Nečas versus maturitní kolos

Koncem srpna vřel Petr Nečas zlostí nad návrhem Josefa Dobeše na zavedení každoročního zápisného na veřejných vysokých školách v maximální výši šest tisíc korun. Šlo tehdy o první vážnou roztržku mezi premiérem z ODS a ministrem školství z Věcí veřejných. Podívejme se, jak ona neshoda gradovala.

Foto: msmt.cz

Ukázalo se, že Nečasovi je vedle „Dobešova plíživého zavádění školného bez systému sociálních stipendií“ rovněž proti srsti, že by v příštím roce mohla propadnout až třetina maturantů. Pomineme-li úsměvný fakt, že bylo špatně vyhodnoceno 12 tisíc testů (jak ostatně Dobešovo ministerstvo minulý týden samo přiznalo), tak přesně s takovým do očí bijícím výsledkem totiž skončila říjnová generálka státních maturit. Tedy jednotných zkoušek, které lze za ta léta jejich příprav – slovy za čtrnáct let (!) – více než jako nástroj na zvýšení úrovně vzdělávání vnímat jako politikum (padají i jiná slova…).

Ale k věci. „Těžko můžeme akceptovat situaci, kdy by na jaře příštího roku najednou z roku na rok nebyla schopna odmaturovat jedna třetina středoškolských studentů,“ reagoval premiér. Testy neudělalo 33 procent žáků, ač šlo o lehčí variantu zkoušek. U verze těžší to bylo dokonce 38 procent. U klasické maturity pohoří dnes pouze 12,5 procenta zkoušených.

Podle Dobeše „dostal Nečas na základě výsledků strach a chce něco přehodnocovat“. Spuštění projektu státních maturit je přeci o odvaze! Kromě zmíněného výkřiku premiérovi ministr vzkázal, že obtížnost testů měnit nebude. Její míra byla prý u leckterých předmětů jen mírně nad hranicí znalostí deváté třídy ZŠ. Zároveň se podivil, že se ministerský předseda zříká spoluzodpovědnosti za projekt, který trojkoaliční vláda letos 18. srpna schválila. Maturita nanečisto podle Dobeše jenom potvrdila výrazně se snižující kvalitu vzdělávání, což je trend, jejž dokazují i mezinárodní srovnání (PISA atd.), jichž se Česko účastní. Jenže co těch 12 tisíc špatně vyhodnocených testů, že?

„Buzerace studentů“

Ponechme teď stranou sedmiprocentní chybovost v opravování a zrekapitulujme postoj Nečase. Toho asi nelze obviňovat, že mu jde jen o to, aby se teď psalo víc o školství než třeba o radničních koalicích ODS a ČSSD. Pochybovačně se o nových maturitách vyjádřil vícekrát.

Před volbami je označil za „buzeraci studentů“. Vadilo mu, že vše má probíhat v papírové formě, což připodobnil k Rakousku-Uhersku 19. století. Podotkl, že tehdy by svážely testy bryčky; v současnosti to jsou dodávky stěhovací firmy Stahl. V srpnu, tedy před započetím generálky, připomněl, že Dobeš o prospěšnosti jednotných zkoušek přesvědčil většinu vlády s výjimkou ministrů za ODS; ti se zdrželi hlasování. Tím pádem za maturity podle premiéra převzal plnou politickou i morální odpovědnost. Teď, po generálce, podotkl, že se ukazuje, že státní maturita má celou řadu „zákoutí“, která je nezbytné analyzovat. „Očekávám od ministra školství, jenž převzal osobní garanci za úspěch tohoto projektu, jednoznačný rozbor těchto výsledků a návrh řešení vládě,“ zdůraznil.

Cestu, jak Dobeš ke své morální i politické odpovědnosti za nové maturity přišel, je pak možno shrnout s nadsázkou slovy: Ledva co po volbách nastoupil do úřadu, nejprve vyskočil hrůzou nad tím, že státní zkoušky dospělosti stály za ty roky už více než miliardu, pak nad tím, jak jsou ekonomicky košaté, neboť spolknou další stamiliony. A závěrem jim dala v létě vláda na jeho doporučení zelenou.

Prý je třeba „měřit úroveň výuky škol v uzlových bodech a nastavit znovu laťku kvality“, o kterou české školství přišlo nejednotností danou tím, že – a teď pozor – ministerstvo zrušilo osnovy a nahradilo je takzvanými rámcovými vzdělávacími programy, kdy si každá škola může učit de facto podle svého.

Zákoutí

Ale dost legrácek. Podívejme se nyní, čemu musí ministr čelit. Jakým, slovy Nečase, „zákoutím“. Jedním z nich, tím nejvíce zákoutním, je bezesporu cena státních maturit.

Školství by totiž mělo vysvětlit, proč je česká státní maturita dvacetkrát dražší než slovenská. Jak upozornila v září vzdělávací společnost EDUin, slovenská maturita byla spuštěna v roce 2005 a její roční náklady se pohybují okolo 413 tisíc euro (10 milionů korun). Náklady na jeden ročník české maturity byly vyčísleny na 240 milionů korun; Dobeš slíbil jejich snížení na 210 milionů.

Co opodstatňuje jednadvacetinásobně dražší maturitu v Čechách oproti Slovensku, když počet maturujících studentů je vyšší pouze o necelých 30 procent (?), ptal se Dobeše neúspěšně Tomáš Feřtek, publicista a tiskový mluvčí EDUin. A nato apeloval: „Do státní maturity jsme už investovali částku blížící se miliardě, v příštích třech letech plánujeme utratit dalších až 800 milionů. Veřejnost by tedy měla dostat jasnou odpověď, proč je to tak drahé, proč to u sousedů umějí o tolik levněji.“ Má pravdu: Slovenská maturita se české podobá ve většině parametrů. Na Slovensku maturuje každoročně něco přes 60 tisíc studentů na zhruba 750 školách. V Čechách je to zhruba 85 tisíc studentů na 1 289 školách.

Z hlediska nákladů je i zajímavý detail, že na Slovensku v roce 2005 stál stroj na tištění testů jeden milion slovenských korun. V Česku jsme jen za stroje do tiskárny utratili 240 milionů a spolu s rekonstrukcí prostor stála tiskárna a distribuční centrum testů 300 milionů korun.

Penězovod?

Tomuto předcházely a pak následovaly další a další milionové zakázky, často spolufinancované z unijních peněz, až vznikl obrovsky nákladný robotický kolos, který ničím nemotivuje ani žáky, ani pedagogy (jak si stěžují) k samostatné a tvůrčí práci.

Sdělnou zkratkou: Pomineme-li předchozí období 14 let, například nedávný tendr za 300 milionů korun na logistické zabezpečení zkoušek vyhrála společnost Logica Czech Republic. Kolem 58 milionů spolkne distribuce maturitních otázek do škol. Sama generálka vyšla na 120 milionů. Připomeňme, že pak se otázky rozdají, naskenují, odešlou, vyhodnotí, k tomu všemu fungují dohledová centra, datové banky, v televizi běží reklama, jsou pořádány maturitní veletrhy a tak dále. Čili další a další výběrová řízení.

Ostravští kantoři, jimž vadí, že servis okolo zkoušek zajistí soukromé firmy, označili v petici mnohaletou přípravu „za šlendrián a tunel“ (to jsou ta jiná slova) a odmítli se účastnit školení. Experti na problematiku zase upozorňují, že vynakládané peníze na tvorbu externě zadávaných a zbytečně nákladných informačních systémů budou v budoucnu znamenat trvalý penězovod na jejich údržbu a provoz.

Druhotný cíl

A co dál? Dobeš přiznal, že smlouvy s firmami končí v roce 2014 a že už nyní promýšlí novou koncepci maturit – datový přenos testů do škol. „V roce 2014 musí být elektronické maturity. Současnou podobu jsem zdědil. Není má milovaná. V tomto směru jsem informoval i dodavatele, že po roce 2014 už rozvoz papírových testů nebude,“ řekl.

Učitelé, odborníci i některá média se ale obávají, co to přinese. Tvrdí, že hlavním smyslem maturit byl a je právě objem veřejných zakázek zadávaných v této souvislosti; to je prý důvod, proč jsou maturity udržovány při životě. Vždyť je lze přece zdůvodnit vždycky, leč náklady, ať už nákup softwaru či podobně, neumí veřejnost zhodnotit vůbec…

Těší-li se někdo, že bude zajímavé sledovat, jak Dobeš tato konkrétní „zákoutí“ vysvětlí či odkryje, bude pravděpodobně zklamán. K tomu už asi nikdy nedojde. Stejně jako k tomu nedošlo třeba v případě kontroverzního projektu Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ), jehož součástí byl i nechvalně známý INDOŠ neboli Internet do škol.

V těchto případech totiž opravdu veřejnost „zákoutí“ nezná. Proto se také nikdy nedozví, zdali ony projekty skutečně efektivně podpořily rozvoj podnikatelského sektoru, což je (buďme upřímní) samozřejmě též jedním z jejich cílů, byť se o tom otevřeně na ministerstvu nemluví. On zde totiž málokdo dokáže odpovědět na otázku, je-li to košer, nebo nikoli, když se argumentuje pouze a jen dětmi – tím, že maturity jsou tu pro ně. A pak se ukáže, že jde jen o cíl druhotný.