Než půjdeme k reparátu

06. června 2008, 21:38 - Petr Bušta
06. června 2008, 21:38

Pražská olympijská kandidatura

Čtyři minus a fotr do školy! Od propadnutí Prahu dělily jen dva polehčující faktory, a to, že díky pokusu stát se kandidátským městem pro olympiádu 2016 vznikla řada územních, dopravních a rozvojových analýz, a že dobrodružství nakonec stálo méně než 100 milionů korun.
Jinak však celý proces připomínal Cimrmanovu pohádku Jak chudák do ještě větší nouze přišel.
Praha nabídla nízkorozpočtovou olympiádu na trhu velikosti družstevního kurníku. Kromě toho nabídla olympiádu v hlavním městě země, jejíž politická reprezentace projektu neposkytla podporu a kde se veřejné mínění postavilo proti.
Primátor Pavel Bém tvrdí, že je to dobrá zkušenost. Není to dobrá zkušenost. Je to zkušenost špatná. Dobrá zkušenost by to byla, kdyby i v soukromých debatách nedělali olympijští aktivisté z veřejnosti a z novinářů blbce, když tvrdili, že jistá šance olympiádu získat tu je. OK. Přijměme hru, že Praha nezkoumala terén, ale zcela vážně se pokusila prorazit.
Utratilo se skoro 100 milionů, a z toho už se sluší zodpovídat. A prosím vás, ať nikdo neargumentuje, že na rozvojové projekty by bylo nutné vynaložit tyto prostředky tak či tak. Podle této logiky bychom museli počítat případné olympijské náklady na půl bilionu korun, i když například potřebnou dopravní infrastrukturu bychom museli jednou vybudovat i bez olympiády.
V penězích však problém není. Už před dvěma lety týdeník EURO upozorňoval, že politik, který pochybuje o tom, že si v roce 2016 nebo 2020 budeme moci olympiádu dovolit, by měl okamžitě rezignovat, neboť předem ohlašuje, že hodlá spravovat zemi mizerně.
Po letošní špatné zkušenosti je třeba vést otázky zcela jiným směrem. Až Praha navrhne uvolnit další desítky milionů na další pokus o kandidaturu, měli by se zastupitelé a média ptát:
1. Proč se nepodařilo na podporu uchazečského města získat prominenty s českými kořeny, jejichž osobnost má skutečně světovou váhu. Namátkou - Jaromír Jágr, Martina Navrátilová, Pavel Nedvěd, Miloš Forman, Magdalena Kožená a možná především Václav Havel?
2. Pavel Bém už před lety přišel s myšlenkou, že olympijské investice by měl z větší části pokrýt soukromý sektor - například i formou PPP projektů. Proč byl rozpočet her nakonec sestaven jinak?
3. Kdo jsou potenciální privátní partneři?
4. Jak získat politickou podporu bez ohledu na stranickou příslušnost a neshody uvnitř politických stran?
5. Čím zvrátit provincionalitu veřejného mínění?
6. Opravdu už nikdo nepochybuje, že v roce 2020 může být Praha Dubají střední Evropy?

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Když za škodu může sport...
O dědictví IV: Dědit, či darovat?
3 věci, na které není dobré zapomínat před odjezdem na služební cestu
Daňové přiznání za rok 2017: Změny u daňového zvýhodnění na děti a daňového bonusu
Bez potřebné doby pojištění vám důchod nedají
Auta
Kvíz: Víte, co se děje, když se na přístrojové desce…
Arrivo je systém, díky kterému pojede i Dacia Duster nebo Fabia 1.2 HTP 320 km/h
Škoda Superb 2.0 TSI 4×4 vs. BMW M760Li xDrive: Přesné porovnání neporovnatelného
Že je elektrická nákladní Tesla revoluční? Kdeže, elektrická Avia tu byla už dávno
Pokuta za pád z kola? Absurdní, ale ne víc než jiné pokuty za nehodu [komentář]
Technologie
Mlácení dělníků, smrt v kantýně aneb Jak se dělá iPhone X
Nereferenční Radeony Vega konečně tady? PowerColor chystá vydání před koncem listopadu
Cnews FM: Platíme mobilem s Android Pay. Vydrží nám to? [podcast]
Desky platformy Intel Z390 už existují. V Sandře se objevil model od SuperMicro
Velký přehled slev na Černý pátek 2017 (průběžně aktualizováno)
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít