Pro letce i bonvivány - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Pro letce i bonvivány

, Filip Poštulka,
Pro letce i bonvivány
Zdroj: Euro.cz

Firma vyváží více než devadesát procent své produkce

Humpolecký továrník Emerich Dítě dokázal v roce 1879 dokázal „spíchnout“ pro císaře pána lovecký oblek – od ostříhání ovce po konečnou úpravu – za jedenáct hodin. Ovšem i jeho humpolečtí následovníci – akciová společnost Sukno – dokáží leccos zajímavého: oblékat kuvajtskou armádu, ruské celníky i anglické gentlemany.

Bankrot odrazovým můstkem.

Současní vlastníci začínali v Humpolci před třemi lety. Zadluženému Suknu Textil zadávali práci ve mzdě a když v roce 2001 umořily dluhy původní textilku natolik, že na ní byl vyhlášen konkurs, pronajali si jí od správce konkursní podstaty. Na jaře 2002 koupil aktiva zkrachovalého podniku v dražbě za 42 milionů korun Novitex, současná dceřiná společnost Sukna. „Cena za fabriku byla dost nadsazená. Kdybychom věděli, že nakonec budeme jediní uchazeči, snažili bychom se prosadit přímý prodej za cenu určitě tak o deset milionů nižší,“ vzpomíná ředitel obrozeného Sukna Vladimír Racek.
V roce 2000, kdy ještě Novitex areál někdejšího Sukna Textil nevlastnil, dosáhla společnost obratu necelých 40 milionů korun. Loni se souhrnné tržby skupiny vyšplhaly na 360 milionů. Zatímco se tuzemské textilky potýkají s tlakem levných producentů z Asie a s nízkými maržemi, ze kterých navíc ukusují různí „prostředníci“, vsadila Eva Rybková, která řídí obchodní aktivity skupiny, na opačnou strategii: na vysoké marže za tkaniny, které jsou poměrně drahé. Aby společnost s tímto přístupem uspěla, vytváří pod hlavičkou Novitexu širokou síť obchodníků.

Piloti i řetězce.

Angažmá Rybkové chápe Racek jako svůj velký personální úspěch. Kromě toho, že prosadila zmíněnou strategii, oddělila nová obchodní ředitelka marketingové a obchodní aktivity pod hlavičkou Novitexu od výrobních kapacit textilky Sukno. Rybková, možná i díky svým předchozím mizivým zkušenost z textilního průmyslu, neulpívá na tradičních „textiláckých“ dogmatech. Možná i proto se skupina kolem Sukna od jiných tuzemských textilek odlišuje určitým solitérstvím. To týdeníku EURO potvrdil i viceprezident Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu (ATOK) Jiří Kohoutek: „Neexistují žádné vztahy mezi Asociací a Suknem.“
Navzdory či možná naopak právě díky skutečnosti, že firma jedná na vlastní pěst, umístí dcera Novitex přes devadesát procent produkce své matky na zahraničních trzích. Tkaniny, které Sukno exportuje, lze v zásadě rozdělit na látky z česaných a z mykaných přízí. Mezi první patří například vlněné flanely, gabardény, kepry, strečová plátna a letní tropicaly z jemných přízí. Mezi druhými převládá tvíd, shetland a plášťoviny. Konfekcionáři z humpoleckých látek šijí pánské i dámské obleky, sportovní saka a v poslední době se více než 40 procenty na celkové produkci Sukna podílejí i tkaniny pro uniformy. Ty jsou pro společnost zajímavým artiklem. Zakázky na stejnokroje musí sice vyhovět přísným technickým kriteriím, ale na rozdíl od módního zboží nepodléhají tolik vnějším vlivům. Stálost, předvídatelnost a ve většině případů i garance státní zakázky umožňují v případě uniforem efektivnější plánování. Racek uvádí, že Sukno proto hodlá „překlopit“ podíl exportu ve prospěch stejnokrojů. Uniformy ušité z látek z Českomoravské vrchoviny dodávají na vážnosti španělským vojákům, britským pilotům, ruským celníkům či personálu dubajského hotelu Arabian Tower. Módy se nicméně humpolečtí vzdát nechtějí. Kromě toho, že jim přináší vyšší marže, produkce pro H+M, JC Penney, Next či pařížské Galeries Lafayette, výrazně posiluje image Sukna.

Pryč s břemenem.

I když se skupina kolem Racka a Rybkové rychle rozvíjí, ani jí se problémy nevyhnuly. Loni na podzim musela například ukončit výrobu v dceřiné novojičínské textilce Spinopa. Zaměstnání tak ztratilo přibližně sto lidí. Aby se tam textilka uživila, musela by prodat alespoň 50 tisíc metrů látky měsíčně,“ říká ředitel Racek. Spinopě se však nepodařilo udat ani polovinu, „a tak jsme nerentabilní provoz prostě zavřeli,“ dodává Racek. Severomoravská dcera Sukna zřejmě ztroskotala na tom, čím se od své matky lišila – levnější produkcí a nízkými maržemi. Racek soudí, že na propadu Spinopy se podepsala hlavně silná koruna. Ta znemožnila dále snižovat už tak nízké marže továrny, která velkou část své produkce směřovala do zahraničí, ovšem na levné trhy. Navíc neměla možnost korigovat kursové ztráty levnějšími dovozy materiálu, jak to dělá Sukno. Nyní management jedná se zájemci o objekty a vybavení zkrachovalé továrny. Bez Spinopy dnes zaměstnává humpolecká skupina téměř čtyři stovky lidí, z toho asi třicet obchodníků, kteří působí pod křídly Novitexu.

Kdo je kdo.

Experti z textilního průmyslu mluví o nestandardní akcionářské struktuře skupiny Sukno. V podobném duchu se vyjádřil pro týdeník EURO i viceprezident Kohoutek, když tvrdil, že akcionářská struktura humpolecké textilky je nečitelná. Racek pokládá tyto názory za úsměvné. Uvádí, že společnost ovládá deset fyzických osob, dvoutřetinovou většinu drží nejužší management společnosti – šéf celé skupiny Racek, Rybková a finanční ředitel Sukna Miloslav Paták. Zbývající akcionáři jsou restituenti z Humpolce. Racek věří, že letos tržby Sukna vzrostou alespoň o 50 procent a dalším cílem je i zvýšení rentability. V současnosti na jednoho zaměstnance připadá roční hodnota necelých 400 tisíc korun, v Suknu by chtěli během tří let toto číslo ztrojnásobit. Dalším cílem je zvýšit podíl uniforem na celkovém exportu.