Na mysl se nemůže nedrat úvaha o Pyrrhově vítězství. Hlasování je za námi, ovšem poměry se pranic nezměnily. Rozhřešení jsme nedostali. Skrutinium podtrhlo hloubku naší nynější krize, protože klusák koaličního rokování ještě ani kloudně nevyběhl ze startovního boxu, a už má silně pochroumanou nohu.
Vítěz první fáze závodu o moc, vyhraného už tradičně o prsa, má veliké starosti sám se sebou. Pokazil si jimi už samotný výsledek a lidé, kteří odmítli podpořit ČSSD kvůli její nejednotě, mohou mít bohužel zase pocit, že nepochybili.
Sociální demokracie po sedmi letech v opozici mylně soudila, že Češi ocení její vytrvalou kritiku a alternativní myšlenky k prokazatelně devastující pravicové koalici. Ale padla kosa na kámen. Veřejnosti nemohlo uniknout provětrávání vnitřních sporů či sobectví významných partajníků, kteří se sváří o posty a neváhají si ke svému hašteření zavolat na pomoc ani hradního otce zakladatele. Chybná a málo účinná byla kvůli tomu už sama koncepce předvolební kampaně a priori počítající s přesvědčivým vítězstvím. Stejná chyba jako za Jiřího Paroubka.
Triumfovala velmi komplexní kampaň miliardáře Andreje Babiše. Jeho úspěch ční o to více, že občanská levice si vlastní zásluhou přivodila téměř kóma. Z nemalé části jsou jeho příčinou skutky připomínající cestu k současnému osudu SPOZ, dnes již partaje vlastně nekonkurenční.
V levém spektru se mírou získané přízně přece jen vymykají komunisté. Příliv nových voličů KSČM byl ostatně patrný s předstihem. V budoucí fragmentované sněmovně vážnost „filipovců“ jistě vzroste. Závažnější na této situaci však je, že mezi dosavadními aktéry vystupujícími v dolní komoře jde o unikát, o výjimku potvrzující pravidlo. Mezi zavedenými partajemi tvoří úspěch KSČM jakousi „dialektickou jednotu“ se zmrtvýchvstáním další tradiční formace, s níž se komunisté tradičně nesnesou. O život totiž úspěšně zabojovala KDU-ČSL, která v dnešním prostředí představuje čitelnou politickou strukturu. Snad dokáže být klidnou silou uprostřed politické nedůslednosti či chaosu. Historii na to má.
Autor je politolog
Čtěte také:
ČLÁNKY DO MAILU