Nebudeme neteční - Euro.cz

Přihlášení

Nebudeme neteční

, Pavel Páral,
Nebudeme neteční
Zdroj: Euro.cz

Guvernér ČNB by uvítal ještě razantnější reformu rozpočtu

Zdeněk Tůma (42) vystudoval fakultu obchodní na Vysoké škole ekonomické v Praze. Po ukončení studia pracoval na VŠE a v roce 1986 nastoupil do Prognostického ústavu ČSAV. V letech 1993 – 1995 byl poradcem ministra průmyslu a obchodu a od roku 1995 byl hlavním ekonomem společnosti Patria Finance. Od 1. června 1998 do svého nástupu do ČNB počátkem roku 1999 byl výkonným ředitelem EBRD, v jejímž představenstvu zastupoval Českou republiku, Slovensko, Maďarsko a Chorvatsko. Od 13. února 1999 byl jmenován viceguvernérem České národní banky, od 1. prosince 2000 je guvernérem České národní banky.

EURO: Jste guvernérem, který vejde do dějin jako ten, kdo vzal mariášníkům desetníky. Netrápí vás to?
TŮMA: Není to poprvé, co centrální banka ruší platnost nějakých mincí. Téměř všichni už zapomněli na docela nedávno zrušené pětihaléře, které dnes nikomu nechybí. Myslím, že podobně brzy zapomeneme i na desetihaléře.
Pokud jde o mariášníky, zdá se, že je to jediná skupina, která není tímto tahem nadšena. Mám pro to pochopení, protože jsem mariáš také hrával. Také o desetníky a dvacetníky, ale bylo to zhruba před dvaceti lety. Vezměte si, jaký byl tehdy průměrný plat a jaký je dnes. Myslím, že tehdejší výhry a prohry svou kupní silou odpovídaly dnešnímu korunovému mariáši. Takže nemyslím, že je to taková katastrofa. Kromě toho, i když to samozřejmě není ono, dají se výhry sepisovat na papír a uhradit až nakonec zaokrouhleně.
Navíc desetníky a dvacetníky budou platit v obchodech do července, v komerčních bankách ještě jeden rok a centrální banka je bude vykupovat dalších pět let. Pokud si někdo uschová dostatečnou zásobu drobných, může hrát desetníkový mariáš do roku 2009.

EURO: V roce 2009 by se už mělo hrát o centy, nemyslíte?
TŮMA: Je možné, že v tom roce už v Česku skutečně bude možné hrát o centy.

EURO: Proč jste zároveň nezrušili padesátníky?
TŮMA: To už je přece jenom velká nominální hodnota. Nepředpokládám, že bychom uvažovali o jejich zrušení. Když si vezmeme cent, tak to je menší hodnota, něco kolem třiceti haléřů. V některých zemích eurozóny se však s centy a dvoucenty nepracuje, protože jsou vytlačovány z oběhu podobně jako u nás desetníky.

EURO: Desetníky nám vzala inflace, ale ta se dnes zdá mrtvá. Světem spíše obchází strašidlo deflace. Trápí řadu let Japonsko, obávají se jí Spojené státy. Vy z ní nemáte strach?
TŮMA: Je to bezpochyby nový fenomén, který se už netýká jen Japonska, ale i dalších zemí v Asii. S deflací je minimální zkušenost a představuje tudíž výzvu pro teoretické ekonomy, aby analyzovali, co by se stalo, kdyby… To kdyby však rozhodně celosvětově nehrozí. Je to ale bezpochyby zajímavá otázka. Jedna z tezí říká, že mírná deflace je asi horší, než mírná inflace. Na druhou stranu si ale těžko umím představit hyperdeflaci.
Některé země se potýkají s vážnými strukturálními problémy a jsou dlouhodobě v recesi. Po řadu let jsou utlumeny cenové tlaky, a to může vést k poklesu cenové hladiny. Nedomnívám se, že by to mělo postihnout velkou část světa. Nemyslím, že to postihne Spojené státy, že by něco takového hrozilo eurozóně a už vůbec by to neměl být problém náš.
Je pravda, že jsme pod naším inflačním cílem vzhledem k vlivu silné koruny a vývoje v zahraničí. Můžeme se v některém měsíci dočkat poklesu cen, ale předpokládáme, že během roku 2003 se budeme dostávat k naší cílované trajektorii.
Česká ekonomika stále roste, i když nijak závratným tempem. Nadále probíhá přizpůsobení relativních cen, nejsou dotaženy do konce deregulace. Nějak se projeví úpravy nepřímých daní. Přestože jsme se v minulosti ocitli pod naším inflačním cílem, věřím, že jsme za posledních pět let dosáhli při uplatňování inflačního cílení kredibility, a náš systém je odbornou veřejností vnímán dobře.

EURO: Zatím ale není vidět nějaký impuls, který by cenami mohl pohnout vzhůru
TŮMA: Nebavíme se o pěti, či desetiprocentní inflaci, ale o tom, že nyní ji máme pod jedním procentem a v horizontu jednoho až dvou let by se měla pohybovat někde kolem dvou a půl procenta. Jde tedy o velmi malé odchylky. Například ceny potravin nás v budoucnu mohou tlačit opačným směrem než dosud. Svou roli sehrají i zahraniční faktory, které dosud brání růstu cen a mohou se začít vyvíjet jinak. Nejistotou je ropa, která nyní působí jako protiinflační faktor. To jsou ale krátkodobé faktory, které za nějaký čas přestanou působit a my se dostaneme na dráhu, kterou považujeme za přiměřenou.

EURO: Protiinflačně by měla působit i reforma veřejných financí, i když je i ve své radikálnější verzi nepříliš ambiciózní. Co si o zveřejněných návrzích myslíte?
TŮMA: Je dobře, že ministerstvo financí dalo na stůl svůj návrh. Je to vykročení správným směrem, ale nejsem přesvědčen, že jsou v něm zpracovány všechny varianty, které bych rád viděl. Varianta, která je považována za ambicióznější by měla být označována za málo ambiciózní, protože nás stále nedostává ke dlouhodoběji udržitelnému vývoji veřejných financí. Potřebovali bychom takové řešení, které by nás během několika málo let dovedlo k vyrovnaným rozpočtům. Určitě je však dobře, že ministerstvo financí tento první krok udělalo.
Je ale třeba zdůraznit jednu věc, která není ministerstvem financí a vládou doceňována. Stále vládne přesvědčení, že by radikálnější úsporná opatření brzdila ekonomický růst a měla by příliš velké sociální dopady. Je třeba si uvědomit, že fiskální politika, stejně jako měnová politika či kursový režim, neexistují samy o sobě. Nelze tvrdit, že když rozpočet nepustí do ekonomiky 50 miliard, tak to z domácí poptávky vezme také 50 miliard. Vedle rozpočtu je zde reaktivní měnová politika, která reagovala v minulosti – a bude i v budoucnosti reagovat – na vývoj veřejných financí. Jestliže se bude rychle konsolidovat fiskál, nebude měnová politika netečná. Jestliže se nebude konsolidovat, tak také nebude netečná. Pokud by se odkládala, či změkčovala reforma veřejných financí, může to být velmi kontraproduktivní a asociální. Měnová politika by musela reagovat, aby zachovala rozumnou cenovou stabilitu. Působení komplexu hospodářských politik by potom mohlo být přísnější, než v případě skutečně radikální reformy fiskálu.
Také se často hledí na reformu pouze jako na faktor ovlivňující agregátní poptávku. Konsolidace ale ovlivní také strukturu rozpočtu a následně bude mít dopad na strukturu ekonomiky a její konkurenceschopnost.

EURO: Můžete uvést příklad?
TŮMA: Jestliže se podaří třeba nastavit nemocenskou tak, abychom byli méně nemocní, zatímco nyní se řadíme mezi nejnemocnější národy na světě, může to přispět k růstovému potenciálu ekonomiky. Takže v rozpočtové politice jsou věci s přímým poptávkovým dopadem, ale i ty, které ovlivní nabídkovou stranu ekonomiky. Soudím, že to se v diskusi nad reformou nedoceňuje. Vláda proto může být razantnější a vůbec to nemusí být asociální. Není nikde psáno, že by to mělo mít negativní dopad na výkonnost této ekonomiky. Opak může být pravdou.

EURO: Hovořil jste o reakci měnové politiky na konsolidaci veřejných financí. Ale sazby už jsou dost nízko, takže kde hledat měnové uvolnění?
TŮMA: Nemluvím nutně o poklesu. Především nejsem schopen předjímat další pohyby úrokových sazeb. Uvidíme, co nám řekne nová prognóza, a kam nás povedou naše diskuse. Úroky jsou však na rekordně nízké úrovni a v okamžiku, kdy se fiskál vydá správným směrem a bude udržitelný, lze si představit, že sazby zůstanou relativně nízké déle, než by zůstaly pokud by se tak nestalo. Pokud potečou peníze dále tímto penězovodem, povede to ke zpřísnění měnové politiky dříve, než by to bylo nezbytně nutné.
V každém případě by si lidé měli uvědomit – i když širší veřejnost si to uvědomuje možná lépe než politici – že utratit lze jen tolik peněz, kolik jich mám. Představa, že si půjčíme a rozpumpujeme ekonomiku na nějakých pět procent růstu, je lichá. Navíc rozpočet s dnešní strukturou ztrácí vzhledem k neudržitelnému trendovému nárůstu některých sociálních výdajů schopnost působit proticyklicky a podporovat ekonomický růst. Samozřejmě si můžeme půjčit a každý si půjčuje, je to ale nutné dělat s rozvahou. V běžném životě se všichni – včetně politiků – chováme velmi zodpovědně k rodinným financím, ale jakmile se politik dostane k penězům daňových poplatníků, má obrovské pokušení chovat se velmi nezodpovědně.

EURO: Premiér Špidla ale naznačil, že ke konsolidaci veřejných financí vede delší cesta. O vstupu do eurozóny hovořil v souvislosti s léty 2009 až 2011.
TŮMA: Zaregistroval jsem výrok pana premiéra, ale nevím zda je za tím úvaha politická, či ekonomická, je-li propojena s konsolidací veřejných financí. Proto říkám, že je nedoceněna interaktivnost kroku, který se vláda chystá udělat. Druhou věcí, před kterou bych varoval – a myslím, že jsem v tom ve shodě s vládou – je, že nemá smysl spojovat rozpočtovou reformu se vstupem do eurozóny. Ne, že by to spolu úzce nesouviselo. Nicméně bez ohledu na to, kdy se rozhodneme zavést euro, potřebujeme mít slušně fungující ekonomiku, která se bude vyhýbat vzniku možných makroekonomických nerovnováh z nichž vznikají turbulence postihující ekonomický růst, kurs, nezaměstnanost. Potřebujeme k tomu zdravé veřejné finance. Jsou země jako je Argentina nebo Brazílie, které se k žádné měnové unii připojovat nebudou a přesto musejí najít cestu pro takové politiky, které umožní normální fungování země, prosperitu a ekonomický růst i rozumnou míru nezaměstnanosti. Západní země to absolvovaly v minulých deseti letech a nás to čeká nyní. Švýcarsko má uzákoněný vyrovnaný rozpočet, Asie potřebuje vyrovnané hospodaření, Spojené státy dlouhá léta usilovaly o ozdravení svých veřejných financí. Tyto země nejsou a nebudou členy klubu, který by je zavazoval k dodržování nějakých principů.
V našem případě pouze dochází k souběhu dvou procesů. Integrace do Evropské unie a toho, že se potřebujeme koncentrovat na ozdravení veřejných financí.

EURO: Přesto, jaký je váš názor na rychlost přijetí evropské měny?
TŮMA: Jsou dva tábory ekonomů. Jedni říkají, že by se mělo pospíchat, a čím dříve tím lépe. Riziko turbulencí považují za příliš velké a pokud jedna nová členská země zůstane déle mimo eurozónu, bude vystavena silným spekulačním atakům. To považují za silný apel, aby se euro přijalo co nejdříve.
Na druhé straně je tábor ekonomů, který říká: pozor, tyto ekonomiky jsou příliš divergentní, možná divergující. Jsou v jiné fázi hospodářského cyklu. Nevíme, jak si stojí z hlediska konkurenceschopnosti a jak by si stály uvnitř eurozóny. Jsou zde velké rozdíly v ekonomické úrovni, inflaci, konkurenceschopnosti apod. Kursový kanál je tím, co může absorbovat část vnějších šoků. To jsou argumenty pro odložení vstupu.
Nyní převažuje názor přijmout jednotnou měnu spíše dříve než později. Není to ale třeba názor Evropské centrální banky, která radí spíše nepospíchat. Řekl bych, že má obavy, že kandidátské země toho musely zvládnout velmi mnoho a je třeba nějaký čas, aby se změny usadily. Považuje za dobré vyzkoušet jak tyto země budou fungovat v prostředí Evropské unie.

EURO: A váš osobní názor?
TŮMA: Můj názor je ten, že každá země vyrůstá z určitých kořenů a v posledních deseti letech se státy pohybovaly různými směry. Domnívám se, že státy, které mají měnový výbor (currency board) – například pobaltské země – by mohly přijmout euro brzy. Jsou na něj již nyní stejně pevně zavěšeny a kursové riziko v případě měnových fluktuací může být opravdu poměrně nebezpečné. Navíc všechny tyto státy mají konsolidované veřejné finance a nevidím žádnou podstatnou překážku.
V našem případě je to trochu jiné. Určitě bych nedoporučoval, abychom euro zaváděli zítra. Dospěli jsme ke konsensu uvnitř bankovní rady, že pokud na to česká ekonomika má, tak není důvod oddalovat připojení ke společné měně. To bude pochopitelně dáno především splněním Maastrichtských kritérií, resp. obecněji lze říci, že česká ekonomika musí být stabilizovaná a konkurenceschopná. V každém případě jsme toho názoru, že by bylo dobré mít možnost volby. Ta bude nakonec politická, bude to především politické rozhodnutí o vstupu do měnové unie, i když to na první pohled vypadá jako čistě ekonomický problém.

EURO: Trhy očekávají vstup kandidátských zemí do eurozóny v nejkratších termínech, tedy v letech 2006 až 2008. Ukáže-li se, že realita je jiná, může to ovlivnit například kursy měn?
TŮMA: Tolik bych se toho neobával. Už vstup do Evropské unie je závazkem, vstupem do klubu, který vyžaduje dodržování určitých pravidel hry, včetně Paktu stability a růstu. Věřím, že všechny nové členské země půjdou stejným směrem. Zda jim to umožní přijmout euro v roce 2006 nebo 2007, to neumím říci a myslím, že to neumí nikdo. Jestliže se vstup za očekáváním trhu o rok či dva opozdí, myslím si, že se nestane vůbec nic. Samozřejmě za předpokladu, že země bude dělat rozumnou hospodářskou politiku.
Můj tip je, že pobaltské země by mohly přistoupit k euru velmi rychle a ve státech jako jsme my, Polsko, Slovensko a Maďarsko bude záležet na politické vůli řešit problémy veřejných rozpočtů. V Polsku sice existuje prohlášení o co nejrychlejším vstupu, ale nevím nakolik je za ním politická vůle. Maďarsko rozhodlo zvýšit mzdy ve státním sektoru o padesát procent, což bude asi velký problém. Bude to mít fatální dopad na konkurenceschopnost a nepřispěje to ke kooperaci mezi vládou a centrální bankou. Naopak Slováci mají velmi ambiciózní program a budu jim držet palce, aby dokázali, že to jde. Myslím, že by to bylo dobré poučení i pro naši domácí scénu.

Diskuze