MUSÍME ZASTAVIT POKLES DANÍ - Euro.cz

Přihlášení

MUSÍME ZASTAVIT POKLES DANÍ

, Jana Havligerová,
MUSÍME ZASTAVIT POKLES DANÍ
Zdroj: Euro.cz

Ve FNM je dost peněz i na kapitálové výdaje státu

Pavel Mertlík (38) Nejmladší člen Zemanova kabinetu je ženatý, má dva syny. Absolvoval Národohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze, po dokončení studia na ní působil jako odborný asistent. V roce 1989 přešel jako výzkumný pracovník do Ústavu prognó zování ČR, o dva roky později se stal odborným asistentem na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V devadesátých letech tři roky pracoval v Institutu ekonomie České národní banky. V letech 1981-90 byl členem KSČ, odkud přešel k Nezávislé levici. Do ČSSD vstoupil v roce 1995, pracoval v národohospodářské komisi strany. V loňském roce pak převzal její vedení. Od jmenování kabinetu v něm působí jako místopředseda vlády pro ekonomiku, letos v červenci byl jmenován také ministrem financí.

EURO: Ohlásil jste čtyřicetimiliardový schodek státního rozpočtu. Váš předchůdce Svoboda hovořil o katastrofické vizi deficitu veřejných financí kolem osmdesáti miliard korun. Nemůže se tato vize, s níž kalkulují někteří nezávislí ekonomové naplnit?

MERTLÍK: Situace veřejných rozpočtů se zhoršuje a nějakou dobu zatím zhoršovat bude. Důvody jsou dva: jeden je strukturální a týká se konstrukce rozpočtu. Druhý, a ten krátkodobě hraje větší roli, je akutní recese. Příjmy státu jsou a budou nižší než při normálním hospodářském vývoji, který, dejme tomu, přijde už v roce 2001, nikoliv však v roce příštím. Odpovědí na tuto situaci kromě strukturálních reforem veřejných financí, což je střednědobá a dlouhodobá záležit ost, jsou mimorozpočtové příjmy. Což v praxi znamená zejména příjmy z Fondu národního majetku. Jde totiž o to, aby soustava veřejných rozpočtů byla v rozumné míře vyrovnána. Odpověď tedy zní – více privatizovat a peníze z pr ivatizace z velké části používat samozřejmě k dlouhodobým kapitálovým výdajům.

EURO: Co je chybné na konstrukci rozpočtu?

MERTLÍK: Jeden ze strukturálních problémů našeho rozpočtu je to, že příjmy z daní a pojistného by tradičně měly krýt především běžné výdaje, méně už kapitálové.

Na pokrytí kapitálových výdajů jsou potřeba jiné typy rozpočtových příjmů. A dokud je co privatizovat, jsou to právě tyto příjmy. Dlouhodobě by pak měly přicházet peníze na kapitálové výdaje z mimorozpočtových fondů. Což znamená dosti zásadní, dlouhodobou reformu veřejných financí. A tu má sociální demokracie v plánu. Bohužel ji nestihne pro příští rozpočtový rok. Ale doufám, že tento fiskální rok je poslední, kdy máme nedostatek nástrojů k řešení.

V okamžiku, kdy budeme mít fungující fond dopravy a fond bydlení, tak vláda celou část těchto výdajů vysune z rozpočtu. Fondy budou mít příslušné prostředky nejen od státu, ale také ze soukromých zdrojů, od Evropské investiční banky a podobně. Jako celek bude takový systém přehlednější a bude lépe vybaven.

EURO: Dvě ale. První, není použití prostředků z Fondu národního majetku danajským darem, když fond má před sebou řadu zatím neuhrazených a v podstatě nevyčíslených závazků?

MERTLÍK: Souhlasím, to má.

EURO: Druhé ale – i když reforma veřejných financí bude rychlá, neznamená to, že fondy budou okamžitě kapitálově vybaveny.

MERTLÍK: Začněme tím druhým. To je pravda, kapitálové naplnění mimorozpočtových fondů sice bude postupné, ale vzhledem k tomu, že vláda hodlá poměrně rychle privatizovat, je to otázka, dejme tomu, dvou až tří let. Poté by už měla být privatizace v zásadě dokončena, kromě několika málo podniků, kde je strategický zájem akcie držet.

A zpět k první otázce. Používat prostředků z FNM se dá krátkodobě či střednědobě. V pořádku je to v momentě, kdy se tak hradí investiční, a nikoliv spotřební výdaje. Závazky fondu jsou poměrně rozsáhlé, z velké části však n ebudou muset být nikdy uhrazeny, protože jsou to závazky v podobě garancí. To se týká především ekologických závazků, kde fond garantuje určité dosud neznámé ekologické škody. Čili je to spíše fiskální riziko.

EURO: Riziko, s nímž je nutné počítat.

MERTLÍK: Zatím je situace taková, že výdaje FNM v čase budou růst a budou významné v řádu desítek miliard korun. Aktiva fondu jsou násobně vyšší, v řádu stovek miliard korun v tržním ocenění. A zatím není problém, aby pr ivatizace i do budoucna plně nepokryla závazky a zároveň nezbylo dost desítek miliard na investice, o kterých jsem hovořil. Zdroje FNM by měly stačit i na další věci, jako je například vytvoření Všeobecné penzijní pojišťovny. Ostatně fond není jediným držitelem významných státních aktiv podnikatelského typu, které budou časem privatizovány. Totéž se týká třeba Konsolidační banky, kde jsou ČSA nebo Zetor, ale také zhruba třicetiprocentní podíl firmy Auto Škoda Mladá Boleslav. Netvrdím , že vláda by měla akcie automobilky prodat okamžitě, je otázka zda vůbec prodávat. Ale pokud se postaví v Mladé Boleslavi nová motorárna, je možné o prodeji diskutovat. Privatizovat se budou i České dráhy, které mají obrovské majetky.

EURO: Opravdu jste přesvědčen, že se České dráhy budou privatizovat?

MERTLÍK: Samozřejmě. Proč ne?

EURO: Takových náznaků už bylo…

MERTLÍK: On se o to nikdo nepokusil. A tato vláda navrhla zákon o transformaci Českých drah na akciovou společnost. To je zatím zdaleka nejradikálnější krok k privatizaci. A má samozřejmě mnoho odpůrců. Pokud ovšem Parlament návrh zákona zablokuje, bude situace podstatně složitější. Přeměna Českých drah totiž není možná bez zvláštního zákona.

EURO: Jaký efekt vidíte ve vytváření dalších mimorozpočtových institucí, jejichž hospodaření bude tak jako tak fiskálním rizikem a navíc znepřehlední veřejné finance?

MERTLÍK: Samotný přechod z rozpočtového na fondové hospodaření veřejné finance spíše zprůhledňuje, nebo je alespoň neutrální. Záleží na tom, jak přesně bude technicky proveden. A pokud budou mimorozpočtové fondy zřízeny Parlamentem na základě zákona a budou mít stejný režim kontroly, jaký existuje vůči rozpočtu, není to špatně. Jiná věc je, že třeba dne šní Pozemkový fond takto průhledně nefunguje. Navíc teorie strukturální vyrovnanosti veřejných rozpočtů v zásadě říká, že daně jsou krátkodobé, jednorázové příjmy a měly by fungovat pro financování běžných výdajů. Vedle toho by měly existovat d louhodobé příjmy kapitálového typu na kapitálové výdaje. Jistě, v takto čisté podobě to nikde na světě nefunguje, nemůže fungovat a nebude fungovat ani nikdy u nás. Podotýkám také, že mimorozpočtových fondů by nemělo být mnoho.

EURO: Každopádně financování fondů komplikují cyklické výkyvy, a pokud bude nutné emitovat například obligace, budou se zvyšovat celkové náklady na obsluhu fiskálu.

MERTLÍK: To nemusí být. Naopak. Fond sice bude závislý do určité míry na výkyvech na kapitálovém trhu, ale jinak může působit proticyklicky – jeho cyklus nebude závislý na vývoji HDP. Další podstatná záležitost, která se u nás přehlíží, je možno st kofinancování. Skutečně ve většině těchto fondů můžete přijímat prostředky jak z domácích zdrojů, tak ze zahraničí. A z tohoto pohledu je fond lepším, a někdy jediným možným příjemcem dostupných zdrojů pro financování třeba dopravn í infrastruktury. Samozřejmě si zřízení fondů vyžádá další lidi, další prostředky na správu.

EURO: Nejsou ale jiné reformy momentálně důležitější?

MERTLÍK: Podle toho, jaké máte na mysli. Bezesporu důležitější je například příprava státní pokladny. Tedy úřadu v rámci ministerstva financí, který bude centralizovaně řídit správu aktiv a pasiv tak, jako to dělá každá velká banka nebo vel ký investor. To je běžné v jiných zemích a je otázkou, proč ČR v období po roce 1990 takový racionální krok neudělala.

EURO: Neuvažujete o přijetí střednědobě vyrovnaného rozpočtu, s tím, že by v jednotlivých letech mohl kolísat?

MERTLÍK: Uvažujeme o tom. Je to jedna ze součástí nového zákona o rozpočtových pravidlech. Možnost rozpočtovat státní finance na období delší než jeden rok je velmi lákavá. Může to ale vést k velké nestabilitě veřejných financí. Tímto směrem chceme jít velmi opatrně. Jiná věc je otázka střednědobého rozpočtového výhledu a jeho závaznosti do budoucna. Výhled, pokud je závazný, a v některých zemích je, nezakládá sice nárok na peníze, ale definuje větší jistoty pro financování dlouhodobějších projektů, protože má vyšší závaznost než rozpočet. Samozřejmě nikdy absolutní, neboť se mohou změnit podmínky a bylo by nerozumné vzdát se možnosti zásadních změn nebo škrtů.

EURO: Váš předchůdce ministr Svoboda varoval, že je třeba kvůli udržení fiskální stability zastavit samovolný pokles daňové kvóty?

MERTLÍK: S tím souhlasím. Dokonce jsem slyšel opatrný názor profesora Klause, že by daňová kvóta buď měla dál klesat, nebo by se mohla stabilizovat, ale rozhodně by neměla růst. Takže kdybych já řekl, že by mohla mírně vzrůst, nebo se stabilizov at, ale neměla klesat, tak se tam dá najít nějaký bod průniku. Časem určité daňové úpravy včetně zvýšení některých daňových sazeb budou nutné. Domnívám se, že kdyby se daňová kvóta udržela někde mezi dvaceti dvaadvaceti procenty, bylo by to docela v ;pořádku. Samozřejmě z hlediska dnešní struktury výdajů, jejichž rozsah se po nějakou dobu do budoucna příliš měnit nebude.

EURO: Není to příliš optimismu, když nejvyšší položkou jsou sociální výdaje?

MERTLÍK: Pevně doufám, že například výdaje na nezaměstnanost časem nebudou muset růst tak jako v tomto roce. Nicméně třeba penzijní výdaje bezesporu porostou a řešení je v penzijní reformě, o tom není sporu. Otázkou asi nejsložitě jší jsou různé formy sociálních dávek. Je myslím vcelku jasné, že tyto dávky jsou obecně vzato spíš nízké, na druhé straně jsou hojně a silně zneužívány. A jejich celkový objem je zřejmě větší než by bylo společensky žádoucí, a to i p ři dobrém uspokojení skutečně potřebných občanů.

EURO: V podstatě každá penzijní reforma musí směřovat k tomu, že na část potřeb v poproduktivním věku si budou lidé muset naspořit sami. Je taková myšlenka v současné sociální demokracii vůbec průchodná?

MERTLÍK: To je základ našich představ o penzijní reformě. Tím neříkám, že je třeba spořit v povinných soukromých penzijních fondech. Sociální demokracie ale nezpochybňuje samotnou nutnost individuálního spoření. To potvrzuje i myšlenka Všeobecné penzijní pojišťovny. Meritorně se o tom ve vládě ještě nediskutovalo, ale například místopředsedovi Špidlovi i mně se líbí švédský systém, který umožňuje formu povinného penzijního připojištění, nicméně dává alternativu různých penzi jních plánů, výběr mezi veřejnoprávními a soukromými subjekty. V tom je asi podstata opatrného přístupu sociální demokracie k penzijní reformě. Nepřejeme si, aby stát nutil občany k odevzdávání části prostředků do rukou, které nejsou státní a stát za ně bezprostředně nemůže mít garanci. A třeba Mezinárodní měnový fond ve zprávě o fiskální situaci v ČR akceptoval náš názor a potvrdil, že pro nás bude výhodnější dvoupilířový systém.

EURO: Jak se kroky k penzijní reformě projeví na daňovém zatížení?

MERTLÍK: Sociální pojištění meritorně není daň. A nemělo by nijak dramaticky růst. Pokud by celková daňová kvóta vzrostla z dnešních dvaceti procent někam k pětadvaceti, kde byla před pěti lety, nebyl by to problém.

EURO: Vzrostl by jenom odvod na sociální pojištění, nebo zároveň i přímé daně?

MERTLÍK: To nelze tak jednoznačně říci. Ale rozhodující by asi byl podíl sociálního pojištění. Přímé daně, to je otázka výnosnosti daňové soustavy. Dovedu si představit, že postupně bude dále klesat důchodová daň korporací. Nemyslím si ale, že bude m ožné přenášet tento výpadek do daně z přidané hodnoty.

EURO: Je ale možné sbližovat sazby DPH, ne?

MERTLÍK: To zcela určitě, a dokonce to bude nutné. Nicméně představa, že budu dál přesouvat daňové břemeno od přímých k nepřímým daním, není patrně realistická. Takže je legitimní otázka, co dělat s daněmi z příjmů fyzických osob. Ty jsou zejména ve vyšších příjmových pásmech extrémně nízké. Míra progrese je u nás velmi nízká.

EURO: Je extrémně vysoká vzhledem k míře přerozdělování od vyšších příjmových skupin k nižším. Viz důchodový systém nebo dávky v nemoci. A to ještě chcete podpořit progresivnějšími daněmi?

MERTLÍK: Důchodový systém vždy bude z podstatné míry založen na principu sociální solidarity. Pokud přesouvám rozhodující část daňové kvóty na nepřímé daně, tak vzhledem k tomu, že mezní sklon k úsporám roste s růstem důchodu, pak platí chudí, kteří více s potřebovávají.

EURO: Bezpochyby tedy bude potřebná koncepční změna daňové soustavy. Kdy?

MERTLÍK: Ministerstvo už takový koncepční materiál předložilo, diskutovalo se o něm na vládním semináři v Kolodějích. Během roku by vláda měla mít poměrně přesné kontury toho, co s daněmi dělat dál.

EURO: Rozpočet na příští rok už ministerstvo financí sestavilo. Obhájíte ho před vládními kolegy?

MERTLÍK: Nemyslím, že do Parlamentu by šel tak, jak byl navržen. V ČR se ještě nestalo, že by vláda neupravila jak příjmy a výdaje rozpočtu, tak i jeho strukturu. Od toho vláda je, rozpočet je kolektivní odpovědnost vlády. Čili jaksi jsme vkopli míč na hřiště a čekáme odpověď od správců jednotlivých kapitol do dvacátého tohoto měsíce. Čekám řadu kritickýc h názorů. Pro mě jako pro místopředsedu vlády pro hospodářskou politiku je prioritní makroekonomická konzistentnost rozpočtu. Dalšímu zvyšování deficitu se v principu bránit nebudu, ale musí být jasně řečeno, že zde budou také jiné příjmy. Čili budeme razantně privatizovat.