Menu Zavřít

Nemoc a placení zdravotního pojištění

30. 6. 2003
Autor: Euro.cz

Pracovní neschopnost musí být doložena ve mzdové evidenciV návaznosti na aktuální právní úpravu ve zdravotním pojištění ovlivňuje délka nemoci (pracovní neschopnosti) způsob placení pojistného na zdravotní pojištění jednotlivými skupinami plátců.

Pracovní neschopnost musí být doložena ve mzdové evidenci

V návaznosti na aktuální právní úpravu ve zdravotním pojištění ovlivňuje délka nemoci (pracovní neschopnosti) způsob placení pojistného na zdravotní pojištění jednotlivými skupinami plátců. V následujícím textu uvádíme některé situace vyskytující se v praxi, včetně výše a způsobu placení pojistného.

Minimální základ

Je-li zaměstnanec nemocen po celý kalendářní měsíc, případně mu bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci ve smyslu ustanovení § 127 zákoníku práce, pojistné se za toto příslušné rozhodné období neodvede. Pokud je zaměstnanec nemocen kratší dobu, má tato okolnost vliv na stanovení poměrné části minimálního vyměřovacího základu, který se snižuje na poměrnou část v návaznosti na počet kalendářních dnů trvání nemoci. To tedy znamená, že pojistné na zdravotní pojištění se odvede s ohledem na výši minimální mzdy a počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v daném měsíci tak, jak ukazuje příklad 1. Uvedeným způsobem se nepostupuje u těch zaměstnanců, u nichž nemusí být podle zákona dodržen minimální vyměřovací základ. Jedná se například o poživatele některého z důchodů, studenty, příjemce rodičovského příspěvku, osoby pečující celodenně osobně a řádně alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku a další. Onemocnění zaměstnance zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje. Jak postupovat v případě, kdy žena ošetřuje nemocné dítě například 15 kalendářních dnů, přičemž nárok na podporu při ošetřování člena rodiny je nejvýše po dobu 9 kalendářních dnů? Ve vazbě na citované ustanovení § 127 zákoníku práce se pro účely placení pojistného na zdravotní pojištění považuje za ošetřování člena rodiny celé období, které je takto posuzováno, bez ohledu na skutečnost, zda se v tomto období vyplácí podpora při ošetřování člena rodiny, či nikoliv. Nelze tedy kvalifikovat 10. až 15. den ošetřování kupříkladu jako pracovní volno bez náhrady příjmu.

Soboty a neděle

Může nastat situace, kdy je zaměstnanec nemocen od 1. dne kalendářního měsíce, končícího nedělí (31.). Zaměstnanec je uznán práce schopným od soboty (30.). Vzhledem ke skutečnosti, že nemoc netrvala po celé rozhodné období (kalendářní měsíc), je zaměstnanec povinen doplatit prostřednictvím zaměstnavatele v plné výši pojistné za sobotu a neděli, kdy již byl uznán práce schopným, a to z poměrné části minimálního vyměřovacího základu (viz výše). Obdobně se postupuje i v případě, kdy je zaměstnanec nemocen třeba od 3. dne v měsíci (pondělí) nepřetržitě až do posledního dne kalendářního měsíce včetně. Na tyto případy se nevztahuje novela zákonů zdravotního pojištění č. 176/2002 Sb., účinná od 1. 7. 2002. Tato novela se týká takzvané skupiny osob bez zdanitelných příjmů, nikoli zaměstnanců. Zanikne-li účast na nemocenském pojištění u zaměstnance s trvalým pobytem na území České republiky, který pobírá dávky nemocenského pojištění, tj. ukončí zaměstnání v době nemoci nebo v době nemoci bude mít nadále uzavřen pouze takový pracovněprávní vztah, ze kterého účast na nemocenském pojištění neplyne (dohody o provedení práce, příležitostné zaměstnání atd.), oznámí zaměstnavatel kódem „N“ počátek této skutečnosti zdravotní pojišťovně. Za příjemce dávek nemocenského pojištění je plátcem pojistného stát. Ukončení vyplácení těchto dávek pak sdělí zaměstnavatel zdravotní pojišťovně kódem „K“.

Osoby samostatně výdělečně činné

Podle novely zákona platné od 1. 5. 1995 nemusí osoba samostatně výdělečně činná při ročním vyúčtování dodržet minimální vyměřovací základ v těch měsících, ve kterých byla uznána po celý měsíc práce neschopnou a měla nárok na nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných, popřípadě takové nemocenské pobírala. Uplatnění tohoto zákonného ustanovení si ukážeme na příkladě 2. Upozorňujeme, že jak ve mzdové evidenci zaměstnavatele, tak i v příslušných materiálech osoby samostatně výdělečně činné musí být pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny prokazatelně doložena doba trvání pracovní neschopnosti.

Příklad 1

Zaměstnanec byl nemocen v období 1.-14. 5. 2003. Poměrná část minimálního vyměřovacího základu a příslušné minimální pojistné se vypočítají (se zaokrouhlením na celé koruny směrem nahoru) takto:

Pčminvz = (17:31) x 6200 = 3400 Kč

PČminvz = poměrná část minimálního vyměřovacího základu

17 = počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v uvedeném kalendářním měsíci (rozhodném období)

31 = počet kalendářních dnů v příslušném měsíci

6200 = aktuální výše minimální mzdy

P = 3400 x 0,135 = 459 Kč

P = pojistné

V měsíci květnu 2003 muselo být zaměstnavatelem odvedeno pojistné za tohoto zaměstnance alespoň z vyměřovacího základu 3400 Kč, tj. minimálně v částce 459 Kč. Je-li příjem zaměstnance vyšší než takto stanovená poměrná část minimálního vyměřovacího základu, odvádí se pojistné ze skutečně dosaženého příjmu. K vypočtené výši poměrné části minimálního vyměřovacího základu se v tomto případě nepřihlíží.

BRAND24

Příklad 2

Osoba samostatně výdělečně činná vykázala v roce 2002 ztrátu. V měsíci srpnu utrpěla komplikovanou zlomeninu nohy a práce schopnou byla uznána až v lednu 2003. Za rok 2002 zaplatila pojistné z minimálního vyměřovacího základu 45 600 Kč (5 700 x 8), v měsících září až prosinci 2002 nebyl této osobě stanoven minimální vyměřovací základ.

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).