KUNČICKÁ OBRANA - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

KUNČICKÁ OBRANA

, Marcela Alföldi Šperkerová,
KUNČICKÁ OBRANA
Zdroj: Euro.cz

Původní představy Eurostrategy se rozplynuly

Projekt restrukturalizace hutnictví dostává v těchto dnech konečnou podobu. Je jasné, že finální verze bude značně odlišná od původních doporučení studie poradenské firmy Eurostrategy. Především padne myšlenka, že by Třinecké železárny měly získat státní podíly ve Vítkovicích Steel a v Nové huti za pouhou korunu.
Pro náměstka Františka Kubelku, zodpovědného za restrukturalizaci, navrhuje odlišný projekt poradenská společnost MetalConsult, která své kroky konzultovala s PricewaterhouseCoopers. Tato varianta bude předložena ministru Miroslavu Grégrovi a ve středu by ji měli hodnotit také jeho náměstci. Pro Grégra však další návrh připravuje i Deloitte & Touche, které platí Třinecké železárny, a tak není jisté, který plán se nakonec vydá na meziresortní kolečko.
Kartami by mohla zamíchat také izraelská obchodní firma Shiran. Tato společnost se totiž údajně chystá vládním činitelům adresovat dopis, v němž nabízí převzít divizi 200 a nerestrukturalizovanou Novou huť včetně jejích dluhů za 200 milionů dolarů. Shiran by tak převzal i plnou kontrolu nad Vysokými pecemi Ostrava, v nichž drží přes sesterskou firmu Infatrade necelou třetinu akcií.

Kdo vyhraje?
Jak se týdeník EURO dozvěděl ze zdrojů blízkých resortu průmyslu, návrh MetalConsultu počítá se státními náklady ve výši 11,5 miliardy korun a měl by se uskutečnit ve třech krocích. Prvním úkolem je oddělit vítkovickou divizi 200 a vykoupit od Vítkovic jejich podíl 0,7 procenta ve Vysokých pecích Ostrava (VPO), aby v nich Nová huť získala majoritu. Potom stát založí Český ocelářský podnik (ČOP), do nějž vloží částečně oddluženou Novou huť a divizi 200. Na vyřešení závazků kunčického podniku by měl stát obětovat zhruba pět miliard korun. Zároveň by stát do podniku posunul další tři miliardy korun jako provozní kapitál. Poradci míní, že takto oddlužená a finančně vybavená společnost by měla být schopna dostát svým zbylým závazkům.
Ve třetím kole by do ČOP vstoupily Třinecké železárny, které by získaly podíl odpovídající jejich tržnímu ohodnocení. Stát by si však podržel nad novým podnikem kontrolu a nakonec by svůj podíl měl prodat strategickému partnerovi. Hodnota ČOP by údajně dosáhla 22 miliard korun, a do státní pokladny by se tak měla vrátit většina vynaložených prostředků. Největší věřitel Nové huti, dceřiná společnost Světové banky IFC, by prý byla ochotna své pohledávky částečně kapitalizovat, ovšem se státní zárukou, že její podíl vláda vykoupí zpět, pokud se jej nepodaří zhodnotit.
O konkurenčním návrhu společnosti Deloitte & Touche se týdeníku EURO podařilo zjistit jen to, že Třinec by společně se státem založily Český ocelářský podnik, do nějž by měla být vložena oddlužená Nová huť (její závazky by se měly snížit zhruba o jedenáct až dvanáct miliard korun) a divize 200. Třinec by pak na základě plnění dílčích úkolů mohl získávat další akcie ČOP.

Třinec do ofsajdu.
Management Nové huti nechal své stanovisko ke koncepci Eurostrategy zpracovat firmou Roland Berger – Strategy Consultans (RBSC). Výsledné doporučení je hodně blízké návrhu MetalConsultu. RBSC navrhuje, že by hutní podniky neměly být prodávány Třinci, ale měly by fúzovat ozdravené podniky. Výsledná majetková struktura Českého ocelářského podniku by vycházela z aktuálního tržního ocenění jednot–livých hutí. To by znamenalo, že akcionáři Třineckých železáren by nedosáhli na více než čtyřicet procent akcií ČOP. Fakticky by tak ztratili kontrolu i nad společností, kterou dosud ovládají. To pro ně bude těžko přijatelné. Vedení Třineckých železáren se minulý týden nechtělo k těmto návrhům vyjádřit s tím, že celkový stav jednání o spojení hutí bude předmětem tiskové konference CMC a českých akcionářů ve středu 20. června.

Velkorysé oddlužení.
Hlavní součástí materiálu zpracovaného RBSC jsou dvě varianty návrhu na oddlužení Nové huti. První z nich počítá s tím, že Konsolidační banka odkoupí pohledávku konsorcia vedeného IFC ve výši 5,526 miliardy korun, takzvané „B loan , a tuto pohledávku kapitalizuje. Stejně tak kapitalizuje svou vlastní pohledávku ve výši 2,542 miliardy korun (A loan) samotná IFC. Tím by kleslo úvěrové zatížení Nové huti zhruba o osm miliard korun a firma by se stala životaschopnou. Úskalí této varianty spočívá v tom, že jsou v ní odškodňováni v plné výši všichni soukromí investoři sdružení v konsorciu kromě jeho vedoucího, společnosti IFC ze skupiny Světové banky. Je proto jen velmi málo pravděpodobné, že by IFC na podobné řešení přistoupila.
Druhá varianta spočívá v odkupu úvěrů, které poskytla Nové huti Komerční banka. RBSC navrhují, aby KoB odkoupila od KB úvěry ve výši téměř čtyř a půl miliardy korun za nominální hodnotu a tyto pohledávky potom kapitalizovala. Kromě toho by měl Fond národního majetku navýšit základní jmění NH o dalších jeden a půl miliardy korun, které by se měly použít na úhradu závazků z obchodního styku (skoro 6,4 miliardy korun).
Při této variantě je nepochopitelné, proč by měla dostat KB za svou pohledávku celou nominální hodnotu, když podle všech pravidel musí mít již vytvořeny oprávky ve značné výši.

Všichni by měli kukat.
Ministerstvo průmyslu a obchodu má samozřejmě zájem maximálně snížit náklady na restrukturalizaci. V této souvislosti stojí za připomenutí, že záchrana Vítkovic přišla daňové poplatníky zatím na pouhou půlmiliardu použitou na odkup pohledávek, aby bylo průchodné hlasování o mimosoudním vyrovnání. V jeho rámci se část z těchto 500 milionů ještě státu vrátí. Financování výroby ve Vítkovicích není výdajem státu, ale ziskovým a prvotřídním úvěrem.
Je proto otázkou, proč by se v Nové huti mělo postupovat jinak. Podobný návrh bývalého vedení Konsolidační banky by byl zdaleka nejlevnější variantou. Na jeho základě by Nová huť měla promítnout své ztráty řádně do účetnictví a snížit základní jmění na minimum. Věřitelé by měli být dovedeni k dohodě, která by jasně stanovila, s jak velkým zatížením cizími zdroji může firma přežít. Co by převyšovalo tuto částku, by potom společně kapitalizovali, věřitelské banky by se podílely na nákladech restrukturalizace, a nesly tak následky vlastního rozhodování.
Stát by po ozdravné finanční operaci společně s novými vlastníky Nové hutě nabídl své akcie i podíl ve Vítkovicích Steel Třineckým železárnám za tržní hodnotu. Ty by mohly získat od Konsolidační banky konvertibilní úvěr, který by se – pokud by nebyl řádně splácen– měnil na akciové podíly. Tím by stát tlačil Třinec k maximálně efektivní restrukturalizaci.

Ohodnoťte tento článek
Diskuze