Na vlastní husí kůži

11. února 2008, 00:00 - Renata Bartošková
11. února 2008, 00:00

DVĚ MINUTY V SUPERMRAZÁKU - Jaké je to být jen v kraťasech a tričku v minus 120 stupních Celsia? Je v takovém mrazu vůbec možné dýchat? Vyzkoušeli jsme to za vás.

Už cestou do Modřan je mi zima. Svůj podíl na tom má určitě i nepřívětivé počasí, hlavní příčinou je ale představa toho, co mě čeká. Já, která považuji za mráz cokoliv pod šest stupňů nad nulou, se chystám vrhnout do minus sto dvaceti. Takovou zimu nezná ani Sibiřan. V Kryocentru mě vítá usměvavá paní, které se hned pro jistotu ptám, jestli také podstoupila terapii mrazem. Tvrdí, že ano, a vypadá, že ji to nijak nepoškodilo. V duchu zadoufám, že jen nelže, aby chránila firmu.

Podepisuji papír, že netrpím žádným srdečním onemocněním a nejsem alergická na mráz. Paní z recepce mi měří tlak. Upozorňuje, že se mi v té kruté zimě zvýší, čemuž věřím. Poté fasuji bavlněné triko, ponožky a šortky a na chvilku odcházím do šatny, bát se a také se převléknout. Sbírám odvahu a vstupuji do místnosti, kde už čeká řada nadšenců. „Přece nemůžou být všichni sebevrazi,“ uklidňuji se. Dostávám ještě instrukce, čelenku, roušku, palčáky a dřeváky, a můžu prý jít „na to“.

Do kryokomory se sestupuje po schodech, před jejími dveřmi je teplota minus šedesát stupňů. Tam se má člověk chvilku aklimatizovat. O úspěšnosti aklimatizačního procesu mám pochybnosti, ale následně zjišťuji, že tento „lehčí mrazík“ zvládám dobře. Do té opravdové zimy se chodí ve dvou. Jako nováčkovi mi byl přidělen štamgast, dobře znalý věci. Odvážně se za ním vrhám do místnůstky dvakrát dva metry a snažím se dýchat, neomdlít, přežít. Chodíme do kolečka. Štamgast mi něco vypráví a já mu odpovídám. Bavíme se patrně každý o něčem jiném, protože v komoře není moc dobře slyšet a hlas navíc zadrhává. Jinak se ale cítím dobře.

Najednou se ozve pípnutí, znamení, že jsem v mrazu už minutu a půl. Zbývá mi tedy ještě třicet vteřin (pokročilí zákazníci chodí až na tři minuty, ale doporučená doba pro nováčka jsou dvě) a zatím vše probíhá bez problémů. Vlastně mi ani není velká zima.

Za chvilku už kabinu opouštím a přesouvám se do tělocvičny, kde mě čeká dvacetiminutová jízda na rotopedu. Účelem je zahřát tělo a prokrvit končetiny. Jsem tak nabitá energií, že se mi dokonce cvičit chce. Do tváře se mi vlivem endorfinu nutí úsměv. Cítím se jako znovuzrozená. Cestou domů už mi zima není.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Jak se bude letos dařit bankám a stavebním spořitelnám?
Když zákoník práce porušuje zaměstnavatel
Počet exekucí v Česku se v roce 2018 zvýšil. Kde se lidé zadlužují nejvíc?
Daňová poradna: nejčastější dotazy
Předdůchod a daně: kdo, co, jak a kolik?
Auta
Basový koncert: Svezli jsme se legendární lokomotivou t 478…
Nové generace Porsche 911 budou mít volant a udrží si základní filozofii modelu
Škoda Kodiaq vs. Hyundai Santa Fe: Zatopí korejská novinka českému bestselleru? Asi ne
Diesel se do Porsche Cayenne přeci jen vrátí. Zatím se ale neví, kdy
Život po životě: 70 let repasí a výroby výměnných náhradních dílů (nejen) na škodovky
Technologie
MateBook X Pro je krasavec. Webkameru ukrývá v klávesnici
Telefon z Matrixu se vrací v nové verzi. Přivítejte Nokii 8110 4G
Samsung Galaxy S9 oficiálně: špičková kamera s variabilní clonou, stereoreproduktory a nechybí ani jack
Opera 52 beta: hromadné akce s otevřenými weby a efektivnější blokování reklam
MSI GeForce GTX 1070 Ti Gaming – zlatý střed mezi GTX 1070 a GTX 1080 (uživatelská recenze)
Hry pro příležitostné hráče