Přepálený olej - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Přepálený olej

, Aleš Mydlář,
Přepálený olej
Zdroj: Euro.cz

Tomáš Pitr chce zachraňovat s pomocí státních institucí

O budoucí osud Union banky (UB) se střetne Parlament s ČNB. Skupina kolem podnikatele Tomáše Pitra, která vstoupila do hry na počátku minulého týdne, patrně získala významnou politickou podporu pro svůj plán. Týdeník EURO má informace, že za záchranu banky se staví ODS i komunisté a podporu lze očekávat i od některých politiků sociální demokracie.
Do pondělí 3. března má nové vedení UB šanci předložit restrukturalizační plán a ČNB následně rozhodne, zda bance odejme licenci, nebo ne. Dá se očekávat, že bankovní rada s rozhodnutím ještě několik dní počká. Jak však týdeníku EURO potvrdil vysoce postavený úředník ČNB, možnost odvrácení krachu UB je mizivá. Centrální banka se ovšem v tomto týdnu bezpochyby dostane pod silný politický tlak. Hned v úterý navštíví ČNB předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek (ČSSD), shodou okolností pocházející z Ostravy, pevné klientské bašty Union banky. Na programu jednání bude kromě jiného samozřejmě i odebrání licence. Hned poté Zaorálek i s guvernérem Zdeňkem Tůmou odjedou na zasedání Poslanecké sněmovny, které bude věnované osudu UB. Poslanci na něm dají pravděpodobně podporu Pitrovu plánu na záchranu banky. Ve čtvrtek 6. března potom proběhne arbitráž o 1,7 miliardy, jichž se UB domáhá na ČNB jako náhrady za ztráty vyvolané převzetím menších bankovních domů v roce 1996. Pokud arbitráž rozhodne ve prospěch Union banky, tlak na ČNB ještě zesílí. Vyplacení této částky by totiž bezpochyby vyřešilo likviditní potíže a patrně i podstatnou část insolvence UB. ČNB se však v případě pro ni neúspěšné arbitráže hodlá obrátit na soud a ten se může táhnout několik let.

Sedlácká karta.

Jenže z Pitrova plánu jsou zatím známé jen mlhavé kontury. Sám Tomáš Pitr tvrdí, že o vstup do UB mají zájem jeden český a jeden zahraniční investor. Z dostupných informaci však nevyplývá, že by byla ve hře nějaká skutečná mezinárodní finanční skupina. Zato se zdá, že plán má vést k postátnění Union banky a jejímu přeměnění na Pozemkovou banku. O její zřízení usiluje ministerstvo zemědělství již dlouhou dobu. Původním záměrem bylo přeměnit na banku Podpůrný garanční rolnický a lesnický fond (PGRLF). Tato banka měla financovat především privatizaci státní zemědělské půdy a podporovat zemědělství. To však narazilo na jednoznačný nesouhlas ČNB, ale i ministerstva financí. Tento záměr se objevil ve volebním programu ČSSD i v koaliční smlouvě. Na jeho uskutečnění se však nikdy nezačalo doopravdy pracovat, protože šance, že by taková instituce získala bankovní licenci, byla nulová. Pitrovi se nyní podařilo na propojení tohoto projektu se záchranou Union banky nalákat ministra zemědělství Jaroslava Palase, a získat tak důležitou podporu. Některé další informace uvádějí, že se v plánu počítá i s participací Všeobecné zdravotní pojišťovny. Státní instituce by patrně nevstupovaly do Union banky velkými investicemi do kapitálu, ale deponovaly by na jejích účtech značné částky, čímž by nahradily úbytek drobné klientely a vydělaly by na výhodnějších poplatcích a lepším úročení. Z toho by bylo možné postupně doplnit chybějící kapitál.
Počátek plánu je však v získání likvidních prostředků a otevření poboček. To by mělo ČNB přimět k větší vstřícnosti.

Záchranář Mentlík.

To je úkolem Romana Mentlíka, který minulý týden v pondělí nastoupil do Union banky místo odvolaného Radovana Vávry. Sám to líčí tak, že s Invesmartem jednal o angažmá již loni, nicméně se nedohodli, protože jeho názor na řešení potíží UB byl zřetelně odlišný. Až minulý týden v pondělí v půl třetí ráno zazvonil jeho telefon a ozval se Paolo Catalfamo s nabídkou, kterou Mentlík po krátkém váhání přijal. Jeho šéf z České konsolidační agentury (ČKA) Pavel Řežábek ho poté hned ráno uvolnil. Kvůli tomu musel v tisku vysvětlovat, že pomoc ČKA Union bance v této situaci nepřipadá v úvahu. I když i to může být pravda jenom z části. Dceřiná společnost ČKA Česká finanční má deponováno na účtech v UB více než miliardu korun. Vklad je přitom zajištěn státními dluhopisy. Pokud by se stát rozhodl uvolnit tyto cenné papíry ze zástavy, likvidita banky by se prudce zlepšila. Další možností je zlikvidnění takzvaného Duckého směnek v nominální hodnotě 400 milionů korun. Jde o směnky Slovenského plynárenského priemyslu, o jejichž platnosti vedla UB úspěšně několik soudních pří. Nyní se čeká na rozhodnutí o mimořádném dovolání generálního prokurátora Slovenské republiky Milana Hanzela, který se domáhá rozhodnutí slovenského Nejvyššího soudu o jejich neplatnosti. Roman Mentlík tvrdil již ve středu minulý týden, že likvidita se zvedla na úroveň, kdy by za normálních okolností byla k provozu dostačující. Hned ve čtvrtek vydala Union banka oficiální tiskovou zprávu, že se chystá částečně obnovit provoz poboček. Podstatou mělo být patrně částečné vyplácení vkladů do hodnoty 5000 korun. To je však právně velmi těžko průchodné. Každý klient by musel podepsat prohlášení, že souhlasí s odložením výplaty dalších peněz, a pokud by někdo chtěl všechno hned, banka by ho nemohla odmítnout. Vedení UB by se v takovém případě pohybovalo na hraně obvinění z trestného činu zvýhodňování věřitele. V době uzávěrky tohoto čísla týdeníku EURO vyjadřovali představitelé UB přesvědčení, že skutečně v tomto týdnu otevřou.

Pobočky na prodej.

Minulý týden při středečním rozhovoru ještě Mentlík pro týdeník EURO připustil, že by mohla být prodána významná část pobočkové sítě. Pomohlo by to posílit kapitál banky, ale také by to změnilo její charakter. To koresponduje s výše zmíněnými úvahami o přísunu depozit PGRLF a zejména Všeobecné zdravotní pojišťovny. Taková banka je zaměřená na institucionální klienty, a tudíž nepotřebuje hustou pobočkovou síť jako retailová banka, kterou UB až dosud byla. Tomáš Pitr ve stejnou dobu v rozhovoru pro české vysílání BBC uvedl, že téměř sto poboček je příliš a bance bude do budoucna stačit polovina.
Roman Mentlík je na trhu považován za člověka Tomáše Pitra a uvedené souvislosti tomu také nasvědčují. On sám o tom však nechce ani slyšet. „Mě si vybral Invesmart. Ten je akcionářem UB a pro něj pracuji,“ prohlašuje jednoznačně. Šéf Invesmartu Catalfamo jednoznačně popírá, že by připravoval prodej podílů Invesmartu do rukou Pitrovy skupiny. To však může být účelové tvrzení, protože pokud by přiznal, že o prodeji jedná, porušil by platné právní předpisy, které mu ukládají povinnost ohlásit prodej významného podílu v bance ČNB. Italové se však chovali a stále chovají velmi korektně.

Italská transakce.

Když se Invesmart poprvé objevil na scéně, některá česká média ho označovala za tajemnou italskou skupinu. Bankéři oslovení týdeníkem EURO však tehdy potvrdili, že šéf a spoluvlastník Invesmartu Paolo Catalfamo je finančník s dobrým renomé. „Všichni naši akcionáři musí mít dobrozdání italské centrální banky,“ obhajuje Catalfamo kredibilitu vlastníků. Kromě něj patří mezi akcionáře investiční fond B&S Electra IPEF III, společnost Gabelli Securities Inc. a další investoři v čele s výrobcem těstovin Barilla. Procentuální rozložení vlastnické struktury však odmítl Catalfamo komentovat.
Sama transakce, ve které přišel Invesmart k 60 procentům Union Group a 22 procentům Union banky, si zaslouží velkou pozornost. Bohužel však zatím stále není k dispozici dostatek informací o tom, jak byl tento obchod přesně koncipován. Jednoduchá úvaha přitom vede k následující konstrukci: Bývalí akcionáři mají dluhy u Union banky. Přichází Invesmart a 17. listopadu podepisuje dohodu o převzetí dluhu a akcií. Italové tak získávají 60 procent akcií Union Group a 22 procent akcií Union banky a zároveň přebírají závazky ve výši 2,643 miliardy korun vůči Union bance. Bývalí akcionáři již stojí mimo. Otázkou je, zda je tato transakce zvratitelná, a pokud ano, tak za jakých podmínek. Rovněž tak není nic známo o způsobu a časovém harmonogramu vyrovnání závazků Invesmartu a Union banky. Množství událostí z minulého týdne nasvědčuje tomu, že transakce nebyla zdaleka tak jednoznačná, jak jsme ji popsali. Týdeník EURO se pokusil kontaktovat zástupce české větve Invesmartu Geralda Schreinera, avšak ten textovou zprávou odpověděl, že je momentálně v zahraničí a spojí se s redakcí po svém příjezdu.
Množství otázek k této transakci zaslal týdeník EURO i šéfovi Invesmartu Paulu Catalfamovi, který přislíbil vzhledem ke složitosti dotazů a momentální časové vytíženosti dodat odpovědi až po naší uzávěrce. Každopádně však dnes Invesmart dluží Union bance zhruba 2,7 miliardy korun a jejich splacení je v případě ztráty bankovní licence jen velmi málo pravděpodobné.

Zájemci a supi.

Pokud bychom sestavovali okruh zájemců o Union banku nebo její části na základě aktivit konkurenčních bank, vyjde nám seznam, na kterém bude Živnostenská banka, Raiffeisenbank, ČSOB, Volksbank a GE Capital Bank. Zájem ČSOB můžeme přitom hned označit za nereálný. To však u ostatních neplatí, respektive neplatilo. Ještě počátkem minulého týdne se počítala Raiffeisenbank mezi vážné zájemce o některé části Union banky, avšak nyní je všechno jinak.
„Na základě posledních událostí jsme se rozhodli celou záležitost ukončit,“ sdělil minulý čtvrtek týdeníku EURO generální ředitel Raiffeisenbank Kamil Ziegler. Situace v Union bance a jejím okolí je údajně příliš nepřehledná, což je jeden z hlavních důvodů, proč svůj zájem stáhla i Volksbank. „Měli jsme určité úvahy, avšak dospěli jsme k závěru, že o pobočkovou síť Union banky zájem mít nebudeme,“ řekla týdeníku EURO Markéta Šichtařová z Volksbank.
Z dalších potenciálních zájemců stále zůstává UniCredito Italiano, respektive Živnostenská banka. Může dokonce jít o nejžhavějšího kandidáta z okruhu bankovních institucí, čemuž nasvědčují některé zprávy. Informace týdeníku EURO hovoří o tom, že UniCredito připravuje plán, který by měl být projednáván s ČNB. Případná účast UniCredita má však i určité politické aspekty. Nejmenovaný vysoce postavený politik týdeníku EURO řekl, že se domnívá, že celá transakce byla mezi Italy (UniCreditem a Invesmartem – pozn. red.) předem domluvená a že se tento scénář podobá kauze IPB.
Pravděpodobným zájemcem je i GE Capital Bank. „Provádíme detailní analýzu poboček, bankomatů a klientů Union banky,“ řekl týdeníku EURO minulý čtvrtek mluvčí GE Jan Hainz. GE je prý velice potěšena zájmem klientů UB o mimořádnou nabídku, která je pro ně připravena. „Sledujeme extrémní nárůsty, klientů k nám chodí i pětkrát více než v běžných dnech,“ dodal Hainz. Z dalších finančních domů jsou zmiňovány HVB Bank a Citibank, které se však primárně zaměřují na vyšší příjmové skupiny klientů. Není proto příliš pravděpodobné, že některá z nich do UB reálně vstoupí.
Nesmíme však zapomenout na banky zahraniční. Jak týdeníku EURO sdělil šéf Paolo Catalfamo (EURO 8/2003), intenzivní jednání probíhala s italskou San Paolo Bank, která měla do Union banky vstoupit jako strategický partner s minoritním podílem. Catalfamo byl minulý týden v Itálii a jednal i se San Paolo. „Ano, jsme stále ve spojení,“ potvrdil prostřednictvím svého mediálního zástupce minulý čtvrtek. Oficiálně San Paolo sice potvrdila, že o UB jedná, ale že dosud neprojevila vážný zájem.
Většina bank se bude zajímat o pobočkovou síť, nikoli o banku, v níž mohou být četné neevidované závazky a další mimořádně vysoká a předem neodhadnutelná rizika. Pobočky mohou koupit od Mentlíka, ale laciněji budou k mání od likvidátora, pokud UB přijde o licenci.

Informovaní politici.

Vysoce postavený politik týdeníku EURO řekl, že již před takovými šesti lety bylo jasné, že situace v UB má dvě řešení. „Jedno bylo špatné a druhé ještě horší. První by spočívalo v převzetí malých bank a následném krachu jedné stále relativně malé banky. Druhé by bylo víceméně stejné, avšak stát by se ještě pokoušel o revitalizaci.“ Zdá se, že naše politická reprezentace měla velice dobrou představu, jak na tom Union banka je. Týdeník EURO má k dispozici dopis poslance za ODS Vlastimila Tlustého tehdejšímu předsedovi strany Václavu Klausovi, který je datován 15. září 2000. Tlustý v něm vyjadřuje obavy, že kauza Union Group vykazuje podobné znaky jako IPB. V dopise se zmiňuje zejména o státní záruce, kterou tehdy investoři požadovali pro případ zhoršování úvěrového portfolia Union banky. Popisuje i argumentaci investorů pro poskytnutí záruky. Nechybí samozřejmě fakt, že „náklady státu na podporu vstupu zahraničního investora jsou zlomkem nákladů na likvidaci banky“, který bylo možné zaslechnout i při nedávných jednáních zástupců Invesmartu a ministerstva financí.
Materiál týdeníku EURO popisující časový sled nedávných událostí ukazuje, že zástupci Union banky se při řešení krizové situace například sešli i se současným šéfem ODS. Mirek Topolánek popsal týdeníku EURO náplň schůzky s tehdejším šéfem Union banky následovně: „Vávra velice korektně popsal situaci v bance a chtěl rezignovat. Já jsem ho od tohoto kroku zrazoval, protože tím by se velice pravděpodobně vyvolal run na banku.“ Topolánek dodal, že ač se s Vávrou sešel, klíč k řešení situace v UB mělo do určité míry ministerstvo financí a Česká národní banka, nikoliv on. Jako šéf pravicové ODS prý před časem ministerstvu naznačil, že jeho strana by nebyla a priori proti nějaké formě státní asistence při řešení problému jménem UB.

Nejistota.

Ve finále to tedy vypadá, že politici budou prosazovat projekt, v němž budou klíčovou roli hrát státní depozita a investice v řádu maximálně stovek milionů korun. Union banka se zbaví poboček a získané peníze zalepí část díry v kapitálu banky. Kdo ale bude rozhodujícím akcionářem, není jasné. Pokud Pitr nesežene skutečně kredibilní jméno, což je málo pravděpodobné, může to být neprůhledná investiční skupina. Takové řešení však bude pro ČNB nepřijatelné a sotva politikům vyhoví.
Nejistotu zvyšuje i samotná osoba Tomáše Pitra. Patří do okruhu podnikatelů kolem První západočeské. Součástí této pramálo průhledné skupiny je i ústecký výrobce stolní olejů Setuza, kterou nejprve s využitím zápočtů a fakticky zadarmo Pitr a jeho kolegové vyvedli z fondu Tritton, tedy z majetku státu. Potom započetli spornou pohledávku advokáta Věslava Nemetha proti téměř dvoumiliardovému úvěru od IPB. O tuto transkaci běží nyní soudní spor. Daňového poplatníka tak přišly aktivity podnikatele Pitra už dost draho, a to i bez započtení deset let starého daňového dluhu ve výši jednoho a půl milionu korun.