Nejistá sezona - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Nejistá sezona

, Zdeněk Fekar,
Nejistá sezona
Zdroj: Euro.cz

Tři arbitráže proti státu probíhají, přibližně dalších sedm hrozí

Rozhodnutí sporu vybranými rozhodčími, tak charakterizuje arbitráž Encyklopedický slovník. Právě pojem arbitráž patří v poslední v době v Česku mezi ony nejvíce skloňované. Bezpochyby také zásluhou rozhodčích (či jak se nyní stabilně říká rozhodců), kteří v polovině března odsoudili český stát k odškodnění firmy Central European Media Enterprises (CME) za znehodnocenou investici do televize Nova. Pro média představuje desetimiliardový účet v první prohrané arbitráži tak vděčné sousto, až se může zdát, že Česku nyní hrozila lavina podobných sporů. I když … Neúspěch v případě CME však rozhodně neznamená, že by země najednou ztratila svoji důvěryhodnost. Renomovaný odborník na mezinárodní právo Vladimír Balaš soudí, že je tomu spíše naopak.

Známka důvěryhodnosti.

„Tím, že se stát podrobuje arbitrážím a plní jejich rozhodnutí, naopak působí důvěryhodněji,“ potvrzuje Balaš.
V tomto světle se dá rychlá domluva českého ministerstva financí se společností CME považovat za víc než jenom vstřícné gesto. Již 4. dubna totiž Česko poukázalo na účet CME vedený švédskou pobočkou Deutsche Bank částku 10,5 miliardy korun. Tím mimo jiné státní kasa ušetří každý den zhruba dva miliony korun, což je úrok, o který by se dluh zvyšoval až do uhrazení odškodného. Poškozená strana přitom peníze dostane až v případě, že švédský odvolací soud v polovině května potvrdí v její prospěch nález arbitrážního tribunálu.
Proti České republice v současnosti probíhají tři jiné arbitráže, hrozí zhruba sedm dalších. Úhrnná hodnota sporů dosahuje výše asi 60 miliard korun.
Balaš tvrdí, že Česká republika v tomto ohledu nijak nevybočuje z řady. „Samozřejmě více arbitráží vzniká ve státech, které přijímají investory,“ dodává zkušený právník, který sám vystupuje i v roli mezinárodního arbitra.

Daň za špatné zákony.

„Důvodem, proč je u nás v poslední době více arbitráží, je trochu nepřehledný právní řád a některá jeho ustanovení. Nakonec i náš mediální zákon se dá vykládat různě,“ označuje Balaš jednu z příčin současného stavu. Zároveň připomíná, že většina nynějších kauz se zrodila ve zhruba stejné době, kdy ani úředníci neměli dostatek zkušeností, zatímco dnes již státní orgány daleko pozorněji zvažují důsledky svých rozhodnutí. „Navíc ne vždycky má investor pravdu, často jde jenom o mediální tlak,“ dodává. I náměstek ministra financí pro mezinárodní finanční vztahy Ladislav Zelinka nedávno řekl, že se takovou strategií mnohé firmy snaží vylepšit si svoji vyjednávací pozici.

CME: Zbytečná prohra.

Vladimír Balaš upozorňuje, že arbitrážní spor může rozhodnout už jeho počáteční fáze: kvalitní volba právního zastoupení státu a výběr kvalifikovaného rozhodce. V kauze CME prý stát neměl nešťastnější ruku. „Zpětně se situace hodnotí jednodušeji a není to úplně korektní, ale soudím, že některé věci se mohly udělat lépe,“ míní Balaš, který tehdy v pozici ředitele Ústavu státu a práva vypracoval zhruba čtyři stanoviska pro vysílací radu. „Přestože se na ně zástupci odvolávali, nikoho z ústavu nekontaktovali, abychom jim pomohli argumentovat ve prospěch státu,“ říká Balaš. Hodnotí, že ze strany právního zastoupení státu šlo o zbytečný projev arogance. Česko v kauze proti společnosti CME zastupovala kancelář Clifford Chance.

Arbitrážní kuchařka.

I když se s úvahami o arbitrážích poslední dobou roztrhl pytel, domáhat se proti státu ochrany investic ve skutečnosti mohou jenom zahraniční investoři ze zemí, s nimiž má republika uzavřenou příslušnou dohodu. Spor pak rozhoduje washingtonské Mezinárodní středisko pro řešení sporů z investic (ICSID) nebo arbitrážní tribunál sestavený ad hoc pro konkrétní kauzu. V závislosti na ujednáních mezinárodní smlouvy se spor řídí procesními pravidly Organizace spojených národů (UNCITRAL) nebo pravidly rozhodčího soudu Mezinárodní obchodní komory v Paříži (ICC). Oboje procesní pravidla jsou podobná. Spor může rozhodovat buď jeden arbitr, nebo tři rozhodci. Ve druhém případě jmenuje každá ze stran sporu svého arbitra a tato dvojice se musí shodnout na třetím, předsedovi. Arbitři přitom hlasují nezávisle na straně, která je do tribunálu jmenovala. Verdikt arbitrážního tribunálu je oproti rozsudku národního soudu pro investory výhodnější z několika důvodů. Arbitráž je obecně rychlejší, proti procesně nenapadnutelnému rozsudku neexistuje možnost odvolání, a především – nález arbitráže je vymahatelný ve všech z více než 130 zemí, které se připojily k Newyorské úmluvě z roku 1958.
Balaš říká, že rozhodování na základě pravidel ICC má výhodu v podobě vnitřního kontrolního mechanismu, který nález arbitrů ještě přezkoumává a může jim doporučit jeho přepracování. „Nejvhodnější by bylo, kdybychom v rozhodčích doložkách mezistátních smluv využívali arbitráž zřízenou v rámci Světové banky, tedy ICSID,“ doporučuje Balaš. Právě washingtonský tribunál totiž poskytuje stranám nejlepší možnost přezkoumat rozhodnutí přímo v rámci svých pravidel. Česko však pochopitelně v roli země, která se snaží přilákat co nejvíce investic, v minulosti přijímalo podmínky navrhované státy, jejichž pozice byla silnější.

Široké nůžky ochrany.

Jednání arbitráže nepokládá Balaš za tolik formální jako v anglosaském právu. Řízení probíhá na základě pravidel schválených oběma stranami. „Arbitři neplní investigativní funkci jako soud, ale vycházejí jen z důkazů, které předkládají strany sporu,“ vysvětluje přední český arbitr. Také role svědků je „mixem“ mezi anglosaským právem, kde každý svědek „kope“ za svoji stranu a kontinentálním systémem, v němž musí být svědek nestranný.
Investor ale přirozeně nemá šanci ovlivnit, jakými pravidly se jeho arbitráž bude řídit, protože příslušné úmluvy mezi sebou uzavírají jednotlivé státy. Naopak se ale stále více rozšiřuje pomyslný seznam položek, jejichž ochrany se mohou firmy domáhat.
„Původně to byl skutečně jenom majetek. Dnes je možné považovat za poškození jakýkoliv zásah státu do majetkových práv,“ říká Balaš. Učebnicovým příkladem je nedávný spor mezi americkými investory a kanadskou vládou vedený v rámci severoamerického sdružení volného obchodu NAFTA. Kanaďané totiž zpřísnili vlastní zákonodárství ochrany životního prostředí způsobem, který diskriminoval jediného soutěžitele na trhu, kterým byla firma ze Spojených států. Arbitráž dala za pravdu Američanům. „Přitom před dvaceti třiceti lety bylo přijímání legislativy projevem svrchovanosti států,“ komentuje příklad Vladimír Balaš.

Komu patří Fischer?

Mezi v poslední době oznámenými úmysly pohnat stát před arbitráž se spíše jako kuriozita vyjímá prohlášení mluvčí Cestovní kanceláře Fischer. Bývalý senátor Václav Fischer totiž zvažuje arbitráž poté, co koncem března celní správa obstavila jeho letadlo kvůli údajným dluhům (EURO 14/2003). Firma se neustálými skandalizacemi svého hospodaření cítí být poškozována, a protože naposled informace prý unikly ze státní správy, hodlá se domáhat mezinárodní ochrany.
Balaš soudí, že to nepřichází v úvahu. „Ochrana se v zásadě neposkytuje vlastním občanům nebo vlastním právnickým osobám,“ shrnuje právní expert. Přicházela by v úvahu, pokud by například Fischerova firemní skupina prokázala, že ji vlastní nějaká německá společnost. Příležitostně se sice objevují spekulace, že Fischerovy firmy již dávno ve skutečnosti kontroluje zahraniční vlastník, oficiálně však firma pouze – více než před rokem – přiznala, že v důsledku tragického ekonomického stavu je na prodej (EURO 49/2001). Na dotaz týdeníku EURO po skutečném stavu věcí mluvčí cestovní kanceláře Věra Kudynová minulý týden odpověděla jedinou větou: „Veškeré investice pana Fischera v České republice jsou zcela jednoznačně investicemi zahraničními.“ Žádost o konkrétnější vysvětlení však již nechala bez reakce.

+ tabulka:
Hrozily, hrozí a budou hrozit

ukončené arbitráže
CME Czech Republic (10,4 mld. Kč) – stát musel zaplatit za to, že neochránil investici do televize Nova, když dovolil v roce 1999 Vladimíru Železnému, aby se jeho společnost CET 21 odloučila od servisního partnera ČNTS

probíhající arbitráže
Saluka Investments (40 mld. Kč) – Nomura požaduje odškodné za nucenou správu a následný prodej Investiční a Poštovní banky
EMV (1 mld. Kč) – firma se domáhá odškodného za to, že vysílací rada neodsouhlasila převod televize TV3 na lucemburskou firmu KTV, ale převedla ji na společnost RTV Galaxie původního vlastníka Martina Kindernaye

William Nagel (800 mil. Kč) – britský investor, uzavřel před deseti lety dohodu s předchůdcem tehdy státních Českých radiokomunikací o získání mobilní licence, nakonec ji vláda přidělila dnešnímu operátorovi T-Mobile

hrozící arbitráže
Mediaprint & Kapa Pressegrosso (5 mld.) – distributor tisku vede přes půl roku spor s vydavateli vlastnícími konkurenční PNS, přičemž státní antimonopolní úřad opakovaně oddaluje rozhodnutí, zda vydavatelé vypověděli smlouvy na základě kartelové dohody
Housing & Construction (2 mld.) – firma požaduje odškodnění za státem vypovězenou zakázku na stavbu dálnice D 47
Invesmart (1,7 mld.) – kromě sporu vedeného s ČNB nyní firma zvažuje napadení postupu ministerstva financí a centrální banky pro neschválení restrukturalizace Union banky
Frontier Petroleum Services (205 mil. Kč) – firma se obává o své investice do Leteckých závodů Kunovice
Fischer (?) – obstavením letadla celní správou stát údajně poškodil image největší tuzemské cestovní kanceláře

starší hrozby
Nemak – mexická firma hodlá investovat celkem 2,2 miliardy do továrny na výrobu hliníkových hlav pro auta, protesty ekologů ale její investici ohrožují
Rusko splatilo Česku část dluhu dodáním bitevních vrtulníků Mi-35, armáda však tvrdí, že již byly používané; ruský velvyslanec uvádí, že by jeho země případné obstrukce s převzetím splátky řešila arbitráží
Lento Investment – spory kolem IPB přivedly ke konkursu firmu Tchecomalt, akcionáři a věřiteli tvrdí, že z firmy byl bezdůvodně rozprodán majetek
eTel, GTS – alternativní telekomunikační operátoři si loni stěžovali na diskriminační preferování Českého Telecomu
Monarch – v souvislosti s převzetím IPB Československou obchodní bankou byla znehodnocena společná investice s firmou Trustfin do podniku Trustfin-Vanguard, který měl vyrábět pletací stroje
Alstom – před dvěma lety si stěžoval na nedostatky konkursního zákona; účelovým krokem firem SHS Profi a Eyvind se podnik ocitl v konkursním řízení a nemohl se účastnit výběrových řízení
TVX Bohemia důlní – kvůli zákazu průzkumu
Pramen: archiv

+ malý boxík:
Práce pro právníky
Pro český stát v arbitrážních sporech pracují renomované mezinárodní právní kanceláře Clifford Chance a Squie, Sanders and Dempsey. Ke své práci využívají i kolegů z pražských kanceláří. Ministerstvo financí kromě odměny právníkům musí platit i znalecké posudky expertům na mezinárodní právo. Dosud stály spory více než 300 milionů korun.
Pramen: ministerstvo financí