Mládí vpřed

Kde nejde o peníze, nejde o nic

Tak máme nového vicepremiéra. Média ocenila jmenování ministra financí Bohuslava Sobotky jako raketový start mladého a talentovaného politika a projev odhodlání vlády pokračovat v reformách veřejných financí. Nic proti. Je standardní, že vicepremiérem pro ekonomku bývá ministr financí a jen v době skutečně vtipného premiéra Miloše Zemana mohl tuto funkci na delší čas zaujmout ministr průmyslu, nota bene ještě v osobě Miroslava Grégra. Rozhodnutí premiéra Špidly tak může skutečně vypadat logické a správné. Nakonec stejně se vyjádřil i prezident Václav Klaus. Sám Sobotka se navíc prezentuje jako proreformní pragmatik, který má blízko k respektovaným ekonomům. Můžeme tedy zatleskat?
Spíše bych počkal. Pokud jsme ochotni sejmout klapky z očí, uvidíme totiž trochu odlišný obrázek. Současný ministr financí je nepochybně pro svou funkci zcela nekvalifikovaný a za pětaosmdesát let existence novodobé české státnosti těžko někdo najde v tomto křesle většího laika. Autor tohoto textu sám pečlivě hledal na webu ministerstva financí. Nelze také pominout, že dnes oslavovaný mladý muž odeslal do Parlamentu už dva státní rozpočty, jejichž schodek nemá obdoby v dějinách země, kdysi pověstné konzervativní fiskální politikou po celém světě.
Fikce o spolupráci s renomovanými ekonomy se odvíjí od složení týmu pro přípravu reformy, kde vedle sebe zasedla skutečně nezpochybnitelná jména. Nicméně to, co vzešlo z jejich hlav a co nakonec putovalo do sněmovny jako takzvaná reforma veřejných financí, vypadá opravdu hodně odlišně. A skutečnými poradci ministra financí jsou nejčastěji mladí muži, jejichž kvalifikací je především jihomoravský původ, pokud možno z okolí Vyškova. Sám ministr se však často radí i s jinými lidmi. Ty už lze vzhledem ke schopnostem skutečně brát vážně. Jenže z velké části jsou obchodně spojeni s ČSOB, která drží také svůj historický rekord. Je totiž v souvislosti s řešením kauzy IPB největším konzumentem státní pomoci, jaký se kdy ocitl na březích Vltavy i všech ostatních českých toků. Pokud by však šlo jen o standardní povýšení ve Špidlově problematickém kabinetu, nestálo by to za rozsáhlejší komentář. Zatímco totiž nad ekonomickými kompetencemi Bohuslava Sobotky není nutno dlouho rozjímat, jeho politické dispozice jsou ve zcela opačném gardu. Zjištění je to sice překvapivé, ale asi nezpochybnitelné. Z ničeho nic zde totiž proti Stanislavu Grossovi, dosud patrně nejmocnějšímu muži v zemi, stojí protivník, který může být nad jeho síly. Ukázalo se to hned po Sobotkově inauguračním obřadu na Hradčanech. Představy Grossovy skupiny o rychlé a jednoduché privatizaci Severočeských dolů do rukou Appian Group Antonína Koláčka vzaly za své a Sobotkovy vidle vražené do rozhodovacího soukolí jsou patrně jen předehrou. Sobotka se pevně zapřel za Špidlova záda a v dobře informovaných kruzích se začíná hovořit o začátku faktického přerozdělení moci. Zatímco dosud se bez Grossova vědomí neodehrálo v té části hospodářské sféry, kam ještě dosáhnou státní prsty, vůbec nic, napříště to má být jinak. Korunnímu princi mají nadále patřit jen policejní prezidenti, generální ředitelé připadnou Sobotkovi. Nakonec je to ekonomický vicepremiér, a tak na tom nelze najít chybu. Rozhodující střet se nyní patrně odehraje v rámci sporu o privatizaci hnědouhelných dolů a hlavně kolem výběru nového šéfa ČEZ, protože to je pozice, z níž lze ovlivňovat velkou část českého byznysu. Sobotka tuto příležitost rozhodně nepustí z rukou. Jenže kde nejde o peníze, nejde o nic. Gross je nadále uvnitř ČSSD velmi mocný a je otázkou, nakolik bude trpět oslabování svého vlivu. Sehraje nyní jihomoravská organizace ČSSD stejnou roli, jakou sehrála středočeská při nástupu Stanislava Grosse k moci? Co se bude odehrávat na vnitrostranické půdě? Nejspíš to nebude nic, o čem by se dal natočit dětem přístupný film. Ataky Zemanových pohrobků na dnešní vedení strany z letošního jara mohou být jen klukovským házením kamení ve srovnání se chystanou srážkou těžkooděnců. Na jejím konci se může v prachu válet neúspěšný ministr vnitra a ostýchavý úspěšný ministr financí stane na vrcholu stranické pyramidy. Stejně však může Gross svou pozici ustát a Sobotku zachovat na příštích třicet let jako talentovaného politika ČSSD.
Možná proto se prezident Klaus tak usmíval, když jmenoval Sobotku do vicepremiérské funkce, a nijak nespekuloval o kvalifikaci či jazykových dispozicích. Vždyť vnitřně štěpící se ČSSD je přesně to, co ODS potřebuje.