Pokus o salto mortale - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Pokus o salto mortale

, Josef Michl,
Pokus o salto mortale
Zdroj: Euro.cz

Marie Součková zřejmě v kauze Diag Human porušila zákon dvakrát

Rozhodčí senát v kauze Diag Human (EURO 21/2006 a 22/2006) dal na svém jednání minulé úterý protistranám – státu a společnosti Diag Human – měsíční lhůtu na to, aby se vyjádřily k veškerým dosud provedeným důkazům. Tomu lze rozumět tak, že desetiletý spor dospěl do finále a v dohledné době by mohlo padnout rozhodnutí. Dejme tomu ve druhé polovině roku.

Jazyk za zuby.

Za této situace ale stát, reprezentovaný od roku 2004 Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), setrvává v mlčenlivosti, aniž by alespoň naznačil, jakým způsobem chce arbitrážní řízení dovést k úspěšnému (pro stát) konci. Vláda přitom v březnu letošního roku přijala usnesení o zrušení vzájemné povinnosti mlčenlivosti (dlouhodobě navrhovaném firmou Diag Human – pozn. redakce). Dosud ale neprojednala příslušný dodatek ke smlouvě o společném postupu obou účastníků arbitrážního řízení.
ÚZSVM se omezuje na komunikaci se sdělovacími prostředky formou oficiálních sdělení se standardním konstatováním, že právní zástupci státu hodlají provést veškeré právní prostředky obrany ve prospěch státu a přinášejí prý řadu důkazů na podporu tvrzení, že žádné další nároky Diag Human neexistují, respektive nejsou oprávněné. O jaké důkazy jde, dosud nebylo oznámeno. To kontrastuje s ochotou zástupců společnosti Diag Human zveřejňovat stále nové skutečnosti, svědčící samozřejmě v její prospěch.

Zapomenutá informace.

Mlčenlivost státu není nic nového. Například 25. června 2002 rozhodčí senát na základě posudku státem zvolených znalců vydal takzvané mezitímní rozhodnutí o tom, že Česká republika je povinna zaplatit Diagu Human 326,6 milionu korun jako minimální náhradu ušlého zisku s tím, že skutečná výše škody se bude dále zkoumat. Stát se proti tomuto rozhodnutí odvolal, ale přezkumný senát 16. prosince 2002 mezitímní nález potvrdil. Ministerstvo financí pak spěšně určenou částku uhradilo, aniž o tom ovšem byla veřejnost informována.
To, že stát v kauze již jednou platil, vyšlo najevo až v dubnu 2003. Tehdy ministryně Marie Součková svolala mimořádnou tiskovou konferenci, na níž prohlásila, že se jí „celá ta věc velmi nelíbí“, přičemž na další otázky odmítla odpovědět s poukazem na závazek mlčenlivosti. Nevysvětlila také, proč o věci informuje až v dubnu 2003, když ve funkci je již od července 2002. V každém případě tehdy exministryně odstartovala svou deklarovanou snahu zbavit stát údajně nespravedlivých nároků, provázenou tajemnými narážkami na objev zásadně nových důkazů nebo na 99,9procentní naději, že stát ve sporu s Diagem Humanem zvítězí.

Moje kauza.

Dosavadním výsledkem je ale pouze obvinění Marie Součkové z porušení povinností při správě cizího majetku a ze zneužívání pravomoci veřejného činitele při uzavření smlouvy o zastupování státu ve věci Diag Human advokátem Zdeňkem Nováčkem. Mimochodem, v roce 2003 Marie Součková pravděpodobně porušila zákon o ÚZSVM, když mu přes jeho výzvy nepředala kauzu Diag Human. Stát byl tak až do dubna 2004, kdy tehdejší ministr zdravotnictví Jozef Kubinyi předal věc ÚZSVM, fakticky právně zastupován v rozporu se zákonem. Právní zástupce Diagu Human Jan Kalvoda o tom již v říjnu 2003 dopisem informoval tehdejšího premiéra Vladimíra Špidlu.

Veřejná listina.

ÚZSVM si povolal na pomoc nesporné kapacity v oboru – společnost Deloitte Czech Republic a advokáta Tomáše Sokola. Je ale otázka, zda takové angažmá nepřišlo pozdě, anebo zda není situace státu natolik špatná, že ani kapacita nepomůže. Tomáš Sokol je pravděpodobně autorem taktiky pokusit se zpochybnit samu podstatu nároků Diagu Human. Právo společnosti na úhradu ušlého zisku sice rozhodčí senát uznal již v roce 1997, ale kdyby vyšly najevo zásadně nové skutečnosti, nemohli by k tomu rozhodci nepřihlédnout.
Pokusem státu přejít do protiofenzivy je z veřejně dostupných zdrojů zpracovaná analýza společnosti Deloitte. Jenže žalobce disponuje podstatně bohatší dokumentační bází, než jakou měla k dispozici Deloitte. Minulý týden právník Jan Kalvoda zveřejnil dokument vyvracející podstatnou připomínku státu v současném období – pochybnosti o české registraci jednoho z hlavních derivátů vznikajících zpracováním krevní plazmy, takzvaného faktoru VIII. Na ten má dle Diagu Human připadat třicet až čtyřicet procent ušlého zisku. Veřejnou listinou, kterou advokát předložil, je Rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ČR respektive jemu podřízeného Státního ústavu pro kontrolu léčiv z 25. června 1990 o registraci léčivého přípravku Factonord od firmy Nordisk Gentofte (spojením této firmy se společností Novo Industri vznikla v roce 1989 Novo Nordisk – pozn. redakce), u něhož bylo po zdokonalení změněno jméno na Nordiocto při zachování původního registračního čísla.

Primární trh.

Jan Kalvoda též považuje za zcela prokázané, že společnost Conneco (později přejmenovaná na Diag Human) měla v roce 1992, kdy ministr zdravotnictví Martin Bojar zpochybnil její důvěryhodnost, dostatečnou obchodní historii. Soudí, že o tom svědčí smlouvy s dvaadvaceti nemocnicemi a transfuzními stanicemi, které Conneco za 185 milionů korun vybavilo do té doby v Česku neexistující technologií pro moderní odběr krevní plazmy a proškolilo personál. V Česku tak vybudovalo primární trh s krevní plazmou, ze kterého bylo později – jak tvrdí žalobce – neregulérně vytlačeno.

Státu na ruku.

Dobrou zprávou pro stát není ani další informace Jana Kalvody, že státní zastupitelství po více než roce od podání uložilo protikorupční policii, aby vyšetřila počínání Hany Šedivé ve funkci předsedkyně sněmovní vyšetřovací komise ke kauze Diag Human. Existuje podezření, že komise, která má být ze zákona nestranná, jednala v zájmu jedné strany sporu, a to státu. K tomu mělo dojít mimo jiné i uzavřením mandátní smlouvy mezi tajemnicí komise a ministerstvem zdravotnictví, v níž se tajemnice údajně zavázala, že informace získané výslechem svědků v Dánsku dá k dispozici výhradně ministerstvu zdravotnictví. Hana Šedivá je původním povoláním právnička, od roku 2002 je poslankyní za ČSSD. V posledních volbách byla „čtyřkou“ v Moravskoslezském kraji.

Á la hop.

Zástupci státu, zdá se, založili nyní taktiku na pokusu o salto smrti. Buď tento kousek vyjde a podaří se zpochybnit samotný požadavek Diagu Human na náhradu škody, anebo stát pouze blamuje a pak to s jeho pozicí u rozhodčího senátu nevypadá dobře. Na dotaz týdeníku EURO, oč ÚZSVM opírá svůj názor, že další nároky Diagu Human (převyšující už zaplacených 326,6 milionu korun – pozn. redakce) jsou neoprávněné, mluvčí úřadu Izabela Filová odpověděla: „Žalobce dle přesvědčení ÚZSVM nepředložil žádný dostatečný důkaz k tomu, že měl na předmětném trhu takové postavení, které by jím uplatňované nároky odůvodňovalo. Dále je ÚZSVM vzhledem k probíhajícímu řízení vázán mlčenlivostí“.