OČEKÁVÁME FÉROVÉ PODMÍNKY - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

OČEKÁVÁME FÉROVÉ PODMÍNKY

, Blanka Růžičková Euronews a.s.,
OČEKÁVÁME FÉROVÉ PODMÍNKY
Zdroj: Euro.cz

Šéf české pobočky říká, že švédský Vattenfall nemá zájem o ČEZ

Björn M. Sjögren (38) Od roku 1997 generální ředitel české pobočky švédské firmy Vattenfall. Vystudoval ekonomiku na Univerzitě v Uppsale a další kursy poté absolvoval ve firmě Vattenfall a v Evropském institutu pro řízení ve francouzském Fontainebleau.
Ve společnosti Vattenfall pracuje od roku 1990 a začínal jako analytik pro projekty výstavby elektráren. Když v roce 1996 vznikla v centrále firmy ve Stockholmu samostatná divize, která obsluhuje všechny evropské investice Vattenfallu, stal se jejím viceprezidentem. Björn Sjögren ovládá kromě mateřského jazyka angličtinu a němčinu. Teď se učí česky a bydlí v Praze.

EURO: Vláda by měla v těchto dnech říci, co udělá s privatizací distribučních energetických firem. Švédská firma Vattenfall už v Čechách investovala nemalé prostředky a ve Východočeské energetice má více než čtyřicetiprocentní podíl. Jaké rozhodnutí vlády nyní očekává?
SJÖGREN:
V Čechách se po několik let o dokončení privatizace jen hovořilo. Věříme, že teď již existuje ochota privatizaci skutečně dotáhnout do konce. Nečekám, že by vláda nyní přišla s konkrétními plány. Doufám však, že budou alespoň vybrány společnosti, které půjdou na řadu jako první a budou pilotními projekty. Společnost Vattenfall má své cíle a věří, že v té první řadě bude i ta, o kterou má zájem, tedy Východočeská energetika. Osobně se domnívám, že lze její privatizaci zahájit už příští rok a ideální by bylo, kdyby se první plány začaly rodit už letos na podzim.

EURO: Omezíte se na Východočeskou energetiku, nebo máte zájem i o další distribuční společnosti?
SJÖGREN:
Zájem máme, ale určitě se budeme ucházet především o Východočeskou energetiku (VČE). Máme velmi dobrou spolupráci s jejím vedením a společnost Vattenfall je už ve východočeském regionu známá. Takže rozhodně dříve, než bychom začali podnikat kroky k získání dalších distribučních společností, chceme upevnit postavení ve VČE.

EURO: Co uděláte, pokud vláda nepůjde cestou pilotních projektů a nabídne všechny společnosti naráz?
SJÖGREN:
Věříme, že máme kapacitu na to, abychom dobře zvládli dvě distribuční firmy. To znamená získat je a být v nich dobrými akcionáři. VČE je ale pro nás prioritou. Pokud by náš zájem o některou jinou firmu tuto prioritu mohl ohrozit, pak bychom se ucházeli jen o VČE. Takže další rozhodnutí závisí hlavně na tom, s čím vláda přijde.

EURO: Jak vnímáte variantu, podle které by se měly některé elektrárenské distribuční společnosti zařadit pod polostátní ČEZ?
SJÖGREN:
Na to není lehká odpověď. Chápeme, že pokud se má od elektrárenské společnosti ČEZ, která má částečně i privátní vlastníky, oddělit přenosová síť, je nutné najít za tento majetek nějakou kompenzaci. Přesto se mi plán na kompenzaci v podobě výměny akcií za některé distribuční společnosti nelíbí. Obešel by rovné podmínky a před ostatními zájemci by zvýhodnil jen jednoho hráče v poli, společnost ČEZ. Za špatný postup považuji i to, že by se tak prodej akcií mezi ČEZ a státem dohadoval někde v zákulisí.

EURO: Nepopíráte ale, že stát musí nějakou kompenzaci najít?
SJÖGREN:
Jistěže, ale lze to udělat i jinak a lépe. V soutěži dát všem rovné podmínky a oddělení přenosové soustavy kompenzovat z prostředků, které vláda při privatizaci získá. Čili pokud budou vyhlášena výběrová řízení, nechť se jich ČEZ zúčastní. Má na to legitimní právo. V soutěži stát jistě získá více peněz, než kdyby se předem rozhodl, že vlastníkem bude ČEZ.

EURO: Jak by vaše firma reagovala, kdyby tou kompenzací měla být Východočeská energetika?
SJÖGREN:
Zatím nevím, jak bychom na tu zprávu reagovali. Jsem ale přesvědčen, že by to byl velmi špatný signál pro všechny zahraniční investory. Nemáme nic proti tomu, když zvítězí partner, který nabídne více a má lepší podnikatelský záměr. Nebo má lepší zkušenosti z distribuce a bude tím nejvhodnějším vlastníkem. Pokud jde o společnost ČEZ, osobně se domnívám, že distribuce není tou oblastí, v níž je tato firma opravdu silná.

EURO: K majoritě ve VČE vám stačí deset procent. Pak by vám asi vyhovoval scénář, podle kterého by nyní stát neprodal celý podíl, ale ponechal by si blokační minoritu…
SJÖGREN:
To by nám jistě nevadilo, ale nemyslím, že by stát k takovému řešení přistoupil. Pokud by se však vláda obávala, že ve firmách ztratí vliv, byla by blokační minorita jistě lepším řešením než varianta, při které by se privatizace opět odložila.

EURO: Vattenfall v poslední době nakupoval firmy i v Polsku a v Německu. Získávali jste je stejně bolestně jako v České republice?
SJÖGREN:
Ano i ne. Je pravda, že v České republice na dokončení privatizace čekáme už pět let a že jsme nakonec stejně jako ostatní investoři přistoupili na nestandardní podmínky a začali kupovat akcie od obcí, což jsme původně odmítali. Akvizice ovšem nejsou jednoduché ani v zahraničí, protože energetika je odvětví, které si všechny vlády hlídají. Spadá do oblasti národních zájmů a každý stát se snaží, aby zachoval její nezávislost.

EURO: Vattenfall má podobnou strukturu a historii jako elektrárenská společnost ČEZ. Uvažujete, že se zúčastníte její privatizace?
SJÖGREN:
Pravděpodobně ne. Je pravda, že Vattenfall začínal jako výrobce, a ČEZ je mu proto poměrně blízká. Troufám si ale tvrdit, že by přesto nekupoval ČEZ v její nynější podobě. Důvod je jednoduchý. I ze skandinávského trhu si odnesl zkušenost, že na konkurenci a otevření trhu nejvíc doplatí výroba. Hospodaření společnosti ČEZ se odvíjí hlavně od výroby, a tato investice by mohla být pro Vattenfall riskantní.

EURO: Jak se vyvíjelo zaměření vaší firmy?
SJÖGREN:
Vattenfall je největší elektrárenskou firmou ve Skandinávii a sedmou největší v Evropě. Původně byla hlavně výrobcem elektrické energie, nyní se však stále více věnuje distribuci a vyrobenou energii prodává i do zahraničí. Vattenfall podniká ve dvaceti zemích a jeho zahraniční operace tvoří čtvrtinu celkového obratu. Firma je nicméně stále ještě velkým výrobcem a provozuje sedm jaderných, přes sedmdesát vodních a zhruba dvacet tepelných elektráren. Na skandinávském trhu má firma nyní zhruba dva miliony zákazníků. Zásobuje i drobné odběratele, ve Švédsku a ve Finsku je jich celkem na 900 tisíc.

EURO: Říkáte, že nestojíte o ČEZ a její elektrárny. Znamená to, že se chcete v Čechách soustředit jen na prodej elektrické energie?
SJÖGREN:
První je pro nás samozřejmě distribuce a prodej elektřiny. Netvrdím ale, že pokud by některé elektrárny byly na prodej, že bychom o takové nabídce neuvažovali. Další možnost, kde by mohl Vattenfall uplatnit své zkušenosti, vidíme v outsourcingu, čili v provozu některých energetických zdrojů.

EURO: Máte už takovou zakázku?
SJÖGREN:
Nemáme, ale o řadě jsme již jednali. Šlo hlavně o smlouvy na provoz některých tepláren nebo podnikových elektráren. Zatím se zdá, že se v České republice k tomuto způsobu pronájmu nebo dočasného vlastnictví přistupuje s nedůvěrou, ale věříme, že se to časem změní.

EURO: Tvrdíte, že na otevření trhu doplácejí výrobci. Proč právě oni?
SJÖGREN:
Při otevření trhu se dokonale oddělí výroba od distribuce a prodeje elektřiny. Zatímco v segmentech distribuce a prodeje se vždy generuje alespoň mírný zisk, protože se k nákupní ceně připočítá určitá marže, u výroby to neplatí. I ve Skandinávii je tato část podnikání ztrátová a firmy, které spoléhají jen na výrobu, bankrotují. V obrovské konkurenci jdou ceny elektřiny stále dolů a někteří výrobci pak nejsou schopní splácet obrovské investice spojené s výstavbou elektráren.

EURO: Znamená to, že se budou některé elektrárny zavírat?
SJÖGREN:
Ve Skandinávii už několik elektráren skončilo a další se možná zavřou v příštích letech. To ale není podstata změn. Proces probíhá jinak a je bolestivý hlavně pro původního majitele elektráren. Výroba většinou nekončí. Pokud se dostane do neřešitelných finančních problémů, vyhlásí firma bankrot a elektrárnu pak přebírá jiný subjekt. Ten je rázem na trhu s elektřinou významným hráčem, protože už může přijít s konkurenceschopnou cenou.

EURO: Přišel Vattenfall o některé elektrárny?
SJÖGREN:
Jistě, některé elektrárny byly zavřeny, jiné zakonzervovány. Máme s tím poměrně velké zkušenosti a můžeme je předat i společnostem, jako je ČEZ. O možnosti konzultačních služeb už s ní jednáme.

EURO: Je v Evropě tak velký nadbytek elektrárenských kapacit?
SJÖGREN:
Zřejmě ano, ale bohužel se to často ukáže až po otevření trhu. Když se například v Německu propojily původně oddělené ostrůvky monopolních sítí, zjistilo se, že kapacita výroby překračuje skutečnou potřebu zhruba o třicet procent.

EURO: Jak probíhalo otevírání trhu ve Skandinávii?
SJÖGREN:
Diskuse se vedly už v první polovině devadesátých let a otevření trhu požadoval průmysl. I ve Švédsku byly v té době proti hlavně energetické firmy. Argumentovaly tím, že pro to nemají technické podmínky, což se nakonec i potvrdilo, když nasmlouvané kontrakty převýšily možnosti přenosové kapacity mezi Švédskem a Finskem. Velcí zákazníci si nicméně začali vybírat své dodavatele mezi švédskými, norskými a finskými firmami už v roce 1995 a skandinávská burza s elektřinou byla otevřena v roce 1996. Zhruba od té doby volí své dodavatele i menší průmyslové podniky a podnikatelé. A od roku 1997 si je mohou vybrat i domácnosti.

EURO: Využívají občané této možnosti?
SJÖGREN:
Lidé jsou poměrně konzervativní a pro své domácnosti příliš často dodavatele elektřiny nemění. Důvodem je i to, že se v obrovské konkurenci velmi rychle stabilizovaly ceny, a změny dodavatele tak nejsou finančně příliš zajímavé. Firmy se ovšem předhánějí v nabídce doprovodných služeb a je zcela běžné, že do domácnosti přijde i několik nabídek týdně.

EURO: Co dodavatelé nabízejí?
SJÖGREN:
Nabízené služby jsou velmi široké, od vedení všech účtů domácnosti až po lepší režim spotřeby či regulaci, tak aby zákazník zbytečně elektřinou neplýtval. Je to boj o zákazníka a je podobný tomu, jaký nyní v Čechách probíhá například u mobilních telefonů.

EURO: Myslíte, že v České republice už byly vytvořeny podmínky pro otevření trhu?
SJÖGREN:
Částečně ano a nyní je nejvyšší čas to dokončit. Český průmysl platí za elektřinu více než například firmy v Německu. V této konkurenci má proto ztíženou pozici. To je nutné odstranit co nejdříve, protože neefektivní energetika vlastně podráží nohy celému průmyslu. Otevírání trhu je navíc proces, který trvá poměrně dlouho. Začíná se u největších zákazníků, tedy u velkého průmyslu, a právě v tom by mohl tento krok okamžitě pomoci. Česká vláda by měla o otevření trhu uvažovat i proto, že její energetika bude muset dohnat ostatní země Evropské unie, a to nejpozději do doby vstupu do tohoto společenství.

EURO: Lze začít s uvolněním trhu a nečekat například na schválení energetického zákona, jak to tvrdí vláda?
SJÖGREN:
Jistěže nějaká pravidla tady musí existovat. Ale už dnes je možné připravit nějaký plán a podrobné podmínky dodělávat až za pochodu. Není to tak těžké, protože v Evropě už taková pravidla existují. Je zbytečné si myslet, že se všechno nejprve dokonale připraví na papíře a pak to bude fungovat bez jakékoli korekce. Teprve až se začne trh otevírat, bude jasné, co je ještě nutné dodělat či upravit. Proto se domnívám, že příprava pravidel a otevírání trhu mohou probíhat společně.

EURO: Je nutné, aby se energetické firmy privatizovaly před otevřením trhu?
SJÖGREN:
Ty dva pojmy spolu nesouvisí a v procesu liberalizace není privatizace nutnou podmínkou. Při otevření trhu musí čelit konkurenci všechny firmy, tedy i ty, které jsou ve vlastnictví státu. To je nakonec i případ Vattenfallu. K privatizaci je třeba přistoupit tam, kde stát nevěří, že dokáže firmy spravovat efektivně. Dalším neméně závažným důvodem může být i to, že potřebuje peníze.

EURO: Myslíte, že by například Východočeská energetika obstála v konkurenci liberalizovaného trhu?
SJÖGREN:
V některých oblastech by nepochybně obstála. Pokračuje její restrukturalizace a mnozí pracovníci už byli na školení ve Švédsku. VČE skutečně v mnoha oblastech pracuje podobně jako skandinávské firmy a je na otevření trhu připravená. Udělala už například jeden ze základních kroků: odděluje účetnictví prodeje od přenosu. Firma s tím sice začíná v době, kdy to ještě není potřeba, ale domníváme se, že je třeba překonat i to, čemu říkáme setrvačnost v myšlení.

EURO: Kdo má při řízení VČE rozhodující slovo, Vattenfall, nebo stát?
SJÖGREN:
Stát má majoritní podíl a spolupráce probíhá přes rozhodování v dozorčí radě. Máme v ní zatím jen jednoho zástupce, má však rozsáhlé zkušenosti z řízení distribučních společností i ze správy sítí. Podle toho, co firma dělá, vidím, že se mu daří je uplatnit.

EURO: Nevadí vám, že jediný zástupce v sedmičlenné radě neodpovídá majetkovému podílu Vattenfallu?
SJÖGREN:
Věříme, že se to změní. Nevnímáme to jako křivdu, protože jsme se k nynějšímu podílu akcií dostali teprve nedávno. O obsazení dozorčí rady rozhoduje valná hromada a my jsme na té minulé ještě neměli nárok na větší než dosavadní zastoupení.