Menu Zavřít

Proč to u nás nefunguje?

11. 10. 2004
Autor: Euro.cz

Zdá se, že případ podvodných konkurzů soudce Berky nebude ojedinělý. V médiích prosakují zprávy, že podobných kauz budou stovky a soudců, jakým byl Berka, desítky. Pokud hloubkové kontroly přinesou další podezření, otřese takové zjištění důvěrou ve schopnost České republiky chovat se jako právní stát.

Když se české úpadkové právo rodilo, snažili se nás tehdejší reformní ekonomové přesvědčit, že je nutnou podmínkou zdravé tržní ekonomiky. Z makroekonomického hlediska jsou konkurzy či vyrovnání běžnou součástí hospodářského života, ozdravným řezem, který oddělí neživotnou tkáň a těm zdravým umožní další růst. S odstupem času se zdá, že tomu snad ani sami nevěřili. Nezdravé podniky u nás nebyly vředem, ale zdrojem komplexní nákazy. České úpadkové právo se totiž nestalo skalpelem, který by chirurgicky oddělil zdravé od nezdravého. Tonoucí podniky se chovaly jako opravdový Leviathan a často stáhly do hlubin vše kolem sebe: velké banky, partnerské podniky i drobné živnostníky. Zatímco bankám vypomáhal stát, ti ostatní byli ponecháni osudu. Vyhlášení konkurzu na jejich neplatiče přitom často znamenalo, že se i malá šance na zaplacení změnila v naprostou jistotu, že své peníze už nikdy neuvidí. Jak to lapidárně shrnul jeden americký ekonom: „U nás se dlužník bojí, aby na něj věřitelé nevyhlásili konkurz, v Česku se naopak bojí věřitelé, aby někdo neposlal do konkurzu jejich dlužníka“. Že jsou zdejší poměry přesně naruby, to není nic nového. Není to ale proto, že by zrovna v srdci Evropy platily nějaké jiné ekonomické zákony. N ení to ani tím, že by zdejší mentalita byla nějak zásadně odlišná. Kdyby se české úpadkové právo zavedlo třeba v USA, dopadly by brzy stejně špatně jako my. Proč tedy? Proč se u nás z ozdravné kůry stala noční můra? Protože český zákon o konkurzu a vyrovnání je napsán tak, aby produkoval podvodníky Berkova vzoru. Kdekoliv se přesouvají obrovské majetky, kdykoliv se v podnicích mění jejich správce, vždy s tím bude spojeno obrovské pokušení. Neodolají mu ani soudci, kteří stejně nemají ponětí o tom, kterak správně a efektivně transformovat padlé podniky. Jedinou zábranou jsou podnikatelé, kteří mají osobní zájem si svůj majetek ohlídat. Jenže české zákony mezi ně a majetek jejich zbankrotovaného dlužníka vsunul soudce, který má téměř naprostou libovůli při dosazování konkurzního správce. Když potom jeden nebo druhý z nich věci nerozumí, je to ještě lepší možnost. Ta horší je, že jsou ve zločinném spolčení. Český bankrotový zákon má více nedostatků, ale tento je suverénně největší. Je zjevný každému, kdo o problematiku bankrotů jen koutkem oka zavadil. Změna k lepšímu je přesto zatím v nedohlednu. Soudcové Berkové budou dál tunelovat, protože jejich odhalení není jednoduché a policie na ně prostě nemá. Může je ale zlikvidovat taková právní úprava, která zabrání zneužívání pravomocí tím, že většinu z nich soudcům prostě odebere. Toto řešení je dávno známé a bude úkolem politiků je při schvalování nového bankrotového zákona prosadit. Jenže oni zatím vystupovali spíš jako korunní spoluviníci.

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).