Poslední pitva vzplála - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Poslední pitva vzplála

, Jan Štětka,
Poslední pitva vzplála
Zdroj: Euro.cz

Miroslav Grebeníček se pro komunisty stává politickou mrtvolou

Další setrvání ve funkci předsedy Ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy považuji za bezpředmětné. Touto větou pronesenou před deseti dny na neveřejném zasedání partajních špiček zahájil předseda KSČM Miroslav Grebeníček Velkou říjnovou revoluci ve své straně. Část Grebeníčkových soudruhů totiž větičku pustila na veřejnost a svého šéfa tím postavila před hotovou věc. „Ambice některých jednotlivců jsou větší než jejich odborné předpoklady, praktický výkon funkce nebo morální kredit, jehož součástí je zásadovost, otevřenost a odvaha,“ kontroval minulé pondělí Grebeníček. Nabídku rezignace však už nemohl vzít zpět. Dlouhodobý vnitrostranický spor konzervativců a reformistů vyvrcholí při zasedání ústředního výboru 1. října, pouhých osm měsíců před volbami do sněmovny.

Gréba má Filipa.

Už týden není úplně jasné, jestli v KSČM probíhá obyčejný puč vedený reformisty, kterým jde u vidiny možné příští levicové koalice s ČSSD o vymanění KSČM z grebeníčkovské izolace, nebo jestli se jedná o shora řízené přepřahání, které má jenom jako puč vypadat. Obojí je možné a pravda bude nejspíš někde uprostřed. Miroslav Grebeníček i jeho předpokládaný nástupce místopředseda Vojtěch Filip jsou zkušení političtí pragmatici. Dobře vědí, že právě reformistická revoluce zdola v jejich straně je to hlavní, co by ČSSD v očích veřejnosti jakž takž umožnilo obhájit otevřenou spolupráci s KSČM. O předání kormidla v poločase mezi sjezdy se mluvilo už loni v květnu na sjezdu strany v Českých Budějovicích.
I když Filip na budějovickém sjezdu kandidoval na předsedu proti Grebeníčkovi, je jasně jeho člověkem. Přesto – a možná právě proto – se ihned po Grebeníčkově prohlášení přihlásil o nástupnictví. „Teď kandidovat budu. Nejsem ten, kdo nadává na své předchůdce. S Miroslavem Grebeníčkem jsem pracoval patnáct let a akcentoval bych pouze oblast dynamiky strany, to jest oslovení voličské základny jinak, nežli ji momentálně KSČM oslovuje,“ prohlásil minulé úterý. Tím samozřejmě povzbudil komunisty v regionech, kteří dosud váhali Grebeníčka potopit ze strachu o pokračovaní nastoupené konzervativní linie.

Hra o regiony.

Jenže co platí dovnitř komunistické strany, neplatí obvykle navenek. Mimo KSČM by Filipovi přišla vhod co největší optická emancipace od Grebeníčkova dědictví. A právě říjnová revoluce by ji mohla vytvořit. Ačkoli se dosavadní předseda vždycky opíral o podporu z regionů a reformisté v čele s europoslancem Miloslavem Ransdorfem a místopředsedou KSČM Jiřím Dolejšem představovali spíš úzkou skupinu ve vedení strany, tentokrát se zdá být všechno jinak.
Pokud dosud Grebeníček žádal ústřední výbor KSČM o důvěru, vždy ji bez váhání dostal, nyní však žádné žádosti z krajských partajních centrál o jeho setrvání nepřicházejí. Naopak se zatím odtamtud linou hlasy, že na odchod má právo, že KSČM není stranou jednoho muže a že s novým předsedou půjde život dál. S výměnou v čele strany víceméně souhlasí komunisté ve „Filipových“ Jižních Čechách, na Ústecku, na Zlínsku, na Vysočině a v Moravskoslezském kraji. Naopak podpora zazněla z Liberecka. Proti Grebeníčkovi zřetelně vystoupili i předseda poslaneckého klubu Pavel Kováčik (z Jižní Moravy), mostecký senátor Vlastimil Balín a samozřejmě Ransdorf s Dolejšem. Jihočeši by při klíčovém jednání o dalším osudu Grebeníčka rádi prosadili, aby nový předseda byl vedením strany pouze pověřen, a to buď do období sněmovních voleb na jaře příštího roku, nebo do řádného sjezdu v roce 2008. Pověřeným šéfem by se mohl z rozhodnutí ústředního výboru stát jak Filip, tak Grebeníček, ten si ale vymínil, že by funkci přijal, jen pokud vedení strany opustí jeho odpůrci.

Dvanáct a dost.

Grebeníčkovu rozhodnutí odstoupit předcházela série konkrétních politických proher. Ústřední výbor mu nedávno odmítl schválit jeho koncepční materiál „Metody a formy stranické práce“ a vzal jej pouze na vědomí. Nepovedlo se mu ani přesvědčit partaj, aby přestala koketovat s účastí KSČM ve Straně evropské levice (SEL), sdružující evropské komunistické strany. Už před budějovickým sjezdem totiž Miloslav Ransdorf prosadil, že se KSČM zúčastnila zakládajícího sjezdu v Itálii, členkou SEL se přesto nestala. Důvodem byl nesouhlas se preambulí stanov, kde stála zmínka o odmítání stalinismu. Grebeníček připouštěl mluvit jen o „odmítání nedemokratických praktik, ke kterým došlo ve jménu komunismu“. Vedení KSČM problém nedávno znovu otevřelo a reformistům se proti vůli Grebeníčka podařilo prosadit, aby strana o vstupu do SEL a o vztahu ke stalinismu znovu diskutovala.
Největší prohrou dosavadního předsedy je ale strnulost, s jakou strana přihlíží masivnímu úbytku členské základny. Za posledních dvanáct (grebeníčkovských) let klesl počet členů KSČM z 354 549 v roce 1992 na 94 396 v roce 2004. Počet partajních buněk se ve stejném období snížil z 10 669 na 4 619. Komunisté vymírají a z masové strany se čím dál rychleji stává strana volebního typu. Což znamená, že potřebuje nalákat co nejvíc sympatizantů. Ty však Grebeníček, akcentující staré dobré časy (84 % členů KSČM považuje, jak vyplývá z partajního průzkumu, za úspěšnou dekádu 80. léta), ničím nelákal.

Nevěsta pro Paroubka.

Pokud se Grebeníček rozhodl pro stalinskou metodu, že pomocí náznaku rezignace nechá maximum svých odpůrců přiznat barvu, a pak je za pomoci věrných regionů jako znovuoslavovaný vůdce exemplárně potrestá, zřejmě se přepočítal. Pravděpodobnější ale bude, že z odkrytých karet má těžit už sám nástupce Vojtěch Filip, jemuž budou v případě zvolení reformisté vnitrostranickou opozicí podobně jako byli Grebeníčkovi.
První, co bude muset nové vedení KSČM řešit, je vztah k sociální demokracii. Premiér Jiří Paroubek letos v červnu v rozhovoru pro týdeník EURO (26/2005) naznačil, k jakým změnám by komunisté museli přistoupit, aby s nimi ČSSD koaličně spolupracovala: reflektovat minulost, oddělit se od její nedemokratické části a podpořit členství Česka v NATO a Evropské unii. Pak prý bude jedno, zda v názvu strany zůstane slovo „komunistická“ nebo zda v čele zůstane Grebeníček. Samotný nástup ani ideová výbava Filipa by žádnou z podmínek nesplňovaly, což odpovídá i Grebeníčkově politické závěti z 12. září: „Potenciál je naléhavě nutné rozvíjet, nikoli rozmělňovat na drobné posluhováním zájmům jiných politických subjektů nebo promrhat při omezeném naplňování osobních ambicí kohokoli“. A i kdyby se Filip chtěl pokusit o nějaký obrat kormidla KSČM v otázce zahraničněpolitických závazků země, není na to do voleb dost času. Aby Paroubek mohl počítat s povolební levicovou koalicí, musel by se předsedou KSČM stát skutečný reformista, k čemuž ale zatím nenazrál čas.
Filip se nejspíš pokusí přebrat Paroubkovi voliče pomocí podobného populismu, jakým disponuje premiér. To je ona zmínka v jeho prohlášení, že by akcentoval dynamiku strany a jiné oslovení voličů. Zároveň se však dá čekat snadná domluva obou pragmatiků na dílčích záležitostech. Obětování Grebeníčka totiž prozrazuje, že komunisté, obklopeni ze všech stran lákadly vlivu a moci, ztratili trpělivost držet půst.