Paragraf číslo 224 je legislativní paskvil

11. února 2008, 00:00 - Petra Sýkorová
11. února 2008, 00:00

MILAN GALVAS - Povinnosti, které toto ustanovení zaměstnavateli ukládá, jsou nejen nejasné, ale i nevymahatelné. „Zmíněný paragraf by měl být ze zákoníku práce odstraněn,“ říká Milan Galvas z Masarykovy univerzity.

Paragraf číslo 224 zákoníku práce není oblíbený ani na akademické půdě. Toto ustanovení se nelíbí například Milanu Galvasovi, vedoucímu katedry pracovního práva a sociálního zabezpečení Právnické fakulty Masarykovy univerzity: „Je to pozůstatek staré úpravy, kdy stát upravoval vztahy ve svých podnicích do detailů. Včetně toho, jak mají jeho organizační složky pečovat o zaměstnance. Šlo o paternalismus, typický pro totalitní režim, kdy se stát montoval lidem do života v maximální míře.“

I Galvas si myslí, že našemu právnímu řádu by prospělo zrušení tohoto paragrafu: „Zákonodárce v současném zákoníku práce sice upravil tuto pasáž poněkud jinak, obsahově se ale od zákoníku z roku 1965 moc neliší. Dalo by se říci, že je to legislativní paskvil, který do zákoníku práce nepatří. Pouze bod, týkající se pracovnělékařské péče stanovuje zaměstnavatelům jedinou povinnost, která by měla být upravena zákonem. Všechno ostatní by mělo být upravováno kolektivními smlouvami.“ Podle Galvase si ale zaměstnavatelé z paskvilu těžkou hlavu dělat nemusejí: „Je třeba zdůraznit, že v případě paragrafu 224 se jedná o normy bez sankce. Jestliže zaměstnavatel nevytváří podmínky pro uspokojování tělovýchovných potřeb a zájmů zaměstnanců, nemůže za to být nijak postižen. Způsob plnění je neurčitý – a plnění je proto v podstatě nevymahatelné.“

Na otázku, co přesně uvedený paragraf po zaměstnavateli chce, Galvas odpovídá: „Nevím. Jde o úpravu velmi kusou, nekonkrétní a nepřípustně kazuistickou. Toto ustanovení nemá v podmínkách tržního hospodářství v zákoníku práce místo.“

A jak by podle něj měla být situace řešena? „Otázky péče o zaměstnance by měly být předmětem kolektivního vyjednávání a kolektivních smluv, reflektujících podmínky a možnosti konkrétních zaměstnavatelů. Zákon by měl stanovit jen minima práv zaměstnanců – minimální dovolenou, minimální odstupné a podobně. A pak určitá maxima požadavků zaměstnavatelů – například maximální délku pracovní doby a maximum přesčasů.

Ostatní podmínky by si měli upravit po dohodě se zaměstnanci kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem zaměstnavatelé sami.“

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Čtěte také

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
9 rizikových suvenýrů, které si raději z dovolené nevozte
10 ekologických „kazítek“, která prodražují provoz auta
Kvíz: Poznáte tato auta podle fotografie?
Češi si s GDPR neví rady, až 65 % e-shopů stále není připraveno
Hypoték se poskytuje méně. Proč?
Auta
Video: Podívejte se, jak se má správně řídit staré Porsche …
Na návštěvě Jaguar Land Rover Classic Centre v Essenu. Tak trochu jiný „showroom“
Obytný VW California slaví 100 000 exemplářů vyrobených v továrně v Hannoveru
Hamburk zavírá dvě ulice dieselům, lidé čekají chaos. Totální nesmysl, tvrdí odborník
Škoda Karoq má dalšího sourozence. Nový Volkswagen Tharu ale nemíří jen do Číny
Technologie
Technologie VDC-M: ztrátová komprese obrazu mezi GPU a displejem bude i v mobilech
Jak si může důchodce zvýšit příjmy?
Cnews FM: Kelly Family Link je v Česku, Zuckerberg byl v Evropském parlamentu [podcast]
Kvíz: Smartphony jsou si čím dál víc podobné. Dokážete je od sebe rozeznat?
Osmijádrové procesory Coffee Lake mají spotřebu 80 nebo 95 W, Intel prozradil TDP
Hry pro příležitostné hráče