Otec rakouského konzumu

05. listopadu 2008, 00:00 - Robert Šimek
05. listopadu 2008, 00:00

August Herzmansky pocházel ze slezských Oder.

Již ve čtrnácti letech ale odešel do Vídně, kde se vyučil obchodníkem. Z malého krámku v centru města brzy vybudoval jeden z největších obchodních domů v habsburské monarchii a zavedl i tehdy nebývalou věc – pevné ceny.

Mariahilfer Strasse je nejnavštěvovanější, nejdelší a také nejstarší obchodní ulicí ve Vídni. Leží mezi Starým Městem a nádražím Westbahnhof a dá se na ní koupit téměř vše – od luxusního oblečení, přes výpočetní techniku až po hračky, kosmetiku a vybavení pro domácnost.

Nebylo tomu tak ale vždy. Počátek obchodní slávy tohoto bulváru začal teprve roku 1881, kdy na rohu ulic Mariahilfer Strasse a Stiftgasse vznikl moderní obchodní dům „A. Herzmansky“. Nabízel širokou škálu textilního zboží a postupně se stal jedním z největších nákupních center Rakouska-Uherska. Jeho zakladatelem byl přitom rodák z malé obce na Novojičínsku, českoněmecký podnikatel August Herzmansky.

AUGUST HERZMANSKY

(1834-1896)

Narodil se 26. června 1834 v Odrách na Novojičínsku v rodině soukenického mistra. Ve čtrnácti letech odešel do Vídně, kde se vyučil obchodníkem. Pracoval v továrně na stuhy a krajky a roku 1863 se rozhodl osamostatnit. Na vídeňské Kirchengasse č. 4 si otevřel obchod smíšeným zbožím, ve kterém jako jeden z prvních ve Vídni zavedl pevné ceny zboží. Roku 1881 přemístil prodejnu na nároží ulic Mariahilfer Strasse a Stiftgasse, kde vznikl nový obchodní dům „A. Herzmansky“. Patřil mezi největší obchody s textilem v Rakousku-Uhersku a majitel ho neustále rozšiřoval. Otevření takzvaného „Prostředního domu“, který měl být nejmodernější částí komplexu, se ale již nedožil. Zemřel 5. prosince 1896.

Cesta za obchodem

Narodil se roku 1834 v rodině oderského soukeníka Georga Herzmanského. Měl původně převzít otcovu dílnu, doba ale drobným výrobcům textilu příliš nepřála. Místní soukenictví se topilo v krizi, kterou způsobila konkurence okolních měst, v nichž se rychle rozvíjela tovární výroba tkanin. Naděje na zlepšení byla mizivá, rodiče se proto rozhodli, že Augusta pošlou vyučit se do Vídně.

Do rakouské metropole dorazil v bouřlivém roce 1848. Městem duněly dělostřelecké salvy a studenti s řemeslnickými tovaryši stavěli barikády. Čtrnáctiletý mladík měl ale jasný cíl – vyučit se obchodníkem. Podařilo se mu získat učňovské místo u jednoho vídeňského podnikatele a po několika letech obdržel výuční list.

Naděje na založení vlastního obchodu byla ale mizivá. Herzmansky neměl žádné peníze, byl proto rád, že mohl nastoupit do továrny na stuhy a krajky E. Schoppa.

Konec smluvních cen

Teprve patnáct let po příchodu do Vídně nastal čas, kdy se mladý obchodník rozhodl osamostatnit. V březnu 1863 si na Kirchengasse č. 4 otevřel obchod koloniálním zbožím a stal se podnikatelem. Ještě téhož roku se také oženil, založil rodinu a vstoupil do nově založeného grémia vídeňských obchodníků.

Uspět v obtížné konkurenci nebylo snadné, Herzmanskému se to ale poměrně rychle podařilo. Dosáhl toho i zavedením některých, v té době nevídaných novinek. Tou nejvýraznější byly pevné ceny zboží. Ve vídeňských obchodech totiž tehdy fungovaly ještě ceny smluvní, které byly pro zákazníky nepřehledné. Herzmansky je zrušil a získal tím řadu nových klientů.

Krize, která postihla rakouské hospodářství roku 1873, ale dobře rozjetý podnik přibrzdila a donutila Herzmanského, aby se roku 1879 spojil s vídeňskou rodinou Gerngrossů. Obchod pak vedl s jejich podporou a roku 1881 ho přemístil na roh ulic Mariahilfer Strasse a Stiftgasse.

Největší v monarchii

V průběhu osmdesátých let 19. století se pro Herzmanského podnikání opět vytvořily výborné podmínky. V blízkosti jeho obchodu totiž stály dva kostely – Mariahilfer Kirche a Stiftskirche. Oba byly cílem poutníků z celé monarchie a každoročně do nich proudily statisíce lidí. Po bohoslužbě pak řada z nich navštívila také Herzmanského obchod, aby si nakoupila zboží, které nebylo jinde k mání.

Dobré podnikatelské výsledky brzy umožnily postavit na Stiftgasse č. 1 až 3 nový poschoďový obchodní dům, otevřený v prosinci 1888. Budova byla dále rozšiřována směrem na frekventovanou Mariahilfer Strasse a kompletně byla dokončena roku 1892.

V sortimentu převažoval textil, jehož prodej rychle stoupal. Z podniku „A. Herzmansky“ se proto již počátkem devadesátých let 19. století stal největší a nejvýznamnější obchodní dům s textilem v rakousko-uherské monarchii. Změnila se navíc i struktura zákazníků: přibyli bohatí měšťané a aristokracie.

Příkladný mecenáš

August Herzmansky velmi zbohatl, zároveň se ale stal i štědrým mecenášem. Již roku 1888 oslovil renomovaného architekta Katschera, aby vypracoval projekt stavby dětské zotavovny. Ústav s názvem „Erstes Reconvalescentenhaus für Arme Kinder“ byl pak ještě tentýž rok vybudován ve Weidlingau západně od Vídně.

Podnikatel přitom pamatoval i na financování činnosti tohoto zařízení, založil proto nadaci, z níž měl být hrazen provoz. Projekt zotavovny byl vysoce oceněn na VII. světovém kongresu pro demografii a hygienu v Londýně roku 1891 a označen za příkladný.

Herzmanskému se tedy podařilo zabít hned dvě mouchy jednou ranou. Humanitárním činem přispěl k tomu, že se situace chudých nemocných vídeňských dětí výrazně zlepšila. Zároveň ovšem vylepšil i svůj podnikatelský profil a stal se u Vídeňanů – potenciálních zákazníků – velmi oblíbeným.

Milénia se Herzmansky nedočkal

Ani velký úspěch na počátku devadesátých let podnikatelský rozmach Herzmanského nezabrzdil. Do podnikání brzy zapojil i synovce Johanna a Ferdinanda a přikročil k dalšímu rozšiřování prodejních ploch směrem do Stiftgasse, kde v proluce mezi dvěma domy začal stavět další obchodní palác, zvaný „Prostřední dům“. Jeho otevření se ale již nedožil. Zemřel roku 1896 a nová budova byla slavnostně otevřena přesně rok a den po jeho smrti.

Objekt se stal velkolepým obchodním centrem a nabízel už nejen textil, ale všechny druhy zboží. Zpočátku ho vedli oba synovci, rodinná firma se ale již roku 1905 změnila na komanditní společnost a její ředitelé se často střídali.

Za druhé světové války zabrali podnik Němci a roku 1945 velká část obchodního domu vyhořela. Byla stržena a roku 1957 nahrazena novostavbou, která stojí na rohu Mariahilfer Strasse a Stiftgasse dodnes. Název „Herzmansky“ vydržel podniku až do roku 1998, kdy byl změněn na Peek & Cloppenburg. Jméno zakladatele ovšem stále zdobí poslední část původního domu, která nepodlehla ohni ani přestavbám.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Jak se daní příjmy z pronájmu bytu?
Segwit2x se nekoná. Bitcoin se zatím štěpit nebude.
Rozdíly v placení zdravotního a sociálního pojištění pro OSVČ
Měli byste se bát, když nakupujete na českých e-shopech?
Když za škodu může sport...
Auta
Škoda spustí výrobu elektromobilů v roce 2020, plug-in…
Tajemný prototyp z českých silnic přišel o maskování. Jedná se o nové Lynk&Co 02
Elektrický tahač Tesla Semi má po premiéře. Někteří ho ale za žádný zázrak nepovažují
První upoutávky na Mercedes-Benz CLS ukazují předek a digitální interiér
Nejlepší ojetá auta do 100 000 Kč, která jsou levná na provoz
Technologie
Operátoři slibují „datování bez počítání“. Je to prachsprostá lež [komentář]
Tip: Firefox vám poradí, čím nahradit nefungující doplňky. Jak na to?
Velký přehled slev na Černý pátek 2017 (průběžně aktualizováno)
Google Maps budou přehlednější. Navíc se přizpůsobí chodcům i řidičům
Xeony generace Ice Lake mají 38 jader a HBM2. Xeony Phi nahradí 44jádrová verze ISX-H
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít