POVĚST V SÁZCE - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

POVĚST V SÁZCE

, Marcela Dolečková,
POVĚST V SÁZCE
Zdroj: Euro.cz

V ý r o č n í     z a s e d á n í     M M F

Teprve tento týden zřejmě emituje Kongresové centrum Praha obligace, aby mělo finance na přestavbu budovy, kde se v roce 2000 bude konat výroční zasedání brettonwoodských institucí. Splácení není vyřešeno.

Problémy jsou vlastně dva, oba dost souvisí a oba se týkají především peněz. Ten první se točí kolem přestavby a dostavby Kongresového centra Praha, kde se bude od 26. do 28. září roku 2000 konat výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. A druhým problémem je samotná organizace této události a všeho, co je s ní spojeno. V prvním okruhu se točí 2,8 miliardy, v druhém šest set milionů korun. Nad oběma bdí oko ministerstva financí, které je jediným řádným partnerem Washingtonu.

Nápad nabídnout Prahu jako hosta výročního zasedání fondu a Světové banky pochází snad už z roku 1996. Tenkrát zde byla jiná vláda, jiné poměry i jiná nálada. V tehdejší atmosféře to byl nápad evidentně dobrý. A dobrý zůstává i dnes, jenže jeho realizace od prvních praktických kroků dost kulhá. Pod slibem, že nikdy a nikde nebudou jmenováni, lidé, kteří jsou s projektem úzce spojeni, přiznávají, že realizace nese zpoždění dvou let. Ale dodávají, že se všechno dožene. Jenomže dohánění je vždycky drahé, a protože balíky určené na oba okruhy problémů jsou limitovány, zdá se, že za stejně peněz bude méně muziky.

Ministerský dozor

Lumíra Kafková šéfuje na ministerstvu financí speciální skupině tvořící Organizační centrum MMF/SB 2000. Dvě desítky lidí v centru jsou ve stálém kontaktu s Washingtonem na straně jedné a na straně druhé v České republice spolupracují s Kongresovým centrem, kde se zasedání bude konat, a s řadou dalších úřadů, neboť během této akce a akcí, které jsou s ní spojeny, přijede do Prahy kolem patnácti tisíc lidí. Mnozí z nich budou mít označení VIP a budou vyžadovat nejen zacházení podle protokolu, ale i například speciální limuzíny.

Washington vyžaduje standardně, aby hostitelská země věnovala na uspořádání výročního zasedání zhruba dvacet milionů dolarů, což odpovídá asi 600 milionů korun. Tuto sumu si mezi sebou rozdělil státní rozpočet, který přispěje 350 miliony, zbytek slíbila Česká národní banka. A s touto základní částkou se musí organizátor spokojit, i když se může kojit nadějí, že se přece jen najdou štědřejší sponzoři. Podle zvyklostí hostitelská země vždycky platí režii zasedání, společenské akce, doprovodný program, místní dopravu a nezanedbatelnou režii tiskového střediska.

První výběrové řízení na výkonného organizátora zasedání mělo tak rozpačité zadání, že nabídky byly nesrovnatelné, prohlašuje dnes Lumíra Kafková. Proto ministerské centrum vypsalo nové řízení s přesnějším zadáním, v němž se nejlépe umístilo Sdružení MMF/SB 2000, které se skládá ze tří firem: akciové společnosti World Trade Centre Brno, Guarant, s. r. o., a nakladatelství Panorama.

Trojspolek

Karel Procházka z firmy Guarant, který se stal šéfem Sdružení MMF/SB 2000, je přesvědčen, že Sdružení zvítězilo proto, že za limitovaný balík peněz – za 600 milionů korun – nabídlo nejlepší soubor služeb. Firma Guarant má zkušenosti s organizováním kongresů, Jan Brázda z World Trade Center zase poukazuje na zkušenosti s veletržními službami a Panorama by měla zajišťovat všechny potřebné tiskoviny.

Aby však výkonný organizátor mohl podat skutečně seriózní rozbor, co všechno za šest set milionů pořídí, potřebuje vědět, jak bude vybaveno vlastní místo činu, tedy Kongresové centrum Praha. Jak Brázda, tak Procházka tvrdí, že MMF už dávno přesně specifikoval, jaké má požadavky, nejasnosti jsou dosud spíše kolem vybavení samotného paláce. To nepopírá ani Lumíra Kafková, ani František Dušek, zcela nový generální ředitel a předseda představenstva Kongresového centra. Dušek, který je ve funkci pouhý měsíc, je ochoten investovat do vybavení na „jedno použití – tedy jen pro výroční zasedání fondu – asi dvě až tři sta milionů korun, což by však naúčtoval organizátorovi. Jenže tři sta milionů je celá polovina částky, kterou má organizátor k dispozici. A která nenaroste, pokud do ní nepřidají něco sponzoři.

Z kachničky labuť

Hongkong si pro výroční zasedání MMF v roce 1997 postavil nový Kongresový palác. To si sice Praha nemohla dovolit, ale měla ošklivý a zanedbaný Palác kultury s nádhernou vyhlídkou na celou Prahu, který však byl vystavěn pro stranické sjezdy. Na jeho dispozicích nic nezměnilo ani přejmenování na Kongresové cen-trum: dál chyběl dostatečně velký ústřední sál, větší počet menších místností na jednání výborů a schůzky delegací, prostory na skutečně pracovní jednání. Pokud měl sloužit pro výroční zasedání, nestačil mu jen face-lifting, ale potřeboval zásadní úpravy a rozšíření.

První bitka se strhla hned, když padlo rozhodnutí o rekonstrukci a dostavbě. Kdo to všechno zaplatí? Praha, které Kongresové centrum patří? Nebo Česká republika, která bude výroční zasedání MMF hostit? Magistrát, jako jediný vlastník centra, se ale postavil na zadní s tvrzením, že Praha má být střediskem kultury, nikoliv světových financí. Tvrzení o to pádnější, že by se městská pokladna musela na dobrých dvacet let zadlužit. Do kolen šla vláda: navrhla, aby se přestavba financovala z výnosu obligací, za něž dá vláda garanci. Byla to však vláda Klausova.

Při takto financovaných investicích se obvykle postupuje tak, že od počátku se prací účastní budoucí operátor, který předkládá kalkulace výnosů, vypočte, za jakou dobu a za jakých podmínek investice začne vydělávat, odkdy se začnou splácet úvěry a za jak dlouho se splatí. Při rozpočtu přestavby Kongresového centra operátor nepůsobil. (Ostatně není definitivně vybrán ani dnes.) Samo investiční rozhodnutí doprovodila bitka číslo dvě.

Kongresové centrum nejprve vypsalo poptávkové řízení na finančního strategického partnera. Poradenská firma Ernst and Young pak jako nejlepší nabídku doporučila francouzskou společnost Bouygues, která nabízela jak profinancování stavby, tak budoucí provoz Kongresového centra až do pokrytí vynaložených nákladů. Zakázku na rekonstrukci však získalo konsorcium českých stavebních firem v čele s IPS (dalšími členy jsou Metrostav, Subterra a ČKD – Služby). Generální ředitel Kongresového centra František Dušek prohlašuje, že české stavební firmy jsou tak hladové po zakázkách, že se konsorcium zavázalo poskytnout cen-tru dodavatelský úvěr až do výše 800 milionů korun. Současně však Dušek prozrazuje, že IPS a spol. si samo půjčuje od českých bank za úrok vyšší než sedmnáct procent. Generální ředitel naivně dodává, že centru je to jedno, ale zapomíná, že oněch sedmnáct procent se bezpochyby promítá v ceně dodavatelského úvěru od IPS. Tento úvěr bude Kongresové centrum splácet v režimu, který je jistou formou leasingu se splátkami rozloženými v čase.

Tanec kolem obligací

Teprve příští týden snad po všech peripetiích spatří světlo světa emise vládou garantovaných obligací v objemu dvou miliard českých korun. Kongresové cen-trum Praha by bývalo samozřejmě potřebovalo peníze z jejich prodeje už někdy v loňském létě. O prodej nemuselo mít obavy: se státní zárukou jsou velice žádaným produktem. Josef Tošovský, velký přítel a jeden z duchovních otců celého nápadu, se však neodvážil garance podepsat, a tak se vše posunulo až na dobu, kdy se vlády ujala sociální demokracie. Její ministr financí Ivo Svoboda nápadem nikdy příliš nadšen nebyl a s podpisem ostentativně váhal. Přitom už loni v létě bubnoval magistrát na poplach: když obligace nebudou emitovány do konce září, rekonstrukce paláce je ohrožena. Svobodovo váhání nebylo bez logiky: ministr financí jen chtěl, aby mu centrum předložilo záměry operátora centra, dokreslující, jak bude palác fungovat po zasedání, jak bude provozován a jak bude vydělávat, aby obligace splatil.

Kdyby ministr trval na svém, garance by nepodepsal dodneška. Protože však už hrozil spíše větší než menší mezinárodní skandál, záruky podepsal. Ale neodpustil si dodat, že nejde o „obyčejné záruky, ale jistotu, že stát zaplatí. A proto nehodlá uvolnit ani o korunu víc.

Patnáctileté obligace se sice budou vyplácet za patnáct let, ale už od příštího roku je z nich třeba vyplácet kupon. Má být celých patnáct let ve stabilní výši, kterou nepochopitelně emitent tají (v bankovních kruzích se odhaduje na šest až sedm procent). Informace o tom, kdo je ručitel této výplaty, jsou však poněkud protichůdné. Generální ředitel tvrdí, že ve dvou miliardách vládou garantovaných korun jsou zahrnuty i úroky, takže skutečný objem emise je nižší. Karel Bidlo, ředitel odboru ministerstva financí je však přesvědčen, že garance státu se na úroky nevztahuje. Tak či onak, Dušek se dušuje, že na úroky si centrum lehce vydělá už příští rok.

Ke zdržení emise generální ředitel však dodává, že se projeví v růstu nákladů, které odhaduje na dvě stě až tři sta milionů korun. Proto prý se chystá na jednání s vládou, aby se našel viník zdržení a taky ho zaplatil. Naděje ve světle vládního vztahu k celé akci poněkud naivní. Tím spíše, že jisté technické zdržení způsobila i změna nominace obligací z dolarů na euro, což by mělo být levnější. Navíc – prohlašuje František Dušek – za patnáct let, až nastane chvíle pravdy a obligace bude třeba vyplatit, bude Česká republika už dávno členem Evropské unie a jedinou platnou měnou už bude jen euro. Minulý týden tak konečně primátor a ministr financí změnu nominace podepsali, tento týden přidá podpis ještě ministerstvo spravedlnosti a Úřad pro cenné papíry a pak se snad konečně budou obligace na světě.

Vyhlídky návratnosti

Celou emisi podle Duška skoupí Evropská banka pro obnovu a rozvoj, peníze jsou prý už složeny. Stát si údajně převzal za garanci do zástavy všechen majetek cen-tra, jak budovu včetně budoucího přístavku, tak pozemek. Otázka je, co by si s tím majetkem počal.

Do dneška ani generální ředitel centra neví, kdo bude opravdu operátorem. Přitom se počítá hned se třemi: jedním pro vlastní kongresovou činnost, s druhým pro provoz hotelové části a se třetím pro řízení restauračních provozů. Smlouva s operátory, která ostatně měla být uzavřena dřív, než se přestavba zahájila, je velice důležitá. Operátoři si musí vydělat nejen na sebe, ale platit také centru, aby zase to mohlo splácet úroky z obligací, dluhy stavebním firmám a ještě šetřit na zaplacení celkové částky emise.

Už dobře rok se kolem centra motá francouzská firma Alior, nabízející své služby jako operátor kongresové turistiky, neboť je zapojena do světového řetězce těchto akcí. Jenže všichni z české strany tvrdí, že její podmínky jsou nepřijatelně tvrdé, a pokud je nezmění, do konce března centrum vypíše výběrové řízení.

I kdyby se však nakonec objevil vstřícnější operátor, experti z oblasti kongresové turistiky se obávají, že kongresová centra nikde na světě na této činnosti moc nevydělávají. Poukazují však hned na to, že se vrátí městu v jiné podobě a že lze vydělávat na jiných aktivitách. A že záleží na tom, jak bude koncipován celý obchodní program Kongresového centra. Ten však dodnes jeho generální ředitel nemůže znát, protože nemá ani operátory.