Potrhaný závoj - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Potrhaný závoj

, Vadim Fojtík,
Potrhaný závoj
Zdroj: Euro.cz

Objevily se smlouvy zpochybňující věrohodnost vlastníků Mostecké uhelné společnosti

Pochybnosti o tom, kdo vlastně stojí za Appian Group, favoritem současné privatizace Severočeských dolů, trvají už řadu let. Stejnou otázkou se zabývala i policie, když tato firma na konci devadesátých let v divoké privatizaci ovládla Mosteckou uhelnou společnost (MUS). Přestože panovalo značné podezření, že divoká privatizace je financována přímo ze zdrojů mosteckých dolů, nikdy se nic neprokázalo. Antonín Koláček, klíčová postava celého seskupení firem kolem Appianu a MUS, dokonce přesvědčil Zemanovu vládu, aby mu prodala svůj 46procentní podíl za nestandardně nízkou částku 650 milionů korun. Čistý hospodářský výsledek společnosti přitom už loni dosáhl 620 milionů.
Nyní se divokou privatizací mosteckých dolů opět zabývá policie. Mluvčí policejního prezidia Blanka Kosinová potvrdila České televizi, že probíhá vyšetřování v akci nazvané Kosatka, ale odmítla sdělit podrobnosti. Podle informací týdeníku EURO jsou za obnovením vyšetřování nové dokumenty, které se objevily v Česku a které naznačují, že původní Appian nikdy nebyl vlastníkem ani jediné akcie Mostecké uhelné.

Jak si půjčit jméno.

Klíčovým dokumentem je zřejmě Contrat de Portage neboli Obchodní smlouva, jejímiž stranami jsou společnost Investenergy S. A. ze švýcarského Fribourgu a Appian Advivisors LLC, registrovaná v Delaware.
Předmětem smlouvy bylo, že její strany se spojí za účelem završení koupě bloku akcií Mostecké uhelné, jehož „konečným a výlučným adresátem bude Investenergy“. Smlouva uvádí, že „Appian nahradí Investenergy během celého procesu nabytí bloku akcií společnosti“.
Appian měl podle smlouvy vydat do 24. dubna 1998 následující prohlášení adresované ČTK a Reuters: „Uskupení Appian pokračuje ve své investiční strategii v Evropě. Z toho důvodu je uskupení Appian zainteresováno vhodně investovat do energetického sektoru v Česku. Uskupení Appian informuje, že získalo 30 procent akcií společnosti Mostecká uhelná společnost, s cílem udržet činnost této společnosti a podílet se na jejím rozvoji. V souvislosti se svou investicí v Česku uskupení Appian informuje, že pověřilo uskupení Investenergy/Synergo Suisse CZ, aby provedlo na svůj vlastní účet kroky k nabytí citovaných akcií a aby zajistilo jejich správu.“ Zpráva se skutečně v ČTK objevila, byť o několik dní později.
Za propůjčení jména a krytí Investenergy měl Appian získat částku jeden milion amerických dolarů. Smlouva byla podepsána 18. dubna 1998 a měla platit pět let, jenže v roce 1999 se Appian přejmenoval na Poulwhite a pouhé čtyři dny po přejmenování byla v Delaware zaregistrována nová společnost Appian Group Inc. Mluvčí Appian Group Radek Stavěl tvrdí, že šlo o rozdělení aktivit původní skupiny, kdy její zakladatel Steve Norris pokračoval v investicích do nových technologií a Jacques de Groote v investicích ve střední Evropě.

Nešťastný de Groote.

Další dokumenty, které má týdeník EURO a jimiž patrně disponuje i policie, však svědčí o něčem zcela jiném. Appian smlouvu o spolupráci s Investenergy uzavíral velmi narychlo z důvodu finanční tísně. Již předtím měl potíže s placením svých zaměstnanců a de Groote se s Norrisem právě z těchto důvodů rozešel. Nadále však figuroval ve vztazích s českými šéfy Mostecké uhelné, zvláště s Antonínem Koláčkem. A to je právě slabé místo skupiny kolem záhadných vlastníků MUS. De Groote byl sice bývalým vysokým činitelem Světové banky a Mezinárodního měnového fondu, jeho reputace však byla značně pošramocena skandály z počátku devadesátých let, kdy americký tisk spekuloval, že se obohacoval na finančních transakcích při pomoci rozvojovým zemím, například Kongu. Tisk popisoval jeho život na vysoké noze a spory s věřiteli. To se stalo osudným patrně i pro tajemné smlouvy kolem Appianu, protože právě jeho věřitelé se v soudních sporech zřejmě dostali k důležitým obchodním smlouvám a korespondenci mezi zúčastněnými firmami a jejich šéfy. Od věřitelů se citlivé dokumenty dostaly do Česka.
Z těchto písemností vyplývá, že původní Appian, přejmenovaný na Poulwhite, se dostal s Investenergy do sporu a požadoval za své jméno vyšší částku, a dokonce opci na patnáct procent akcií MUS.
Radek Stavěl nechtěl výše zmíněnou smlouvu komentovat s tím, že dokumenty nezná. Zároveň prohlásil, že spolupráce mezi společnostmi Poulwhite a Appian je předmětem obchodního tajemství. V písemné odpovědi navíc sdělil, že nemůže vyloučit, že se jedná o falza. Jak dodal, Appian Group je však jen jedna a provázel ji standardní obchodní vývoj.

Od Investenergy k Newtonu.

Pokud by šlo o falza, muselo by jich být opravdu hodně. Každopádně se zdá, že klíčovou otázkou je, kdo stojí za společností Investenergy. Podle obchodního rejstříku je klíčovým mužem Čechošvýcar Jiří Diviš. Firma byla založena ve švýcarském Fribourgu v roce 1997 se základním kapitálem 3,6 milionu švýcarských franků. Jak vyplývá z výpisů obchodních registrů, které má týdeník EURO k dispozici, Diviš navíc figuruje i v dalších společnostech navázaných na Appian. Mimo jiné Appian Group Europe SA, Appian – Machinery a Appian – Energy. Firmy se základním kapitálem 100 tisíc švýcarských franků vznikly v roce 2002. Nově se Diviš objevil i v britských společnostech Appian Group, Appian Energy.
Pokud smlouva, o níž píšeme výše, není falzem a Investenergy je od počátku tím, kdo kupoval akcie MUS, pak vzniká otázka, kde na to tato nevelká firma vzala peníze. Skoupení majority v Mostecké uhelné stálo podle odhadů něco kolem tří miliard korun a dalších 650 milionů bylo třeba zaplatit za státní podíl. V obchodní smlouvě mezi Appianem a Investenergy je ustanovení, že Investenergy stvrzuje a prohlašuje, že její zdroje nejsou trestného původu a jsou zahrnuty v evropském bankovním systému. Jako koneční příjemci těchto zdrojů jsou označení dva čeští občané, a to Marek Čmejla a Petr Kraus. Oba dva muži přitom figurují ve statutárních orgánech pražské brokerské společnosti Newton Financial Management Group. Kraus dokonce střídal na postup předsedy představenstva v roce 1997 samotného Antonína Koláčka. Právě Newton podle další smlouvy, kterou má týdeník EURO k dispozici, uzavřel s Mosteckou uhelnou v lednu 1997 smlouvu o krátkodobém úvěru ve výši dvou a půl miliardy korun. Tyto zdroje měly být použity na operace na finančním trhu. Zda byly použity na divokou privatizaci Mostecké uhelné, by však měl posoudit vyšetřovatel.
Teprve potom bude možné říci, zda se dá věřit, že dnešní struktura Appianu skrytá za Credit Suisse First Boston (jako správce investičního fondu Appian Central European Development Investment Fund) je skutečně věrohodná, aniž by byl zveřejněn alespoň jeden věrohodný soukromý americký investor.

BOX
Jak přišel stát o MUS
„K rozhodujícím chybám při privatizaci mosteckých dolů došlo na samém počátku před několika lety,“ tvrdí bývalý státní úředník. Stát si totiž ponechal v Mostecké uhelné společnosti minoritní 46procentní podíl. Další část akcií rozdělil městům a obcím v severočeském regionu, zbytek vložil do kuponové privatizace.
„Nikoho ani ve snu nenapadlo, že by mohlo probíhat něco jako privatizace za peníze firmy. Mostecká uhelná společnost měla asi tři miliardy korun v rezervách na sanace a rekultivace,“ pokračuje bývalý úředník. Zároveň podotýká, že divoká privatizace hnědouhelné společnosti začala nástupem Antonína Koláčka do představenstva Mostecké uhelné. „Pan Koláček dostal nápad, a zadal jako finanční ředitel MUS správu jejích finančních rezerv společnosti Newton Financial Management Group, kterou v té době ovládal,“ říká úředník.
Jeho slova potvrzuje i stanovisko Fondu národního majetku k mimořádné valné hromadě Mostecké uhelné společnosti z 24. dubna 1998, jehož kopii má týdeník EURO k dispozici. Pod dokumentem je podepsán tehdejší šéf výkonného výboru fondu Roman Češka.
„V lednu 1998 získal FNM informace, že se členové managementu Mostecké uhelné dopouštějí činů, které vzbuzují podezření z páchání trestné činnosti. Ty se týkaly jednak tunelování firmy, jednak jejího nepřátelského převzetí,“ uvádí prohlášení. V dokumentu se navíc tvrdí, že tunelování společnosti mělo proběhnout přes některé investice, a zejména prostřednictvím správy finančních prostředků za zhruba tři miliardy korun. Rovněž prohlášení potvrzuje, že uvedené prostředky měla obhospodařovat zmíněná společnost Newton, jejímž spoluzakladatelem a předsedou představenstva byl v té době ředitel strategického rozvoje MUS Antonín Koláček. Ten byl do představenstva hnědouhelné firmy delegován Komerční bankou, respektive její dceřinou firmou IKS KB.
Jak tedy mělo nepřátelské převzetí probíhat? FNM ve svém stanovisku uvedl, že firmy majetkově či personálně propojené s Newtonem vytvořily síť menších, ale ve shodě jednajících akcionářů Mostecké uhelné. Ti se pak snažili získat ve firmě majoritu. „K financování převzetí měly sloužit podle informací FNM přímo či nepřímo finanční prostředky MUS. Tyto společnosti navíc měly k dispozici seznam akcionářů hnědouhelné firmy. Následně skupovaly cenné papíry jak z volného trhu, tak přímo od jednotlivých akcionářů,“ tvrdí fond v prohlášení.

Pomohl práskač.

Bývalý státní úředník vysvětil, že FNM neměl o podobných operacích tušení až do doby, než za jeho vedením přišel jeden z tehdejších zaměstnanců Mostecké uhelné. Upozornil, že zatím neznámí investoři vykupují akcie MUS především od města a obcí. „Začalo obtelefonovávání všech v tuzemsku působících obchodníků s cennými papíry. Fond řešil otázku, zda je schopen alespoň část akcií vykoupit, popřípadě zda je možné se dohodnout s některými akcionáři, aby hlasovali se státem,“ pokračoval úředník.
Navíc se podařilo zjistit, že deset procent akcií Mostecké uhelné je ve Středisku cenných papírů napsáno na IKS KB – tedy finanční ústav, který v té době ovládal stát. „Fond tak žil v přesvědčení, že je schopen s bankou uzavřít dohodu o společném postupu. Pouze ale do okamžiku, než mu její vedení oznámilo, se jedná pouze o repo operaci a za cenné papíry jedná někdo jiný – Newton,“ pokračoval zdroj.
Kromě nepřátelského převzetí byl FNM upozorněn na to, že čím více bude mít management času, tím snáze naaranžuje převzetí kontroly tak, aby vypadalo jako vstup vnějšího partnera.

Stát neuspěl.

Pak již vzaly události rychlý spád: Fond kvůli této hrozbě požádal 2. března 1998 představenstvo Mostecké uhelné o svolání mimořádné valné hromady MUS. „Představenstvo však porušilo zákon a nesvolalo mimořádnou valnou hromadu v zákonné lhůtě čtyřiceti dnů po obdržení žádosti, ale po více než padesáti dnech,“ tvrdí Fond národního majetku. Časovou prodlevu zdůvodňuje tím, že představenstvo potřebovalo získat dostatek času na technické převody akcií, finančních prostředků a následné zlegitimnění majority ve firmě. Na mimořádné valné hromadě Mostecké uhelné společnosti 24. dubna 1998 pak Fond národního majetku neuspěl s požadavkem odvolat dosavadní management firmy. Proti státu se postavilo 51,9 procenta akcionářů.
Pár dní na to, 30. dubna, vydala ČTK zprávu, v níž se uvádí: „Česká vláda ohrožuje zájmy zahraničních investorů tím, že se razantně nepostavila proti obviněním vzneseným proti americké společnosti Appian Group, která spolu se švýcarskou Synergo Suisse minulý týden ovládla Mosteckou uhelnou společnost (MUS), uvádí to prohlášení, které Appian Group dnes poskytla ČTK. Nákup akcií v akciové společnosti MUS je součástí investiční strategie v Evropě,“ uvedla společnost. „Jedná se o dlouhodobou investici, s cílem zachovat a rozvinout činnost této společnosti, poskytnout pracovní příležitosti a dosáhnout posílení její pozice jak na českém, tak na zahraničním trhu, spojené se zvýšením výnosů,“ uvádí dále Appian Group v prohlášení.“ A Roman Češka byl po krátkém čase na nátlak sociální demokracie odvolán z FNM.