MEDVĚD ZA HUMNY - Euro.cz

Přihlášení

MEDVĚD ZA HUMNY

, Josef Michl,
MEDVĚD ZA HUMNY
Zdroj: Euro.cz

O b c h o d     s     R u s k e m

I když v teritoriální struktuře českého zahraničního obchodu v posledním desetiletí radikálně převážily západní trhy, východní oblasti, byť v menšinové pozici, si zachovaly značný význam. Na Slovensku a vůbec v celém Středoevropském sdružení volného obchodu (CEFTA) vzniká náš jediný obchodní přebytek, v Rusku zase největší schodek.

Česko-ruský obchodní deficit už několik let osciluje kolem třiceti miliard korun. Předloni to bylo téměř 34 miliard, tedy zhruba třetina celkového schodku obchodní bilance. Loni se deficit snížil na rovných třicet miliard, ale vzhledem k současnému snížení celkového schodku to představovalo osmatřicet procent pasivního salda obchodní bilance. Přitom na Rusko loni připadala jen čtyři procenta celkového obratu českého zahraničního obchodu.

Osudová slabina vyplývá už z komoditní struktury dovozu a vývozu. Importy z Ruska tvoří zhruba z osmdesáti procent strategická ropa a zemní plyn, dodávané v konstantním množství na základě dlouhodobých kontraktů. Naopak Česká republika v poslední době vyklidila ruský trh investičních celků v metalurgii a energetice a v našem vývozu převažují dopravní prostředky, drobnější strojařina, průmyslové zboží a potraviny, tedy výrobky výrazně podléhající konjunkturálním vlivům.

Jestliže dovoz z Ruska loni představoval 5,5 procenta celkových importů, podíl Ruska na vývozech činil pouhá dvě a půl procenta. Jestliže v roce 1993 kryla hodnota českého vývozu do Ruska osmačtyřicet procent hodnoty dovozu, loni to bylo jen 41 procent.

Ano, nebo ne?

Má smysl pokoušet se za těchto podmínek, rámovaných tristní ekonomickou a vnitropolitickou situací, zaostalým právním prostředím a silnou kriminalizací podnikatelské činnosti v Rusku, o vylepšení nepříznivého vzájemného obchodního salda? Novopečená zástupkyně ČR ve Světové bance Jana Matesová byla s odpovědí rychle hotová, když při příležitosti zahájení mise prohlásila, že jediná perspektiva pro naše obchodní aktivity je na Západě.

Většinové mínění je ovšem opačné. Generální ředitel Svazu průmyslu a dopravy Zdeněk Liška soudí, že naši přítomnost v Rusku a vůbec v celém teritoriu bývalého SSSR je třeba udržovat a pokud možno posilovat. Prvořadým efektem přitom není minimalizace statistické veličiny – schodku vzájemného obchodu – ale využívání odbytových možností obrovského trhu. A to nejen klasickým vývozem, ale i kapitálovou, respektive technologickou, účastí na společném podnikání v zemi určení. V listopadovém konjunkturálním průzkumu Českého statistického úřadu 130 firem obchodujících s Ruskem zdůrazňovalo skutečnost, že ruský trh stále není zcela obsazený a je na něm možné dosáhnout vyšších cen než v západní Evropě. Jedná se vesměs o dodávky velkého množství zboží, přičemž nároky na kvalitu nejsou vždy tak vysoké jako ve vyspělejších teritoriích. Pro část českého vývozního sortimentu je mimoto Rusko a další země bývalého SSSR jediným možným odběratelem.

Drahý špás

Zdůrazňovanou takzvanou komparativní výhodou Čechů ve vztahu k Rusku je slovanská mentalita, v řadě směrů obdobné životní zkušenosti, znalost reálií a jazyka i osobní kontakty z minulosti. To je pravda. Vladimír Remek, dnes v dresu ČZ Strakonice, má v Rusku všude otevřené dveře a nepotřebuje k tomu ani vizitku s heslem „letec-kosmonaut .

Jde však o generační záležitost, jejíž vliv bude postupně slábnout. Mimoto osobní kontakty jsou jedna věc a peníze druhá. Jak upozorňuje inženýrka Jana Brzoňová z České agentury na podporu obchodu Czech Trade, která sama v Rusku řadu let působila jako obchodní delegátka, Moskva a další velká ruská města jsou velmi drahá a pobyt českého zástupce nevyjde levněji než na zhruba dva miliony korun ročně. Mimoto zbaven privilegií vyplývajících ze zařazení do diplomatické úrovně tratí obchodní zástupce valnou část času na pouhé zajišťování základních životních podmínek.

Je tudíž nezbytné, aby cestu na tyto dnes exotické trhy vyšlapávaly profesionální organizace. Mimo jiné už proto, že v nejsnáze dostupné Moskvě či Petrohradu je trh silně obsazen mezinárodní konkurencí, zatímco ve vnitřním Rusku či na západní Sibiři je ještě volno, ale je třeba vědět, kam se obrátit. Czech Trade, státní agentura působící při ministerstvu průmyslu a obchodu, vedle informačního servisu zajišťuje – se státním příspěvkem – zpracování studií odbytových možností na ruském trhu. Zatím stačí požadavkům. Za rok podle Brzoňové připraví zhruba čtyřicítku studií s předjednanými kontakty, jejichž konečná realizace je už věcí jednotlivých firem.

Problémy velkých

Jedná se vesměs o střední i menší podniky, jejichž samostatná zahraničněobchodní aktivita je žádoucí, nicméně vyzkoušenou praxí je jejich pronikání do zahraničí buď prostřednictvím dodávek pro velké partnery, nebo po jejich boku. Problém je, že velké české strojírenské podniky mají dnes starosti samy se sebou a finanční problémy Ruska je v řadě případů bezprostředně prohlubují.

Také v Rusku má dnes z českých podniků patrně nejsilnější postavení Škoda Auto Mladá Boleslav, která, jak připomíná mluvčí automobilky Milan Smutný, tam začala budovat svou pozici po roce 1990, v době, kdy se místo „Se SSSR na věčné časy prosazovalo „S Ruskem už nikdy . Škodovka měla štěstí i na způsob privatizace, protože expanze na východ je strategií wolfsburgského koncernu. Škoda Auto navzdory těžkému celnímu a daňovému zatížení prodala předloni v Rusku 9157 vozů a stala se tam největším importérem osobních aut. Loňské plány na prodej patnácti tisíc automobilů narušila finanční krize a pád rublu. Situace v Rusku zatím brzdí i realizaci letter of intent mezi českou a ruskou vládou, Škodou Auto a Izmaš Holdingem na montáž a pozdější výrobu felicií a jejích následníků v udmurském Iževsku.

Odborníci tvrdí, že loňské zhroucení ruského trhu postihlo prakticky všechny exportéry, přičemž byl nejvíc postižen obuvnický, kožedělný, nábytkářský a textilní průmysl.

Obchod s Ruskem

Pramen: ČSÚ, SPD

Čekání na probuzení

Týdeník The Economist věnoval jedno z únorových čísel poměrům v Rusku a na obálku namaloval odraného medvěda, jak zklamaně obrací dnem vzhůru džbánek s nápisem Honey, kde je první písmeno přeškrtnuto a nahrazeno „M . Jde o výstižnou slovní hříčku – ruský medvěd nemá ani med, ani peníze a s kručícím žaludkem spí zimním spánkem. Jednou se ale probudí a bude muset začít konzumovat. Na ten okamžik čeká Evropa a je pro to ochotna něco obětovat. Ruský trh není sice Čína, ale má také gigantickou potenci a hlavně je podstatně blíž.

Do Ruska se jedna přes druhou tlačí firmy z vyspělých zemí, které si mohou nějaké to čekání dovolit. Pro chudší příbuzné, jako je Česká republika, je manévrovací prostor omezen nutností rychlé návratnosti vložených výdajů. Nemáme ale jinou volbu, než se kožichu ruského medvěda zuby nehty držet. Přes zřejmý nepoměr dnešních ukazatelů je pro nás hlavně svou potencí stejně důležitý jako trh Evropské unie, kde je zásadnější změna poměru sil nereálná i pro silnější ekonomiky, než je česká. Potíž je pouze v tom, že si to uvědomují všichni, včetně zemí s obdobnými podmínkami i možnostmi jako Česká republika. Jak říká Ladislav Kubizňák z Czech Trade, po celém Rusku se dnes lze setkat s výraznou ekonomickou aktivitou Polska i Maďarska (nemluvě už o bohatším Rakousku), přičemž tato aktivita kontrastuje se zatím nevýrazným působením ČR.