Sotva z plechů pardubických pekařů zmizeli Mikulášové, čerti a pamlsky s vánočními motivy, už se na jejich místo „tlačí“ svatý Valentýn. „Hned na začátku roku naše pracovnice musely nasadit zvýšené tempo pro splnění zakázek. Vyprodané prodejny odběratelů čekají hlavně na srdíčka všech velikostí,“ říká majitelka pardubické rodinné pekárny JAJA Jarmila Janurová.
Sotva z plechů pardubických pekařů zmizeli Mikulášové, čerti a pamlsky s vánočními motivy, už se na jejich místo „tlačí“ svatý Valentýn. „Hned na začátku roku naše pracovnice musely nasadit zvýšené tempo pro splnění zakázek. Vyprodané prodejny odběratelů čekají hlavně na srdíčka všech velikostí,“ říká majitelka pardubické rodinné pekárny JAJA Jarmila Janurová.
Valentýnské zboží bude kromě tradičních perníkových srdíček obohaceno též obrázky zamilovaných s malbou na marcipán nebo malovaných květin. „Zájem o valentýnské perníčky rok od roku mírně stoupá. Vyrábíme asi kolem dvaceti druhů srdíček v dárkovém balení i s nápisy pro zamilované,“ uvádí další zdejší „perníkový“ podnikatel Pavel Janoš.
ZÁJEM ROSTE I V ZAHRANIČÍ
Z pardubického perníku se v posledních letech také stává zajímavý vývozní artikl. „Každá zakázka pro zahraničního klienta je pro nás velmi zajímavá. V současnosti nejvíce vyvážíme do Rakouska,“ říká Janurová. Perníčky loni mířily rovněž na Ukrajinu a do Itálie, kde se hlásí další odběratelé. Nový zahraniční zákazník zase otevřel cestu pro obchod s Ruskem. Do Moskvy putovalo převážně vánoční zboží a letos se má spolupráce na žádost ruského odběratele prohlubovat.
V Německu je největší zájem o perníkové dezerty. Ne vždy však se daří zahraniční zákazníky si udržet. „Vzdálený klient z Texasu v loňském roce po přehodnocení vysokých poplatků za dopravu a clo již zboží neobjednal,“ stěžuje si podnikatelka.
NÁKLADY ROSTOU, ZÁKONY SE ZAMLŽUJÍ
Velkým problémem pro výrobce perníku jsou rostoucí náklady. „Rychlost, s jakou se zvyšují náklady na výrobu, mzdy zaměstnanců, odvody a DPH, nejsme schopni promítnout do cen. Je to ruční práce a vzhledem k množství druhů, tvarů a rozměrů to ani moc zmechanizovat nejde,“ tvrdí Janoš. Jindy zase hází klacky pod nohy nejasná legislativa, třeba při výstavbě nové provozovny. „Požadavky na stavbu a zařízení se lišily při stavbě -a pak v kolaudačním řízení celá řada z nich nebyla již třeba. Stavba se zbytečně prodražila o statisíce korun,“ podivuje se Janurová.
Perníkáři mají potíže rovněž s naplněním pracovních míst, protože například pracovnici na mateřské dovolené nemůže nahradit brigádnice. U této profese je totiž třeba výtvarného cítění a roky praxe. „Zaměstnanců máme stále kolem deseti a nechceme výrobu rozšiřovat, abychom měli pod kontrolou kvalitu a tradiční kreativitu našich výrobků,“ dodává Janoš.
Rozpačité pocity panují rovněž ze vstupu České republiky do Evropské unie před téměř třemi lety. „Pro nás se toho zdánlivě mnoho nezměnilo, snad jen ze začátku nás opravdu obtěžovalo a zdržovalo množství nových předpisů a mnohdy jejich nejasné výklady,“ stěžuje si Janoš. Předpisy se podle něj často měnily ještě před uvedením do praxe, nebo těsně po tom. Firmy se kvůli požadovaným finančně náročným úpravám v hygienické oblasti musely zadlužit, přitom se nakonec ukázalo, že ty nebyly nutné.
ČLÁNKY DO MAILU