My máme hlad - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

My máme hlad

, Josef Michl,
My máme hlad
Zdroj: Euro.cz

Rabovat se dá i tržně

České ministerstvo vnitra se předvídavě už loni v červnu zamyslelo nad rizikem exodu slovenských Romů na západ. Za peníze původně určené na program společenského začleňování českých Romů si nechalo udělat analýzu migrace příslušníků romských komunit ze SR do ČR. Výsledkem bylo rozhodnutí vlády, že bude probíhat „monitoring lokalit východního Slovenska s výraznou migrací příslušníků romských komunit do ČR“. Aby se v předstihu vědělo, co tam pečou.
Monitoring se asi ještě nepodařilo uvést do života, protože o tom, že se na Slovensku bude rabovat, do poslední chvíle u nás nikdo nevěděl. Stejně jako na Slovensku. Zpochybňuje to teorii Mikuláše Dzurindy, že za nepokoji muselo být dalekosáhlé spiknutí temných sil. To už je pravděpodobnější, že za tím byly zájmy lichvářů, kteří se kvůli redukci sociálních dávek na Slovensku bojí o své ekonomické výsledky.
O Romech se říká, že sami nejsou schopni se organizovat. Může to být pravda. Stejně jako to, že u bezprostředním momentem žijícího, přirozeně lehkomyslného a málo vzdělaného etnika stačí málo, aby se z jiskry rozhořel plamen, jak říkával Lenin. Takže v situaci, kdy dále klesly kdysi Mečiarovo vládou štědře nastavené sociální dávky, stačilo, aby někde přeskočila jiskra nebo někdo škrtl zapalovačem a bylo to. Zajímavé je, že při těchto údajně hladových bouřích byly nejrychleji pleněny regály s kořalkou a cigaretami. Někteří komentátoři z toho vyvodili, že hlad nebyl hlavním motivem. Může být ale i jiné vysvětlení: že část Romů umí obstojně počítat. Když rabuješ, není chleba optimální z hlediska další tržní realizace získaného tovaru. Nehledě na to, že s kořalkou a tabákem je větší sranda.
Takto pěkně se nám to mudruje v závětří luxusních kanceláří týdeníku EURO. Ale i na nás dojde. Romové nejsou jen problémem Slovenska. Koneckonců přednosti českého řešení romské otázky spočívají jen v tom, že jich v v Česku po válce tolik nezůstalo a z různých důvodů nebyli vytlačeni do ghett. Stanislav Gross ví, co dělá, když prosazuje novou smlouvu se Slovenskem, která stanovuje na vzájemné hranici přísnější režim. Mimo jiné možnost zavřít ji v případě, že by do Čech zamířila nějaká větší masa lidí. Martin Říman z ODS mluví v této souvislosti o železné oponě a považuje to za „naprosto nepřijatelné, naprosto nesmyslné“. I on má právo na rozhořčení. Pro koho ale ještě kromě Římana jsou Grossovy záměry nepřijatelné a nesmyslné? Většina české veřejnosti budování barikád proti Romům nepochybně podporuje.
Podporuje ho i většina Evropy. Každý umí Slovákům poradit, co by měli s romskou problematikou dělat. Ale když dojde na činy, zbývá jediný: nepustit je do země. Všude dobře, doma nejlépe, vzkazuje Evropa Romům na Slovensku, ale i v Rumunsku nebo Bulharsku. Sociolog Imrich Vašečka k tomu přidává váhavost, se kterou slovenský stát k řešení romského problému přistupuje, a brutálně říká: „V situaci, kdy Romové mají pocit, že všechny šance mají znefunkčněné a skutečnost vnímají jako ohrožující, mohou se jejich kolektivní činy postupně přesouvat do stále méně předvídatelných poloh.“
Po návštěvě evropského komisaře pro rozšíření vznikl na Slovensku projekt budování infrastruktury v romských osadách. Phare na něj dalo osm milionů eur, stejnou částku měla přidat vláda. Z plánovaných třiceti osad byla zatím infrastruktura vybudována v jedenácti. Další postup brzdí nevyjasněné vlastnické vztahy a špatná projektová dokumentace. Na logicky navazující výstavbu bytů už EU nepřispívá. Na Slovensku přesto vznikl projekt výstavy bytů nižšího standardu. Ministerstvo výstavby předpokládalo, že v nich bude umyvadlo se studenou vodou, elektřina, kanalizace a možnost lokálního topení. Požadavky Evropská unie ale hovoří i o zařízení na přípravu teplé užitkové vody, sprchovacím koutě, splachovacím záchodě, bojleru a topných tělesech. Expertky na romskou problematiku Martina Jurásková a Elena Kriglerová ze slovenského Institutu pro veřejné otázky v této souvislosti podotýkají, že na takový standard nemá Slovensko peníze. Nehledě na to, že takové vybavení není standardem ani u majoritní populace.
Včasná a důrazná pacifikace nynější romské revolty je tudíž paradoxně největším úspěchem současné slovenské vlády v řešení romské otázky. Mikuláš Dzurinda si tím vylepšil pozici před dubnovým referendem, v němž se má rozhodovat o osudu jeho vlády. Na Slovensku jsou Romové většinou příslušníků majority nepříznivě vnímáni, ne-li nenáviděni. Co ale bude dál, neví ani experti, o politicích nemluvě. A to nejen na Slovensku, ale v celém širém světě. Není známo, jak romskou otázku, která samozřejmě netkví jen v bytech a výši sociálních dávek, řešit. Je hodně teorie, žádná praxe. Dosud se nepodařilo Romy společensky začlenit na základě nějakého projektu. Buď se vytvořila rovnováha jaksi samospádem, anebo vytvořena nebyla.
Mimochodem, do Chomutova už údajně ze Slovenska přicestovala další desítka Romů navštívit příbuzné, od kterých ji odtrhl zánik federace.

Praporek:
Všude dobře, doma nejlépe, vzkazuje Evropa slovenským Romům