Menu Zavřít

Ministryně zdravotnictví: plýtvání peněz v krajích končí

5. 3. 2009
Autor: Euro.cz

Dosud se profilovala jako mistryně vyjednávání a kompromisu. Aby ale zachránila podstatu regulačních poplatků ve zdravotnictví, hodlá si došlápnout na kraje, které kvůli nim porušují zákon.

„Evidentně mají dost peněz, proto zvažujeme pozastavenínemandatorních výdajů,“ prozrazuje ministryně zdravotnictvíDaniela Filipiová. Od kritiků zdravotnické reformy očekávákonstruktivní přístup. „Budou-li tvrdit, že všechno je špatně,tak jednání rozpustím,“ varuje předem. Několikrát jste naznačila, že proti krajům, které lidem poplatky odpouštějí, zakročíte. Už prozradíte jak?

Přímo ministerstvo zdravotnictví nemůže, ale iniciovali jsme usnesení vlády, podle něhož má ministerstvo vnitra prověřit nakládání s majetkem v krajích a usnesení zastupitelstev, která umožnila krajům hradit poplatky za pacienty. Ministerstvo financí má zase analyzovat daňové aspekty. Kraje totiž podle vlády závažným způsobem porušují zákon o darovací dani. Navíc Kalouskovo ministerstvo udělá rozbor, jaký by mělo dopad, kdyby se krajům pozastavily nemandatorní výdaje, protože evidentně mají dost peněz. Je třeba zvážit, zda v rámci krize nešetřit právě tady.

Vysvětleme, že mandatorní výdaje představují výlohy spojené se sociálním zabezpečením obyvatel, do ostatních oblastí by tedy kraje mohly dostat od státu méně peněz. Setkala jsem se i s tím, že privátní lékárníci, kteří mají pronajaty apatyky v nemocnicích, jež spravují kraje, čelí až vydírání. Vedení nemocnic či krajů je nutí, aby nepožadovali od klientů poplatky. Můžete se těchto lékárníků nějak zastat?

To je záležitost zdravotních pojišťoven, které jsme také vyzvali, aby zahájily správní řízení podle zákona o veřejném zdravotním pojištění. Mají dohlížet na řádné vybírání poplatků, mohou být totiž vybírány i chybně. Dostali jsme třeba dopisy od lidí, kteří platili třicet korun za injekci, a to je chyba. Pojišťovny musí prošetřit i tyto aspekty a vyzvat k nápravě. Pokud se opakovaně porušuje zákon, může lékárna dostat opětovně padesátitisícikorunovou pokutu, a pokud není sjednána náprava, může dokonce rozvázat smlouvu se zdravotnickým zařízením.

Do kdy by problémy neplacení poplatků a dohadování kolem celé kauzy mohly skončit?

Jde o to, jak rychlý efekt přinesou jednotlivé kroky. Je třeba dodržet zákonné lhůty, odvoláním druhé strany také uplyne nějaký čas. Nejdřív mohou být první výsledky za dva měsíce. Chudinka demokracie je v těchto věcech hrozně těžkopádná a pokulhává.

Poplatků se ještě týká návrh vašeho stranického kolegy poslance Borise Šťastného z ODS, který navrhuje, aby je účtovaly klientům jedenkrát za čtvrt roku pojišťovny. Jak by se vám zamlouvala tato cesta?

Dá se to udělat, ale efekt poplatků by byl nulový a hlavně administrativně náročný. Důležitá je symbolika – jakmile dám peníze, uvědomím si, že zdravotnictví něco stojí.

POPLATKY BY NEMĚLY PONIŽOVAT PACIENTY Úroveň vybírání regulačních poplatků mi někdy ale připomíná žebrácký klobouk…

Souhlasím. To už je věc zdravotnického zařízení. Ideální je automat, který vydá pro ordinaci potvrzení, že jsem regulační poplatek uhradila. Ovšem chápu, že si automat nebude pořizovat praktický lékař do jedné ordinace. Lékař by měl volit formu na úrovni, aby vybírání neponižovalo obě strany. Dokonce jsem dostala dopis do paní, která souhlasí s poplatky, ale zažila scénu, kdy sestřička sáhla do kasičky, kam předtím dala jejích třicet korun a ohlásila, že jde koupit svačinu. Není to nic nezákonného, mají na to právo, je to jejich příjem, ale nebylo to úplně košer. Nemělo by se zapomínat na etiku, slušnost.

Vaši spolupracovníci na ministerstvu, tvůrci zdravotnických zákonů, byli zásadně proti jakýmkoli výjimkám při placení poplatků. Oni ústupky chápou jako prohru, nebo nutný kompromis?

Já si myslím, že to brali. Věděli, že pokud budou trvat na svém, tak poplatky padnou a nebudou se platit vůbec. I ten kompromisní návrh přináší do jednotlivých zdravotnických zařízení celkem 3,5 miliardy a úsporu u pojišťoven v téže výši. Předtím to bylo v obou případech po pěti miliardách. Stále to má svůj efekt. Samozřejmě, že se to kolegům na ministerstvu úplně nelíbilo, mně také ne.

Byla jsem ochotna diskutovat o dětech, i když jsem zastáncem toho, aby poplatky platili i novorozenci, protože poplatky vnímám jako symboliku. Platíte šedesát korun za to, že vedle leží dítě v inkubátoru, zatímco vy jdete po čtyřech dnech domů se zdravým miminkem. Pro mě je to solidární příspěvek; neodčerpávám zbytečně ze zdravotnictví peníze, které mohou posloužit těžce nemocným. Ten efekt se ukázal a spousta lidí jej také tak vnímá.

STOPROCENTNĚ SPOKOJEN NEBUDE NIKDO V médiích se objevujete mnohem víc než váš předchůdce, což je jistě vzhledem k chystaným novinkám ve zdravotnictví a nutnosti je veřejnosti vysvětlovat velmi dobře. Chcete změnit image ministerstva, nebo je to součást vašeho běžného chování?

Já se chovám naprosto přirozeně. Nejsem člověk, který by se aktuálně přizpůsoboval, či měnil způsob chování a jednání. Důvodem, že se objevuji v médiích, bude i fakt, že jsem ve funkci nově, a po dlouhé době také není ministrem lékař. Co se týče prezentace, myslím, že nejde o ministerstvo, ale o jeho práci, kterou dělá. Musíme mluvit srozumitelně, aby lidé pochopili, o co nám jde.

Snažíte se reformu víc vysvětlovat laické veřejnosti a hledáte kompromis. Jednáte s poslanci, senátory, vybízíte opozici k diskuzi. Sekala jste se i s profesními kluby?

Určitě ano. Měla jsem schůzku s poskytovateli služeb, zdravotními pojišťovnami, mluvila jsem krátce i s prezidentem České lékařské komory Milanem Kubkem, sešla jsem se i s koaličními partnery. Hlavně mi jde o zákony, které jsou nyní ve sněmovně. Všem jsem řekla, že na příštím jednání nechci slyšet, že zákony jsou špatné, ale očekávám konkrétní návrhy. Ať řeknou, co se jim nezdá, co a jak si představují změnit. Upozornila jsem, že přijdu-li na jednání s deseti lidmi a všichni budou tvrdit, že všechno je špatně, tak schůzku rozpustím. To by byla ztráta času pro všechny strany.

Já chci slyšet konkrétní připomínky, které se pokusíme zapracovat. Nikdo nebude stoprocentně spokojen, s tím musejí počítat. Já také nejsem stoprocentně spokojena, jak prošly poplatky, ale takový je kompromis. Třeba právě kvůli poplatkům se nyní bouří pediatři, ale důležité je, že se poplatky zachovaly v 70 procentech.

Jakých kompromisů při jednáních jste schopna? Určujete si předem hranici?

Samozřejmě, když jdu na jednání, mám v hlavě určitý rámec, stanovené mantinely, ale ne natvrdo. Vím, že po jednání budou v dobrém případě trochu pokřivené. Já tvrdím, že zákon nesmí po jednání ztratit smysl a být vyprázdněný.

PŘI JEDNÁNÍ O NOVÝCH ZÁKONECH BUDU TAKTIZOVAT První vyhrání z kapsy vyhání. Nebojíte se, že vás to potká při prosazování dalších zdravotnických zákonů?

Taková je realita života. To se může stát.

V Poslanecké sněmovně nyní leží čtyři reformní zákony, které připravil Julínkův tým. Zákon o záchranných službách, dva zákony o zdravotních službách, které mimo jiné nově určují práva a povinnosti pacientů a lékařů, a novela, jež lidem umožní zaplatit si za nadstandardní péči. Půjdete před poslance se všemi zákony?

DANIELA FILIPIOVÁ (51)

Vystudovala Fakultu architektury ČVUT v Praze. Čtyři roky po absolutoriu prodělala neúspěšnou neurochirurgickou operaci míchy a zůstala trvale odkázána na ortopedický vozík. V té době byla čerstvě rozvedená, zůstala sama s dvouletým dítětem. Na lékaře prý vztek neměla, jen jim vyčítala, že jí namlouvali, že bude opět chodit. S druhým manželem se seznámila, když už se dva roky nemohla volně pohybovat. „Bylo to úžasné,“ charakterizuje vztah, ve kterém vychovává dvě dcery – Katku (25) a Aničku (16). Je autorizovanou architektkou a členkou České komory architektů, při níž vede skupinu za odstraňování bariér. Ovládá francouzštinu a angličtinu, k jejím koníčkům patří vážná hudba a výtvarné umění.

Já ještě nevím. Nyní sonduji situaci, co bude lepší, co bude pro spoluhráče akceptovatelné a co jim vadí. Bude-li pro ně něco naprosto neprůchozí, navrhnu, aby to pustili do prvního čtení, my pak prodloužíme lhůtu na dva měsíce mezi projednáváním prvního a druhého čtení, sedneme si a domluvíme se. Nebo je možná i varianta, že zákon stáhneme. Ale aby prošly jen některé zákony, když jsou vzájemně propojeny, to by byl problém. Pak to budou neaplikovatelné zákony. Tady to chce začít taktizovat, zvážit, co bude lepší. V případě, že je stáhneme, je třeba se rychle domluvit a řešit je ještě jednou ve vládě už po dohodě s poskytovateli služeb, pojišťovnami, koaličními partnery a tak dále, abychom měli jistotu, že ve sněmovně mají velikou šanci na schválení. I při variantě, že bychom se rozhodli jeden či dva zákony stáhnout, musejí jít společně.

Důležité je také umět prezentovat zdravotnickou reformu, aby ji pacienti pochopili a vnímali, co vše je v jejich prospěch. Kdy byste chtěla, aby se o zákonech jednalo?

Když vše dobře poběží, je možné, aby do začátku letních prázdnin prošly všechny čtyři sněmovnou. Opakuji, musí jít jako balík.

To se ovšem nebavíme o zdravotních pojišťovnách a univerzitních nemocnicích a jejich převodu na akciové společnosti.

Ne. Mě zajímá to, co je ve sněmovně. To je nyní prioritní.

NENÍ DŮVOD VYSTUPOVAT PROTI SOUKROMÝM ZAŘÍZENÍM

Koaliční poslanec lidovec Ludvík Hovorka přichází s novelou zákona o zdravotních pojišťovnách, která by měla zamezit jejich slučování. Míří tak proti pojišťovně Agel třineckého miliardáře Tomáše Chrenka, který by tak hůř přesvědčoval pojišťovny, aby se s ní daly dohromady. Co říkáte tomuto návrhu?

Ještě jsem se s ním konkrétně neseznámila. Ale zákon nemůže paušalizovat a tvrdit, že nikdy, nic, za žádných podmínek. Samozřejmě slučování pojišťoven může být riskantní, může vzniknout monopol. I když upřímně, Všeobecná zdravotní pojišťovna víceméně monopol má. Zákon by neměl nic zakazovat, ale měl by jasně určit hranice, co se smí. Zákon by neměl být negativní. To by byly paragrafy jenom příkazem, co nesmíme, a stejně nikdy neobsáhneme všechno. Jsem pro vymezení podmínek, za kterých se sloučení zdravotních pojišťoven může uskutečnit.

Se společností Agel souvisí soukromé finance ve zdravotnictví; jaký je váš postoj k privátnímu podnikání v této oblasti?

Spousta zdravotnických zařízení je dnes už v soukromých rukou. Není důvod, proč bych proti tomu něco měla, dodržují-li zákon, mají smlouvy s pojišťovnami a lidé tam jdou s vědomím, že si všechno zaplatí. Já musím dohlížet, aby zdravotnické zařízení dostalo akreditaci, aby nepoškozovalo lidi. Ale proč bránit lidem, kteří jsou ochotni si zaplatit za všechno? Nevezmou zbytečně peníze člověku, který na to nemá. Samozřejmě by tam měla být odborná péče, ale principiálně není důvod vystupovat proti soukromým zařízením.

A pak také soukromé peníze ve zdravotnictví už dávno jsou v kapsách bílých plášťů, to přece všichni víme. V okamžiku, kdy se přijmou zákony, které jsou nyní ve sněmovně, tak už nikdo nebude mít potřebu uplácet. Budou pevně stanoveny maximální čekací doby. A když budu chtít třeba jiný kyčelní kloub, než je ve standardu, tak si budu moci doplatit. Dneska, chcete-li jiný, musíte zaplatit úplně všechno.

Chválíme privátní sektor, přesto dosud nemohou lékaři třeba prodávat soukromé ordinace i se smlouvami od pojišťoven, což je důležité. Myslíte na to v připravovaných zákonech?

Je na to pamatováno. Když jde doktor do důchodu, nebo chce jenom skončit z jiného důvodu, stejně i v případě dědictví, jsou přesně stanoveny podmínky, kdy a jak se lékařská praxe dědí či kupuje jako celek včetně smluv. Bez problémů může začít působit v ordinaci jiný majitel – lékař.

LIDÉ KUPUJÍ PÉČI, KTEROU UŽ MAJÍ PŘEDPLACENOU

Líbí se mi váš postoj, že pacient by neměl být diagnózou. Když se tak usilovně bojuje o akciové nemocnice v rukou krajů, jsou lepší ve vztahu k pacientům než příspěvkové? Myslím si, že ne. Je to spíš o lidech. Buď chtějí být panem doktorem, nebo chtějí pomáhat lidem. Zákon může maximálně pacienta povznést, nařídit lékaři, že musí s nemocným mluvit o tom, co mu bude dělat, jaká jsou rizika, že existuje i druhá možnost léčby. Zákon může určit, že lékař musí pacientovi sdělit informace, a ne že mu vypíše papír, někam ho odešle a vůbec nic mu neřekne. Samozřejmě se nebavíme o akutních případech. A když se to pacientovi nebude zdát, bude moci jít za jiným lékařem a diagnózu i léčbu si ověřit. Ovšem to se lidé musí naučit, protože stejně jako boty v obchodě i tady platí léčbu, kterou čerpají. Lidé si musí uvědomit, že jdou kupovat něco, co mají předplacené. Když budou lidé stateční a nebudou se bát, stejně narazí na jakousi lékařskou stavovskou soudržnost, proti které nic nezmohou.

Opět budou jasně dána pravidla, jakým způsobem si bude moci pacient stěžovat. Jak bude probíhat řízení, kdo se bude vyjadřovat, jak má postupovat zřizovatel, do kdy musí problém vyřešit.

Vraťme se k nemocnicím příspěvkovým, akciovým, které vlastní kraje, a ryze privátním. Proč lékař na soukromé klinice jedná s pacientem tak odlišně?

Těžko říct. Možná je to v lepší organizaci práce. Tam jste objednaná na sedmou, a když dorazíte, tak se vám velmi omlouvají, že přijdete na řadu o pět minut později. Zatímco v jiných zařízeních to nejde, čekáte i hodinu. To není nic proti doktorům, i v běžné nemocnici jsou vynikající lékaři. Možná, že jde o stanovení standardů, co zařízení musí splňovat, jaké má mít podmínky pro provoz. Nedokáži definovat, proč jsou takové rozdíly. Nedávno jsem byla u lékaře, za kterým chodím roky, ten je stále stejný, ať dělá pod jakoukoli hlavičkou.

BUDOU SE LIDÉ MUSET PLAZIT K LÉKAŘI I PRO PARALEN?

BRAND24

Správně tvrdíte, že zdravotnictví rozumí v Česku každý, ale někdy se tam dějí věci, nad nimiž zůstává normální rozum stát. Teď to vypadá, že například léky s pseudoefedrinem, který obsahují i léky proti chřipce, jako třeba Paralen Plus, budou jen na recept. Kdo za to může? Nějaká lobby, která ovlivnila poslance, nebo obyčejná hloupost? Já to také nechápu a ptám se, proboha, co je za tím, vždyť to nemá logiku. K 31. březnu má fungovat elektronická preskripce. Kterýkoli lékárník v tuzemsku, když klient bude chtít lék s pseudoefedrinem, si prostřednictvím počítače a čísla pojištěnce, u cizince jeho osobních údajů, vyhledá, kolik léků s touto látkou klient za poslední měsíc koupil. Vyjede-li mu, že nakoupil pro čtyřčlennou rodinu, což je spočítaná norma, nebude problém. Veřejně jsem slíbila, že pokud se to neosvědčí, Státní ústav pro kontrolu léčiv spolu s ministerstvem může okamžitě jakýkoli lék s problematickou látkou dát do režimu, že bude pouze na recept. Nestačilo to. Teď doufám, že Senát připraví pozměňovací návrh a poslanci si uvědomí, co schválili. Mně přijde šílené, že 99 procent slušných lidí se bude muset s chřipkou plazit k lékaři pro recept a do postele se dostanou až po několika hodinách. Zkusme teď zdraví lidu ze širšího pohledu. Co říkáte zákazu kouření v restauracích? Nemám ráda militantní postoje, včetně absolutních zákazů. Kolega nedávno upozornil na to, jak se staráme o různé menšiny, přitom tady likvidujeme a ponižujeme třiceti či čtyřicetiprocentní skupinu obyvatel. Jednoznačně, kouření zdraví neprospívá, ale udělat z kuřáků štvance, to mi přijde šílené. Jsem pro svobodnou volbu. Kdo chce, ať si udělá kuřácký či nekuřácký podnik, kdo má větší prostory, ať je rozdělí, a všichni budou spokojeni. Chápu, že někdo jinému kouří pod nos a tomu to vadí, ale nesnáším militantní postoje. Proč má někdo někomu nakazovat, jak se má chovat? Co je lepší práce – architektka, senátorka, nebo ministryně? Architekturu už třiadvacet let nedělám a moc se mi po ní stýská, je to úžasná práce. Ale dělejte na vozíku autorský dozor na stavbě. Stihla jsem pár realizací, unikly mi bohužel hotel Don Giovanni a Palác Flóra. V Praze bydlíme v bytě, ale máme jednoduchý domeček, který jsem vymyslela. Ne moc malý, ne moc velký, tak akorát na uklízení. Profesně je mým favoritem Tančící dům, od začátku jsem jeho přívrženec. Senátorský post jste si zachovala, dá se to zvládnout spolu s vedením ministerstva? Ano, zatím je to dobré. Asi jako padá-li chlap ze sto dvacátého patra a v každém slyší, jak říká – zatím je to dobrý. V kolikátém jste vy?**

Teprve ve sto patnáctém.

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).