Nové technologie, staré zvyky - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Nové technologie, staré zvyky

, Kenji Hall,
Nové technologie, staré zvyky
Zdroj: Euro.cz

Navzdory prvotřídním IT sítím…

… jsou japonští a korejští pracovníci dosud přikovaní ke svým pracovním stolům

Masanori Goto zažil kulturní šok, když se po sedmiletém pobytu v New Yorku vrátil do Japonska. Dvaačtyřicetiletý PR pracovník obří společnosti NTT DoCoMo, zabývající se mobilními telefony, se mnohokrát pozdě v noci zalogoval ze svého bytu na Manhattanu a používal svůj služební laptop ke komunikaci s kolegy vzdálenými čtrnáct časových pásem. Nyní se Goto vrátil do Tokia, kde sice má mobilní telefon, který může používat k průběžnému odesílání rychlých e-mailů, ale musí zůstávat pozdě do večera v kanceláři, potřebuje-li udělat nějakou důležitou práci. Důvodem je, že ho jeho šéfové nevybavili přenosným počítačem. „Neuvědomil jsem si, že lidé v Japonsku nepoužívají laptopy,“ říká, „překvapilo mě to.“
Několik stovek kilometrů na západ, v Soulu, Lee Seung Hwaová také ví, jaké to je trávit dlouhý čas přikovaná ke svému pracovnímu stolu. Je jí 33 let a nedávno odešla z místa asistentky ředitele u výrobce automobilů, protože její společnost kromě jiného neumožňovala níže postaveným zaměstnancům přihlásit se do systému z míst mimo kancelář. „Mohla jsem udělat veškerou práci z domova, ale manažeři se domnívali, že tvrdě pracuji, jen když jsem déle v kanceláři,“ říká Lee.
V těchto dnech by informační technologie mohly snadno vysvobodit lidi, jako jsou Goto a Lee. Korea a Japonsko jsou světovými lídry ve vysokorychlostních přístupech k internetu; jde o tak rychlé spojení, že by jim je Spojené státy mohly závidět. A jejich bezdrátové sítě jsou přímo dokonalé, umožňují surfovat na webu z mobilních telefonů a jiných podobných zařízení z kavárny, podzemní dráhy či z dálnice. Když však jde o to, jak možností takových spojení využívají podniky, jsou Američané před nimi.
Abychom si rozdíl uvědomili, vezměme si za příklad každodenní dojíždění do práce. Americké vlaky jsou plné pracujících lidí, kteří zuřivě buší do svých počítačů BlackBerry nebo Treo a získávají pár minut navíc pro svůj pracovní den. V Tokiu nebo v Soulu dojíždějící pozorují displeje svých mobilních telefonů, na kterých obvykle hrají hry, sledují videoklipy nebo posílají smajlíky přátelům. A zatímco reklama na americké mobilní telefony zdůrazňuje, jak mohou datové služby zvýšit uživatelům jejich pracovní produktivitu, asijští operátoři kladou důraz na faktor zábavy.
Proč? Firemní kultura na Dálném Východě zůstává hluboce konzervativní a většina podniků nespěchá s využitím možností, nabízených novými komunikačními technologiemi. Jedním z hlavních důvodů je, že se dává přednost osobní přítomnosti v kanceláři. Mladší zaměstnanci se zdráhají odejít z práce dříve než šéf, protože mají strach, že budou považováni za lenochy. Konfuciánství také klade větší důraz na kolektivní úsilí a na vytváření konsensu než na individuální iniciativu. Všichni členové týmu proto cítí, že musejí zůstat pohromadě, dokud se práce nedokončí. „Abychom získali co největší prospěch z investic do IT, musejí společnosti změnit způsob práce,“ říká Lee Inn Chan, viceprezident Jihokorejského výzkumného institutu, což je soulský think-tank, založený mobilním operátorem SK Telecom, „v Koreji a Japonsku je nejvíce třeba zásadní převrat ve firemních procesech a v pracovních postupech.“

Čas, nikoli úkol.

Nejste-li v těchto zemích v kanceláři, šéf si prostě myslí, že nepracujete. Na škodu také je, že často chybí jasný popis práce a systém měření pracovního výkonu, což manažerům komplikuje hodnocení produktivity zaměstnanců, pracujících mimo kancelář. „Přehledy výkonnosti a hodnocení se zde stále do značné míry orientují na čas, na Západě však na splnění úkolu,“ říká Cho Bum Coo, soulský exekutivní partner obchodní konzultační firmy Accenture.
I technologické společnosti v regionu často odmítají uvolňovat pracovníky z kanceláře. Například výrobce fotoaparátů Canon se před čtyřmi roky zřekl flexibilní pracovní doby, když zaměstnanci řekli, že to vadí komunikaci. Samsung tvrdí, že osobní kontakt je mnohem efektivnější než e-mail. Mnoho japonských společností říká, že se zdráhá posílat své pracovníky s laptopy domů, protože se bojí úniku důvěrných informací. Canon vydal třiatřicetistránkový kodex chování, který obsahuje varovný příběh o pracovníkovi, jenž při dojíždění ztratil notebook plný citlivých dat o zákaznících. V korejských společnostech SK Telecom, Samsung Electronics a LG Electronics si zaměstnanec musí vyžádat povolení, chce-li vynést svůj laptop z kanceláře. Ani přesto zaměstnanci nemají do firemního systému volný přístup. I když téměř všichni vlastní mobilní telefon, který jim umožňuje prohlížet webové stránky nebo posílat e-maily, připojit se do podnikových sítí je komplikované.
Výsledkem je, že korejští a japonští kancelářští pracovníci tráví dlouhé hodiny v úřadu, často až do půlnoci, a musejí docházet i o víkendech. „V mém životě neexistuje něco jako rovnováha mezi prací a životem, pokud jde o pracovní dny,“ říká vedoucí manažer Samsung Electronics, který nechtěl být jmenován. Tom Coyner, poradce a autor publikace Vedení podniků v Koreji. Praktický průvodce (Mastering Business in Korea: A Practical Guide), říká: „Ani vaše žena by vás nepovažovala za důležitého člověka v kanceláři, kdybyste přišel domů v pět nebo v šest.“
Tyto faktory by mohly zabránit Japonsku a Koreji, aby z masivních investic do IT vyždímaly větší produktivitu. Obě země se ocitají vysoko na žebříčku globálních inovátorů. Japonsko a Korea jsou podle Organizace pro ekonomický rozvoj a spolupráci (OECD) na druhém, respektive na šestém místě mezi 30 zeměmi ve výdajích na výzkum a vývoj. Organizace World Intellectual Property se sídlem v Ženevě říká, že Japonsko je druhé a Korea čtvrtá, pokud jde o mezinárodně přihlášené patenty. Dojde-li však na produktivitu uživatelů IT, obě země značně zaostávají za USA, říká profesor Tokijské univerzity Kazuyuki Motohashi, který je odborníkem na technologickou inovaci. „Společnosti v Japonsku a Koreji neprovedly strukturální změny, aby maximálně vytěžily z moderních technologií,“ prohlašuje.
Nová generace manažerů, stoupajících ve firemních hierarchiích, by však mohla transformaci urychlit. Tito pracovníci jsou do technologií zapálení a často jsou i individualističtější, neboť vyrůstali v méně početných rodinách. Některé společnosti již změny, které by uspokojily jejich potřeby, uskutečňují. Jihokorejský Telecom zrušil tituly pro všechny manažery na střední úrovni v naději, že by to mohlo vyprovokovat pracovníky k větší iniciativě. Japonská společnost NEC zkouší práci doma přes síť a pokusu se účastní dva tisíce z jejích 148 tisíc zaměstnanců. A v Koreji kabelový teleshoppingový kanál CJ 39 Shopping nechává deset procent svých zaměstnanců call-center pracovat z domova.
Zahraniční společnosti také částečně přispívají k tomu, aby se věci změnily. IBM v Koreji vybavila všech svých 2600 zaměstnanců laptopy a aktivně je podporuje, aby pracovali mimo podnik. Systém, který byl poprvé představen v roce 1995, umožnil společnosti snížit plochu kanceláří, čímž uspořil 2,3 milionu dolarů za rok. Jedním z těch, kdo z toho budou těžit, je Kim Yoon Heeová. Specialistka na zásobování chodí do kanceláře pouze v úterý a ve čtvrtek. V ostatních dnech jsou její telefonáty automaticky přesměrovány na laptop, a proto může pracovat z domova. „Jen s velkými problémy bych mohla být zaměstnaná, kdyby nebylo telekomunikačního systému,“ říká Kim (35), která před sedmi lety přestala pracovat ve velké korejské společnosti, protože byla do pozdních nočních hodin v kanceláři, a nemohla se tudíž věnovat své malé dcerce. „Zcela určitě to posiluje mou loajalitu ke společnosti.“

Svázáni tradicí
Navzdory bezdrátovým a vysokorychlostním sítím nevyužívají korejské a japonské společnosti úplně nové technologie. Zde jsou důvody:

  • FAKTOR ZÁBAVY. Chytré telefony jsou vnímány spíše jako hračky než nástroje.
  • FAKTOR ČASU. Nejste-li v kanceláři, všichni si myslí, že nepracujete.
  • FAKTOR STRACHU. Společnosti se obávají, že by dojíždějící pracovníci, využívající laptop, mohli ztratit důvěrné údaje.

Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc
BusinessWeek

Ohodnoťte tento článek
Diskuze