Libye se otevírá - Euro.cz

Přihlášení

Libye se otevírá

, Stanley Reed,
Libye se otevírá
Zdroj: Euro.cz

Harvardský profesor Michael Porter pomáhá oživit ekonomiku…

Mohamed Zeyani má dětskou tvář, vlasy učesané dozadu a je mu 27 let. Zároveň je novým fenoménem Libye Muammara Kaddáfího – je podnikatelem. Spolu se svým pětadvacetiletým bratrem Alim otevřel Zeyani před třemi lety v rozvíjející se části Tripolisu Bin Ashour školicí centrum Al Sahab. Nyní se v něm vyučuje angličtina, práce na počítači a obchodování pro 130 zaměstnanců lokálních i mnohonárodních společností, například Occidental Petroleum a italského ropného giganta ENI. „Vybrali jsme si tuto vzdělávací oblast, protože jsme cítili velkou poptávku,“ říká Zeyani a nahlíží do učeben plných žen se šátky na hlavách a mladých mužů v oblecích a s kravatami. Mohamedovy roční výnosy se již zdvojnásobily na jeden milion dolarů a pomýšlí na to, že zavede bakalářský program.
Podnikatel v Libyi? Nejde snad o odmítaný stát, kde vše řídí takzvané lidové rady a kde až do současnosti bylo soukromé vlastnictví nekompromisně omezováno? Odpověď zní, že Kaddáfí alespoň částečně zmoudřel. Před několika lety, kdy ceny ropy byly nízké, začal měnit kurz. Libyjská ekonomika byla po sankcích USA a OSN, které na ni byly uvaleny za bezohledný bombový útok na let 103 společnosti Pan Am nad Skotskem v roce 1988, velmi blízko kolapsu. Poté, co USA v roce 2003 napadly Irák a svrhly Saddáma Husajna, Kaddáfí si své spory s Washingtonem urovnal a opustil programy zaměřené na zbraně hromadného ničení.
Od té doby směřuje do Libye stále více ropných společností a Tripolis začal revitalizovat ekonomiku. Velkou část dosaženého pokroku ovlivnilo partnerství s profesorem Harvardské ekonomické fakulty, s guru teorie konkurenčního prostředí Michaelem E. Porterem, který Libyjcům radí přes bostonskou poradenskou skupinu Monitor. V minulých dvou letech pracovalo v Libyi více než dvanáct konzultantů Monitoru. Studovali ekonomiku a vedli tříměsíční kurz pro vedoucí pracovníky, zaměřený na vytváření nové podnikatelské elity. Dosud studia ukončilo 150 Libyjců. Účastníky kurzu byli lidé, kteří „skutečně splnili svou roli, protože začali obchodovat a přispívají společnosti“, říká jeho absolvent Yazid el Shaari, inženýr kanadsko-libyjské společnosti Veba Oil Operations.
Portera přesvědčil, aby se ujal této práce, Kaddáfího syn Saif al Islam. Bývalý absolvent London School of Economics je hubený muž, který dává přednost drahým evropským oblekům a ekonomické reformě podle západního vzoru. Od prvních setkání se Saifem na společné večeři v Londýně Porter již třikrát navštívil Libyi, kde se setkal s vládními představiteli včetně Kaddáfího. „Vzal jsem tu práci, protože jde o velkou ekonomiku,“ řekl Porter v rozhovoru v tripoliském hotelu Corinthia. „Jde o vzorový případ. Povede-li se to zde, mohou se změnit i další země.“
Jde o monumentální úkol. Libye se totiž chystá zcela změnit. Ekonomika země je závislá na ropě a zemním plynu více než nějaká jiná země. Průmysl, který zaměstnává pouze tři procenta pracovních sil, produkuje více než 60 procent hrubého domácího produktu, což je vyšší podíl než v Saúdské Arábii nebo v Kuvajtu. Přestože Kaddáfí, který vládne v zemi od roku 1969, snímá okovy ze soukromého sektoru, zaměstnanost se stále odhaduje na 35 procent a v ulicích Tripolisu je mnoho nezaměstnaných mladých mužů.

Poloha, poloha.

V libyjském hlavním městě je v těchto dnech rušno. Developeři si prohlížejí nádherné pláže západně od hlavního města a ceny nemovitostí se v minulém roce zdvojnásobily. „Je zde silný spodní proud,“ říká Abdulla Boulsien, Libyjec žijící v Londýně, který vyhledává nemovitosti a domlouvá obchody s informačními technologiemi pro Tuareg Capital, fond rizikového kapitálu zaměřený na investice v Libyi a v Alžírsku.
Přestože Libye není byznysu zcela otevřená, zdá se, že za nějaké potíže stojí. Nakonec má ropu a zemní plyn, z nichž příjmy dosahují 40 miliard dolarů ročně, 60 miliard dolarů v bance a atraktivní polohu přímo proti Sicílii přes Středozemní moře. Její dosud největší akce se týkala energetických surovin. Společnost Oasis Group, jejíž součástí jsou i ConocoPhillips, Marathon Oil a Hess, zaplatila před dvěma lety Tripolisu 1,8 miliardy dolarů za návrat na ropná pole, kterých se musela v roce 1986 na nátlak vlády USA vzdát.
Společnost Occidental Petroleum již v roce 2005 reklamovala práva na svá stará libyjská naleziště, za což zaplatila předem 133 milionů dolarů. Společnost se stala velkým vítězem prvních tří aukcí, které v minulých dvou letech Libyjci vypsali na nová těžební práva, zaplatila 90 milionů dolarů a zavázala se k dalším 125 milionům dolarů investic. Exxon Mobil a Chevron také získaly v aukcích těžební místa. Royal Dutch Shell souhlasil s největší smlouvou na zemní plyn. „Domníváme se, že se vyplatí v Libyi investovat a pracovat v příštích pěti až deseti letech,“ říká Tawfiq A. Mohamed, předseda společnosti Oil Services sídlící v Tripolisu a zabývající se budováním ropných polí.
Do Libye by také mohlo směřovat více turistů. Hodinu cesty východně od Tripolisu leží trosky jednoho z největších zničených měst na světě, Leptis Magna. Jedno z největších osídlení Římanů v Africe je velmi dobře zachované a může se stát klíčovou atrakcí. Získat hotelové ubytování nebo místo u stolu v některé z lepších rybích restaurací v Tripolisu je však téměř zázrak. Ropné společnosti mají totiž neustále zamluvené celé hotelové bloky pokojů. Ambasáda USA, která byla loni znovu otevřena, používá celé patro hotelu Corinthia za svou dočasnou základnu, než diplomaté naleznou pro její budovu vhodné místo.
Sílící proud obchodníků a návštěvníků těší hoteliéra Mohammeda Mesbaha, který vede hotel Zumit v honosné budově v tripoliském starém městě, postavené vedle římského vítězného oblouku věnovaného Marku Aureliovi. Mesbah nedávno investoval 400 tisíc dolarů do obnovy sloupové stavby, která byla postavena v roce 1816 a sloužila k ubytování obchodních cestujících. „Uvědomil jsem si, že mé vize mají asi čtyři až pět let náskok před současností,“ říká Mesbah. Většina ubytovací kapacity je však již na mnoho nocí dopředu obsazena.

Překážky reformě.

Nic z toho však neznamená, že se Libye změní v novou Dubaj. Libyjská společnost, která po desetiletí žila v ovzduší Kaddáfího revolučního populismu, pravděpodobně není připravena na takový stupeň otevření. „Přechod od socialistické kultury k soukromé je velký projekt,“ říká Saleh Zahaf, právník, který radí možným zahraničním investorům, „bude to trvat celou generaci.“
Porter si stěžuje, že se reforma v loňském roce zastavila v půli poté, co Monitor doporučil věnovat velkou péči vzdělávání a školicím kurzům a investicím do energetických surovin, turistiky, obchodu a výstavby. Z jednoho důvodu: odporu proti navrhovanému propouštění státních zaměstnanců. Z plánované privatizace státní banky Sahara také sešlo, protože investoři odmítli její ocenění vládou.
Kaddáfí a jeho syn potřebují více času na vytvoření společenského konsenzu. Během minulého roku ve vládě postupně nahrazovali zastánce tvrdé linie. Porter se 22. února sešel v Tripolisu se Saifem, aby ohlásili zahájení činnosti Libyjské rady pro ekonomický rozvoj, jež vznikla kvůli urychlení vládního rozhodování a podpoře soukromého podnikání. Saif také slíbil zdvojnásobit platy státním zaměstnancům, které byly několik let zmrazeny na nízké úrovni (inženýr si například vydělal asi 400 dolarů měsíčně). Saif chce zmenšit počet státních zaměstnanců o 20 procent (180 tisíc lidí), přičemž propuštěným by měl být vyplacen trojnásobek ročního platu a navíc poskytnuta možnost získat půjčku 23 tisíc dolarů, aby mohli začít podnikat. „Potřebujeme změnu ze státní ekonomiky na otevřenou,“ sdělil Saif reportérům, „aniž by se to však vymklo kontrole.“
Tato vyvážená činnost bude moci pokračovat, jen když Libyjci uvidí, že Kaddáfí myslí reformy skutečně vážně. „Jsme na tom mnohem lépe, ale hodně lidí tomu nevěří,“ říká jeden libyjský obchodník. Několik desítek let Kaddáfí konfiskoval podniky a domy a zacházel s nepřáteli brutálně. Strach je v Tripolisu stále cítit ve vzduchu a říká se, že hotelové pokoje i stolky v restauracích jsou odposlouchávány. Navíc Saif není jediným Kaddáfího synem, jemuž otec naslouchá. Bývalý profesionální fotbalista Saadi a šéf zpravodajské služby Mohtassem také chtějí mít svůj vliv.
Mnoho hlavních podnikatelů však má za to, že režim konečně naslouchá. V roce 2003 bylo jedné skupině umožněno zformovat obchodní radu, která úspěšně lobbovala za nižší úrokové sazby. V poslední době členové rady zabránili projektu, který si kladl za cíl vybudovat podle nich předražený mlýn, zaštítěný investory z Malty. Zelenou dostalo levnější libyjské řešení za pět milionů dolarů. „Mnoho let jsme se v naší zemi drželi mimo (projekty), nyní bychom to chtěli zvrátit,“ říká Abdalla M. Fellah, bývalý šéf rady, který chce do mlýna investovat.
Zahraniční investoři budou muset v Libyi s takovými nacionalistickými pocity počítat a nové smlouvy nebudou vznikat snadno, což však v Libyi platí o všem. Většina představitelů zahraničních firem je však přesvědčena, že odměna – podíl na bohatství jednoho z největších světových producentů ropy – stojí za to. Jak říká Mohammed Zeyani: „Něco se děje. Možná pomalu, ale děje.“

Stručný přehled libyjské ekonomiky
Odhady z roku 2006

  • Počet obyvatel 5,9 milionu
  • HDP na jednoho obyvatele 8300 dolarů
  • Růst HDP 8,1 %
  • Inflace 3,1 %
  • Nezaměstnanost 35 %
  • Produkce ropy a zemního plynu 2 miliony barelů denně*
  • Vývoz ropy a zemního plynu 34,9 miliard dolarů
  • Ropné rezervy 42 miliard barelů

Pramen: CIA World Factbook, PFC Energy, Americká ambasáda v Tripoli
* ekvivalent barelů ropy

Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc
BusinessWeek