Menu Zavřít

Opravte nám Lednici

7. 1. 2008
Autor: Euro.cz

PAVEL JERIE, GENERÁLNÍ ŘEDITEL NÁRODNÍHO PAMÁTKOVÉHO ÚSTAVU - Památkáři mají u podnikatelů spíše špatnou pověst. Podle Pavla Jerieho ale ve skutečnosti přinášejí soukromým firmám mnoho dobrého. Například užitečné zakázky, na kterých si drobné podniky rozšiřují znalosti. Nejbližším velkým chystaným projektem je třeba rozsáhlá oprava zámku Lednice. Podle Jerieho by měl uživatelům chráněných památkových objektů ulehčit život nový zákon, který v těchto dnech vzniká. Ten by měl odbourat spoustu…

Když před podnikateli vyslovuji slovo památkáři, mnozí obracejí oči v sloup. Památkovou ochranu vnímají jako něco obtížného, co jim jen překáží v podnikání. Zkusme se ale na ni podívat obráceně. V čem je pro podnikatele podle vás přínosem?

V první řadě samozřejmě v tom, že na naše památky dorazí ročně přes 5,5 milionu návštěvníků, kteří by jinak nepřijeli. A ti utratí své peníze i v přilehlých soukromých hotelech, restauracích, obchodech, na benzinových pumpách. Pokud bychom například neudržovali Karlštejn, zkrachovali by všichni podnikatelé v okolí, kteří vydělávají na známé přístupové cestě k tomuto hradu. Je to přínos, který je těžké přesně vyčíslit, ale z nějž těží celá podnikatelská veřejnost.

Pak jsou tu také četné konkrétní zakázky, o které se u vás mohou podnikatelé ucházet. Čím mohou být pro menší firmy lákavé?

Právě pro drobné firmy jsme zajímaví. Velkých rekonstrukcí totiž děláme velmi málo. Spíš jde obvykle o menší opravy a naprostou většinu z nich zadáváme malým lokálním firmám. Pro ně je vedle peněz hlavním přínosem, že je odborně vedeme, dostanou i servis naší laboratoře. Naučí se tedy díky nám speciální postupy, pro opravy historických budov. To se jim pak může hodit i při dalších zakázkách.

A nějaké slabiny?

Nevýhodou je to, že někdy zaplatíme pozdě, protože sami dostáváme většinu peněz od ministerstva až v půli roku.

Přesto si umím představit, že se vám do výběrových řízení hlásí hodně adeptů. Kdo má největší šanci?

Především zdůrazňuji, že Národní památkový ústav dělá výběrové řízení na všechny zakázky. To znamená i na ty, které jsou pod finančním limitem, od něhož vyžaduje veřejnou soutěž zákon. Při vyhodnocení pak vedle ceny zohledňujeme i specifická kritéria: například schopnost pracovat ručně s kamenem nebo dřevem. Jak jsem řekl, pokud můžeme, preferujeme lokální firmu, která má zkušenosti v daném místě.

Poradíte podnikatelům, o které zakázky se mohou ucházet právě teď?

Tou největší je rekonstrukce fasád zámku Lednice, která bude probíhat několik let a bude stát desítky milionů korun. Letos také dojde k opravě Lannerova domu v Telči, kde bude mít sídlo naše lokální pobočka. Další příležitostí je rekonstrukce zámku Krásné Březno u Ústí nad Labem. Vedle toho chystáme na rok 2008 ještě desítky menších zakázek v hodnotě kolem jednoho milionu korun a menších.

KORUPCE A PRŮTAHY? POMOCI MÁ NOVÝ ZÁKON

Teď citlivé téma: Podnikatelé jako majitelé nebo nájemci historických budov. Jakou s nimi máte zkušenost?

Je to případ od případu. Řada podnikatelů se chová skvěle, s entuziasmem zvelebují staré budovy. Na druhé straně jsou i spekulanti, kteří schválně nechají nemovitost chátrat, až spadne, aby v místě mohli postavit novou budovu. Nedobrou zkušenost jsme udělali s některými italskými podnikateli v Praze, kteří načerno zničili archeologickou lokalitu a porušovali nejen zákon na ochranu památek, ale i stavební zákon.

Od podnikatelů slyšíme ale i stížnosti na památkáře. V lepším případě, že dělají zdlouhavé obstrukce kvůli každé malé stavební úpravě, v horším případě, že požadují za souhlas s úpravami úplatky.

PAVEL JERIE

Narodil se v Praze roku 1947. Už v roce 1968 nastoupil do tehdejšího Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody. Připravoval mimo jiné například prohlášení památkových zón ve městech Třeboň, Tábor, Znojmo a Prachatice. Podílel se též na obnově chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře či zámku Frýdlant. Jerie se věnoval i pedagogické činnosti na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Po vzniku nynějšího Národního památkového ústavu v lednu 2003 se postupně stal jeho hlavním konzervátorem. Od září 2006 až do současnosti zastává v ústavu funkci generálního ředitele.

Ta údajná korupce je věc, o které všichni mluví, ale nikdo nikdy nepřinesl nějaký důkaz. Za nás je potřeba zdůraznit jednu věc: Jako Národní památkový ústav plníme pouze roli jakéhosi odborného poradce. Konkrétní rozhodovací pravomoc má vždy úředník na místním obecním nebo krajském úřadu – tedy výkonný orgán památkové péče. My vypracujeme odborné vyjádření, třeba zda daná stavební úprava je, nebo není z hlediska památkové ochrany vhodná. Ale konečné rozhodnutí dělá vždy onen místní úředník.

…a diskrétní obálka může ovlivnit jeho postoj. Jak zabránit korupci nebo úřednímu zdržování podnikatelských aktivit?

Celý problém je v tom, že stávající zákon o státní památkové ochraně byl koncipován už v roce 1987 a od té doby byl jen minimálně upraven. Tehdy nikdo nepředpokládal tak obrovský stavební boom, jaký zažíváme v posledních letech. Z toho vyplývá, že se stavebními úpravami spojuje zákon neskutečnou byrokracii. A nečiní rozdíl mezi maličkostmi a velkými opravami. Takže papírování je stejné, ať žádáte o vymalování pokoje nebo o kompletní přestavbu zámku. To samozřejmě zdržuje, schvalování se táhne měsíce.

Chystá se nějaké zlepšení?

Ano, právě teď. Ministerstvo kultury má připravit nový zákon. Ten by měl právě administrativu spojenou s opravováním památek zjednodušit a tím urychlit i schvalování stavebních úprav.

O DOTACE JE PĚTINÁSOBNÝ ZÁJEM

Jednou z příjemnějších věcí je naopak možnost čerpat dotace na opravu památek. V jakých programech může podnikatel, který působí v historickém objektu, o podporu žádat?

Jednak může požádat o peníze z prostředků příslušného krajského úřadu. To je způsob nejjednodušší z hlediska administrativy. Také existuje několik dotačních nástrojů pod ministerstvem kultury. Například program regenerace památek nebo program na regeneraci městských či venkovských ochranných zón. Další je Program na záchranu architektonického dědictví.

Jaký je o dotace zájem?

Obrovský, každoročně jsou vyčerpány ze sta procent. Zájem naopak několikanásobně převyšuje celkový objem peněz. Například na zmíněný Program na záchranu architektonického dědictví stát v posledním roce vyhradil zhruba 350 milionů korun, ale žadatelé se ucházejí skoro o 1,8 miliardy.

Když jsme u peněz, s jakou částkou hospodaříte vy jako Národní památkový ústav?

Od státu dostáváme na provoz 670 milionů korun ročně a dalších 280 milionů účelově na konkrétní opravy památek a výzkumné úkoly. K tomu ještě nutno připočítat 380 milionů korun, což je výdělek z naší vlastní činnosti, například ze vstupného na hradech a zámcích či jejich pronajímání k nejrůznějším akcím.

A kolik památek vlastně spravujete?

Přímo obhospodařujeme 102 objektů jako jsou hrady, zámky či skanzeny. Celkem je ale v České republice víc než 40 tisíc historických objektů, nad kterými vykonáváme odbornou kontrolní činnost.

KDE HLEDAT INFORMACE

• podklady pro žádost o dotaci na opravy památkově chráněných nemovitostí:

www.mkcr.cz/kulturni-dedictvi/pamatky/granty-a-programy/default.htm

• přehled aktuálních i dřívějších výběrových řízení, která vypisuje Národní památkový ústav:

www.npu.cz/npu/vybriz/prehled/?news[tema]=41

BRAND24

Na ministerstvu jste hodně bojovali o zvýšení rozpočtu. Čím žádost o rozsáhlejší podporu zdůvodňujete?

Vyšší rozpočet potřebujeme mimo jiné kvůli nezbytnému navýšení platů našich zaměstnanců. Nejen pro ochranu památek, ale pro celý rezort kultury platí, že je platově hluboko pod úrovní celorepublikového průměru. A to nemluvím jen o specializovaných památkářských profesích, ale i o účetních, ekonomech a dalších zaměstnancích. Kvůli nízkým platům se stáváme nekonkurenceschopnými na trhu práce.

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).