Král se vrátil

Státní vyznamenání převzal i představitel Leara

Po skončení letošních Letních shakespearovských slavností s veleúspěšnou inscenací Krále Leara, v níž vytvořil titulní roli, jezdí Jan Tříska do své staré vlasti už zase jenom na skok. Jeho zatím poslední návštěva souvisela s převzetím medaile Za zásluhy - vyznamenání, udíleného každoročně prezidentem republiky při příležitosti státního svátku 28. října.
„Každý člověk je rád, když ho někdo ocení, v tom nejsem žádná výjimka,“ uvedl herec, který medaili přebíral jako úplně poslední z dlouhé řady letošních 77 vyznamenaných. „Medaili Za zásluhy beru jako mimořádnou poctu. Znásobenou tím, že mi ji udělil právě Václav Havel, se kterým jsme dlouholetí přátelé a který se s prezidentstvím i celým Pražským hradem právě loučí. Lichotí mi i vědomí, v jak dobré společnosti jsem se ocitl: totéž vyznamenání má třeba Martina Navrátilová, Miloš Forman a spousta dalších výtečných lidí.“ Jan Tříska vzpomíná, že ačkoli se s prezidentem během letošního léta několikrát setkal, prezident mu svůj úmysl předem neprozradil. „Občas jsem měl sice pocit, že na mě nějak spiklenecky mrká, o všem jsem se ale dověděl teprve po svém návratu do Los Angeles, z oficiálního dopisu prezidentské kanceláře. I tam ale drželi jména oceněných do poslední chvíle v tajnosti,“ říká.
Třískův návrat k českému divadlu, které opustil před 27 lety, byl v roli Leara opravdu královský. Příliv trofejí, ale i nabídek na další práci pro něj zdaleka nekončí: režiséři Ondřej Trojan a David Ondříček mu nabídli role ve svých nových filmech, mluví se o něm jako o favoritovi divadelních Cen Thálie… On však o pevnějším zakotvení v Čechách přesto neuvažuje.
„Při natáčení filmu Želary, kdy jsem seděl schoulený na zápraží jakési dřevěné chaloupky, abych tu v podzimním dešti čekal na další záběr, jsem si znovu uvědomil, jak mě práce s „našimi“ lidmi nesmírně občerstvuje. Na témže zápraží, kde jsem v tu chvíli zažíval ohromný příval štěstí a sounáležitosti, jsem měl ovšem současně položený nepromokavý pytlík s pečlivě zabaleným textem Euripida. Projekt se jmenuje The Children of Heracles, režíruje ho Peter Sellars a já se tu roli učím, kudy chodím. Až do jara s ním mám objíždět skoro celý západní svět - Boston, Řím, Paříž, Berlín, New York… Nic naplat, přes všechny vavříny i sympatie zůstávám i nadále světoběžným, kočovným hercem.“