Multiutility s odkladem - Euro.cz

Přihlášení

Multiutility s odkladem

, Vadim Fojtík,
Multiutility s odkladem
Zdroj: Euro.cz

Odvětví prochází bouřlivým vývojem

Síťová odvětví, takzvané utility, prošla v posledních letech tak zásadním a bouřlivým vývojem, jaký nezaznamenaly snad žádné další obory. Provozovatelé utilit, jinak řečeno dodavatelé elektřiny, tepla nebo vody, se totiž musí vypořádat se stále rostoucí konkurencí v oboru. Do kdysi monopolních sektorů, mnohdy masivně regulovaných státní správou, vstupuje stále agresivněji konkurence. Nejdříve se otevřel trh s elektřinou, posléze i s plynem.
Boj o zákazníka již nespočívá pouze v tom, kolik klient zaplatí za odběr elektřiny či plynu, ale také jaké další služby je mu dodavatel ochoten nabídnout. Od bezplatného energetického poradenství až po klientskou kartu, na kterou zákazník může uplatnit slevu u poskytovatelů jiných služeb, na kulturní akce nebo při nákupu zboží.

Anglický náskok.

České utilitní společnosti se zatím snaží především posílit své pozice v oboru, ve kterém podnikají. V některých evropských zemích je však již vývoj o poznání dále. Například ve Velké Británii, která je v utilitách celosvětovým leadrem, firmy nelákají zákazníky pouze na cenu síťových služeb, ale ve snaze získat co možná největší počet klientů rozšířily své nabídky i o poskytování platebních karet, ostrahu nemovitostí, leasing, stěhovací služby nebo dopravní asistenční služby.
Z USA a Velké Británie však již do kontinentální Evropy začal pronikat další nový trend, budování takzvaných multiutilit. Klasickým případem je německá společnost RWE – dříve jen elektrárenská firma začala nakupovat podíly v plynárenských společnostech (Transgas), i akcie vodárenských firem, například American Water Works. Jiným příkladem může být elektrárenská společnost Electricité de France. Francouzi ovládají podíly v dalších českých firmách prostřednictvím společností EnBW a Dalkia. EnBW vlastní menšinové podíly v Pražské energetice a Pražské teplárenské. Přes firmu Dalkia International má francouzská firma podíly i ve společnostech Dalkia Česká republika, Teplárna Ústí nad Labem a PPC Trmice
Multiutilitní firmy spoléhají především na synergie, které spojení několika oborů přináší. Obsluha zákazníků z jednoho místa je efektivnější, a tudíž i levnější, společnosti pak mohou slevit u některé nabízené služby. Budování multiutilit v Evropě však nepřichází tak rychle, jak ještě před několika lety odborníci očekávali. Důvodů je několik, podobný rozvoj si mohou dovolit jen finančně silné koncerny. Mnoho firem je však finančně vyčerpáno svojí akviziční politikou z let minulých a restrukturalizuje nově získané podíly. Mohutnějšímu rozvoji multiutilit navíc brání i četná regulační a antimonopolní opatření jednotlivých států.

První v Plzni.

Největší šanci na propojení do mutliutilit má do budoucna podle odborníků hlavní město Praha, které vlastní významné majetkové podíly v Pražské energetice, Pražské plynárenské ale i Pražské teplárenské a je majitelem pražské vodovodní a kanalizační sítě. Dobře informované zdroje dokonce týdeníku EURO sdělily, že na pražském magistrátu několik měsíců vznikal projekt, který počítal s vytvořením velkého celku, který by spojil energetické firmy do jednoho celku s dodavatelem tepla. „V současnosti vše uvázlo na mrtvém bodě, vznik takového kolosu zatím komplikují jednání s dalšími akcionáři firem, kteří nejsou této myšlence příliš nakloněni. Není totiž vyřešeno, jakým způsobem by se přerozdělovaly majetkové podíly,“ vysvětlil zdroj z pražského magistrátu.
Pražané si tak na společný balík služeb musejí počkat. I v České republice však jsou projekty, které mají multiutilitní ambice, první z nich odstartovaly v roce 2002 v Plzni, kde Západočeská energetika začala budovat společné zákaznické centrum pro dodávky vody, elektřiny a plynu. V roce 2004 byl otevřen nový dům zákaznických služeb E Centrum, které doposud nemá v České republice obdoby. Na jednom místě najdou klienti zákaznickou kancelář Západočeské plynárenské, Západočeské energetiky a Vodárny Plzeň. Záležitosti týkající se dodávek elektřiny, plynu a vody tak mohou obyvatelé západočeské metropole a blízkého okolí vyřídit na jednom místě.

Jak vznikají multiutility

Nadnárodní – vzniká napříč celým energetickým odvětvím, kde se původní národní hráči snaží ovládnout celý řetězec od výroby přes distribuci až po dodávku konečnému zákazníkovi. Za klasický příklad lze označit postup německých společností RWE a E. ON. Obě firmy působí především v elektroenergetice a plynárenství. Některým firmám však energetika nestačí, kupují například podíly vodárenských společností, popřípadě firem, které se zabývají svozem odpadu.
Městská či regionální – působí na relativně malém prostoru, v malém regionu popřípadě velkém městě, kde nabízí místním obyvatelům služby v jednom balíku, to znamená společné dodávky elektřiny, plynu, vody, tepla, často i svoz odpadu.