Menu Zavřít

Návrh zákona o úrazovém pojištění

29. 3. 2005
Autor: Euro.cz

Ministerstvo práce a sociálních věcí vypracovalo návrh zákona o úrazovém pojištění. Brzy o něm má jednat vláda. Nový zákon významně změní celý systém a měl by výrazně motivovat zaměstnavatele i zaměstnance k tomu, aby vytvářeli co nejlepší podmínky pro bezpečnou práci.

Pokud ho schválí vláda, obě komory Parlamentu i prezident, měl by začít platit od 1. ledna 2006. Profitu se podařilo dokument získat a vzhledem k zájmu, jaký o něj řada podnikatelů projevila, zveřejňujeme podstatnou část návrhu.

„Vytvoření nového, průběžně financovaného veřejnoprávního systému úrazového pojištění je jednou z hlavních priorit současné vlády. Dosavadní systém je neprůhledný a neobsahuje žádné preventivní kroky, které by pracovním úrazům a nemocím z povolání předcházely,“ říká tisková mluvčí ministerstva Kateřina Beránková. Hlavním principem nové úpravy je převedení odpovědnosti za škodu způsobenou na zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání z oblasti pracovněprávní do systému sociálního zabezpečení, a to formou dávek úrazového pojištění. „Zákon zavede do českého systému pojištění prvky, které se standardně vyskytují ve vyspělých zemích,“ dodává Beránková. Pokud návrh projde, nebude už tedy existovat pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ale nová forma sociálního pojištění s vlastním systémem dávek.

NÁVRH ZÁKONA O ÚRAZOVÉM POJIŠTĚNÍ (VÝBĚR PODSTATNÝCH ČÁSTÍ)

Úvodní ustanovení

§ 1 Předmět úpravy (1) Tento zákon v souladu s právem Evropských společenství upravuje úrazové pojištění zaměstnanců pro případ poškození zdraví při pracovním úrazu nebo nemocí z povolání (dále jen „pojištění“).

Základní pojmy

§ 3 Pracovní úraz (1) Pracovním úrazem se pro účely tohoto zákona rozumí jakékoli poškození zdraví nebo smrt, které byly zaměstnanci způsobeny nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením vnějších vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

(2) Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty. Plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě i činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem.

(3) V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele. Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, ošetření, popřípadě vyšetření ve zdravotnickém zařízení, ani cesta k nim a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele. Vyšetření ve zdravotnickém zařízení prováděné na příkaz zaměstnavatele nebo vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta k nim a zpět jsou úkony v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů.

Za činnost v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů se považuje též školení zaměstnanců organizované zaměstnavatelem nebo odborovou organizací, popřípadě orgánem nadřízeným zaměstnavateli.

(4) Cestou do zaměstnání a zpět se rozumí cesta z místa zaměstnancova bydliště (ubytování) do místa vstupu do objektu zaměstnavatele nebo na jiné místo určené k plnění pracovních úkolů a zpět; u zaměstnavatelů v lesnictví, zemědělství a stavebnictví také cesta z bydliště na určené shromaždiště a zpět.

(5) Cesta z obce bydliště zaměstnance na pracoviště nebo do místa ubytování v jiné obci, která je cílem pracovní cesty, pokud není současně obcí jeho pravidelného pracoviště, a zpět se posuzuje jako nutný úkon před počátkem práce nebo po jejím skončení.

(6) Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů.

§ 4 Nemoc z povolání

(1) Nemocí z povolání se pro účely tohoto zákona rozumí nemoc vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud je uvedena v seznamu nemocí z povolání uvedeném v příloze č. 1 tohoto zákona a pokud vznikla za podmínek, za nichž nemoc z povolání vzniká a dosáhla klinického stupně závažnosti, který je jako nemoc z povolání uznáván. Nemocí z povolání se rozumí též akutní otrava, vznikající nepříznivým působením chemických látek.

(2) Za nemoc z povolání se považuje i nemoc vzniklá před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu nejvýše tří let před jejím zařazením do seznamu.

(3) Uznávání nemocí z povolání pro účely pojištění a pro účely zvláštních právních předpisů provádějí určená zdravotnická zařízení.

§ 5 Výpočtový základ

(1) Výpočtovým základem pro úrazový příplatek se pro účely tohoto zákona rozumí denní vyměřovací základ pojištěnce stanovený pro účely nemocenského pojištění zvláštním právním předpisem před vznikem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání snížený o 30 %; přitom se nepoužijí ustanovení o úpravě denního vyměřovacího základu (dále jen „denní výpočtový základ“).

(2) Výpočtovým základem pro úrazové vyrovnání, úrazovou rentu a pro úrazovou rentu pozůstalého se pro účely tohoto zákona rozumí třicetinásobek denního výpočtového základu pojištěnce (dále jen „měsíční výpočtový základ“).

§ 6 Poškození zdraví

(1) Poškozením zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen „poškození zdraví“) se pro účely tohoto zákona rozumí následky na zdraví poškozeného, vzniklé v příčinné souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

(2) Dlouhodobým poškozením zdraví se pro účely tohoto zákona rozumí takové poškození zdraví, které podle poznatků vědy má trvat déle než jeden rok a vyjadřuje se mírou poškození zdraví.

(3) Mírou poškození zdraví se pro účely tohoto zákona rozumí procentní vyjádření omezení pracovně a životně významných funkcí podmíněné dlouhodobým poškozením zdraví.

(4) Míra poškození zdraví se stanoví jako výsledná míra vyjadřující poškození zdraví pojištěnce, způsobené jedním či více pracovními úrazy nebo jednou či více nemocemi z povolání.

Dávky

§ 9 Druhy dávek (1) Z pojištění se poskytují tyto peněžité dávky: a) úrazový příplatek, b) úrazové vyrovnání, c) úrazová renta, d) bolestné, e) příspěvek za ztížení společenského uplatnění, f) náhrada nákladů spojených s léčením, g) náhrada nákladů spojených s pohřbem, h) jednorázový příspěvek pozůstalému, i úrazová renta pozůstalého.

(2) Z pojištění může být poskytnuta jako nepeněžitá dávka úrazová rehabilitace.

§ 10 Úrazový příplatek

(1) Pojištěnec má nárok na úrazový příplatek k nemocenskému poskytovanému podle zvláštního právního předpisu, je-li následkem poškození zdraví uznán dočasně práce neschopným.

(2) Úrazový příplatek náleží pojištěnci za dobu dočasné pracovní neschopnosti uvedené v odstavci 1. Pokud za trvání dočasné pracovní neschopnosti pominula příčinná souvislost s poškozením zdraví pojištěnce, nárok na úrazový příplatek tímto dnem zaniká.

(3) Vykonává-li pojištěnec více zaměstnání, z nichž vzniká účast na pojištění, náleží úrazový příplatek z každého takového zaměstnání, pokud byl pojištěnec v souvislosti s poškozením zdraví uznán k výkonu takového zaměstnání dočasně práce neschopným.

(4) Úrazový příplatek pojištěnci nenáleží, jestliže pojištěnci a) nenáleží nemocenské, b) náleží úrazová renta, nebo c) po vzniku nároku na úrazové vyrovnání vznikla z důvodu téhož poškození zdraví pracovní neschopnost.

(5) Denní výše úrazového příplatku se stanoví jako rozdíl mezi denním výpočtovým základem a plnou denní výší nemocenského. Při snížení nebo odnětí nemocenského pojištěnci z důvodu porušování léčebného režimu podle zvláštního právního předpisu se denní výše úrazového příplatku nemění.

(6) Pokud pojištěnec vykonávající zaměstnání v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti, které nezakládá účast na nemocenském pojištění, nebo pojištěnec konající práce na základě dohody o provedení práce, ke dni vzniku poškození zdraví vykonával současně zaměstnání zakládající účast na nemocenském pojištění, nepřihlíží se pro stanovení výše úrazového příplatku k výši příjmu z činnosti, která nezakládá účast na nemocenském pojištění.

§ 11 Úrazové vyrovnání

(1) Pojištěnec má při poškození zdraví nárok na úrazové vyrovnání, pokud míra jeho poškození zdraví stanovená podle prováděcího právního předpisu přesahuje 10 % a nedosahuje 33 %.

(2) Pojištěnec má nárok na úrazové vyrovnání též, pokud mu byla podle § 23 odst. 1 písm. a) úrazová renta odňata, jestliže míra poškození jeho zdraví přesahuje 10 %. Nárok na úrazové vyrovnání z důvodu téhož poškození zdraví náleží pojištěnci jen jednou. To platí i v případě, kdy byla odňatá úrazová renta pojištěnci poskytována z důvodu více poškození zdraví.

(3) Výše úrazového vyrovnání se stanoví procentem míry poškození zdraví stanovené podle prováděcího právního předpisu z dvanáctinásobku měsíčního výpočtového základu.

(4) Vykonává-li pojištěnec ke dni vzniku poškození zdraví více zaměstnání, z nichž vzniká účast na pojištění, pro výpočet výše úrazového vyrovnání se měsíční výpočtové základy ze všech takových zaměstnání sčítají.

(5) Při zvýšení míry poškození zdraví v rámci rozpětí uvedeného v odstavci 1 má pojištěnec nárok na doplatek ve výši odpovídající rozdílu mezi úrazovým vyrovnáním, které by náleželo při nově stanovené míře poškození zdraví, a úrazovým vyrovnáním vyplaceným pojištěnci z důvodu téhož poškození zdraví.

(6) Pokud pojištěnec vykonávající zaměstnání v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti, které nezakládá účast na nemocenském pojištění, nebo pojištěnec konající práce na základě dohody o provedení práce, ke dni vzniku poškození zdraví vykonával současně zaměstnání zakládající účast na nemocenském pojištění, nepřihlíží se pro stanovení výše úrazového vyrovnání k výši příjmu z činnosti, která nezakládá účast na nemocenském pojištění.

Úrazová renta

§ 12 (1) Pojištěnec má při poškození zdraví nárok na úrazovou rentu, pokud míra poškození jeho zdraví činí nejméně 33 %.

(2) Úrazová renta náleží pojištěnci ode dne vzniku poškození zdraví, nejdříve však ode dne následujícího po dni skončení dočasné pracovní neschopnosti pojištěnce z důvodu tohoto poškození zdraví.

(3) Úrazová renta náleží pojištěnci do dne předcházejícího dni přiznání starobního důchodu podle zvláštního právního předpisu, nejdéle však do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištěnec dovršil 65 let věku.

§ 13 (1) Jestliže míra poškození zdraví pojištěnce stanovená podle prováděcího právního předpisu dosahuje: a) nejméně 33 %, avšak nedosahuje 66 %, měsíční výše úrazové renty se stanoví procentem míry poškození zdraví stanovené podle prováděcího právního předpisu, zvýšeným o 34 % z 95 % měsíčního výpočtového základu, b) nejméně 66 %, měsíční výše úrazové renty se stanoví ve výši měsíčního výpočtového základu.

(2) Vznikl-li pojištěnci nárok na plný invalidní nebo částečný invalidní důchod podle zvláštního právního předpisu: a) z důvodu, že plná nebo částečná invalidita je v souvislosti s poškozením zdraví, za které náleží úrazová renta, nebo b) po vzniku nároku na úrazovou rentu, sníží se výše úrazové renty o výši tohoto důchodu; ke zvýšení důchodu pro bezmocnost ani ke snížení výplaty důchodu při jeho souběhu s příjmem z výdělečné činnosti nebo s jiným důchodem se nepřihlédne).

(3) Vykonává-li pojištěnec ke dni vzniku poškození zdraví více zaměstnání, z nichž vzniká účast na pojištění, pro výpočet výše úrazové renty se měsíční výpočtové základy ze všech takových zaměstnání sčítají.

(4) Pokud pojištěnec vykonávající zaměstnání v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti, které nezakládá účast na nemocenském pojištění, nebo pojištěnec konající práce na základě dohody o provedení práce, ke dni vzniku poškození zdraví vykonával současně zaměstnání zakládající účast na nemocenském pojištění, nepřihlíží se pro stanovení výše úrazové renty k výši příjmu z činnosti, která nezakládá účast na nemocenském pojištění.

(5) Výše úrazové renty se nově stanoví při změně míry poškození zdraví.

(6) Při novém poškození zdraví se výše úrazové renty stanoví z měsíčního výpočtového základu, z něhož byla dosud výše úrazové renty stanovena, pokud je to pro pojištěnce výhodnější.

(7) Při změně míry poškození zdraví se použije ustanovení odstavců 3 a 4 obdobně s tím, že za nový měsíční výpočtový základ se považuje měsíční výpočtový základ stanovený ke dni změny míry poškození zdraví.

(8) Úrazová renta se zvyšuje stejným způsobem, ve stejné výši a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů podle zvláštního právního předpisu. Pokud nedojde ke zvýšení procentní výměry důchodu, zvyšuje se úrazová renta stejným způsobem, ve stejné výši a ve stejných termínech jako základní výměra důchodů podle zvláštního právního předpisu. Pokud bude zvýšení důchodů provedeno jiným způsobem, zvýší se ke stejnému termínu úrazová renta o částku odpovídající procentu zvýšení průměrného starobního důchodu stanovenému podle ustanovení o zvyšování důchodů zákona o důchodovém pojištění.

§ 14 Bolestné a příspěvek za ztížení společenského uplatnění (1)Pojištěnec má nárok na bolestné a na příspěvek za ztížení společenského uplatnění, způsobené poškozením zdraví. Tyto dávky se poskytují jednorázově.

(2)Pojištěnec má nárok na další bolestné v případě téhož poškození zdraví, pokud jde o bolest způsobenou léčením nebo odstraňováním následků poškození zdraví, které nebyly zohledněny ve výši již poskytnutého bolestného.

(3)Pojištěnec má nárok na příspěvek za ztížení společenského uplatnění v případě téhož poškození zdraví opakovaně, pokud došlo v důsledku tohoto poškození zdraví k podstatnému zhoršení zdravotního stavu pojišt
ěnce.

(4)Nárok na bolestné a příspěvek za ztížení společenského uplatnění zaniká dnem smrti pojištěnce.

§ 15 Náhrada nákladů spojených s léčením

Orgán pojištění hradí účelně vynaložené náklady spojené s léčením pojištěnce z důvodu poškození zdraví, které nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, tomu, kdo tyto náklady vynaložil.

§ 16 Náhrada nákladů spojených s pohřbem

(1) Orgán pojištění hradí náklady spojené s pohřbem pojištěnce, který zemřel v důsledku poškození zdraví, tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Od nákladů spojených s pohřbem se odečte pohřebné, poskytnuté podle zvláštního právního předpisu, tomu, kdo pojištěnci vypravil pohřeb (2) Náklady spojené s pohřbem jsou náklady účtované pohřebním ústavem, hřbitovní poplatky, cestovní výlohy, náklady na zřízení pomníku nebo desky a úpravu hrobu, a jedna třetina přiměřených nákladů na smuteční ošacení; náklady na smuteční ošacení a cestovní výlohy se však hradí jen osobám blízkým pojištěnci, jejichž okruh stanoví zvláštní právní předpis.

(3) Náklady spojené s pohřbem se hradí do výše desetinásobku pohřebného podle zvláštního právního předpisu, přičemž náklady na zřízení pomníku nebo desky na hrobovém místě, obsažené v této částce, se hradí jen do výše čtyřnásobku pohřebného.

§ 17 Jednorázový příspěvek pozůstalému

(1) Manželka (manžel) a každé nezaopatřené dítě pojištěnce, který zemřel následkem poškození zdraví, mají nárok na jednorázový příspěvek pozůstalému. V odůvodněných případech se jednorázový příspěvek pozůstalému poskytne též rodičům (rodiči) zemřelého.

(2) Výše jednorázového příspěvku pozůstalému činí a) pětinásobek všeobecného vyměřovacího základu zjišťovaného pro účely důchodového pojištění, stanoveného zvláštním právním předpisem za kalendářní rok, který o dva roky předchází roku, ve kterém pojištěnec zemřel, jde-li o manželku (manžela), b) pětinásobek všeobecného vyměřovacího základu zjišťovaného pro účely důchodového pojištění, stanoveného zvláštním právním předpisem za kalendářní rok, který o dva roky předchází roku, ve kterém pojištěnec zemřel, v úhrnné výši, jde-li o rodiče pojištěnce, c) sedminásobek všeobecného vyměřovacího základu zjišťovaného pro účely důchodového pojištění, stanoveného zvláštním právním předpisem za kalendářní rok, který o dva roky předchází roku, ve kterém pojištěnec zemřel, jde-li o nezaopatřené dítě pojištěnce.

(3) Nezaopatřeným dítětem pojištěnce se rozumí dítě, které má nárok na sirotčí důchod po pojištěnci podle zvláštního právního předpisu.

§ 18 Úrazová renta pozůstalého

(1) Pozůstalý, jemuž pojištěnec, který zemřel následkem poškození zdraví, poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu, má nárok na úrazovou rentu pozůstalého.

(2) Měsíční výše úrazové renty pozůstalého činí 40 % měsíčního výpočtového základu pojištěnce. Je-li pozůstalých uvedených v odstavci 1 více, činí měsíční výše úrazové renty jednoho pozůstalého měsíční výpočtový základ pojištěnce dělený počtem pozůstalých uvedených v odstavci 1, nejvýše však 40 % měsíčního výpočtového základu pojištěnce. (3) Úrazová renta pozůstalého se sníží o částku, kterou tvoří vdovský, vdovecký nebo sirotčí důchod podle zvláštního právního předpisu pozůstalého po pojištěnci po dobu, po kterou je takový důchod vyplácen, popřípadě za kterou byl takový důchod zpětně doplacen.

(4) Vykonával-li pojištěnec ke dni vzniku poškození zdraví více zaměstnání, z nichž vznikla účast na pojištění, pro výpočet výše úrazové renty pozůstalého se měsíční výpočtové základy ze všech takových zaměstnání sčítají.

(5) Pokud pojištěnec, který vykonával zaměstnání v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti, které nezakládá účast na nemocenském pojištění, nebo pojištěnec, který vykonával práce na základě dohody o provedení práce, ke dni vzniku poškození zdraví vykonával současně zaměstnání zakládající účast na nemocenském pojištění, nepřihlíží se pro stanovení výše úrazové renty pozůstalého k výši příjmu z činnosti, která nezakládá účast na nemocenském pojištění.

(6) Nárok na úrazovou rentu pozůstalého vzniká dnem úmrtí pojištěnce a trvá po dobu, po kterou by trvala podle zvláštního právního předpisu vyživovací povinnost k pozůstalým uvedeným v odstavci 1, nejdéle však do konce kalendářního měsíce, ve kterém by pojištěnec dovršil 65 let věku. Pozůstalé manželce (manželu) zaniká nárok na pozůstalostní rentu též uzavřením nového sňatku.

(7) Úrazová renta pozůstalého se zvyšuje stejným způsobem, ve stejné výši a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů podle zvláštního právního předpisu. Pokud nedojde ke zvýšení procentní výměry důchodu, zvyšuje se úrazová renta pozůstalého stejným způsobem, ve stejné výši a ve stejných termínech jako základní výměra důchodů podle zvláštního právního předpisu. Pokud bude zvýšení důchodů provedeno jiným způsobem, zvýší se úrazová renta pozůstalého o částku odpovídající průměrnému zvýšení plného invalidního důchodu provedenému ke stejnému termínu.

Společná ustanovení o dávkách

§ 19 Nárok na dávku

(1) Nárok na dávku vzniká dnem splnění podmínek stanovených tímto zákonem.

(2) Dávka nenáleží, jestliže a) k poškození zdraví došlo proto, že pojištěnec porušil právní nebo ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, a tato skutečnost byla jedinou příčinou poškození zdraví, b) poškození zdraví si přivodil pojištěnec v důsledku opilosti nebo zneužití jiných návykových látek stanovených zvláštním právním předpisem, a zaměstnavatel nemohl poškození zdraví zabránit, a tato skutečnost byla jedinou příčinou nebo jednou z příčin poškození zdraví.

(3) Dávka však v případech uvedených v odstavci 2 náleží, utrpěl-li pojištěnec pracovní úraz při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozící životu nebo zdraví, pokud poškozený tento stav sám úmyslně nevyvolal.

(4) Při posuzování, zda pojištěnec porušil předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle zvláštního právního předpisu, není možno dovolávat se jen vše obecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných.

(5) Pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou konkrétní pokyny dané zaměstnanci jeho nadřízenými.

§ 20 Nároky na dávky ve zvláštních případech

(1) Pojištěnci vykonávajícímu zaměstnání v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti, které nezakládá účast na nemocenském pojištění, nebo pojištěnci konajícímu práce na základě dohody o provedení práce, nenáleží úrazový příplatek, úrazové vyrovnání ani úrazová renta, pokud ke dni vzniku poškození zdraví nevykonával současně zaměstnání zakládající účast na nemocenském pojištění.

(2) Pozůstalému po zaměstnanci uvedeném v odstavci 1 nenáleží úrazová renta pozůstalého.

Nárok na výplatu dávky

§ 21

(1) Nárok na výplatu dávky vzniká splněním podmínek stanovených tímto zákonem pro vznik nároku na dávku a podáním žádosti oprávněného o přiznání a výplatu dávky.

(2) Výše dávek se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

(3) Úrazová renta a úrazová renta pozůstalého se vyplácejí měsíčně, ostatní dávky jednorázově.

§ 22 (1) Nárok na dávku nezaniká uplynutím času.

(2) Nárok na výplatu dávky zaniká, není-li uvedeno dále jinak, uplynutím tří let ode dne, od kterého výplata dávky náleží. Lhůta podle předchozí věty neplyne po dobu řízení o dávce a po dobu, po kterou osobě, která musela mít opatrovníka, nebyl opatrovník ustanoven.

(3) Nárok na dávku a na její výplatu zaniká dnem smrti příjemce dávky, není-li dále stanoveno jinak.

§ 23 (1) Zjistí-li se, že: a) nárok na dávku nebo na její výplatu zanikl, dávka se odejme nebo se její výplata zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byla vyplacena, b) dávka byla přiznána, vyplacena nebo je vyplácena v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byla neprávem odepřena, anebo byla přiznána od pozdějšího data, než od jakého náleží, dávka se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož dávka nebo její zvýšení náleží, nejvýše však tři roky nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na dávku nebo její zvýšení, c) dávka byla přiznána nebo je vyplácena ve vyšší částce, než v jaké náleží, nebo byla přiznána nebo se vyplácí neprávem, dávka se sníží nebo odejme nebo se její výplata zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byla vyplacena, d) se změnily skutečnosti rozhodné pro výši dávky nebo pro nárok na její výplatu, postupuje se obdobně podle ustanovení písmene b) nebo c).

(2) Výplata úrazové renty se zastaví, pokud pojištěnec nesplnil povinnost stanovenou v § 30 a byl na tento následek ve výzvě ke splnění této povinnosti upozorněn. Zjistí-li se, že míra poškození zdraví pojištěnce stanovená podle prováděcího právního předpisu nedosahovala alespoň 33 % již před zastavením její výplaty, nenáleží úrazová renta ode dne zastavení její výplaty. Zjistí-li se, že míra poškození zdraví pojištěnce stanovená podle prováděcího právního předpisu nedosahovala alespoň 33 % až po zastavení její výplaty, nenáleží úrazová renta ode dne, kterým míra poškození zdraví pojištěnce stanovená podle prováděcího právního předpisu tuto hranici přestala dosahovat.

(3) Zjistí-li se, že úrazová renta nebo úrazová renta pozůstalého byla přiznána nebo je vyplácena ve vyšší částce, než v jaké náleží, v případě, kdy byl: a) pojištěnému za uvedenou dobu zpětně doplacen plný nebo částečný invalidní důchod podle zvláštního právního předpisu, nebo b)pozůstalému po pojištěnci za uvedenou dobu zpětně doplacen vdovský, vdovecký nebo sirotčí důchod podle zvláštního právního předpisu, zúčtují se částky důchodu s vyplacenými částkami úrazové renty nebo úrazové renty pozůstalého.

§ 25 Přechod nároků na dávky

(1) Zemřel-li oprávněný po uplatnění nároku na dávku, vstupují do dalšího řízení o dávce a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného postupně manželka (manžel), děti a rodiče, jestliže žili s příjemcem v době jeho smrti v domácnosti.

Podmínka žití v domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod po zemřelém.

(2) Byla-li dávka přiznána před smrtí oprávněného, vyplatí se splatné částky, které nebyly vyplaceny do dne smrti oprávněného, členům jeho rodiny podle pořadí a za podmínek stanovených v odstavci 1.

(3) Nároky přecházející na osoby uvedené v odstavcích 1 a 2 nejsou předmětem dědictví; předmětem dědictví se stávají, není-li těchto osob.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se nevztahují na bolestné a příspěvek za ztížení společenského uplatnění.

§ 26 Vyplácení dávek (1) Příjemcem dávky je oprávněný, jeho zákonný zástupce nebo zvláštní příjemce (dále jen „příjemce“). Pro určení zvláštního příjemce platí obdobně právní předpisy o zvláštním příjemci pro výplatu dávky důchodového pojištění.

(2) Opakující se dávky se vyplácejí dopředu v pravidelných měsíčních lhůtách, stanovených orgánem pojištění. Činí-li výše opakující se dávky méně než 300 Kč měsíčně, může být vyplácena v delších než měsíčních lhůtách, nejdéle však za období nepřesahující 6 měsíců.

(3) Jednorázové dávky se vyplácejí do měsíce ode dne vydání pravomocného rozhodnutí o přiznání dávky.

(4) Dávky se poukazují na účet příjemce u banky v České republice. Pokud o to příjemce písemně požádá a má-li v době, kdy o tento způsob výplaty požádal, právo disponovat s peněžními prostředky na takovém účtu, poukazují se dávky na účet jeho manželky (manžela) u banky v České republice. Podmínkou výplaty dávek příjemci na účet jeho manželky (manžela) je souhlas manželky (manžela) s tímto způsobem výplaty; manželka (manžel) příjemce je povinna vrátit orgánu pojištění splátky dávek poukázané na takový účet po dni úmrtí příjemce. Na základě žádosti příjemce se dávky vyplácejí na jeho náklady v hotovosti.

(5) Požádá-li příjemce o změnu způsobu výplaty dávek, je orgán pojištění povinen provést takovou změnu nejpozději od splátky dávek ve třetím kalendářním měsíci po kalendářním měsíci, v němž byla uplatněna žádost o změnu způsobu výplaty dávek. Jsou-li dávky vypláceny na účet manželky (manžela) u banky v České republice podle odstavce 2 věty druhé, neodpovídá orgán pojištění za škodu, která příjemci vznikne právním úkonem manželky (manžela) jako majitele účtu, jehož důsledkem je omezení nebo zánik práva příjemce disponovat s peněžními prostředky na takovém účtu, ani za škodu, která příjemci vznikne, zanikne-li takový účet v důsledku úmrtí manželky (manžela).

(6)Dávky se poukazují na žádost příjemce na jeho účet u banky v cizině za podmínek stanovených zákonem o důchodovém pojištění pro výplatu důchodů do ciziny.

Úrazová rehabilitace

§ 28 (1) Pojištěnci může být poskytnuta úrazová rehabilitace. Úrazovou rehabilitací se rozumí léčebná úrazová rehabilitace a pracovní úrazová rehabilitace.

(2) Léčebná úrazová rehabilitace může být poskytnuta pojištěnci, který potřebuje vzhledem k poškození zdraví zlepšit funkci poškozeného orgánu nebo systému, pokud k dosažení tohoto cíle nepostačuje léčebná rehabilitace poskytnutá z veřejného zdravotního pojištění.

BRAND24

(3) Pracovní úrazová rehabilitace může být poskytnuta pojištěnci, který potřebuje vzhledem k poškození zdraví obnovit dosavadní nebo získat nové znalosti a dovednosti teoretickou nebo praktickou přípravou, umožňující jeho pracovní uplatnění v zaměstnání, které bude pro zaměstnance vhodné vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i k jeho kvalifikaci, jestliže mu nemůže být poskytnuta za tímto účelem pracovní rehabilitace nebo rekvalifikace podle zákona o zaměstnanosti.

(4) Návrh na poskytnutí úrazové rehabilitace může podat zaměstnavatel, příslušný lékař, příslušný úřad práce, může o ni požádat pojištěnec, nebo bez návrhu či žádosti může poskytnout úrazovou rehabilitaci orgán pojištění na doporučení svého lékaře. (5) Jestliže pojištěnec bez vážných důvodů úrazovou rehabilitaci odmítne, přeruší, popřípadě ji p

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).