NĚKOLIK LETNÍCH MYŠLENEK O PENĚZÍCH

Manžela nebo manželku lze nahradit, ztracená investice je pryč definitivně

- Legrační je, že lidé se o tom, kam s penězi, často radí se známými. Na operaci žlučníku však k sousedovi nechodí. Uložit nebo investovat dobře sto tisíc korun je stejně velké umění jako operovat žlučník. Bez solidních finančních porad ců se lidé sice mohou obejít, ale nemohou se o své peníze většinou dobře postarat.

- Vybrat si chytrou a charakterní finační instituci, která se bude starat o naše peníze, je důležitější než výběr životního partnera. Dovolte mi troufalou nadsázku - životního partnera můžeme vyměnit, ale ztracené peníze, ušlé výnosy a ztracené investiční příležitosti se nám už nikdy nevrátí. Mávnout nad tím rukou může jen ten, komu nehrozí, že se jednou octne zcela bez peněz a bez možnosti zisku nebo výdělku.

- Většina lidí si myslí, že banky jejich peníze uschovávají a hlídají. Je to legrační omyl. Kdyby věděli, že banky si jejich peníze půjčují a obchodují s nimi, byli by možná vybíravější - na banky.

- Většina lidí hledá bezpečný finanční produkt. Uklidňuje je, když je banka velká a honosná. Ve skutečnosti neexistují absolutně bezpečné banky. Neexistuje ani absolutně bezpečný finanční produkt. Bezpečí je jen o tom, že si vybereme rizika , která dokážeme snést, a nikoliv o tom, že je zcela vyloučíme. To prostě nejde.

- Umět šetřit není ani tak o množství platu, které máme nazbyt, jako o tom, zda opravdu víme, že musíme šetřit. Nutně potřebujeme jak „dlouhé , tak „krátké peníze. Bez krátkých peněz se smutně žije a bez dlouhých peněz je smrtelně neb ezpečné stárnout. Mnohem víc lidí by opravdu a ze všech sil šetřilo, kdyby věděli, že je v budoucnosti čekají velmi obtížné situace, v nichž jim nepomůže nikdo jiný a nic jiného než jejich vlastní ušetřené peníze. Stáří je sice hrozné životní období, ale mnohem hroznější je chudé stáří.

- Málo lidí si uvědomí, kolik ušetří za rok, když si denně schovají jednu jedinou desetikorunu. Za jeden rok je většina z nás schopna ušetřit až tisíc desetikorun, to jest deset tisíc korun, které většinou vyhodíme za hlouposti. Šetření je tvrdá práce. Je to však jediná práce - a to bych chtěl zdůraznit - kterou děláme opravdu jen a jen pro sebe.

- Když nám nestačí plat, nezbývá nic jiného než méně spotřebovávat nebo více vydělat. Je to prajednoduchá a krutá zásada. Stále více a více lidí se bude přesvědčovat o tvrdosti a platnosti této zásady.

- K optimálnímu zacházení s penězi je třeba mít dost silné střadatelské morálky a talentu. Lze se tomu naučit. Existují však lidé, kteří mají velmi rozvinuté základní finanční instinkty a nikdy v životě nestudovali finanční m atematiku nebo teorii investování. Přesto investují intuitivně správně.

- Čas vše mění. Platí to jak o životě, tak o penězích. Ti, kdo mají malou toleranci vůči rizikům investování, a ukládají proto dlouhodobě peníze v málo rizikových instrumentech (bankovní vklady), většinou po mnoha letech zjistí, že se tímto počínáním vystavili riziku nedostatku. Jejich finanční rozhodování, o němž se domnívali, že je rozumné a opatrné, bylo ve skutečnosti tím nejvyšším životním hazardem. Bylo by příliš surové spočítat jim, o kolik vlastně přišli n a výnosech, kterých se tak „rozumně a opatrně vzdali.

- Kam s nimi? Tato otázka je tak těžká, že lidé, aby ji nemuseli řešit, své finanční přebytky často nechávají na sporožirech. V žirových účtech zůstává stabilně - desítky milionů - „sedliny“ . Tyto peníze majitelé žirových účtů po dobu trvání účtu nikdy nevyberou a banky jim za ně platí směšné úroky. Za mnohem vyšší úroky s těmito penězi pak nakládají. Velké skleněné paláce rostou z nenápadné „sedliny“ , kterou lidé zapomínají na sporožirech.

- Charakter správce podílového fondu je u nás opravdu důležitější než výnos, který krátkodobě vykazuje. Finanční a kapitálové trhy jsou tak složité, že charakter správce je jedinou jistotou v tomto nejistém světě.

- Nevidím důvodu, proč by se v médiích nemohly v budoucnu objevovat „recenze na finanční produkty stejně jako se nyní objevují recenze na umělecká díla. Když listuji novinami, zdá se mi, že mnohem více lidí se zajímá o inscenační uměn í režisérů a myšlenky spisovatelů než o vlastní peníze. Nejsem si však jist, zda to není ve skutečném životě naopak.

(úryvky z přednášky pro finanční poradce)