Plyn, byznys i politika - Euro.cz

Přihlášení

Plyn, byznys i politika

, Jan Žižka,
Plyn, byznys i politika
Zdroj: Euro.cz

Gazprom ovládl čtvrtinu firmy, která míří do banky

Na první pohled to je jen kapka v moři celého dědictví po bývalé Investiční a Poštovní bance – malinká První česko-ruská banka (PČRB) v Moskvě se základním kapitálem 7,5 milionu dolarů. Přesto se kolem ní dějí zajímavé věci, související s vyššími sférami ruského byznysu a politiky. Jde o příběh, ve kterém hrají role nejen veličiny ruského průmyslu jako Rem Vjachirev, Viktor Černomyrdin, Alexej Miller, Arngolt Bekker, ale i sám prezident Vladimir Putin. PČRB, kterou dnes ovládá Česká konsolidační agentura, je pochopitelně pouhým pozorovatelem, ale přesto má v tomto příběhu své místečko.
Po složitých peripetiích se do PČRB přece jen chystá vstoupit společnost Strojtransgaz, přední dodavatel plynárenské infrastruktury, jíž šéfuje zmíněný Arngolt Bekker. V době, kdy Strojtransgaz projevoval zájem o banku, řešil velké problémy ve vztazích s Gazpromem, svým chlebodárcem.
Gazprom, jenž zásobuje plynem celou Evropu a je největší ruskou firmou s loňskými tržbami na úrovni 20 miliard dolarů, Strojtransgazu hrozil tím, že ho odřízne od svých zakázek. Jenže nedávno přišla překvapující zpráva: Gazprom ovládl čtvrtinu Strojtransgazu a zřejmě bude chtít svůj vliv v této firmě ještě posílit.

Proč chtěli tu banku?

Význam česko-ruské banky není dán ani tak její velikostí jako skutečností, že vlastní platnou ruskou bankovní licenci. Na rozdíl od mnoha dalších bank na ruském trhu pravděpodobně nemá žádné skryté finanční závazky, takže nový strategický partner nemusí mít mimořádné obavy. Přesto se někteří pozorovatelé domnívají, že ani toto všechno by nemuselo stačit k tomu, aby Strojtransgaz projevil o tuto banku zájem.
Spory s Gazpromem, jehož současné vedení má blízko k prezidentu Putinovi, nepochybně měly svůj význam i při rozhodování Strojtransgazu o PČRB. První úvaha může vycházet z toho, že Strojtransgaz si chtěl pojistit ochranu nejen před Gazpromem, ale i samotným Kremlem, s nímž evidentně neměl nejlepší vztahy. Hodila by se mu tedy banka, kterou by na jedné straně ovládal, na druhé straně by ji zaštiťovala minoritní účast jiného státu než ruského – v tomto případě českého. Proto také Strojtransgaz vždy pro sebe požadoval majoritu v PČRB, na což česká strana dlouho nechtěla přistoupit. (Poslední vládní rozhodnutí ovšem připouští možnost, že Strojtransgaz postupně majoritu získá.)
Rizika, že se Česko zaplete do ruských podnikatelsko-politických hrátek, si zřejmě byla vědoma česká vláda. Zřejmě také proto nebyl český postoj k jednáním se Strojtransgazem vždy nejvstřícnější. Nakonec však převážil jiný zájem: bez silného partnera by PČRB mohla zahynout, neboť potřebuje rychle navýšit základní jmění a také splácet úvěry, jež poskytla ještě bývalá IPB. Strojtransgaz tvrdí, že je schopen toto zajistit.

Snad i s Gazpromem.

Za záměry Strojtransgazu mohla být ještě druhá úvaha. Jelikož hrozilo, že Gazprom svého dodavatele opravdu odřízne, Bekkerovi lidé mohli uvažovat o nové činnosti pro svou firmu. Bankovnictví je přitom v Moskvě považováno za velmi perspektivní oblast. Lidé, které vyděsila finanční krize v roce 1998, zřejmě zase začnou uvažovat o tom, že si své peníze uloží v bankách. „Miliardy rublů narovnané ve slamnících zase poputují do bank,“ říkají znalci ruského byznysu. Důvěru si mohou získat nejen zahraniční, ale i ruské banky, zvláště pokud lidem nabídnou zajímavé produkty.
O tom, že Gazprom to myslel se změnou svého dodavatele vážně, není pochyb, neboť si pro tento účel založil vlastní dceřinou společnost Gazpromstrojinžiniring.
Nyní je otázkou, zda Strojtransgaz musí ještě pořád uvažovat tímto způsobem. Neztratí o PČRB zájem? Arngolt Bekker si se šéfy Gazpromu asi ani dnes kolem krku nepadne, ale poslední zprávy naznačují, že se vyhrocený spor mezi oběma společnostmi přece jen daří mírnit. Vstup Gazpromu do Strojtransgazu může poopravit podnikatelské priority.
Doustupné informace na druhé straně říkají, že nic nesvědčí o tom, že by Strojtransgaz nyní z jednání s českým státem couval, spíše naopak. Poté, co česká vláda na začátku srpna přijala příslušné usnesení, byla s ruskou firmou podepsána dohoda o jejím vstupu do PČRB. „Společnost Strojtransgaz vyjádřila uspokojení s podpisem dohody a znovu zopakovala své přání využívat PČRB co nejvíce k rozvoji česko-ruské obchodní výměny,“ uvádí mluvčí České konsolidační agentury (ČKA) Jiří Pekárek. Agentura nemá strach ani ze změny priorit po nástupu Gazpromu. „ČKA uzavřela dohodu se společností Strojtransgaz a změna podílů držených jednotlivými akcionáři této společnosti je podle nás ve vztahu k této dohodě irelevantní,“ dodává Pekárek.

Putin zasáhl.

Přesto není nezajímavé podívat se na to, kde vlastně byly kořeny sporu mezi Gazpromem a Strojtransgazem. Ruský list Vědomosti před časem napsal, že Arngolt Bekker vděčí za svůj podnikatelský úspěch družbě s bývalými vládci Gazpromu – Remem Vjachirevem a bývalým premiérem Viktorem Černomyrdinem. Kritici někdejšího Vjachirevova vedení obviňovali Gazprom, že uzavírá nevýhodné kontrakty a fakticky tedy posílá velké sumy peněz do firem ovládaných spřízněnými osobami. V Gazpromu, který stále ovládá ruský stát, zasáhl sám prezident Putin. Do jeho čela dosadil Alexeje Millera, bývalého náměstka ministra energetiky, který s Putinem v minulosti spolupracoval na petrohradské radnici.
Arngolt Bekker si mohl být jist tím, že už mu jeho vlivní přátelé nebudou moci tolik pomáhat. Spíše naopak. Skutečnost, že akcionáři Strojtransgazu zůstávali Černomyrdinovi synové s Vjachirevovou dcerou, působila na Kreml jako červený hadr na býka.

Miliarda za pár milionů.

Skutečné napětí mezi Gazpromem a jeho dodavatelem však přinesla jedna konkrétní pozoruhodná transakce. Strojtransgaz v roce 1995 získal necelých pět procent monopolní plynárenské společnosti za dodavatelské práce v hodnotě 2,5 milionu dolarů. Vědomosti tvrdí, že již tehdy skutečná hodnota tohoto balíku akcií Gazpromu dosahovala 70 milionů dolarů a dnes už by ho bylo možné prodat za více než 1,13 miliardy. Nové vedení Gazpromu se s tímto nevýhodným obchodem nikdy nesmířilo a žádalo navrácení akcií, a to i prostřednictvím arbitrážního řízení. Bekker to dlouho odmítal, ale Gazprom se letos v červenci dočkal. Oficiální prohlášení uvádí, že obě strany se dohodly na mírovém urovnání sporu a navrácení akcií Gazpromu „na komerčním základě“.
Podrobnosti urovnání nejsou známé, takže je těžké hádat, proč k němu obě strany přistoupily. Určitou roli sehrál tlak arbitrážního soudu, u kterého neměl nikdo jednoznačně navrch. Je ovšem známo, že Gazprom už dříve Bekkerovi navrhoval následující obchod: vy nám vrátíte akcie, my vám i do budoucna zajistíme zakázky. Zdá se, že Bekkerova schopnost této nabídce poměrně dlouho odolávat měla své meze.

Překvapení akcionáři.

Je pravděpodobné, že s celkovou dohodou mezi oběma společnostmi souvisí i poslední informace o vstupu Gazpromu do Strojtransgazu. Agentura Reuters napsala, že bývalý ministr financí Boris Fjodorov, který ve správní radě Gazpromu zastupuje minoritní akcionáře včetně zahraničních investorů, prohlásil, že byl společně se svými kolegy touto transakcí velmi překvapen. Zároveň právě on vyslovil domněnku, že Gazprom chce svůj čtvrtinový podíl ve Strojtransgazu zvýšit.
Fjodorov dále tvrdí, že management Gazpromu nehodlá vypisovat výběrová řízení na stavební práce až do roku 2008, což by mohla být pro Strojtransgaz v nynější situaci spíše dobrá zpráva. Tady ovšem může tentokrát na Putinovy lidi narazit Gazprom. Klíčová osoba ve vládě, vicepremiér German Gref žádá, aby konkurence mezi dodavateli plynárenského obra začala fungovat nejpozději do roku 2005.

Češi banku neuživí.

Ale zpátky k První česko-ruské bance. Co s ní může Strojtransgaz udělat? Není pochyb o tom, že zatím nepříliš jasné plány ruské firmy musejí jít daleko za rámec toho, jak banka v současné době funguje. Pokud Strojtransgaz dodrží své sliby, bude nadále financovat firmy, jež se věnují česko-ruskému obchodu. Proč by se ostatně nový vlastník zbavoval dosavadních klientů?
Tato činnost ale banku sama o sobě neuživí. Vladimír Ferles, který v dozorčí radě PČRB zastupoval bývalého majitele ČSOB (před převodem do ČKA), už dříve týdeníku EURO řekl: „Nový majitel bude muset přinést nový byznys, kapitál, obstarat lepší budovu a zajistit personální posílení“ (EURO 20/2002). Ať už bude tímto majitelem kdokoliv, zdaleka nezíská hotovou banku. O Strojtransgazu lze říci, že má prostředky k tomu, aby ji rozvinul.
Ostatně i čeští byznysmeni se budou v budoucnu rozhlížet po různých možnostech financování. Přízeň vůči PČRB má spíše psychologické důvody. „Pro každého českého podnikatele je příjemné, že v moskevské bance pracují Češi, se kterými se může domluvit,“ říká znalec poměrů. I české firmy však budou stále více vybírat své banky spíše na základě toho, jaké konkrétní podmínky financování nabídnou.

Diskuze