evropského parlamentu. Přiznám se, že ve mě bujelo až mírné znechucení.

Profesor Keller je jedním z mála českých široce uznávaných sociologů, kteří se neschovávají za neprostupnou zdí akademického vakua. Nad jeho názory a pracemi se samozřejmě spousta lidí, včetně mě, může často nesouhlasně rozčílit do běla. Je to koneckonců levicový myslitel a ani trochu se tím netají. A česká levice má podobně erudovaných lidí, kteří by zároveň byli veřejně činní, zoufale málo.

Díky němu mohl i zásadně pravicový volič, jako třeba já, klidně spát s tím, že síly jsou tak nějak vyrovnané. Těžko to vysvětlit racionálně, snad ono vědomí, že když vyhrají „ti druzí“, bude na scéně někdo rozumný, kdo řekne „má se to dělat takhle“. Kellerovým vstupem do politiky jako by se jeho akademická aureola rozpadla, a ze sociologa se tak stal „jen politik“.

Izolovaný ostrov politiky

Na takovém uvažování je samozřejmě něco špatně, ale vychází ze stavu, do jakého se naše politická scéna za uplynulých 20 let dostala. Stala se natolik izolovaným ostrovem odříznutým od společnosti, že vstup na jeho půdu vás automaticky stigmatizuje. Nezáleží už na tom, kým jste byl předtím. Možná respektovaný podnikatel, možná úspěšný vědec, nebo jenom dobrý člověk. Všechno se maže.

Od teď jste jen součástí té neprostupné špíny, další chapadlo chobotnice. Nejen že se tím politika stala pro lidi nepochopitelným ochotnickým divadlem. Tohle perpetum mobile navíc funguje na vlastní pohon. Generuje své vlastní lidi, přičemž pro normální občany se stává vstup do politické strany něčím nepochopitelným, pro ně nepředstavitelným.

Netroufám si říct, zda se to může změnit. Ale soudobá generace politiků, kteří do zdegenerovaného politického systému přicházejí zvenčí, má alespoň šanci. Bez ohledu na výhrady, které – často velmi oprávněně – vůči nim máme, mohou lidé jako Keller, Petr Fiala, a ano, také Andrej Babiš, těmi zamrzlými řekami trochu pohnout. Možná bude výsledkem jen ničivá povodeň. Příklady z minulosti, jako Radek John nebo Vít Bárta, vzbuzují značnou skepsi. Ale skepse je pořád lepší než apatie. Oproti ní aspoň dává šanci nějakého vývoje.


Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:

Těžký rok pro optimisty

Bankovní daň jako nejnižší forma politiky

Zvol si svého nepřítele


Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Valorizace 2018: kolik si od ledna důchodci polepší?
Jak se bude v roce 2018 počítat čistá mzda v ČR a jak na Slovensku?
Kdy budou jarní prázdniny ve vašem okrese?
Až 50 % můžete ušetřit při odesílání balíků do zahraničí. Kde a u koho?
Jak dlouho ještě cena bitcoinu poroste?
Auta
Mazda MX-5 dostala motor 1.5 Turbo. Má 210 koní 268 Nm
Dacia Duster opět bohatým bere a chudým dává (první jízdní dojmy)
McLaren Senna je extrémní okruhový nástroj za 22 milionů. Už je vyprodaný
Retro: Lamborghini LM002 měl být původně stíhací off-road pro armádu
Renault-Alpine A110 bude zábavné a rychlé auto. I s automatem
Technologie
Panelové prostředí přináší multitasking do betaverze e-mailu Outlook.com
AOC ohlásil herní monitory Agon³ s 0,5ms odezvou. Staví na prohnutých TN panelech s HDR
Další hudební půjčovna v Česku. Amazon Music chce ohrozit pozici Spotify
Apple chce koupit Shazam za 400 milionů dolarů
Instagram testuje samostatný komunikátor. Chtěl by chat oddělit od hlavní sociální sítě
Hry pro příležitostné hráče