Malý český úděl ve velkém světě

24. ledna 2012, 07:54 - Jaroslav Čech
24. ledna 2012, 07:54

Vláda Petra Nečase, celá politická scéna i pozorovatelé minulý týden předvedli, jak dovedou přetavit vnější impulzy do špatné karikatury.

Foto: Tomáš Nosil/TÝDEN

Zdrojem prvního impulzu bylo zjištění MMF, že v příštích dvou letech bude potřebovat zhruba bilion dolarů a obratem aspoň 600 miliard (asi 12 bilionů korun). Jde o nutný krok k udržení stability světové ekonomiky, kterou ohrožuje dluhová krize v Evropě. Nejde o nic menšího než zabránit dopadům krize v rozměrech 30. let, což se v prvním recesivním propadu 2009 podařilo.

Spojené státy vetovaly již předloni dohodnuté zdvojnásobení členských příspěvků, a tak MMF obchází tento zavedený zdroj peněz zvláštními mechanismy. V jejich rámci hodlá vybírat všude – v eurozóně i mimo ni, v zemích vyspělých i rozvojových, v Číně, Brazílii, Rusku, Indii i Japonsku. V sejfech petrolejových šejků Středního východu, kteří právě financují islamizaci „arabského jara“, stále ještě nebezpečně revolučního.

Proč se tedy nepoptat v České republice? V zemi, která si jistě návrat k Velké krizi 30. let nepřeje. Vždyť ta krize nakonec vedla k druhé světové válce a k nevídanému geopolitickému přeorání světa, který nás nemilosrdně zahnal za železnou oponu.

Politika volného pádu

V Česku vyhlíží problém zcela jinak. Guvernér ČNB Miroslav Singer se zhrozil, že bychom mohli přijít až o 11 procent devizových rezerv. Jako by 100 procent těchto rezerv mohlo zabránit ničivosti vnějších šoků. Jako by nehrozilo, že v nesolventním světě nakonec přijdeme všichni o všechno.

Naše vláda v této kauze vypadá jako osoby a obsazení klasické hry českého giganta Járy Cimrmana. Třeba když „zvažuje“, zda poskytne alespoň těch směšných 50 až 90 miliard korun, ne-li méně. A ve středu premiér Nečas využil debaty o nicotném českém příspěvku k záchraně západního světa k tomu, aby se vyslovil pro „skromnější“ rozpočet Evropské unie. Pryč s jeho přebujelostí, byť je již dnes téměř osmkrát menší než rozpočet unie americké.

Druhý vnější impulz, jenž otřásá Českem, je Smlouva o rozpočtové odpovědnosti, kterou vyplodil prosincový summit EU a která takříkajíc rozhodila Evropu. Velká Británie ji rovnou odmítla a Česko – zejména ODS – váhá s její ratifikací. Cílem smlouvy, jež zůstává starým dobrým, leč nově a tvrději sankcionovaným Paktem stability (zastropování deficitů na třech procentech HDP a veřejného dluhu na 60 procentech HDP) je jen zdánlivě totéž, oč usiluje MMF: zabránit prohloubení krize.

Jde však ve skutečnosti o nástroj zcela jiný, kontraproduktivní. Jde o odvrácení hrozby krize všeobecně. A to jediným způsobem – pokud možno co nejvyrovnanějšími rozpočty a co nejmenším zadlužením. Základem tohoto nesmyslu je pro změnu stará dobrá teorie, takzvaná ekonomie strany nabídky (Supply–side Economics) z éry Thatcherové a Reagana. Vychází z toho, co se nikdy nepotvrdilo a znovu nyní nepotvrzuje: Že intervenční činnost státu vytlačuje z trhu kapitál. A že tudíž automatickým nástrojem oživení je „redukce státu“, snížení objemu státních ekonomických intervencí a sociálních výdajů.

Eurozmatek a české hrátky

Už to napadlo i „Super Maria“, italského premiéra a bankovního technokrata Montiho, že se nelze k růstu, zaměstnanosti a zvýšeným státním příjmům propracovat pouhými škrty a uvolněním veřejného prostoru pro privátní kapitál. Angela Merkelová konstatovala, že „fiskální odpovědnost“ nesmí vést k recesi. Zatím ji možná ani nenapadlo, že úsporné politiky k recesi nemohou nevést. Prognózy německého růstu v roce 2012 leccos napověděly, když minulý týden spadly pod jedno procento.

V Česku se tím nezabýváme. Po jednání vlády minulou středu se veřejnosti místo toho dostalo napínavého sporu uvnitř vládní koalice o pořádání referenda k rozpočtové evropské smlouvě (byť Nečasem chytře odloženého) a o samotnou právní povahu této smlouvy. O (ne)zbytnosti připojení podpisu (zmocnění) Václava Klause k eurosmlouvě. Ačkoli je všeobecně známo, že referendem by neprošla a že prezident s permanentně „zdviženým obočím“ ji nikdy, ale opravdu nikdy nepodepíše.

Ani slovo o tom, že vládní ekonomická politika je součástí celoevropského úsporného úsilí o ekonomickou katastrofu. Ani slovo o tom, že právě na zmírnění důsledků těchto politik shání MMF hromadu peněz, na niž se zdráháme přihodit pár drobných. Ani stín pochopení pro rozpory naší doby a vážnost situace. Velkým, historickým českým údělem kdysi nazval Milan Kundera „to, co jest uděleno“. Malý český úděl sebezahledění a utkvělého nepochopení dějin si vždycky volíme sami.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Práce pro více zaměstnavatelů během roku 2017 a daně
Povinné ručení? Nejlevnější není vždy nejlepší
Chcete si přivydělat? Staňte se členem volební komise
Byty za méně než 4násobek ročních příjmů? Ve 3 z 14 krajů ano
Vyplatí se fixovat si letos cenu elektřiny?
Auta
Subaru Impreza páté generace dorazila do ČR. Je to vážně…
Aston Martin V8 Vantage změnil tvář i motor. Je přeplňovaný a dodává ho Mercedes
Nejvlasatější auto světa na sobě vozí 100 kg lidských vlasů za dva miliony korun
Ekologův koutek: Volvo PV544 dostalo motor z tanku. A vypadá brutálně
BMW dá dvě turba na základní dieselový čtyřválec 18d a 20d. Pomůže to spotřebě
Technologie
Další devadesátková hra zdarma. Stáhněte si akci MDK
AMD brzo vydá nové procesory, podpora už je v BIOSech. APU Raven Ridge možná v lednu?
10 tipů na nejlepší tablety pro práci i zábavu [Vánoce 2017]
ASLR je vinou chyby ve Windows 8/10 méně funkční než ve starším Windows 7
Intel chce z počítačů odstranit podporu legacy BIOSu, znefunkční to staré OS a hardware
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít