Mraky táhnou nad volným trhem - Euro.cz

Přihlášení

Mraky táhnou nad volným trhem

, Jan Žižka,
Mraky táhnou nad volným trhem
Zdroj: Euro.cz

Liberálové se děsí, co má francouzský prezident Sarkozy za lubem

Stane se nový francouzský prezident Nicolas Sarkozy hrobařem Evropské unie? Nebo přesněji jejího jednotného vnitřního trhu? Na první pohled vypadají takové otázky absurdně. Diskuse o tom, jak velkým škůdcem může Sarkozy být, však neutichají. Názory se samozřejmě velmi liší. Sarkozy na posledním, červnovém summitu EU dosáhl toho, že unie nebude považovat za svůj cíl volnou a nenarušenou hospodářskou soutěž. Jde pouze o formalitu, říkají jedni. Druzí namítají, že v konečném důsledku bude narušen právě jednotný evropský trh, neboť Francouzi hodlají bez ohledu na své partnery v EU protežovat vlastní velké podniky. Zapomeňte na to, že největší nebezpečí pro dnešní unii představují polská vládnoucí dvojčata Jaroslaw a Lech Kaczyńští. Sarkozy je prý mnohem horší.
Kupříkladu týdeník The Economist napsal, že nejhorší změnou, kterou přinesl summit, je právě vyřazení zmíněného cíle EU z původně navrhované ústavní smlouvy. A i když bude nová reformní smlouva obsahovat dodatek, v němž se unie k volné a nenarušené soutěži přihlásí, pochybnosti trvají. Podle The Economist nešlo pouze o samo znění smlouvy, ale také o Sarkozyho rétoriku. „Co nám kdy hospodářská soutěž přinesla dobrého?“ ptal se francouzský prezident.

Topolánek stáhl protest.

Proti Sarkozyho záměru měl na summitu vystoupit mimo jiné český premiér Mirek Topolánek. Nakonec tak neučinil. Vypuštění slov o hospodářské soutěži jako cíli EU z připravované smlouvy bylo součástí širší dohody mezi Sarkozym a odstupujícím britským premiérem Tony Blairem. Německá kancléřka Angela Merkelová ostatním účastníkům naznačila, že to tak „mají nechat být“. Na summitu převládl názor, že se vlastně nic strašného neděje. Sarkozy pouze potřebuje předložit Francouzům důkaz, že to EU se svým liberalismem nepřehání. Francie již v referendu odmítla ústavní smlouvu a prezident se chce vyhnout novému lidovému hlasování. Proto musí ukázat, že nová reformní smlouva neobsahuje nic natolik závažného, k čemu by nestačilo pouhé vyjádření poslanců. Vicepremiér Alexandr Vondra uvádí, že česká delegace na summitu ustoupila v zájmu celkového kompromisu, který nebyl pro Prahu vůbec špatný.
Mnozí další evropští politici se prostě smířili s tím, že Sarkozymu je nutné něco nabídnout, aby Francie (ať už její občané či politici) dále neblokovala dohodu o nové smlouvě. Kritika vůči postupu prezidenta se však ozvala také přímo ze země galského kohouta. Spíše levicový list Le Monde Sarkozymu vysvětlil, k čemu je politika volné hospodářské soutěže v EU dobrá. Za prvé zabraňuje velkým zemím, aby podporovaly své národní firemní „šampiony“ na úkor společností z menších zemí. A za druhé umožňuje zasáhnout i proti dominantnímu postavení mimoevropských korporací, jak ukázaly verdikty Evropské komise vůči Microsoftu či General Electric.

Čert to vezmi?

Kdyby šlo pouze o francouzské veřejné mínění, čert to vem, říkají si mnozí. Sarkozymu jde ale nejspíše o víc. V době, kdy byl on sám francouzským ministrem financí, pustil se do záchrany společnosti Alstom. Rozhodl se do této firmy napumpovat veřejné peníze, ačkoliv byl Brusel proti. Sarkozy tehdy také iritoval Němce tím, jak bránil převzetí francouzských firem. Je velmi pravděpodobné, že Sarkozy už přemýšlí o nějakém novém možném Alstomu a vytváří si dobré pozice k tomu, aby Paříži v její „průmyslové politice“ nikdo nemohl bránit. Nový vládce Elysejského paláce si jako ministryni financí vybral advokátku volného trhu Christine Lagardeovou (více na straně 80). Není to tak trochu zastírací manévr? Vysvětlení je možné hledat spíše v analýze toho, do jaké míry je liberálem sám Sarkozy. Prosazuje sice pružnější trh práce ve Francii, nižší daně, ale pokud jde o evropské trhy a francouzské firmy, je ochranářem.
Svou nespokojenost s novou „Sarkozyho úpravou“ velmi ostře vyjádřil kupříkladu John Cridland, představitel Konfederace britského průmyslu. „Není to pouhá kosmetická změna, vytváří dlouhodobou hrozbu volné hospodářské soutěži a posílí protekcionisty uvnitř Evropské unie,“ zdůraznil Cridland. Podobné znepokojení vyslovil i bývalý evropský komisař pro hospodářskou soutěž Mario Monti, který se Sarkozym sváděl souboj v kauze Alstom.

Komise zatím v klidu.

Advokát Martin Nedelka z kanceláře Gleiss Lutz týdeníku EURO řekl, že v Bruselu mezi právníky přibývá hlasů, podle nichž verdikt summitu ohledně hospodářské soutěže může vést k celkové změně v posuzování veřejné podpory. Ta by se mohla projevit v postojích Evropského soudního dvora nebo Evropské komise, která je mimo jiné antimonopolním úřadem EU. Nedelka na druhé straně připomíná, že sama komise současný vývoj za dramatický nepovažuje. Ani podle dřívějších smluv totiž „volná a nenarušená hospodářská soutěž“ nebyla cílem Evropských společenství, nýbrž pouze prostředkem k dosažení jiných cílů. V tomto ohledu se tedy nic nemění. Zařazení volné soutěže mezi cíle přinesla až ústavní smlouva, která však nevstoupila, a ani nevstoupí v platnost. Takový pohled na věc prezentoval ve svém dopise listu Financial Times také Michel Petit, šéf právní služby Evropské komise.
Advokát Nedelka se nicméně obává, že Francie by přesto mohla vypuštění klíčové formulace z ústavní smlouvy využít. Komise sice nyní dává jasně najevo, že hodlá státní pomoc posuzovat stejně přísně jako dosud, jenže není jisté, zda ji Francouzi časem nedonutí při posuzování nějakého „citlivého případu“ k významnějšímu ústupku. Advokátka Kateřina Jandová z Gleiss Lutz uvádí, že kupříkladu Evropský soudní dvůr nemůže zcela popřít svou judikaturu, ale také soutěžní právo se čas od času reviduje. Díky vyřazení volné soutěže jako cíle by Francouzi mohli mít větší šanci prosadit své představy. „Jakmile narušíte základy stavby, hrozí, že jednou zkolabuje,“ říká Nedelka.

Nebezpečný trend.

Právníci nakonec mohou nabídnout různé interpretace. Jisté však je, že už dnes mnozí evropští politici nehýří žádným velkým nadšením pro liberalizaci energetiky či poštovních služeb. Jestliže se právě nyní Sarkozy prosadil se svou rétorikou, která zpochybnila samotný smysl hospodářské soutěže, může to být podle liberálních ekonomů špatné znamení. Vydala se EU na cestu zpět od volného trhu? Teď už nejde ani tak o přesné znění smlouvy, ale o celkový politicko-ekonomický trend.
Když Nicolas Sarkozy zdůvodňoval svůj postoj, varoval před ideologickým přístupem. V tomto směru byla jeho argumentace určitě mnohým srozumitelná. Volná soutěž těžko může být oním ideálem, kterému se podřídí úplně vše. Jednotný trh EU však bez ní fungovat nebude. A nyní se přece nebojuje o ústavní princip, reformní smlouva už nemá mít charakter ústavy. Sarkozy možná jedná v zájmu velkých podniků své země, ale nepomáhá tím ani Evropské unii, ani francouzské ekonomice.
Týdeník BusinessWeek napsal, že mnozí Francouzi považují anglosaský model ekonomického rozvoje za dobrý pro zisky korporací, ale špatný pro pracovní místa a společnost. Francouzské hospodářské potíže ale ukazují, že právě toto lze prohlásit o tamním modelu státní podpory velkých podniků.

Diskuze