Pacienti na cestách - Euro.cz

Přihlášení

Pacienti na cestách

, Pavel Hanslíček,
Pacienti na cestách
Zdroj: Euro.cz

Pilotní projekt Evropského zdravotnického centra přijde na sto milionů korun

České zdravotní pojišťovny uhradily za loňské třetí čtvrtletí tuzemským zdravotnickým zařízením platby za ošetření šesti a půl tisíce pacientů z ostatních států Evropské unie. Celková hodnota takto výpomocně poskytnuté zdravotní péče za zmíněné období dosáhla 28 milionů korun. „V letošním roce lze čekat přinejmenším 25 tisíc případů. Může to být ale až 40 tisíc. Počet ošetření občanů z ostatních zemí Evropské unie dále poroste,“ říká ředitel Centra mezistátních úhrad (CMÚ) Ladislav Švec. Vzájemná úhrada mezi zdravotními pojišťovnami dvou států trvá v průměru půl roku až rok, v některých případech i déle.

Bankomaty vzorem.

Na vzrůstající počet ošetřených cizinců v Česku reagují i státní instituce. „V Senohrabech u Prahy se loni v dubnu konala konference států unie i přistupujících zemí. Shodli jsme se, že pohyb pacientů mezi jednotlivými státy Evropské unie roste a je třeba vytvořit systém, který bude řešit jeho sledování a zpružní úhrady za péči. České ministerstvo zdravotnictví proto začalo pracovat na jeho návrhu. Jedete-li na dovolenou, nikomu také nepřijde divné, že si vyberete peníze z bankomatu banky, v níž nemáte účet. Není důvod, proč by to se zdravotním pojištěním nemohlo časem fungovat obdobně,“ vysvětluje náměstek ministryně zdravotnictví pro zdravotní pojištění a informatiku Petr Sláma vznik české iniciativy mířící k vytvoření Evropského zdravotnického informačního a clearingového centra (EZICC). Dodává, že věří, že tento krok zlepší pověst českého zdravotnictví v unii a zrychlí poskytování úhrad za ošetření.

Jednou za kvartál.

Na základě nařízení Evropské rady 1408/71 a Prováděcího nařízení rady 574/72 mají pojištěnci ze zemí unie, Norska, Lichtenštejnska a Islandu nárok na lékařsky nezbytnou zdravotní péči vzhledem k délce jejich pobytu v Česku (EURO 12/2004, 33/2004). V praxi to funguje následovně: Státní příslušník země Evropské unie přijede do tuzemska a navštíví lékaře. Prokáže se dokladem o nároku na zdravotní péči. Nejčastěji jde o Evropský průkaz zdravotního pojištění, potvrzení dočasně nahrazující tento průkaz nebo potvrzení o registraci u české zdravotní pojišťovny. Lékař s ním poté vyplní tiskopis nazvaný potvrzení o nároku a zašle ho české zdravotní pojišťovně. Ta po revizi péče proplatí lékaři výkon a ke konci kvartálu zašle hromadně mezinárodní faktury za ošetření zahraničních pacientů na CMÚ. Centrum doklady zkontroluje, zaeviduje do elektronické podoby, roztřídí dle států a hromadně odešle do příslušných zemí. Pohledávky opouštějí Česko asi do měsíce od jejich předání zdravotní pojišťovnou. Národní orgán v přijímající zemi podobný českému centru (například v Německu to je DVKA – německé styčné místo pro nemocenské pojištění v zahraničí) dokumentaci opět roztřídí a předá jednotlivým pojišťovnám, které převedou DVKA požadované prostředky. To je poukáže na účet tuzemského centra, jež peníze rozdělí českým pojišťovnám.

Dvě funkce.

Sláma uvádí, že tento těžkopádný a časově náročný systém nahradí EZICC. „Centrum bude plnit dvě úlohy: umožní jednoznačnou identifikaci zahraničního pojištěnce přímo u lékaře a zajistí vyúčtování veškerých plateb. To přinese ověřené pojistné vztahy, což povede ke zvýšení míry vymahatelnosti pohledávek za pacienty a pojišťovny ušetří za bankovní poplatky,“ konstatuje. Projekt počítá s využitím Evropského průkazu zdravotního pojištění, který všechny občany Evropské unie identifikuje unikátním číslem. Funkčnost přístupu hodlá ministerstvo zdravotnictví vyzkoušet formou pilotního projektu se Slovenskem. „Jednání se konalo na úrovni náměstků ministrů. Pilot bude nastaven tak, aby se mohly zapojit i jiné státy. Výhledově by měl projekt sloužit celé unii,“ tvrdí Sláma. Další země by se však do projektu přidávaly dobrovolně, v současnosti není v unii legislativa, jež by je k tomu donutila. Zájem prý však je. „Komunikovali jsme i s dalšími zeměmi a odezva byla kladná,“ doplňuje Sláma, který odhaduje náklady spuštění pilotu na sto milionů korun. „Budou potřeba prostředky na analytické práce, definování datových struktur, modelování a testování systému a další úkony. Počítáme navíc s využitím infrastruktury Národního referenčního centra (NRC),“ konstatoval Sláma.

Ideální scénář.

Projekt EZICC byl schválen zdravotnickým resortem a hledá se způsob jeho financování. Po projednání s ministerstvem financí se ukázalo, že ve státním rozpočtu peníze nejsou a je třeba hledat jinde. Sláma uvádí, že na stole měly být do konce ledna tři varianty financování, aby bylo možné projekt co nejdříve předložit vládě. „Návrh totiž přesahuje do dalších resortů – ministerstva zahraničí, informatiky, pro místní rozvoj a práce a sociálních věcí. Navíc se objevily první návrhy států, které přislíbily pomoc při rozjezdu. Prověřujeme také možnosti zapojení evropských fondů a dostali jsme nabídku z komerční sféry od nadnárodní firmy,“ říká Sláma. Přiznává, že kolem projektu začínají kroužit i soukromé společnosti. Zdroje týdeníku EURO potvrzují, že jde zejména o domácí PVT a zahraniční podniky jako je Hewlett – Packard, Sun Microsystems či IBM.
„Jakmile bude jasné financování, vláda EZICC projedná, rozhodne o projektu a vydá k němu usnesení. S tím počítáme do konce prvního kvartálu. Ve druhém čtvrtletí vznikne studie proveditelnosti a uzavřeme smlouvu se Slovenskem. Do konce roku budou k dispozici výsledky zkušebního provozu, abychom mohli systém v lednu 2006 spustit naostro. Je to však ideální scénář, může nastat zpoždění,“ upozorňuje Sláma.

Problematická vynutitelnost.

Již nyní se však objevují první výhrady. „Realizace pilotu v Národním referenčním centru znamená vytvoření dodatečného zázemí. Dnes je nás tu šest a už teď musíme část kontroly a předzpracování dat, jež dostáváme z nemocnic, zadávat externím firmám,“ říká ředitel referenčního centra Jiří Valach. „Dáváme přednost sbírání dat o kvalitě péče a mobilitě pacientů. Clearing je nutno ještě analyzovat a celý projekt je vhodné předjednat i v rámci evropských institucí,“ dodává opatrně.
Šéf centra je kritičtější. „O vysvětlení, spolupráci nebo připomínky nebyl v Česku požádán žádný z kompetentních orgánů. Návrh nevidělo ministerstvo práce sociálních věcí, které je za tuto část evropské legislativy odpovědné, nebyl projednán ani s CMÚ, jež spolu se zdravotními pojišťovnami a s lékaři evropskou agendu v praxi zajišťuje. De facto oficiálně o návrhu vůbec nevíme. Netušíme, proč se jím státní správa v tuto chvíli vůbec zabývá a komu má projekt pomoci,“ shrnuje Švec. Podobná nevědomost panuje i na slovenské straně. „Dostali jsme jen ústní informace od náměstkyně našeho ministra zdravotnictví a viděli prezentaci z Česka. Kdo, kdy a s kým jednal, nevíme,“ potvrzuje Andrea Gáliková ze Styčného orgánu pre vecné dávky, který plní na Slovensku stejnou úlohu jako v Česku CMÚ.
Švec ovšem připomíná, že kromě neinformovanosti myšlenka EZICC trpí i jinými nedostatky. „Ze stručných a velmi jednoduchých materiálů, které jsme viděli, vyplývá, že EZICC má urychlit úhrady péče. Na evropské úrovni ale neexistuje předpis, který by stanovil, dokdy je nutné za péči do zahraničí zaplatit. To je přitom skutečným důvodem pro zpoždění plateb,“ uvedl Švec.
Ve chvíli, kdy nám vnitřní potíže se zdravotnictvím přerůstají přes hlavu, řešíme panevropské problémy, i když to po nás nikdo nechce. Navíc za prostředky, které lze využít mnohem smysluplněji,“ uzavírá Švec. „Při startu projektu jsou náklady vyšší, následně se sníží,“ oponuje Sláma. Jen čas ukáže, kdo z nich měl pravdu. Částka na pilotní projekt pouze se Slovenskem mimochodem odpovídá nákladům na patnáct let provozu CMU, které zastupuje český systém ve vztahu k dalším dvaatřiceti státům. Loňský rozpočet CMÚ totiž činil 6,5 milionu korun, a to včetně všech bankovních poplatků, které bylo centrum nuceno uhradit za převod peněz.

Diskuze